LEX logo

 

Členské záležitosti

Tak máme za sebou prý nejteplejší léto za posledního čtvrt tisíciletí. Přichází podzim a s ním další číslo věstníku. A teď , vážení, ruku na srdce: Kdo z Vás ho netrpělivě očekával , neboť je pro Vás jediným dostupným zdrojem informací o LEXu - o jeho činnosti , plánech do budoucna a přehledem práce vykonané ?

Počet návštěv našich internetových stránek utěšeně vzrůstá (bodejť ne, když je tam tolik zajímavého čtení, aktualizace probíhá několikrát v týdnu a začínají přispívat i sami návštěvníci) . Roste i počet pravidelných návštěvníků (10 a více připojení za měsíc), jenže jak se zdá , jsou to asi převážně "cizáci" = ne-členové a možná i zvědaví pacifisti, zkrátka a dobře kde kdo , jen ne našinci. Jak jinak si mám totiž vysvětlit, že pouze 23 členů sdělilo , že jim věstník netřeba posílat , protože si ho mohou přečíst na Internetu (až dalších asi 12 lidí se mi tuto informaci podařilo -obrazně řečeno - "vypáčit" při osobním jednání) ? Všem ostatním tedy nadále věstník zasíláme , ačkoli je nám jasné , že v řadě případů zcela zbytečně . Někteří se navíc odstěhovali bez udání nové adresy a věstníky se nám vrací jako nedoručitelná zásilka a v několika případech posíláme zcela evidentně několik výtisků do jedné rodiny (jenže jak máme vědět, že spolu mluvíte a že si v případě potřeby věstník navzájem zapůjčíte ?). Tímto způsobem odteče z kasy LEXu jen za letošek hezkých pár tisíc korun , aniž by přinesly členům LEXu či LEXu samotnému sebemenší prospěch . Není to škoda ? Vždyť v důsledku značně omezeného rozpočtu musíme řadu aktivit odsouvat na dobu pozdější a leckterou akci na propagaci LEXu a jeho myšlenek nebude možno realizovat vůbec : Nejsou peníze.

Jo , to mi připomíná , že řada z Vás dosud neuhradila letošní a dokonce ještě ani loňské členské příspěvky . Jsme si vědomi toho , že členství v

LEXu zatím nepřináší mnoho hmatatelných a penězi vyjádřitelných výhod (zatím jedinou je osvobození od placení startovného na našich sranda mačích, které jsme začali pořádat teprve od letošního jara ). Jenže s členstvím v řadě jiných sdružení je to stejné . Takže : Co s tím uděláme?

Na tomto místě si naopak zaslouží naše poděkování Ti z Vás , kteří LEXu přispěli nějakou tou stokorunou či tisícikorunou navíc. Za všechny sponzorské dary děkujeme . Zvláštní poděkování si ovšem zasluhuje pan Bardon , který nám již 2x bezplatně poskytl svoji střelnici v Kněžmostě k uspořádání našich sranda mačů .

Shrnuto a podtrženo:

Máte-li přístup na Internet , prosím , sdělte nám to . Ušetříte LEXu peníze (a mně práci spojenou s distribucí věstníků).

Nemáte-li zaplacené členské příspěvky , napravte to . Máte-li možnost přivést do LEXu nové členy, učiňte to.

Můžete-li LEXu pomoci jakoukoli formou (sponzorský dar , věcné ceny pro úspěšné střelce na našich závodech , tisk propagačních materiálů LEXu a pod.), pomozte.

Za LEX Vám děkuji. Ludmila Potůčková

Psychotesty, psychotesty, psychotesty!

Po přečtení článku "Psychotesty znovu a znovu" od pana Gibsona nevím co si o tom mám myslet. Jak je možné, že lékař vydal potvrzení, zeje schopen držet a nosit zbraň někomu, kdo má v dokumentaci zaznamenány vážné zdravotní problémy - v tomto případě s psychikou ? Není chyba někde jinde ? Není chybou zákona, že se nedodržuje.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem si přečetl jmenovaný článek. Pane Gibsone, zdá se, že jste zapomněl proč jste LEX založil.

