LEX logo

"Vztah společnosti ke zbraním, je vlastně vztahem společnosti k individuální svobodě a zodpovědnosti. Zbraň v držení občana znamená, že na takového člověka je kladena vyšší úroveň zodpovědnosti vůči svému okolí, rodině i sama sobě."

Valná hromada LEXu

Vážení členové LEXu,

Obracím se na vás s poněkud obšírnějším článkem na to, že vám vlastně chci říci, že ve čtvrtek 17.5. bude v Praze 7, Dělnické ul. č.12 (kavárna Rosmarín), od osmnácti hodin valná hromada sdružení LEX. To je vlastně to podstatné, co jsem vám potřeboval říci. Je totiž potřeba vyřešit spoustu věcí.

LEXu schází již delší dobu jeden člen rady a toho je potřeba zvolit. Kandidáti jsou tři. Paní L. Potůčková, PhDr. J. Král a jako třetí je Ing. Z. Maláník. Ať zvolíte kohokoliv, LEX na tom jen vydělá.

Dále je potřeba si říci, co dál. Vidíte asi všichni, že zase začíná přituhovat. A co je horší, nikdo přesně neví, co EU v otázce zbraní připravuje a LEX by proti EU sám asi neuspěl. Zvlášť ne nyní, kdy po masakru ve Virginii se odpůrcům zbraní podařil mistrovský kousek. Hysterickou kampaní se jim zcela podařilo u laické veřejnosti vyvolat, byť by to bylo jen v podvědomí, odpor ke zbraním. Místo racionálního uvažování byla hysterickým pokřikem vyvolána vlna emocí, ke které se ze začátku přidala i jindy seriozní média. Přestože nejsem odborníkem na manipulaci s veřejností, musím akci odpůrců zbraní hodnotit jako mistrovský a koordinovaný akt. Každý rozumně uvažující člověk by řekl, že když nesmím mít nic, čím bych se mohl bránit, tím se stávám ideálním cílem právě pro psychopatického vraha , ale i jiné zločince. A jediná volba jak tomu zabránit, je mít se čím bránit. Jenže mnohohlasný pokřik „ Zakažte zbraně ! “ svou četností a sílou překřičel rozum.

Pochopitelně, že jsme se bránili. Jak to dopadlo a jaké to může mít následky si řekneme na valné hromadě.

Jako další, poměrně podstatnou věc, bych vám rád připomněl to, co vám připomínám rok co rok. Vaše členské příspěvky jsou od založení sdružení stále stejné. Dnes si za ně nekoupíte ani stovku nábojů. Ale i s tím jsme schopni mnoha aktivit a jsme schopni bránit to, co je pro nás důležité. Vzpomeňte třeba na návrh novelizace zbrojního zákona a jak vše dopadlo. Jenže dnes již skončil duben a vás zaplatilo míň jak polovina.

Pokud vám LEX už nic neříká a máte dojem, že už není potřeba hájit zájmy držitelů zbraní, je to váš názor a brát vám ho nebudu. Ale poprosím vás o jedno. Vražte do nás ještě 5,- Kč. , nebo kolik stojí korespoňďák a napište, že z LEXu vystupujete a pošlete mi ho. Pokud si ale myslíte, že LEX nějaký smysl má, pak prosím zaplaťte. Něco vám prozradím. Teď před valnou hromadou jsem si dělal účetnictví. A ať počítám jak počítám, stále to nevychází. Na kontě je nějaká částka. Ale podle mě i podle programu v počítači by tam mělo být o zhruba 6200,- Kč. méně. Zázraky dělat neumím a banka by mi zázraky na její účet asi sakra rychle zarazila. Prostě, jsou to peníze Ing. Trávníčka a moje, které se nahromadily tím, že Tomáš i já pro LEX občas nakupujeme způsobem „ já o tu stovku snad nezchudnu „. Ale nemusíte se strachovat. I když zaplatíte, s Tomášem ty přebývající peníze na kontě necháme a nekoupíme si za ně luxusní jachtu. Také bychom si mohli něco přidat a oba bychom si mohli koupit čepičku s kšiltem. Ale prosím, zaplaťte. Přeci jen s Tomášem LEX finančně sami neutáhnem a nerad bych se dožil doby, kdy by bylo nutno zatáhnout roletu a skončit pro nedostatek peněz. Vsadím boty, že mnoha lidem by to bylo navýsost příjemné a oddychli by si.

