LEX logo

Toto číslo Věstníku možná dostanete až počátkem roku 2009, ale psáno a tištěno je ještě v roce 2008 do kterého také patří.

Zážitky z Bali

Ostrov Bali najdete přibližně 8° pod rovníkem na 115.° východní délky . Leží vlastně hned vedle nejvýchodnějšího cípu Jávy a ještě před pár desítkami let by cesta z Prahy tam trvala řadu týdnů . A před vynálezem parního stroje a prokopáním Suezského průplavu by na cestu tam a zpět potřeboval člověk nejspíš dva roky prázdnin. Dnes se dá cesta ze Žižkova na Bali zvládnout zhruba za 30 hodin, přičemž skoro třetinu této doby strávíte čekáním na letištích. Na přelomu letošního října a listopadu se na tomto indonézském ostrově ( přesněji řečeno na přilehlém ostrůvku Serangan ) konalo XV. WS neboli mistrovství světa ve střelbě podle pravidel IPSC.

Zúčastnilo se ho celkem 1028 závodníků:

OPEN 42 žen a 311 mužů

MODIFIED 0 žen a 50 mužů

STANDARD 29 žen a 280 mužů

PRODUCTION 17 žen a 265 mužů

REVOLVER 2 ženy a 32 muži

z 53 zemí světa.

Jak už jsem zmínila, střelnice na Bali je na Seranganu. To donedávna býval ostrov, avšak mělký proužek vody mezi ním a Bali je nyní zanesen pískem a bahnem a zarostlý mangovníky , takže je to dnes spíš poloostrov, na který vede z Bali po jakémsi náspu silnice.

Mimo nevelké osady Dukuh a docela velké střelnice není na Seranganu vlastně nic. Jen písek a písek s kamením, místy trsy nějaké trávy, občas něco podivného křoví z něhož tu a tam trčí k azurově modrému nebi větrem oškubaná koruna palmy ( takové chudé příbuzné těch pěstěných krasavic z parků a hotelových zahrad ).

Střelnice leží v severovýchodní části a má tvar trochu pokrouceného trojúhelník u s uříznutým vrškem . Dvě z jeho téměř stejně dlouhých stran končící v onom tupém vrcholu tvoří dopadový val, který místy kopíruje pobřeží . Valy k němu kolmé pak od sebe oddělují prostory, do nichž byly umístěny střelecké situace. Po jedné či po dvou, od čísla 1 zcela vpravo až po 36 vlevo . V onom tupém vrcholu pak byla cvičná stage – vstupné 5 USD .

Ke každému druhému příčnému valu kolmo přiléhala BZ – asi 2 m dlouhý stolek ze tří stran cihlovou zídkou, ke každé situaci či dvojsituaci patřil veliký plátěný přístřešek, 15 - 20 plastových židliček a křesílek pro čekající střelce, stolek a křesílka pro rozhodčí oblečené do šedo-bílých pruhovaných triček a židličky pro několikačlennou skupinu „helpíků “- lepičů – oblečených do stejnokroje tvořeného oranžovým trikem a tmavomodrými tepláky.

Trojúhelnékové prostranství lemované střeleckými situacemi skýtalo dostatek místa pro stany jídelní, prodejní a muniční, pro parkující auta, pro stánky prodavačů nápojů a pro budky WC ( mimochodem vzorně čisté a splachující, s papírem, s tekoucí vodou a mýdlem !).

Na účastníky tedy čekalo celkem 35 střeleckých situací a chrono. Střílelo se na směny ( to je český vynález – poprvé se tak střílelo ME v Opařanech v roce 2004 ): Dopolední směna začínala v 7 ráno a končila krátce po poledni, odpolední začínala ve 13 hodin a končila obvykle něco po 18. hodině. Další den se směny prohodily, zkrátka jednou dopolední, pak odpolední a to celé 3x. a dopolední směnu se střelci sjížděli již od 6 hodin ráno a většina jich přijížděla malými autobusky, které zajišťovaly kyvadlovou dopravu mezi hlavním stanem závodu - hotelem DISCOVERY KARTIKA a střelnicí ( jako jízdenka sloužila identifikační kartička s fotografií a startovním číslem) .

Střílet se opravdu začínalo úderem 7. a končilo se krátce po poledni. To se už na střelnici sjížděli střelci odpolední směny. Ti si v muničním stanu vyzvedávali střelivo a houfovali se u svých -toho dne na programu prvních- situací, zatímco střelci z dopolední směny (pakliže už měli odstříleno a v muničním stanu odložené náboje ) je střídali na sedadlech autobusů. Jakmile byl autobusek tak nějak plný, vydával se na cestu a příchozí začínali plnit autobus další . Dopolední směna cestovala rychlostí okolo 10km/h zpět ke Kartice , kde do střežené místnosti odkládala na noc své zbraně či celé střelecké tašky a pak se

pěšky či jinak přemísťovala do svého hotelu.