Pavel Hadač ml.

Nejdřív bych chtěl říci, že takovéto dopisy dostávám rád. Ne, že bych byl masochista, ale jen se mi potvrzuje, že členové LEXu jsou samostatně uvažující lidé a i když s něčím nesouhlasí, dovedou se vyjádřit slušně i s jakousi noblesou. Bodejť by také ne, pokud by to byli pouzí kejvalové, nebyli by v LEXu.

Ale teď konkrétně k dopisu. Je to obraz posledního vývoje - psychotesty jsou velmi citlivě vnímány. Takže se k tomu znovu vracím. A použiji k vysvětlení tento dopis. Je velká pravda, že není chybou zákona, že se nedodržuje. Ano, ale jsou zde i jiné zákony, které mohou dobrou snahu jednoho zákona přivést vniveč. Mám na mysli to, že obvodní nebo praktický lékař vůbec nemusí vědět, že jste psychicky nemocen. K psychiatrovi totiž nepotřebujete doporučení (tak jako ho nepotřebujete k zubaři) a nejste povinen o svém léčení informovat praktického lékaře. Takže je docela dobře možné, že počínající schizofrenik dostane od praktického lékaře potvrzení, protože navenek se ještě jeví v normě. No a dát do ruky takovému člověku zbraň, jéje to by bylo asi veselo. A aby bylo ještě veseleji, uvědomme si, že psychiatr naopak nemusí vědět, komu podat zprávu o duševní nemoci dotyčného. Vše totiž záleží na něm. Vyjmenuji Vám aspoň deset způsobů, jak je pacient psychiatrie schopen se tomuto vyhnout. Třeba nahlásí jiného praktického lékaře. A třeba i pravdivě. Může jich mít víc. A teď co s tím ?A já Vám řeknu ještě jeden svůj dojem. Já být praktickým lékařem (to by teprve lidi poznali co je to krize zdravotnictví), posílám na psychotesty každého žadatele o ZP. Pokud tak neučiním, beru na sebe nebezpečí, že vydám potvrzení psychicky nemocnému člověku, jehož nemoc nejsem schopen rozpoznat, protože na to je určen specialista, ale k zodpovědnosti budu volán já. A pokud se budou takovéto excesy množit, lékaři tak ve svém zájmu postupovat začnou. Zcela logicky budou sami sebe chránit. My se tím však dostaneme do paradoxní situace, kdy psychotesty nebudou povinné, ale půjdou na ně všichni. Ale situace bude o to paradoxnější, že se stane to, čeho se skutečně můžeme obávat. Psychotesty, které nebudou ze zákona definované, budou neobjektivní a bez možnosti odvolání. A to by mohl být velmi smutný konec. Tak, jak jsem psal v minulém článku, by k tomu dojít nemohlo.

Pan Hadač píše, že jsem asi zapomněl, proč jsem LEX zakládal. Nezapomněl, ale myslím si, že nejlepší způsob jak odzbrojit protivníka, je sebrat mu argumenty. A o to se snažím návrhem o přesně definovaných psychotestech. Ale je mi naprosto jasné, že psychotesty stále budete vnímat jako zbytečné obtěžování. Prosím, nezapomeňte, co nám dovolilo držet zbraně. V první řadě je to demokracie. A zde platí, že svoboda jednoho končí tam, kde omezuje svobodu jiného. A to platí beze zbytku také o bezpečnosti. Takže těch zbylých devět a půl miliónu obyvatel, kteří zbraně nedrží, může zcela legitimně po nás chtít záruky bezpečnosti. Pokud je odmítneme, budeme zcela správně označeni za skupinu asociálů. A těm, jak známo, to nejnebezpečnější co patří do ruky je příborový nůž. Myslím si, že jsem vysvětlil, že jsem skutečně nezapomněl, proč jsem založil LEX. Ale ještě o jedno poprosím. Nepište mi, ale hlavně s tím nikde neargumentujte, že psychotesty stejně nedokážou vyloučit možnost vraždy se zbraní. Je to sice pravda, ale poněkud slabomyslná pravda. O to přeci vůbec nejde. Psychotesty zcela bez debaty riziko sníží, slyšíte, SNÍŽÍ. A o to jde.

