LEX logo

Vážení přátelé

Dovolte mi, abych Vám vysvětlil pár skutečností, které by mohly být špatně chápány a které by následně mohly zavinit určité nepochopení ze strany našich členů.

O co se jedná ? Mnozí členové mohou mít námitky proti tomu, aby LEX pořádal střelecké závody. LEX opravdu není sportovním střeleckým klubem a touto optikou mu skutečně nepřináleží pořádat soutěže. A také za ně utrácet peníze, Protože závody si na sebe svým výnosem nevydělají a proto je dotují členové, které nějaké závody vůbec nezajímají. Těmto členům může třeba nynější snaha LEXu o vytvoření nových pravidel obranné střelby a tím také oslovení co nejvyššího počtu držitelů zbraní připadat nepatřičná. Vcelku oprávněně. Proto mám zato, že je potřeba si o tom něco říci.

LEX skutečně nemá peněz na rozhazování a zcela určitě nemá suplovat činost sportovních klubů. Takže proč to dělá ? Odpověď je prostá. Jde nám o peníze. Pokud chceme peníze získat, musíme je získat tam, kde je to možné. Na startovném se nám to opravdu nepodaří. Proto to neděláme. Ale pokud chceme splnit to, co jsme na výroční schůzi si odhlasovali, tedy stát se jistou alternativou k ČSS, pak musíme mít za sebou poměrně silnou základnu členů. A ta se dá asi nejsnáze získat tam, kde selhává ČSS. Tedy u akčních disciplín střelby. A ještě jeden fakt, který kdybych neuvedl, mohli bychom být považováni za chamtivce, vyžírky, nebo jak chcete nazvat ty, jejichž hlavním cílem je získat peníze pro svoje potřeby. A o to nám skutečně nejde. Pro nás jsou peníze pouze prostředkem, ne cílem. Prostředkem k tomu, abychom měli možnost chránit práva držitelů zbraní.

Někteří z Vás si asi řeknou, co chránit ? Vždyť nic nehrozí. Chtěl bych mít jejich optimismus. Podívejte se kolem sebe, myslím tím po Evropě. Zcela potichu se zpřísnily zbrojní zákony v SRN, Švýcarsku a teď se to chystá v Belgii.

Dovolím si jistou reminiscenci a protože jsem kuřák, asi z ní ucítíte jistou hořkost. Vím, že kouření je nezdravé a že mi z něj poplynou zdravotní rizika. Ale jsem svéprávný. Proto mi rozhodnutí některých vlád a potažmo EU, připadá silně načichlé komunistickou idejí, kdy ve jménu čehosi vyššího se mi diktuje, co mám či nemám dělat. Jsem ochoten nést vyšší náklady na své případné léčení, protože kouření byla moje svobodná vůle. Jsem ochoten mít pro sebe separované prostory, kde bych neohrožoval ostatní, ale nechci aby mi někdo přikazoval co mám a co ne a aby mě stavěl do role člověka druhého řádu a zbavoval mě lidské důstojnosti vytěsňováním ze společnosti. (Mimochodem, co narkomani – u nich to přeci byla také jejich svobodná vůle.) Vím, že jsem téma kouření vzal velmi ploše a že má mnoho rovin, ale je to jen ilustrativní zkratka. Myslet za lidi není ta nejlepší cesta. A zbraně jsou asi víc nebezpečné než cigareta, nebo spíš je to u nich jednodušeji demonstrovatelné. A o to tu jde, protože oboje je čirý populismus nebo spíše víra v to, že lid je hloupý a pouze ti osvícení kteří jsou (momentálně) u moci, mají právo za něj a o něm rozhodovat. Zbraně se velmi brzo objeví, věřte mi, už proto, že se hromadí spousta problémů s bezpečností, které nikdo neumí a nechce řešit a otázka zbraní se bude hodit, aby se lidu předhodila.