A poslední věc. Na poslední valné hromadě bylo přítomno 27 členů. Doufám, že se vás letos sejde mnohem víc. Potřebujeme od vás mandát k realizaci mnoha záležitostí. Mandát sedmadvaceti hlasů je málo i na „Okrašlovací spolek pomníku Eliase Howa, vynálezce šicího stroje“ ( který u nás ani nikde jinde není ).

A mimo jiné, jsou pozváni velmi zajímaví hosté, kteří by nám toho mohli dost závažného říci. Ale jestli přijdou je otázka jejich pracovního vytížení a hlavu na špalek bych za to nedal. I když nějaké předběžné přísliby máme.

Ale i tak se na vás těším.

S. Gibson

O NRA, politice a lobování za zbraně

Tento článek jsem sepsal, protože sleduji situaci a názory kolem událostí poslední doby (Multiagro, Kreml apod.) Stále více lidí je nespokojeno a stále častěji se ozývá otázka: Co s tím můžeme dělat?

Návrhů padlo mnoho, počínaje tradičním českým "nemá to cenu, vykašlem se na to" až po návrh na založení vlastní politické strany. Jelikož nejsem v politice bůhvíjaký odborník, začal jsem studovat, jak tyhle věci řeší kovbojové za velkou louží.

Když se řekne "americká zbraňová lobby", většina lidí si představí zbrojní průmysl, který si skrze NRA za těžké prachy kupuje politiky v Kongresu, aby vydávali zákony podle jejich přání. Alespoň takhle to líčí noviny. Pravda, jak už to bývá, je trošku jiná.

Průmysl vyrábějící střelné zbraně se sestává z malých, sotva ziskových společností, s celkovým obratem 1,5-2 miliardy dolarů, což jej činí politicky bezvýznamným. Celkový politický příspěvek od členů průmyslu vyrábějícího střelné zbraně ve volebním cyklu 2002 byl méně než 4.4 miliónu dolarů, což jej na žebříčku dárců řadí na 64. místo.

Potenciál NRA leží trochu jinde. Samotná NRA má čtyři milióny členů a počet držitelů zbraní v USA je kolem 80 miliónů, cca 40% populace. To je osmdesát miliónů voličů, kteří by nějakým omezováním práva na zbraň nebyli zrovna nadšeni.

Uznávám, že tohle je výhoda, kterou v ČR jen tak mít nebudeme. Ale přesto jsou zde držitelů zbraní zhruba tři procenta. I s tím musí politika počítat, zejména v situaci, kdy je pravá a levá miska politických vah tak vyrovnaná, jako je tomu teď.

Navíc tu nejsou jen držitelé zbraní. Je tu mnoho lidí, kteří sami zbraň nemají, ale s právem na zbraň sympatizují. Sám znám dva nebo tři lidi, kteří mají ke zbraním natolik kladný vztah, že mi sem tam pomohou s něčím pro Lex, a deset nebo patnáct dalších, kterým kdyby někdo strčil pod nos prozbraňovou petici, s potěšením přidají svůj autogram. Tímto způsobem by mohla ta tři procenta zatraceně narůst.

Další věc, která je pro členy NRA charakteristická, je AKTIVITA. NRA není politickou stranou, a ani to nemá zapotřebí. Využívá velice moderní a účinnou metodu "grassroots lobbying", tedy "lobbování odzdola", kdy samotný kontakt s politiky činí řadoví členové (tedy voliči) skrze dopisy a emaily a organizace tuto aktivitu pouze koordinuje. Předloží-li např. někdo v Kongresu návrh na zrušení omezení cestování se zbraní, NRA o tom informuje členy a vyzve je, aby zavolali nebo napsali svému zástupci a požádali ho, aby návrh podpořil. A příští den dotyčný politik zjistí, že lidí, kteří tento zákon podporují, je opravdu HODNĚ.

Totéž se děje před volbami. Členové NRA chodí k volbám opravdu ukázněně, protože si uvědomují, že v tom spočívá základna jejich politické moci; NRA je o to nejen žádá, ale také zveřejňuje profily jednotlivých kandidátů, jejich názory na právo na zbraň a záznamy jejich hlasování v záležitostech týkajících se zbraní.