P.S. V minulém čísle Věstníku jsem volal po tom, aby, pokud se mnou nesouhlasíte, mi to dali znát. Pan Hadač tak učinil a já mu za to děkuji. Nerad bych se dostal do situace, kdy budu odtržen od skutečného života a od skutečných problémů. O tom, že psychotesty jsou vnímány velmi rozporuplně vím. Snad se mi podařilo trochu vysvětlit, proč se za ně stavím. Ale až dojde k lámání chleba a otázka psychotestů bude položena na oficiální stůl, pak budu hájit stanovisko LEXu tak, jak o tom rozhodnete Vy. Do té doby se budu snažit přesvědčit o prospěšnosti přesně definovaných psychotestů. Ale stoprocentní důraz kladu na to - přesně definovaných. Pouze takové totiž nejsou zneužitelné. A o to jde až v první řadě.

S. Gibson

O čem se psalo (pro ty , co nemají přístup na Internet)

Den D: Při výplatách klientů zkrachovalé Union banky došlo po občanech i na ty ostatní a tedy i na LEX. Stanislav Gibson se s námi podělil o své zážitky z anabáze , která je za slovem "výplata " rafinovaně ukryta. Výrobci administrativních a dalších úředních obstrukcí jsou vždy o krok před občany (jako jsou zloději stále o krok před výrobci zabezpečovacích zařízeni) a tak i toho nejpřipravenějšího celkem spolehlivě nachytají na švestkách - ať děláte co děláte , chybí Vám nějaké lejstro nebo štempl a než si ho obstaráte, něco z těch předešlých stihne pozbýt platnosti nebo vyprší nějaká lhůta .

Zkrátka absolvování takového dobrodružství= psychotesty v praxi .

Neocitnete-li se v psychiatrické léčebně ani ve vazební věznici , jste způsobilí vlastnit a nosit zbraň. A pak že psychotesty u nás nejsou povinné....

Střílelo se a tak bylo o čem psát a informovat. Ne vždy se to dělo seriózně a korektně , což mnohé z nás pěkně naštvalo (třeba "Šílený střelec v metru " zaměstnával média několik dní a stal se tak hitem letošního horkého léta ).

Jeden z členů LEXu nám poskytl k otištění svůj rozhořčený dopis adresovaný naší veřejnoprávní TV. Kritizuje v něm kvalitu a věcnou ne-správnost údajů v reportážích i statistiky z oblasti kriminality a zločinů se zbraní. Odpovědi se , pokud vím , zatím nedočkal.

Jak zbrojí evropské rodiny , podtitulek "Bezbranné "Česko

Ze statistik vyplývá , že v ČR je na 100 obyvatel hlášeno 5 zbraní . V EU je průměr 17,4 zbraně na 100 obyvatel ( ovšem včetně předpokládaného počtu nelegálně držených zbraní ).Takže jak na tom vlastně jsme ?

9. Červenec byl OSN vyhlášen za den boje proti střelným zbraním. Vypůjčili jsme si Článek pana Romana Jocha z Občanského institutu . S. Gibson k němu dodal : LEX by to nenapsal lépe. Takže nejsme se svými názory tak osamoceni, jak se nám může občas zdát.