Proto mi také připadá velmi krátkozraké, když nám někteří členové navrhují, že by se LEX měl stát jakousi spící organizací. Teď není co chránit, je možno spát a nevydírat členy o členské příspěvky. A až se nebezpečí objeví, pak LEX jako Blaničtí rytíři vyjede v zářící zbroji a nepřátele zažene. Ten příměr s Blanickými rytíři je vcelku přesný. Dovedu si je představit, že by dnes vyjeli (copak o to, osobně si myslím, že už mají zpoždění) a ...... A byli by leda tak dobří do nějakého komparsu na přitroublý seriál. Totéž by čekalo LEX. Nemá cenu si to zastírat, spící organizace je mrtvá organizace. Organizace musí žít, chce – li něčeho dosáhnout, musí pracovat, mít své cíle a na něco být připravena. A proto se LEX snaží oslovit co nejvíce střelců, pracovat pro ně a taky tam investovat své velmi skrovné prostředky. Věříme, že to je správná cesta jak získat členskou základnu a mít tím pádem právo žádat o vše, co s tím souvisí. (Pro ty co nemají internet – LEX modifikoval předpisy pro obrannou střelbu tak, aby si mohl každý zasoutěžit s jakoukoliv zbraní a aby získával potřebné střelecké dovednosti. Kdo o tyto předpisy bude mít zájem, ať napíše a my mu je pošleme. Sám uvidí, že je to o skutečně hodnotném sportovním vyžití a úplně pro každého).

Závěrem musím poděkovat a poprosit. Poděkovat každému, kdo zaslal LEXu vyšší částku, než jsou členské příspěvky. A poprosit ty, kteří ještě nezaplatili, aby tak učinili. Věřte, že LEX sice žije hlavně z nadšení členů, ale peníze potřebuje také. A zatím je jak chudý příbuzný.

S.Gibson

Nad jednou větou.

Při čtení třetího čísla časopisu Střelecká revue jsem v článku „Němci mají starosti“ narazil na větu, která mě donutila napsat tento článek. Autor píše : Fórum Waffenrecht (obdoba našeho Lexu, ale s daleko větší podporou majitelů zbraní a větší autoritou vůči státu) považuje „ atd.

Asi by bylo namístě věc objasnit. O mnohem větší podpoře majitelů zbraní asi není potřeba diskutovat. Psal jsem už mnohokrát, jak se snažíme lidi oslovit a není jen na LEXu tuto úlohu plnit. Je asi dost s podivem, že časopisy, které bych označil za laické, teda nezabývající se střelectvím, mají o nás zájem větší, než časopisy odborné. Ty, pokud o našich aktivitách napíší, že se konalo cosi před třemi měsíci, tak nám mnoho nepomohou, protože aktualita je tak trochu vyčpělá. A podstatně rychleji o našich aktivitách píše i takový časopis, jako je Playboy. Sami uznáte, že tam je to tolik brát nemusí. Ale tomu se teď věnovat nechci.

Spíš se chci zabývat tou částí tvrzení, že Waffenrecht má větší autoritu vůči státu. Pohledem, který je poněkud plochý a jednoduchý, to tak opravdu vypadá. Jenže každá věc má svůj háček a tato jich má povícero a ještě o velikosti háku jeřábu. Abych věc vysvětlil, musím se vrátit do minulosti.

Po konci druhé světové války se vítězné mocnosti dohodly, že z německé země již nikdy nesmí vzejít žádná válka. Nejlepší cesta byla vytvoření skutečně demokratického Německa. To, že SSSR měl na demokracii svérázný pohled a jím spravovaná část podle toho vypadala, je věc jiná. Německo spravované západními mocnostmi mělo štěstí, že se stalo opravdovou baštou demokracie. Nebylo to vždy jednoduché, ale mělo svého Konráda Adenauera a mělo i touhu svých občanů po demokracii. O válku tam už opravdu nikdo nestál. Je drobný kvalitativní rozdíl dívat se na válku v akčním filmu, nebo si jí prožít. Němec měl možnost si jí „vychutnat“ z první ruky, takže jeho snaha byla opravdová. Proto je Německo dnes opravdu demokratickým státem se vším všudy a o svojí demokracii se stará a hlídá si jí. Občanská společnost je tam skutkem a ne jen hloupým heslem z nicneříkajících bilboardů. A ve skutečné občanské společnosti mají organizace typu Waffenrecht již ze zákona mnohem větší autoritu. Jak s ní umí nakládat, je jiná věc.

