LEX logo

PROČ ?

Že já se na tu televizi koukám ? Akorát se vždycky naštvu. Mám já to zapotřebí ? Nemám ! Jako tuhle. Něco jsem kutil a tak nějak podvědomě poslouchám televizní noviny. A najednou mě něco zaujalo, tak jsem zvýšil pozornost a šel se na to podívat.

Reportérka oznamuje panu ministrovi Bublanovi novinu (novinu už asi deset let novou), že v ČR je asi 2,5 milionu nelegálních zbraní a cože pan ministr na to ?

Teď trochu uteču do historie, což budu zlomyslně dělat v celém článku. Za první republiky se jeden ministr zemědělství za ČS stranu agrární, při jakési příležitosti nechal slyšet, že “první člověk, který stanul na chladnoucí kůře zemské byl zemědělec“. No, asi sami uznáte, že je to velmi originální výklad historie, méně slušně řečeno, totální pitomina. A co se po tomto výroku stalo ? Pan ministr měl z ostudy kabát, pár vědcům se ztopořily všechny vlasy i chlupy a panu ministrovi bylo doporučeno aby mluvil o tom, čemu rozumí, tedy zemědělství. Život šel dál a krávy nepřestaly dojit a obilí růst kvůli tomu, že ministr lesů, vod a strání nedával ve škole pozor. Takže nic světoborného.

Teď se vracím k otázce paní reportérky a odpovědi pana ministra Bublana. “Ano, vím o tom a je potřeba zpřísnit obchod se zbraněmi“. Svojí absurditou si tento výrok nezadá s výrokem prvorepublikového ministra. Představa, že licencovaný obchodník se zbraněmi doveze do ČR zbraně a zde je zašmelí, je slušně řečeno velmi infantilní. Člověk, který něco takového zcela vážně prohlásí v nejvíce sledovaném médiu je buď rozumu mdlého, nebo zapřísáhlý pacifista, kterému se již z pouhého pohledu na zbraň dělá fyzicky nevolno, popřípadě osoba snažící se záměrně zlikvidovat obchodníky se zbraněmi. A nebo všechno dohromady. Vzhledem k tomu, že pana ministra z ničeho svrchu jmenovaného nepodezírám, nabízí se, jestli se nemýlím, domněnka číslo pět. Panu ministrovi je otázka zbraní naprosto cizí.

Je to jenom domněnka, ale jak kdysi (už zase utíkám) napsal H. Thoreau ve svém Deníku, “někdy je domněnka hodně důležitá. Například nalezneme – li v mléce pstruha“. Tak my už jsme měli možnost mít ve svém mléce pstruhů povícero. A aby mě teď nikdo neobviňoval, že pomáhám té či oné politické straně (to by si ta strana pomohla, kdyby jí podporoval “světově proslulý“ Gibson), prohlašuji, že nejsem voličem ani jedné parlamentní strany a více či méně jsou mi protivné všechny.

Abych se vrátil k oné pstruží líhni spravované ministerstvem vnitra. Tak třeba taškařice Kořistka. Když uvedu, že jsou dva lidi bez důkazu zatčeni jen kvůli tomu, že jeden řekl, že dva řekli a on to řekl své manželce a ta to může dosvědčit, no co k tomu dodat ? Nebo: policejní prezident prohlásí, že nemá problém s odposlechy. No, on asi ne, ale jiným to tak trochu vadí. Další show – vysoce postavení policisté jsou organizátory gangu, který vraždí a unáší a ještě jiné prkotiny provádí. Policisté střílející a pohříchu i netrefující se, to už se stává pomalu národním folklórem.

Nemá to pan ministr jednoduché. Já mít takové vnitro jako zdědil on, tak moje jediná snaha je dostat se co nejdřív k internistovi. Je totiž nad slunce jasnější, že to vnitro je nemocné. Ale vraťme se k onomu výroku pana ministra. Vnitro je rozsáhlý rezort a ani ministr nemůže znát všechno. Pak bych ovšem ocenil odpověď typu : nezlobte se, ale nemám přesné informace. Až je získám, pak vám odpovím. To by bylo fér. Ovšem odpověď ministra je neférová a svědčí o populistickém přístupu k otázce zbraní. Jaké to může mít následky, netřeba popisovat.

