LEX logo

Dne 29.05.2013 vyšlo číslo 6/2013 časopisu Střelecká revue, ze kterého jsme převzali tento zajímavý článek:

NUTNÁ OBRANA a krajní nouze v myslivosti

Další ze seminářů se konal ve Žďáru nad Sázavou a tentokrát se na něm kromě sdružení Lex podílela také střelecká komise Českomoravské myslivecké jednoty a okresní myslivecké sdružení ve Žďáru nad Sázavou. Přednášejícím byl opět Mgr. Miroslav Jančík, který je nejen advokát s bohatými zkušenostmi obhajování případů sebeobrany, ale sám je také třináct let myslivcem, má složeny zkoušky mysliveckého hospodáře a v současnosti zastává funkci myslivecké stráže.

Přednášející Mgr. Miroslav JANČÍK

Nutná obrana a krajní nouze při výkonu práva myslivosti má jistá specifika, která jinde obvykle nenacházíme. Jedním z nich je například to, že myslivec nosí zbraň neskrytě, což má svá pozitiva i negativa. Výhoda je, že neskrytě nošená zbraň může různé agresory a lupiče odradit. Nevýhodou pak samozřejmě je, že potenciální útočník může připravit situaci tak, aby myslivec zbraň nestihl použít, nebo na to neměl prostor. Za zvlášť rizikový moment lze považovat odkládání zbraně do auta. Případný pachatel ví, kde má čekat, navíc myslivci obvykle parkují vozidlo na odlehlé místo. Když se pak za zbraní zabouchne kufr auta, jste prakticky bezbranní. Proto pro případ obrany nedoporučuji spoléhat se pouze na loveckou zbraň, ale také nosit skrytě krátkou, pokud ji máte, nebo alespoň pepřový sprej, který může navíc plnit i jiné funkce, jak se zmíním dále.

Z hlediska sebeobranného užití na střední vzdálenost jsou ovšem lovecké zbraně jedny z nejúčinnějších při nasazení proti živé síle. Zejména kombinované zbraně spojují vysokou účinnost brokové zbraně na blízko se značným dostřelem a přesností kulovnice, což může být při obraně pro myslivce velmi užitečné - ačkoli sebeobranné situace obvykle probíhají „nablízko“, tak například pytláci bývají také ozbrojeni zbraněmi obdobných parametrů, tudíž se může stát, že i obranu bude třeba vést na výrazně větší vzdálenost, než bývá obvyklé.

Při podobném setkání bych ovšem doporučoval zejména opatrnost. I když zásahem proti pytlákům maříte páchání trestného činu, pořád je to velmi riziková záležitost. Žádný trofejní kus nestojí za to, abyste kvůli němu měli v honitbě pomníček. Takže zejména pokud o vás pachatelé neví, doporučuji je spíše nafotit či nafilmovat na telefon, popřípadě si zapsat poznávací značku auta, po odchodu pachatelů zajistit místo činu a uvědomit policii. Pokud už se vám nepodaří ze situace vycouvat a dojde ke konfrontaci, pak zvláště myslivecké stráži připomínám: odznak není neprůstřelná vesta. Při jednání s lidmi, kteří jsou v zásadě dbalí zákona a nějakých přestupků se dopouštějí spíše z nevědomosti či nedbalosti, vám váš status úřední osoby může pomoci. Ovšem proti pytlákům a jiným pachatelům úmyslné trestné činnosti je úplně k ničemu – tihle lidé do toho už od začátku jdou s tím, že budou porušovat zákon, takže “placka” je určitě od ničeho neodradí. Při samotné obraně je pak třeba dodržet podmínky nutné obrany, zejména to, že útok musí přímo hrozit nebo trvat a obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená útoku. Jistěže pokud vás pachatel ohrožuje střelnou zbraní nebo rovnou střílí, tak už jen těžko lze vymezit z mezí nutné obrany. Ale třeba proti neozbrojeným agresorům, kteří jsou schopni napadnout myslivce jen proto, že je myslivec, nebo že si je dovolil napomenout, aby nejezdili s terénní motorkou mimo cestu, by byl praktičtější spíše ten pepřový sprej. Zrovna tak pokud pytlák zahodí zbraň a vzdá se, nebo začne utíkat, nebo je zraněn a vyřazen, tak obranná situace končí a není na místě mu dávat záraz či dostřelnou ránu, i když byste jej nejraději i vyvrhli.