Nedá mi to, abych si na pozadí naší politické situace nepřihřál svojí polívčičku. Jaká to je situace, asi není třeba vysvětlovat. Nechci a nebudu jí rozebírat. Tedy, kdo jak a kdo víc a za co může.

Uvedu jen pár drobností na vykreslení.

Probíhá nedělní TV debata. Jeden politik mluví tak, aby mu bylo ce nejméně rozumět. Používá výrazy jako: makabrózní, kruciální a torpidní. A ještě mnoho jiných cizích slov. Ta slova mají své české protějšky, ale kdyby je použil, bylo by hned každému jasné, že to, co říká, je myšlenkyprostý blábol. Takhle to vypadá vznosně a politik má asi pocit, že diváci jsou úplně pitomí a nepochopí, že si z nich dělá srandu. Osobně si myslím, že žádný politik neodolá pokušení říci větu : „Kde aktiva a pasiva subjektu jsou vybalancované, tam exekuční schopnost exitu se limitně blíží nule“, když chce říci, že kde nic není, ani smrt nebere.

Znechuceně přepínám na jiný program a tam přijdu opravdu v nejlepším. Dva poslanci, oba staří političtí matadoři, se hádají. A neberou si servítky.

Váš premiér neumí německy ani pozdravit a přitom má zkoušku z právnické němčiny

A váš prezident zase trpí ztrátou paměti, když si nepamatuje jak vypadal Pepa z Hongkongu.

To nic není. Vy byste měl vysvětlit, jak jste přišel k tomu a tomu majetku.

A vy zase za čí peníze jste byl v Africe.

Jedním slovem – idylka. Pokud to doteď divák nevěděl, teď to musí být jasné i tomu největšímu ignorantovi. Česká politická scéna je banda chamtivců a zájem státu jim může být bohatýrsky ukraden.

A nejpůvabnější je konec debaty, kde se oba pánové, světe div se, shodnou. Je prý potřeba přesvědčit lidi o důvěryhodnosti politiky. Doteď velmi úspěšně pracovali na přesvědčování diváka o dokonalém opaku, ale zde se shodnou. Proč? No protože ještě nějaký čas potřebují být u koryta, ještě mají málo. Mohli by umřít hlady. A aby bylo jasno, tohle platí pro pravicové, levicové, závislé, nezávislé, zelené anebo fialové.

Říkal jsem si – přežili jsme rabování švédskými vojsky ve třicetileté válce, snad přežijeme i tyhle politiky. Ale pak mě napadá, že to jsou vlastně zločinci. Oni nahánějí lidi do náruče komunistům. A to pak bude veselo, až to dostanou do ruky komunisti. Svobodu byste chtěli holoubci, tůhle ! Do držky, tak, po bolševicku. A svobodně se můžete rozhodnou, jestli nejdřív zleva, nebo zprava. To je pravá dělnickorolnická demokracie.

Tohle nepíšu proto, abych vás udivoval svým politickým bystrozrakem, nebo jako hlubokou politickou analýzu. Jen chci přesněji vykreslit politický rámec a zároveň nebetyčný rozdíl mezi tím v čem žije a pracuje Waffenrecht a v čem my.

A pokud tedy LEX dostává nejen návrhy zákonů, ale i vyhlášky, které se, byť jen okrajově dotýkají zbraní, k připomínkování a Ministerstvo vnitra odpovídá na našich internetových stránkách i na nepříjemné otázky, pak mi to nepřipadá v tomto politickém rámci tak málo. Neříkám, že není co zlepšovat. To je vždy, ale srovnání s Waffenrechtem v tomto bodě pro nás vyznívá příznivě.

A teď ještě jeden bod v náš prospěch. Zase se musím poněkud vrátit do minulosti, ale ne tak daleké. Protože si to však nepamatuji zcela přesně, berte prosím mé časové údaje s rezervou.