Jiná věc, v USA běžná, u nás téměř neznámá, je práce s informacemi. NRA shromažďuje, zpracovává a publikuje fakta a informace o zbraních, zákonech a kriminalitě z celé Ameriky. Pokud nepočítáme výroční zprávu ministerstva vnitra, tak se u nás nic takového neděje. Chybí zde odborné studie ohledně vlivu zbraní na kriminalitu. Jste-li lékař, psycholog, právník, kriminolog, sociolog nebo jiný odborník, může váš názor velmi pomoci. Nepatříte-li k odborníkům, můžete přesto shromažďovat informace či na ně upozornit.

Zde bych vás chtěl o něco požádat. Někteří možná znáte elektronickou knihu GunFacts (www.gunfacts.info), která uvádí mnoho informací ohledně zbraní v USA a ve světě. Mám v plánu sestavit něco podobného pro Českou Republiku a Evropu a za jakékoli informace ohledně zbraní bych byl velmi vděčný. Máte-li přístup k statistikám, průzkumům, jste-li odborníci v oboru, nebo třeba máte zajímavou osobní zkušenost, dejte mi vědět. Můj mail je sgt.navazka(zavináč)seznam.cz.

Abych se tedy vrátil k otázce na začátku: Co můžeme dělat?

1. VOLTE! Bez nadsázky: kdo nevolí, ten se nepočítá. Zbraně jsou politická záležitost a volby jsou pro většinu z nás jediná přímá páka, kterou na politiky máme. Kdo si myslí, že volby nic nezmůžou, ať se zamyslí, proč se před volbami objevují různé manipulace, vytahují se na světlo skandály a čachruje se s preferencemi. Na volbách ZÁLEŽÍ, a politici to zatraceně dobře vědí.

2. PIŠTE! Možná jste si všimli, že česká média už v poslední době nejsou tak "anti-gun", jako bývala. Myslím si, že je to zásluha těch, kteří u každého demagogického článku psali v diskusích fundované příspěvky plné faktů, popřípadě poskytli "vzdělávací" mail novináři, který ten žblebt napsal. Proto je pro média stále těžší splnit politickou objednávku a prezentovat držitele zbraní jako nebezpečí pro společnost, když je jim jasné, že jim lidé ty slátaniny prostě přestávají baštit.

Aplikujte tento přístup i na politiku. Nadáváte-li na politiky, nadávejte aspoň přímo jim :o) Píšete-li politikovi, nezapomeňte několik věcí:

a) Prezentujte fakta. Politik je sice stejně buď zná, nebo ho nezajímají; ale podstatné je, aby viděl, že Vy je znáte a že mu nespolknete žblebty typu "méně zbraní, méně mrtvých, to je přece jasné".

b) Připomeňte volby. I kdyby proběhly včera, připomeňte příští. Pan Gibson tu jednou v jednom příspěvku napsal "Před volbami jsme páni my". Připomeňte politikovi, že pro toho, kdo má paměť delší než čtyři roky, je před volbami pořád. Napište mu, že to, jak se zachová, si nejen budete pamatovat, ale klidně to před volbami i připomenete ostatním.

c) Je-li politik "anti-gun", naznačte mu, že Váš názor na něj se formuje podle toho, jak on bere vás - jestli na vás pohlíží jako na hlupáka, kterého je třeba (pro jeho vlastní dobro) kontrolovat, řídit a chránit před vlastní hloupostí, nebo jako dospělého, svéprávného a bezúhonného člověka, který má právo sám rozhodovat o svém životě a být za něj odpovědný. Také mu od plic (ale v mezích slušnosti) vysvětlete, že nesete odpovědnost pouze za sebe a nenecháte si své právo na sebeobranu omezovat proto, že NĚKDO JINÝ spáchal svou zbraní zločin.

d) Pokud o politikovi z jeho předchozí činnosti víte, že právo na zbraň respektuje, nezapomeňte to ocenit. Formu si vyberte sami, ale opět doporučuji magické slovíčko "volby" - od té doby, co byly vynalezeny volby, nemusíte politikům děkovat :o)