Z Neviditelného psa jsme přetiskli Článek Ladislava Kahouna : Vodáci , znásilnění a jak toho ksindla zneškodníte / zabijete. Článek se dočkal i 2. dílu , v němž autor poopravuje svoje trochu svérázná doporučení určená hlavně ženám a dívkám . Nicméně podstata Článků je jasná : Zákon umožňuje účinnou obranu proti násilníkům a tak svého práva ve vlastním zájmu využijte . A protože většina nesmrtících prostředků je značně nespolehlivá a v řadě případů neúčinná , pořiďte si, dámy , něco účinného , tedy alespoň .38 Spec. Co dodat ? Snad jen že já preferuji 9mmPARA..... Tak to bylo letošní léto v kostce.

Druhé střelecké klání LEXu očima kecala.

Po zkušenostech z minulého klání, kdy jsem fungoval jako rozhodčí a pak sišel zastřílet celý rozklepaný a trefil bych tak leda stodolu z pěti metrů a to bych v ní musel být zavřený, jsem se rozhodl, že teď střílet nebudu a stane se ze mě kecal. A kromě jiného jsem byl zbaběle, podle a vychytrale jmenován ředitelem závodu.

Když mi autoři závodu (paní Potůčková a ing. Trávníček ) ukázali plánky stanovišť, nevěřil jsem, že se to podaří všechno odstřílet dřív jak za týden. Jo. to jsem se zase jednou spletl. Slojím to jak když bičem mrská a stačili zvládnout ještě vložený závod - souboj. Zorganizovali to opravdu perfektně.

A co se mi jako bafuňáři nejvíc líbilo ? Tři věci, a to: špejle - stanoviště, kde deseti náboji je potřeba sestřelit dva volně visící (a vesele kmitající) nafukovací balónky a šest špejlí vzdálených asi tři metry. Ze začátku, ještě než se začalo střílet, jsem se poflakoval kolem a slyšel poznámky, zeje to lehčí než na pouti, to se zvládne palcem u levé nohy a jiné podobné odsudky. To se závodníci zase jednou "sekli". Nejlepší závodník sestřelil všeho všudy tři špejle a byl za hrdinu. Další stanoviště, které se mi líbilo, byla střelba po zátěži. Nejdřív musel závodník zvládnout pět dřepů (švindlování se penalizovalo) a potom střílet. To bylo takového funění a praskání v kloubech, že když jsem zavřel oči, byl jsem aspoň zvukem ve středověké mučíme. A o to víc se mi to líbilo, že já nemusel.

A třetí věc která se mi líbila vlastně patří na první místo. Při minulém kláni jsem coby rozhodčí viděl, že mnohá manipulace se zbraní se dala žalovat za pokus o vraždu. Bohužel, většinou páchanou na mně. To ale teď zcela zmizelo. Závodníci manipulovali se zbraněmi bezpečně a chovali se tak, že by z " fleku" mohli jít na závody IPSC. Snad k tomu přispěla úvodní instruktáž nebo hlavní rozhodčí, pan J. Otta, nevím. Výsledek ale byl pro mne jako ředitele závodu i LEXu velmi příjemný. Vždyť to je jedním z cílů LEXu pěstovat v lidech kulturu zbraně. A zde se to povedlo beze zbytku.

Co závěrem ? Pokud porovnám obě klání, musím sebekriticky přiznat, že to první, které jsem dával dohromady já, by k tomu druhému nemohlo, jak se říká, ani čuchat. To druhé naplňuje heslo starých kurevníků, že zkušenostmi se stáváte mistrem. Snad to tak půjde i dále. Nakonec, přijďte se 8.11. na střelnici v Kněžmostě přesvědčit. A abych nezapomněl, musím poděkovat. Petrovi Bardonovi. Bez něj bychom tak leda mohli střílet prakem přez Vltavu. Půjčil nám střelnici. Ing. Z. Blažkovi. Jako sponzorský dar věnoval pro závodníky čepice - kšiltovky s vyšitým znakem LEXu. Výše jmenovaným autorům závodu. Závod se opravdu moc líbil všem. A to je asi tak všechno. Na příštím klání se na Vás těším.