Myslím, že v roce 1995 byl uveřejněn v Německu nový návrh zbrojního zákona. Tehdejší kancléř, H. Khol vyzval příslušné orgány k diskusi k tomuto zákonu. Ne, že by byl takový příznivec střelectví, ale protože je to jeho povinnost. V Německu se ke každému zákonu má vyjádřit např. profesní komora, atd. A tím jsme zase u dříve zmíněné fungující občanské společnosti. Jenže k tomuto zákonu se nevyjádřil nikdo. Nevím, jaké pohnutky k tomu vedly, ale byla to hrubá chyba. Německý zbrojní zákon vypadá tedy tak, jak vypadá a fórum Waffenrecht svým mlčením tento zákon vlastně podpořilo. A že to je, odpusťte mi ten výraz, zvířeckost a ne zákon, je poněkud pozdě jasné i Waffenrechtu. Vydávat potom nějaké komentáře je přinejmenším pokrytecké a zákon vydávat za maximum možného je ze strany Waffenrechtu hrubá nehoráznost. Je potom tedy velmi jednoduché mít autoritu vůči státu, nechci – li po něm nic a svým mlčením jsem vlastně ke státu servilní.

Nebudu to zbytečně natahovat. Řeknu to jasně a nediplomaticky, Waffenrecht je proti nám ve výsledcích žebrák a musí se dost učit. A my jsme zase žebráci proti NRA. A pokud je potřeba se něco učit, pak od těch lepších.

Tak, tady vidíte, co dokáže se mnou udělat jedna věta. Kdybych byl politikem, asi bych řekl: Prizmatem vaší subjektivní optiky mohu se vám ilusorně projektovat poněkud torpidní. Objektivně však pouze pojmenovávám kruciální problém.

Pak byste mě mohli mít opravdu za vola. Pokud už nemáte.

S. Gibson

Ohlédnutí za letošním Zimním pohárem LEXu v PPC

Právě skončil druhý ročník tohoto střeleckého seriálu. S radostí můžeme konstatovat, že byl výrazně úspěšnější než první. Jak počtem disciplín, tak počtem závodníků. Zúčastnili se dokonce závodníci z Německé kapitalistické republiky.

Oproti prvnímu ročníku jsme zvýšili počet disciplín ze tří na pět (SR, SSAP, DR, DP a OM) a přesto kapacita nestačila. Nově přibyly dvě “60“ – distinguished pistol a revolver. Přibylo 2x více lidí a většina z nich střílela o dvě disciplíny navíc. Mnoho lidí též střílelo všechny nabízené kategorie.

Kvůli zájmu jsme museli dokonce přidat jedno kolo navíc, aby se dostalo na všechny.

Nejvytíženější bylo 3. kolo, kde zůstalo během celého závodu nebylo využito pouze jediné místo, a to se ještě ke všemu střílelo nikoliv do 13:40, ale do 15:30!

Potěšující byly i výsledky soutěžících, mezi kterými nechyběli ani mistr světa Emil Fejer nebo Milan Zabloudil. V discilpíně Stock semiauto pistol dosáhl Milan ze tří bodovaných výsleků skóre 1429 ze 1440 možných. Stejně tak Emil, který v disciplíně Service revolver dosáhl výsledku 1434 ze 1440 možných!

Absolutním rekordmanem v zisku medailí byl ovšem Pepa Rendl, který z 15 medailí získal 2 zlaté, 1 stříbrnou a dvě bronzové.

Všechna kola se konala na střelnice v Květnici u Prahy.

Příští rok bychom na požadavek střílejících zařadili i disciplínu Off duty revolver, kde se sportovně střílí s 2,5“ revolverem i na 25m.

Apropos pro ty z vás, kteří PPC nestřílíte, ale uvažujete, že by jste ho vyzkoušeli – PPC se v originále jmenuje Police pistol combat. Vznikl ve 30 letech v Americe jako součást výcviku policejních sborů, protože tehdy používaná metoda výcviku v terčové střelbě byla vůči gangsterům již nepoužitelná. Používala se cca do 70 let, kdy jej nahradila mnohem pružnější IPSC a později IDPA.

PPC je mezistupeň mezi terčovou a praktickou střelbou. Narozdíl od terčové střelby se střílí na čas, tasí se z pouzdra, přebíjí a z různých střeleckých poloh. Od IPSC se zase liší tím, že při střelbě se střelec ani terč nepohybuje a každý střelec střílí pouze do jednoho terče.

