Finsko je druhá nejozbrojenější země Evropy - má kolem 40 zbraní na sto obyvatel. Je to pravděpodobně dáno místní tradicí lovu a také soběstačnosti v obraně – ačkoli se finské ozbrojené síly účastní cvičení NATO, Finsko členem této organizace není. Má však povinnou vojenskou službu a solidní základnu dobrovolníků, kteří se připravují k obraně země v rámci státem podporovaných organizací.

Ve středu se má v Poslanecké sněmovně hlasovat o novelizaci lesního zákona, která má mimo jiné odebrat honebním společenstvům právo připravovat plán mysliveckého hospodaření a přiřkne toto právo orgánu státní správy myslivosti. Lze to zhruba přirovnat k situaci, kdy by vám stavební úřad v rámci stavebního povolení určil, jaký dům si máte postavit.

Německé ministerstvo zahraničí v roce 2009 odhadlo, že mezi lidmi tam může být až 45 milionů zbraní. V národním registru zbraní, zavedeném v roce 2012, je jich zatím pět a půl milionu.

V noci ze 17.6. na 18.6. proběhlo v pražském OC Nový Smíchov jedno z největších cvičení IZS  nazvané Anděl 2019. V rámci scénáře otřásl obchodním centrem, naplněným tisícovkou figurantů včetně VIP osob, výbuch následovaný teroristickým útokem několika pachatelů, kteří zranili sto lidí.

V sobotu 2. února 2019 se na střelnici Oleško v okresu Litoměřice konal první český závod IDPA. Celkem 74 soutěžících z celé České republiky se sjeli, aby otestovali své střelecké schopnosti na osmi originálních stagích inspirovaných reálnými situacemi.

O významných generálech, odstřelovačích či vůdcích lidových hnutí, se toho v historických knihách dočteme poměrně mnoho. Zato ženy jsou z hlediska válečné historie vnímány spíše jako zdravotní sestry, spojovatelky nebo stoupenkyně náboženství ovlivňující morálku lidu v bezpečí základen daleko od bitevního pole. Není tomu ovšem tak, a to zejména v severských zemích, kde byly ženy již od 30. let 19. století uznávanými dobrovolnicemi ve válečných zónách. Některé z nich také ze své vlastní vůle podstupovaly náročný vojenský výcvik a nebály se vzít do rukou zbraň na obranu své vlasti.

Opět se blíží doba vánočních svátků, kdy je čas na bilancování všeho, co se letos událo. Letošní rok byl hlavně ve znamení (ne)implementace eurokomisního (či spíše euronekompromisního) dobra, které na nás dolehlo v podobě novely původní směrnice o zbraních č. 477/EC/91.

Během několika hodin po zveřejnění mého článku o cvičení protiteroristických jednotek Démon 2018, jsem byla ke svému překvapení zasypána vlnou ohlasů dalších účastníků. Ne všichni, co se na mě obrátili, ovšem sdíleli můj pohled na věc. Mnozí se mě také ptali, zda nemám nějaké podobné vyjádření od někoho z řad IZS či URNA. Přináším proto skvělé poselství – mám. Zároveň jsem velice ráda, že se s vámi o tyto příspěvky mohu podělit.

Přestože už je to více než měsíc, co v pražském Kongresovém sále proběhlo mezinárodní cvičení protiteroristických jednotek, kterého se zúčastnil Útvar rychlého nasazení (URNA) ve spolupráci společně s Integrovaným záchranným systémem (IZS), stále dostávám nové a nové dotazy na to, jak celá akce probíhala. Rozhodla jsem se tedy o svůj jedinečný zážitek veřejně podělit s těmi, co neměli takové štěstí a museli v den konání této akce do práce nebo do služby.

V minulých týdnech a dnech mezi střeleckou veřejností rozvířila vody zvěst o nové vyhlášce o zdravotní způsobilosti, podle které se prý mají brát zbrojní průkazy každému, kdo chrápe nebo hůř slyší. Proto jsme tento návrh novely vzali, pečlivě ho porovnali se současnou vyhláškou, důkladně přečetli důvodovou zprávu, a přinášíme vám informace, co přesně se má měnit, jak a proč.