Odpolední směna začínala střílet v největším vedru a končila mnohdy až těsně před soumrakem. Zpět ke Kartice jsme se vraceli skoro za tmy.

Střílení na směny sice poskytuje střelcům v průběhu závodu trochu volného času, to však stačilo jen na několik krátkých procházek po městě a po pláži a návštěvy internetové kavárny. Na střelnici jsme tak jako tak trávili podstatnou část každého dne. Ovšem proto jsme přeci přiletěli.

Indonéští „architekti“ si dali záležet a postavili situace, z nichž mnohé se pro účastníky staly takřka nezapomenutelnými. Daleké papíry a gongy – ty navíc natřené matně bílou barvou, která skoro splývala se světle pískovým pozadím valů, hodně jasně bílých PT ( to bylo to jediné , co bylo opravdu dobře vidět a zároveň to jediné, co nikdo z nás trefit nepotřeboval) , složité přeběhy , terče všelijak poschovávané za neprůhlednými zástěnami……..

Počet udělených procedur, trefených PT, „nachytaných myší“ ( mnozí z nás se v celkovém součtu dostali přes 20 ! ) a DQ ( těch bylo celkem 40 na situacích a několika dalším střelcům vynulovalo výsledek závodu „chrono“) dostatečně vypovídá o náročnosti závodu.

6 dní uplynulo jako voda. Poslední situace, poslední terč a závod se stal minulostí. Následující den se ještě střílelo SHOOT OFF a večer bylo slavnostní zakončení s vyhlašováním výsledků, ale to už mnozí z nás byli tisíce kilometrů daleko - například já jsem v té době čekala v Taipei na let do Frankfurtu. Nebyla jsem tedy u toho, když ti nejlepší vystupovali na stupně vítězů a tak jim tleskám alespoň teď. A nejen jim. Potlesk si za své výkony zaslouží i mnozí další. Myslím tím mimo jiné ty, kteří skončili těsně pod „bednou“ a od medaile je mnohdy dělilo jen pár bodů, 1-2 procenta a nebo prostě jen trocha smůly.

Za zmínku stojí i výkon střelce s amputovanou nohou a určitě i výkon duchem stále mladého Hanse Dahlenburga - ročník 1926. Nebojovali o stupně nejvyšší ale bojovali určitě se srovnatelným nasazením.

A můj obdiv mají i rozhodčí ze všech 36 situací. 6 dní od časného rána do soumraku chodit, běhat, vyhodnocovat a zapisovat, každý den zhruba 150 střelců ze 12 squadů! A to ještě mnozí z nich absolvovali závod jako střelci ve 3 dny trvajícím maratonu Pre-matche, nazývaného také "Závod rozhodčích". Takže celkem 9 dní v té výhni! Kdybych měla zatleskat jen jedinkrát, zatleskala bych právě rozhodčím . No ano, není nad to si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je odpískat třeba jen 60 střelců za slunného letního dne:o)))))

Opálení i vzpomínky časem vyblednou ale věřte mi, že to za to stálo. A pokud jste se nedívali na výsledkovou listinu, tak stručně alespoň medailisté z ČR. 33 členná výprava přivezla celkem 8 medailí:

ZLATO : ADAM TYC – divize PRODUCTION, ZDENĚK NĚMEČEK - divize REVOLVER – senior

STŘÍBRO: ZDENĚK HENEŠ - divize MODIFIED, MIROSLAV KAMENÍČEK - divize OPEN – senior , LUMÍR ŠAFRÁNEK – divize REVOLVER – senior, Družstvo v divize PRODUCTION

BRONZ : KATEŘINA ŠUSTROVÁ – divize OPEN – lady, Družstvo v divizi STANDARD

Zisk 6 medailí v jednotlivcích řadí ČR na 3. místo za USA a PHI, jejichž výpravy byly mnohem početnější ( USA 55 a PHI 155 střelců ), takže Češi znovu dokázali, že střílet dovedou. Doufejme, že nám to vydrží. Příští WS se bude konat zase až za 3 roky ( místo konání Rhodos – Řecko ) ale nic jako „klid zbraní“ v žádném případě nehrozí. Kalendář na příští rok už nyní slibuje řadu zajímavých akcí ( zlatým hřebem bude EEO v Hodonicích s 30 situacemi) a v roce 2010 bude ME v Srbsku. Ať žije střelecká turistika!