Zbraně i střelivo se používá běžné služební bez větších úprav, tedy běžné 2,5“, 4“ až 6“ pistole a revolvery. Povolené úpravy spočívají většinou ve výměně rukojeti, spoušti, kohoutu nebo mířidel za lepší, avšak vždy služebního typu. Nejsou povoleny kolimátory, kompenzátory, anatomické rukojeti a další doplňky, které mění služební charakter zbraně na sportovní.

Disciplíny jsou trojího druhu: “48“ je disciplína, která se střílí na 48 ran od 3 do 25m služebním revolverem s 2,5“ nebo 4“ hlavní nebo pistolí s 5“ hlavní bez úprav.

“60“ je disciplína, která se střílí na 60 ran od 7 do 50m zbraní s délkou hlavně do 6“.

“150“ se střílí na 150 ran + nástřel od 7 do 50m.

Ve světě se střílí PPC snad všude, kromě zemí, kde nemají občané přístup k velkorážním zbraním.

V politicky korektních zemích se PPC jmenuje Precision pistol competition a místo terče ve tvaru lidské postavy se střílí na obdélník, kde je místo hlavy šipka, jinak jde o totéž jako v původním PPC.

Máte-li zájem zkusit si PPC a nečekat rok na další ročník poháru LEXu, pak navštivte stránky www.ppc1500.cz, kde se dozvíte úplně všechno o této soutěži.

Pro ty z vás, kterým terčová střelba připadá nudná a IPSC zase naopak rychlá je právě tohle to pravé

Tomáš Trávníček

Přátelé chmelového zázraku,

pozvu vás kousek od Prahy, do Průhonic. Kdo by je neznal ? Jsou zde obrovská obchodní centra, kam jezdí nakupovat celá Praha včetně širokého okolí. Především jsou ale známy svým zámkem, stojícím na místě gotického hradu a světově proslulým parkem, pro botaniky hotovým rájem. Má rozlohu 200 ha., mnoho lidí sem chodí na vycházky a obdivují krásu, kterou park nabízí v hojném množství.

Po takové procházce i nákupním shonu člověk dostane žízeň a na žízeň je nejlepší pivo. To vám nabídnou ve zdejším minipivovaru „U Bezoušků“

Pivo zde vaří od roku 1995, ale samotný hostinec je mnohem starší. A že pivo tu opravdu umí vařit ! Mají zde 10º, 12º a 16º a vaří jej přímo v restauraci.

Jestli můžu doporučit, tak určitě 12º. Je to výborný světlý ležák s bohatou chutí. A pro fajnšmekry 16º polotmavý ležák s lehkou příchutí karamelu a pražených mandlí. Opravdový balzám na chuťové buňky.

Samozřejmostí je výborná kuchyně v českém a mexickém stylu. Dáte si svíčkovou a nebudete chtít odejít. A po mexiku do vás pivo samo teče. Pakliže rádi jíte venku, je zde velká zahrádka. A když budete chtít zůstat déle, mají tu i penzion. Promoce, svatby a jiné oslavy jsou samozřejmostí.

Přímo před pivovárkem je autobusová zastávka a autobusy sem jezdí z Prahy – Opatova. Ceny jsou velice přijatelné, za 16º Bizona dáte 28 Kč.

Adresa: Květnové náměstí 5, Průhonice

tel : +420 267 750 551

e – mail : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

www.ubezousku.cz

L. Novotný

Není nic takového, jako nebezpečné zbraně. Jsou pouze nebezpeční lidé.

Robert A. Heinlein

Monitoring médií

  • 24.02.2020 Krádeže zbraní v Česku
  • 21.02.2020 Zbraně na ochranu
  • 19.02.2020 Úskalí „nesmrtících“ prostředků: Čím jsou nebezpečné slzný plyn a pepřový sprej?
  • 16.02.2020 Lékaři budou hlásit rizikové majitele zbraní
  • 11.02.2020 Tramvaják muže postříkal sprejem. Vyvázl bez trestu
Přístupné pouze členům LEX
[službu poskytuje Anopress IT, a.s.]