3. SBÍREJTE A ROZŠIŘUJTE INFORMACE! Všichni víte, jak média zacházejí s fakty. Taktéž většina soudních řízení týkajících se Zbraní proběhne bez účasti střelecké veřejnosti, protože pro normálního smrtelníka je prakticky nemožné zjistit, kdy a kde se takové řízení bude konat a že se vůbec bude konat. Proto pokud se ve Vašem okolí stane něco, co se týká střelných zbraní, nebo se dozvíte, že se někde bude konat soudní řízení, nenechte si to pro sebe. Ideální by bylo zorganizovat si vlastní síť dobrovolných reportérů zabývající se zbraněmi a nutnou obranou. Ale jinak můžete případné informace poslat Lexu, určitě se tam neztratí ;o)

4. KOMUNIKUJTE MEZI SEBOU A DOMLUVTE SE! Mnoho akcí má mnohem větší účinek, jsou-li koordinované. Jde například o petice, dopisy politikům a podobně.

Co tedy můžete udělat? Hodně. A houšť a větší kapky :o)

Sgt. Navážka

EU, zbraně a my

Vážení příznivci Lexu,

Důvod, proč jsem se odhodlal napsat další článek, je prostý-EU opět přichází s iniciativou na poli zbraní a střeliva a navíc se jaksi proláklo, že i naše ministerstvo vnitra si chce přihřát polívčičku. Že to ani v jednom případě nepřinese pro nás nic dobrého je jaksi nasnadě. Když jsem se tak začetl do materiálu, který by měl pocházet z EU, tak jsem začal přemýšlet o tom, k čemu tato instituce opravdu slouží. Před několika měsíci jsem zde psal o tajných zákonech, vycházejících z bruselského hnízda. Hovořili jsme o tom s novináři a nic se nestalo. Nejdříve pobouření atd. a potom nic. Nedávno jsem se dočetl, že musíme přejmenovat pomazánkové máslo, předtím rum, marmelády atd. atd. Nejde však pouze o potraviny, jde i o manipulaci – padla na mne doslova deprese, když byl zveřejněn nápad používat jednotnou evropskou učebnici dějepisu.

To přeci již známe, ten jediný správný výklad dějin, to tady již bylo. No a tak si myslím, že kruh se začíná uzavírat. Jistý klasik napsal, že nejprve musíme vše zničit, abychom to mohli znovu vybudovat. Takže jsme vyhodili komunismus dveřmi a nyní se k nám plíživě vrací evropským oknem, zaštítěn bláboly o evropských ideálech. Zeptal jsem se kdysi jednoho eurofila na ty ideály a nevěděl-utopil se ve frázích. V návrhu ústavní smlouvy také byla spousta frází o společných cílech apod. Ale i ty se jaksi vytratily.

Jinak ještě k tomu dějepisu. Dnes velice opovrhovaný předmět , zatlačený kamsi do pozadí. Otázka nyní zní: proč? Staří římané říkali, že historie je učitelkou života, později se říkalo, že kdo nezná vlastní minulost, je odsouzen k tomu si ji zopakovat. Děti se dnes ve školách vlastně dějiny neučí a mám takový pocit, že je to záměr-odstřihnout je od místní paměti, odstřihnout je od paměti civilizačního okruhu a učinit je povolným nástrojem pro jakékoliv manipulace. Protože komu schází paměť, nemůže odhadnout, kam se vývoj bude ubírat. A to je asi hlavní záměr celé snahy. Vzpomeneme-li si na národní obrození, tak bylo založeno právě na dějinné paměti. Pokud by této paměti nebylo, nebylo by ani obrození. No a jestliže opravdu nebudeme vlastní dějiny znát, tak pak se nebudeme moci divit až nám politici budou vykládat, že držení zbraní zde není tradicí, že je to nedemokratické apod. , což již známe a zažili jsme to před několika lety.