Ludmila Potůčková alias Lady Smith

---------------------------------------------------------------

Rok 2008

Toto číslo Věstníku možná dostanete až počátkem roku 2009, ale psáno a tištěno je ještě v roce 2008 do kterého také patří. Loni jsem sliboval, že se pokusím vydat Věstníků víc. No, splnil jsem to a je jich o 100 % víc. Vzhledem k tomu, že v roce 2007 vyšel jediný, není to zase tak historický úspěch. Ale kdybych se tohoto trendu (o 100 % více) držel i příští rok, to už by bylo odpovídající. Jednou za čtvrt roku, to už je rozumná perioda. Tak mi držte palce.

Jenže, znáte to . Můj vrah se nazývá internet. Dnes je dva dny stará informace už tak stará, že snad ani nemá cenu se jí zabývat. A těch témat, které mají časovou platnost víc jak čtvrt roku zase tolik není a v našem oboru o to míň. Když budu konkrétní, tak tento rok se u nás jedná asi o tři hlavní témata. Nový zbrojní zákon je pro nás téma velmi důležité. Dotýká se nás všech. Jako další je to, co se dá nazvat jako v čínské astrologii rokem LOSA. A poslední téma je selhávání politických špiček. Už slyším, jak někteří z vás nadávají, že sem nemám plést politiku. Ale právě letos jde velmi názorně ukázat jak se politika dotýká i zdánlivě odtažitých věcí, jako je myslivost nebo střelecký sport.

Někdy na jaře jsme se s Ing. Blažkem zúčastnili meziresortního připomínkového řízení k novému zbrojnímu zákonu. Protože proti duchu zákona vcelku nic nemáme, naše připomínky byly rázu technického a administrativního. Dá se říci, že 90 % našich připomínek bylo akceptováno a vcelku bez větších rozporů. Některé naše připomínky ale neprošly a nám se to nelíbilo, protože nás mohou ohrozit. V zákonu zůstalo např. ustanovení, že o ZP můžete přijít pokud spácháte přestupek proti veřejnému pořádku nebo občanskému soužití, a nyní cituji „vícekrát než jednou“. Dochází tedy k absurdní situaci, kdy za přestupek byl uznán odhozený nedopalek cigarety. Dvakrát odhodíte nedopalek cigarety (při stálém nedostatku odpadkových košů nic vyjímečného) a můžete přijít o ZP. Stejné pitominy mohu uvést v souvislosti s občanským soužitím. Mohli bychom nad tím mávnout rukou s tím, že policie se zatím nezbláznila a nemá tolik policistů, aby hlídali vajgly, ale zkušenost velí, že z takových prkotin jde vykonstruovat plnotučný případ. Když se chce. A obávám se, že v případě držitele zbraní by se mohlo chtít a chtělo.

Dovolím si malou vsuvku. Na připomínkovém řízení jsme opravdu „uhráli“ svých 90 % . Asi je to tím, že neříkám, že z protistrany jsou všichni odborníci, ale aspoň ví o čem je řeč. Potom je jednání jednodušší. To se bohužel o politicích, tedy těch kteří v konečné fázi o zákonu rozhodují, říci nedá. Na připomínkovém řízení má už LEX svůj kredit. Za deset let jsme si ho odborností a třeba, teď použiji odporný výraz, svým státotvorným chováním získali. Pomohlo k tomu i třeba to, že z vedení Lexu čtyři lidi věděli o tak závažné chybě stávajícího zákona, která mohla způsobit státu vážné nepříjemnosti. Ing. Baudyš, Ing. Blažek, Ing. Trávníček a já jsme věděli (teď to zjednoduším), že díky technicky nezvládnutým definicím by některé pistole, např. ČZ 100, spadaly do kategorie zbraní na ohlášení. Naším cílem není chaos na poli zbraní, tuto informaci jsme nešířili, ale upozornili jsme na ní při jednom z minulých připomínkových řízení. Ta chybná definice vypadla až z tohoto zákona. Odborníci to pochopili okamžitě, ale vysvětlit to politikům bylo nad lidské síly. Ale abych se vrátil k tématu.