Jen tak bokem, podívejme se na to číslo 2,5 milionu ilegálních zbraní. Zase je to snaha médií ohromovat diváky povrchním a nekvalifikovaným pohledem. Pokud ono číslo budeme brát za fakt (což je diskutabilní, protože je to jen odhad a ten se může sakra uchylovat od skutečnosti a to na obě strany. Ale berme to číslo jako reálii.) pak by bylo asi i vhodné, ale asi pro běžného diváka nezajímavé, uvést, že skutečně nebezpečných zbraní bude asi o řád méně. Je tu mnoho perkusních zbraní, které spadly dikcí zákona pod kategorii – zbraň. Dříve byly prodávány volně jako hračky. Další zbraně visí na zdi a naposled z nich střílel pradědeček na souseda, co mu chodil za ženou a střílet už nikdy nebudou. Hlavně proto, že už to nejde. Jako další jsou zde památky na obě světové války. Všechno tohle jsou podle zákona ilegální zbraně – oprávněně.

Podle mého odhadu počty těch nebezpečných zbraní se pohybují v řádu statisíců. Diváka by to sice ohromilo méně, ale i to je hrozivé číslo. Mimochodem, v SRN uvádí odhad nelegálních zbraní, držte se, 20 miliónů kusů.

Ale vraťme se domů. LEX od samého začátku upozorňuje, že schází koncepce boje proti nelegálním zbraním. Ty totiž skutečně představují ohromné nebezpečí, protože každý jeden kus je určen k páchání trestné činosti. LEX je tu už víc jak šest let. O tom, co se za tu dobu změnilo v oblasti boje proti nelegálním zbraním svědčí výrok pana ministra...

Slyšel jsem, že je to daň naší křehké demokracii. Když tohle slyším, tak to už mě berou všichni čerti. Sakra, jak dlouho ještě bude naše demokracie křehká ? Jsme už přeci patnáct let po změně systému ! Zase uteču do historie.

V roce 1918 vznikla ČSR a tím se i radikálně změnil politický systém. Republika vznikla po krvavé 1. světové válce. Dnes, po tolika letech, si jen těžko uvědomujeme jaký šok a náraz to byl pro lidi. Válkou se zcela změnily sociální i lidské hodnoty. Vznikla generace mladých lidí, kteří uměli jen a jen zabíjet a bojovat. Ti byli vhozeni do situace, kdy nic neplatilo jako dřív a chtělo se po nich něco, co jim bylo zcela cizí a co je nikdo neučil. Od základů se změnily lidské priority a mnoho pojmů získalo nový význam. To je zhruba kulisa vzniku ČSR. Posuňme se ale v čase o patnáct let dál. Píše se rok 1933. Skončila světová ekonomická krize. Prezidentem je T.G. Masaryk a jeho slovo je svaté a neměnné. Ještě dva roky prezidentem bude. Čest není prázdné slovo. Platí Masarykovo heslo – nebát se a nekrást. Když se podíváte blíže, vidíte, že se třeba rozbíhají státem financované velké stavby. Pokud by nebyly financovány zcela průhledně, znamenalo by to okamžité odstoupení odpovědného ministra. Policista i četník jsou vážené osoby. Není to způsobeno nějakým nařízením, je to tím, že si úctu musí denně zasloužit. Policie není poskokem jakékoli politické strany, byť sebesilnější. Učitelé patří k městské honoraci. Armádní důstojník je vzorem cti. Pokud není, okamžitě také není důstojníkem. Zákonodárci se v parlamentu sice hádají, ale zde vzniklé zákony jsou přesné a precizní. Každý ví, kdo a za co zodpovídá. Odpovědnost vůbec není chápána jako otázka finančního ohodnocení, ale jako otázka schopností. ČSR je vzorem demokracie. Na apokalypsu války se nezapomnělo, ale nikdo se na ní nevymlouvá. A pokud by někdo řekl, že tato demokracie je křehká, řekl by si o volný lístek do cvokárny.