On vztah společnosti ke zbraním, je vlastně vztahem společnosti k individuální svobodě a zodpovědnosti. Zbraň v držení občana znamená, že na takového člověka je kladena vyšší úroveň zodpovědnosti vůči svému okolí, rodině i sama sobě. To znají tzv. méně vyvinuté země, kde zbraň v rukou chlapce znamená, že dospěl. Naše státní orgány občana považují za nedospělého a neodpovědného, a proto mu zbraně do rukou nesvěřují. Ony se totiž občanů bojí. Tento strach se snaží maskovat frázemi o bezpečnosti, kterou však odebráním zbraní paradoxně snižují. Co potom vlastně zbyde z institutu občanství? Jak mám, být hrdý na svou obec, stát, vlast apod., když institut občanství ztratil svůj význam? Něco jiného totiž jsou lidská práva a něco jiného občanská – občanská práva lze vymáhat, zatímco lidská jsou jaksi vágní a domáhat se jich mnoho nejde. Proto pomalu ale jistě pojem občanská práva mizí a je nahrazován oním pojmem lidská práva. A tady je opět nutno hledat dějinné ponaučení. Všechny organizované společnosti na určitém stupni vývoje se snaží pocit občanské odpovědnosti za sebe a své činy omezit. Děje se tak postupně a v cyklech. Nejprve stát přebere na sebe starost o slabé a nemocné-tedy převezme ji z rukou charitativních a náboženských organizací s tím, že to zajistí lépe. Stát ihned zjistí, že jaksi na to nejsou peníze, tak zvýší daně. Peníze se úředníkům zalíbí, neb kdo má peníze, má moc. No a pak přijdou zásahy do rodiny (úředník přece nejlépe ví, jak se mají vychovávat děti), zásahy do rodinných vztahů (jedním, z nejvážnějších zásahů je rozbití vertikálních rodinných vazeb, tedy vazeb prarodičů, rodičů a dětí apod., mizí pocit sounáležitosti a povinnosti se postarat-stát/úřad se postará...), zásahy do pracovně právních vztahů (úředník nejlépe ví, co komu vyhovuje), zásahy do bezpečnosti (občan se přece nemůže bránit sám, jsou zde biřici/policie), zásahy do justice (právo je potřeba co nejvíce zneprůhlednit, aby neplatilo přirozené právo, ale umělé-občan se pak není schopen v právu vyznat a jeho závislost na státním aparátu vzroste), tvorba socialistických monopolů (co jiného jsou nadnárodní akciové společnosti s půlmilionem zaměstnanců) a korupčního prostředí. Korupčním prostředím myslím ovšem něco jiného, než uplácení v klasickém slova smyslu. Myslí se tím to, že stát/monopoly človíčka uplácejí, aby jaksi držel zobák a do ničeho se nepletl. Za to se mu dostane přemíry pokleslé zábavy a čím horší tím lepší, dostatek nekvalitního žrádla, kterého je dost k tomu, aby se jím človíček přejídal a pokud možno brzy zabil a tak neobtěžoval důchodem. Co je na tomto procesu nejzajímavější, je jeho, dá se říci obecná platnost. A jsme u jadérka pudla.

Do tohoto schematu lidé, kteří chtějí držet zbraně jaksi v drtivé většině nezapadají. A tak co teď s nimi? Nutno říci, že co se s nimi

stane, záleží hlavně na nich. Pokud se nechají o zbraně připravit, přijdou s nimi i o svou svobodu, být odpovědný sám za sebe a své okolí. Přijdou o svobodu volby. Bohužel to je také i o naší společnosti i o Evropské unii. A mám takový dojem, že prvoplánově nejde o nic jiného, než o to, nás o svobodu pomalu ale jistě připravit. Na závěr bych si dovolil malý příklad absurdní situace, kam až lze dojít při zakazování zbraní a jaký to má sociální podtext. Když končil všemocný šéf americké státní pokladny-tedy ministerstva financí po mnoha letech ve své funkci a odcházel do penze, byl mimo jiné pozván do Londýna. Tam obdržel čestný dar-byl obdarován společně s jakýmsi povýšením i právem chodit po Londýně s obnaženým mečem, tedy právem, kdysi vyhraženým pouze šlechtě. Sociální podtext? Pouze majetní a mocní mají právo držet zbraně a mají právo na bezpečí. Ty občánku máš právo pouze držet zobák a krok. Mimochodem, Velká Británie byla organizací Human Right Watch ohodnocena jako společnost pod dozorem, což je příznačné a stojí to za zapamatování. Ti, kteří moc i právo na zbraň mají, mají navíc i dost prostředků pro zajištění bezpečnosti, ti ostatní se v Británii (prý kolébce demokracie...) nemají ani čím bránit a ani pomalu zákonnou možnost se bránit. Jestli to je obraz naší budoucnosti, tak jsem docela rád, že mi není dvacet.

Děkuji za pozornost.

Zdeněk Blažek