Pokud již pachatel upustil od útoku, můžete jej podle trestního řádu takzvaně zadržet, tedy jej omezit na svobodě.. Zadržet pachatele však smíte pouze tehdy, je-li toho třeba ke zjištění jeho totožnosti, zamezení útěku nebo zajištění důkazů; takže pokud máte čin zdokumentován a pachatele náhodou znáte, nebo máte poznávací značku jeho auta - nechte jej běžet, stejně neuteče. Zadrženého pachatele musíte neprodleně předat policii. To ovšem neznamená, že jej musíte za límec dovléct na policejní stanici – stačí zavolat, ať si pro něj přijedou, tím je zákonná povinnost předat zadrženou osobu bez zbytečného odkladu fakticky splněna.

Také bych připomněl jednu věc: to, že je někdo v lese s puškou, ještě neznamená, že je to pytlák. Vy si tím můžete být jistí, ale s dokazováním to může být složitější. Pokud ho nechytíte při činu nebo u něj nenajdete ulovenou zvěř, a zbraň není nelegální, tak spáchal jen přestupek proti zákonu o zbraních a střelivu – a pokud má zbraň v pouzdře, tak ani to ne. Opět doporučuji spíše zdokumentovat stav a nasměrovat na něj policii, a to jak z důvodu vaší bezpečnosti, tak i proto, že případné zadržení se pak může obrátit proti vám v podobě obvinění z omezování osobní svobody, nebezpečného vyhrožování a dalších nepříjemností.

Kromě použití zbraně v nutné obraně, což je vždy útok člověka, je možné použít zbraň i v krajní nouzi, tedy při odvracení jiného nebezpečí. Může to být například zneškodnění nebezpečného psa – pozor, neplést s oním kontroverzním a často diskutovaným oprávněním usmrcovat v honitbě psy. Toto oprávnění má pouze myslivecký hospodář a myslivecká stráž za určitých okolností, zatímco proti psu, který někoho přímo ohrožuje, se samozřejmě může bránit kdokoli. Podmínky krajní nouze jsou ovšem přísnější než u nutné obrany. První z nich je proporcionalita – nesmíte způsobit větší škodu, než jaká hrozí. Tato podmínka je splněna, pokud je pes skutečně způsobilý člověka vážně ohrozit, protože lidské zdraví je jistě vyšší hodnotou než cena psa. Pokud ale jde o nějakého jezevčíka nebo malého teriéra, tak je spíše na místě ho odkopnout nebo postříkat sprejem, než ho střílet. Druhou podmínkou je subsidiarita – v krajní nouzi smíte jednat teprve tehdy, když už vám nic jiného nezbývá. Člověk sice psovi těžko uteče, ale pokud se můžete třeba zavřít v autě nebo vylézt na posed, určitě to udělejte.

Druhá možnost krajní nouze, která vyplynula z diskuze, by bylo teoretické použití krátké zbraně při dosledu. Podle zákona o myslivosti se sice smí lovit pouze dlouhou zbraní loveckého typu, ani dostřelná rána není výjimkou. Ovšem při dohledávce nebezpečné zvěře, jako je například divoké prase, je celkem rozumné mít po ruce i krátkou zbraň přiměřené ráže, zvlášť pokud za ním musíte třeba do mlází, kde se s puškou sotva otočíte. Pokud by v takové situaci došlo k napadení zraněnou zvěří, pak by nouzové použití krátké zbraně jistě nebylo přestupkem, protože by šlo o jednání v krajní nouzi.

zapsal: David Karásek - člen představenstva LEX o.s.

(Toto je původní nezkrácená verze článku.)

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu Střelecká revue a pro vlastní potřebu si jej můžete stáhnout v příloze pdf.
Celé číslo časopisu si můžete též prolistovat v náhledu na Publero: Střelecká revue č. 6/2013.
Obsah čísla 6/2013 ročník: 45
Přílohy:
SouborPopis#Velikost
Stáhnout tento soubor (SR_6_2013_9_LEX.pdf)Nutná obrana v myskivosti  407 kB