S tím, co jsme nedokázali prosadit na připomínkovém řízení a co je zjevná hloupost jsme šli za zpravodajem tohoto zákona, kterým byl poslanec Hynk (ODS). Asistoval mu pan Koháček. Ten problematice rozumí. O panu Hynkovi bych si to už po deseti minutách hovoru nedovolil tvrdit. Protože to bylo těsně po kauze Morava, byl poslanec Hynk zcela zjevně duchem mimo. Ale i tak díky panu Koháčkovi, který mu zjevné pitominy v zákoně přeložil do řeči, které rozuměl, slíbil, že před čtením zákona nám umožní vše vyložit poslancům. Připomínám, že nejde o nějaké drobnosti na které může být rozdílný názor.

Pokud se tento zákon v preambuli zaštiťuje bojem proti terorizmu, pak některá usnesení jdou přímo proti tomuto záměru. Třeba usnesení o tom, že zbraně mohou spadat pod působnost obcí. Nebudu dávat návod jak tyto zbraně převést do ilegální sféry, tedy teroristům do rukou, ale je to velmi prosté milý Watsone. Pominu takovou „drobnost“ jakou je absence režimu na tyto zbraně. Tyto zbraně pak budou pod stejným režimem jako obecní sekačka na trávu. Ale zcela mi chybí logické a věcné zdůvodnění, proč by obce měly mít zbraně ve své působnosti. To snad sbor starostů chystá zavedení ozbrojeného sboru ponocných nebo zavedení obecních ostrostřelců ?

Rád chodím na střelnici na Květnici, kterou vlastní pan Pavlíček. Připadám si tu jako doma a když potřebuji s něčím pomoci nebo poradit, pak jsem na té nejlepší adrese. Střílím přebíjenými náboji a sem tam mi nějaký nevyjde. Tak poprosím pana Pavlíčka aby ho zlikvidoval. Přeci ho nehodím do popelnice nebo nedám dětem na hraní. Jenže teď to asi budu muset dělat. Když totiž držitel licence takový náboj zlikviduje a nevypíše a nevydá na to potvrzení, bude pokutován 500 000 ,- Kč. To teda vymyslela hlava, pane jo. Na to mám rodinu pana Pavlíčka moc rád, než bych je kvůli jednomu náboji finančně zlikvidoval. Ona potvrzení pochopitelně nikdo nevytisknul a chtít kvůli jednomu náboji potvrzení, no to je ale pitomina. Vždyť mi tím dělá laskavost a zbavuje mě starosti. A že by tento vadný náboj mohl nějak pomoci teroristům, tak to už je pitomina hodná myšlenkového potenciálu poslanců. A nejen stupidita, je to ideální způsob jak zlikvidovat konkurenční střelnici. Pokuta půl milionu finančně položí jakoukoli komerční střelnici, protože provozování střelnice zlatým dolem určitě není. No a když nebudou střelnice, střelci nebudou mít kde střílet a proč pak dělat nepopulární kroky jako je zákaz zbraní ? Ani peníze se potom nebudou muset na výkup zbraní uvolňovat ze státní kasy, střelci se zbraní rádi zbaví sami a za sranda cenu, protože kdo a proč by je kupoval ?

Tak s tímto a i s jinými poznatky jsme chtěli seznámit poslance. Ještě musím dodat, že tradičně se našich jednání zúčastnili pánové Fulín a Skalický za Asociaci výrobců a prodejců zbraní a střeliva. Spolupráce s nimi je důkazem, že i bez formalit lze spolupracovat velmi úspěšně. Obou pánů je opravdu potřeba si vážit.

Takže jak LEX , tak i pánové z Asociace si připravili materiály pro poslance a mám za to, že náročné na zpracování a kvalitní.

Jenže ouha. Přišly volby a všechno bylo jinak a vlastně zbytečné. ČSSD po vyhraných volbách propadla nezřízené euforii a dojmu, že teď jsou bohorovní a mohou si dělat co chtějí. Občana potřebují k volbám, teď už jim nemá co kecat do „práce“. V očích poslanců a senátorů ODS se objevila hrůza, děs a panika. Ne z toho, že jejich arogance a přezíravost je dovedla k tomuto debaklu, ale z toho, že přijdou o své prebendy a mocenský vliv. A poslanci obou stran okamžitě zapomněli, že tu jsou pro lid a jemu mají sloužit. Slova jako úcta k práci jiného nebo pokora zapomněli už dávno. Takže naše materiály jsme mohli zahodit, protože jedni poslanci křepčili nad svým „jiskřivým“ vítězstvím a druzí se snažili zachránit svou existenci na lodi ODS, kde se jim dosud tak blahobytně žilo za peníze jiných. A pan poslanec Hynk se na nás zvysoka vykašlal.