S. Gibson

Plníme své sliby

Sliby se slibujou a blázni se radujou. To je lidové rčení, které má v poslední době bohužel takřka univerzální platnost. Slibů jsme my všichni dostali mnoho, ale skutek jaksi útek. LEX se však do toho trendu nemíní zapojit. Slíbili jsme práci pro větší vliv LEXu na dění kolem zbraní a teď přichází doba abychom začali skládat účty za první období. Bylo poznamenané krizí v Unionbance, kdy se finanční problémy velmi promítly do naší práce. Jednoduše řečeno, měli jsme starost, zda vůbec přežijeme. Bez peněz se nedá pracovat a to říkám s plným vědomím toho, že LEX žije hlavně proto, že ti co jsou ochotni pracovat, pracují jen z čirého zápalu pro věc a za děkuji. Ale i tak peníze potřebujeme.

Teď bych ale rád obrátil Vaší pozornost na to co se nám povedlo. V první řadě bych rád poukázal na naše intemetové stránky. Ing. T. Trávníček odvedl takový kus práce, že se to dá jen těžko docenit. Stránky se staly důstojnou prezentací LEXu a nezastupitelnou součástí naší další práce. Na to úzce navazuje další aktivita směřující k posílení pozice LEXu. Dohodli jsme se s Ministerstvem vnitra na spolupráci. Jde o to, že bych od Vás rád dostal témata, která vnímáte jako rozporuplná a ke kterým má ministerstvo co říci. Tyto otázky vzneseme na MV a to se k nim bude na stránkách Věstníku a na našich intemetových stránkách vyjadřovat. Já to vnímám jako skutečný posun v našich vztazích a jako velký úspěch.

Jako další bod jsme slibovali práci na prezentaci našich názorů na veřejnosti. To se zatím daří v odborných časopisech. Jenže to má jeden háček -přesvědčujeme již přesvědčené a laická veřejnost to příliš nepociťuje. A to je chyba. Nikdo z nás však není mediální expert.Proto jsme navštívili senátora, pana PhDr. V. Železného. Neznám nikoho, kdo by byl větší znalec na mediální scénu. Pan Železný nám slíbil, že nám v této otázce pomůže a kromě jiného požádal o členství v LEXu. Jim navrhnuté postupy začínáme realizovat, ale výsledek nepřijde zítra. Věřím ale, že to bude zase významný posun vpřed.

Jako další počin, který se povedl, jsou naše střelecká klání. Víc o nich je v jiném článku, ale chceme ještě naší činnost rozšířit i na mládež. Snad s tím začneme při našem dalším závodě. I to je pouhý začátek, ale zatím velmi úspěšný a všechno musí něčím začínat. Také musí být i konec. Takže já končím apelem na Vás. Nebuďte jak hospodští kecalové, pomoc je třeba v tom, že nám zašlete otázky na Ministerstvo vnitra. Už se těším.

S. Gibson

Náš viceprezident "řádí".

Vypáčit z našeho viceprezidenta, pana E.Fejera,něco o jeho úspěších na světové střelecké soutěži je horší než páčit trezor. Ještě jsem s ním pouze telefonoval, takže ve zkratce. Víc až se sejdeme a budu mít víc času na otravování.

Na přelomu července a srpna ve Španělsku v Barceloně v disciplině PPC Emil získal jednu zlatou, jednu bronzovou medaili a dvakrát čtvrté místo. Následovaly Světové policejní hry v USA, Jacksonu. Sem přijel vinou změny formulářů Emil beze zbraní (jestli střílíte, víte asi co to je) Střílel půjčenými zbraněmi. Sdružený závod vyhrál, v disciplině distinguished pistol a revolver byl vyhlášen nejlepším neamerickým střelcem. To, jak ohromný je to úspěch, si neumíme ani představit. Ale více opravdu později. Zatím snad jen poděkování.