No, nevzdali jsme to, zákon musí mít ještě posvěcení senátu. V bojově sevřeném šiku (Asociace a LEX) jsme se sešli s nově zvoleným senátorem, JUDr. Antlem, bývalým státním zástupcem. Vlastní zbraň, střílí a věci opravdu rozumí. Senátorem je za ČSSD. Snahu spolupracovat a pomoci měl. O něco později jsem od něj dostal mail. Nepřímo z něj vyplývá, že byl asi jediný, kdo tu snahu měl. Obešel tu i tu stranu, ale 90 % oslovených senátorů tomu nerozumělo a 100 % nemělo snahu na tom něco měnit. Nedá mi to, abych nepřipomněl definici demokracie Honzy Balcara : „Demokracie je stav, kdy pracující lid pojídá plody své práce ústy svých volených zástupců“. A zároveň mi to nedá abych si nepřihřál polívku svou a Ing. Blažka. Stav, kdy vláda nevládne, parlament je v rozvalu a slouží všemu jinému jen ne lidu, senát je zbytečné skladiště odložených kádrů, by byl schopen překonat monarcha. Nenechá si rozkrást a zplundrovat zemi, protože ji nemá na jedno volební období. A dobré principy demokracie a monarchie nejsou neslučitelné.

Teď něco veselejšího. Tedy toho, co je výsledkem naší, a to slovo podtrhuji, naší práce. Nemyslím tím jen LEX, myslím tím práci všech, kdo v LOS pracují. Tím chci mimo jiné říci, že kvalitní a smysluplné výsledky práce se dostaví, jen když do toho nekecají politici.

Od té doby co jsem hodil LOS Tomášovi na starost, LOS sílí a vzkvétá. Teď bez legrace – stal se z toho určitý fenomén této doby. Víc by k tomu asi dokázal říci Tomáš, tedy Ing. Trávníček. Já mám právo se k tomuto vyjadřovat jako jeden z „otců“ LOS a nyní jako občasný pomocník, závodník a pozorovatel. Rok 2008 jsem očekával stagnaci . Vycházel jsem z předpokladu, že vše nové si lidi chtějí vyzkoušet. Tedy i LOS. A v roce 2008 už LOS není nic nového. Jenže jsem se sakra spletl. LOS opravdu sílí. V tomto roce přibral na váze a to o více než 25 % účastníků. To o něčem vypovídá. LOS se na našich střelnicích zabydlel a nejenom pod velením Lexu. Nečekal jsem takovou odezvu a sám si jí dost dobře neumím vysvětlit. Když jsme tuhle disciplinu vymýšleli, nevymýšleli jsme něco, co by od začátku bylo k ničemu. Chtěli jsme, aby měla úspěch. Ale přeci jenom jsem takový zájem nečekal. Dnes už se to dá říci s jistou garancí, protože jak jsem říkal, ta vlna zájemců o cosi nového už je pryč a lidi teď sice přibývají, ale jdou už na „zavedenou značku kvality“. Mnohem víc by k tomu měl uvést Ing. Trávníček, ale ten je na psaní líný jak vandrácká hůl. Sesmolí si své propozice a má padla. Teda se psaním. Nebýt jeho, kde by byl LOS ? To sprosté slovo si prosím nechte pro sebe. LOS je dnes takovou sportovní výkladní skříní Lexu a dělá jen dobrou službu.

Závěrem pár poznámek. Málo komu z nás se asi podaří být na Mistrovství světa jako účastník. Paní Potůčková se ho zúčastnila a svou soupeřku ve své divizi deklasovala rozdílem několika tříd. Proto jsem si dovolil zařadit její zážitky do tohoto Věstníku. A jako řediteli Lexu mi dělá radost, že činovník Lexu dělá dobrou práci i na takové akci jako je mistrovství světa.

Teď velké poděkování. Pan Ivo Strnad nám dal finanční dar. Ty peníze jsou pro Lex velkou pomocí, ale nejde jen o finance. Pro mě to je dvojnásobné potěšení. Je to totiž jako by řekl, že to neděláme zase tak blbě. A to potěší. No a jako strážce pokladu mě potěšila výška toho daru. Zase jsem se přiblížil svému cíli, že ukradnu peníze Lexu, odjedu s nimi na Bahamy a do konce života na práci nesáhnu. A když jsme u těch peněz. Prosím, zaplaťte své členské příspěvky. Výše se nezměnila, je to stále 300,- Kč. A co dnes za tuto částku pořídíte ? Ani ty pitomý Bahamy ne.

Na úplný konec vám přeji hodně štěstí v roce 2009. Nebude asi jednoduchý. Proto se radujme i z malých úspěchů. Snad vám Lex přidá trochu té dobré nálady.

S. Gibson