Takže konec exkurze a vraťme se do doby naší křehké demokracie. Také jsme patnáct let po změně systému ( o revoluci se mi nějak nechce psát. Připadá mi to, jako když si pár chlapů v hospodě dá po hubě a pak se tomu říká revoluce). Nepředcházela tomu válka, tak devastující a deformující lidské hodnoty. Takže startovací pozici jsme měli lepší než první republika. Tak proč jsme tam kde jsme a naše demokracie je “křehká“ a jsme jen karikaturou ČSR, prvorepublikového vzoru demokracie ? Že by čtyřicet let budování šťastných komunistických zítřků bylo devastující víc než světová válka ? Možné to je. Ale to mohu uvést další spoustu důvodů a ke všem říci, že možné to je. Takže to řeknu popravdě. Já nevím. A ani nevím co s tím. Ale vím, kudy cesta nevede. Pro ty, kteří koketují s myšlenkou, že komunisti mají cit pro obyčejného člověka a správně pranýřují chyby dnešních mocipánů, tak těm bych rád něco připomněl. Ideologie, jejíž základní téze je třídní boj, tedy nenávist jedněch proti druhým, nadvláda jedněch nad druhými, je tou nejhorší volbou. Je sice pravda, že jiné strany za sebou vlečou různé Pepy z Hongkonku a Bamberk a to by je mělo vyřazovat při boji o voliče, který si aspoň trochu pamatuje. Jenže je to těžko srovnatelné s někým, kdo za sebou vleče M. Horákovou, H. Píku a tisíce jiných mrtvých. Tady by asi bylo na místě vzpomenout slova evangelia – po ovoci poznáte je. Ale to neplatí jen na komunisty.

Jak tak koukám, jsem na tom jako náš bývalý komunistický a silně sklerotický ministr kultury, profesor Nejedlý. Ten taky začal třeba odkazem husitství a končil výhodami hromadné socialistické rekreace v rámci ROH. Taky jsem se od ministra Bublana dostal trochu daleko. Ale za to může ta televize. Že já moula se na ní dívám ?! Mám já to zapotřebí ? Nemám!

S. Gibson

Rušná neděle ve Vražkově

V bytě doc. Neškodného se střílelo.

Lupiči přepadli banku

Banda chuligánů přepadla v parku náhodného chodce

Do prodejny vtrhli dva ozbrojení lupiči

Buďte bez obav. Nic z výše uvedeného nenarušilo poklidný život obyvatel obce Vražkova v onu sluncem zalitou (ještě) letní neděli. Nejde tudíž o palcové titulky z denního tisku, ale o stručný popis střeleckých situací našeho závodu v duchu IDPA.

V průběhu dopoledne dorazilo do Vražkova přes šest desítek střelců a většina z nich se v následujících hodinách skutečně utkala

s papírovými a kovovými padouchy na čtyřech střeleckých situacích. Svůj um poměřili s nástrahami situací i mezi sebou navzájem jak zkušení závodníci akčních střeleckých disciplín, tak i – k naší radosti ti, pro něž byla tato akce závodnickou premiérou.

Pod dohledem zkušených rozhodčích pana Otty, Pavlíka a Votočka se i s problematickými pasážemi náročnými na dodržování bezpečných úhlů a bezpečné manipulace obecně nakonec zdárně vypořádali všichni účastníci, byť si někteří právem vysloužili napomenutí.

Přítomní kameramani zaznamenávali výkony střelců i jejich počínání si při řešení situací. Spoluautor publikace „Manuál obranné střelby“, pan Černý potom v restauraci při projekci tyto výkony komentoval. Zaměřoval se především na střelcovu pohotovost v akci a více či méně úspěšnou snahu se při střelbě krýt. Vidět se na televizní obrazovce byl rozhodně zajímavý a přínosný zážitek pro každého z přítomných.

No a jak to nakonec dopadlo ? Myslím, že dobře. Účastníci se chovali disciplinovaně, nikdo si nezlomil nohu či ruku a ani si nepřivodil jiné nepříjemné zranění, počasí bylo přímo ideální, vyhlášená kuchyně střelnice nezůstala své pověsti nic dlužna, téměř všichni vypadali, že se jim závod líbil a ti nejlepší si za svoje výkony odváželi domů lesklé medaile.

Věříme, že naše další akce znovu přiláká pár desítek těch, co si chtějí prověřit své střelecké dovednosti v situacích, jaké může přinést i náš běžný, každodenní život. S těmi se těšíme někdy příště na viděnou.

Ludmila Potůčková

Začínáme s IDPA a IPSC

Obranná i praktická střelba jsou akční střelecké disciplíny a mají mnoho společného. Prvním a nejdůležitějším předpokladem zdárného absolvování závodu je dokonalé zvládnutí bezpečné manipulace se zbraní a dodržování všech zásad a pravidel stanovených pro zajištění bezpečnosti přihlížejících, rozhodčího i střelce samotného.

Závody podle pravidel IDPA i IPSC se skládají minimálně z jedné situace (obvykle však ze čtyř, pěti, deseti a velké mezinárodní závody třeba i ze čtyřiceti situací), přičemž každá obsahuje alespoň jeden terč. Střelci jsou podle zbraní a případně jejich parametrů rozděleni do divizí tak, aby podmínky byly maximálně spravedlivé pro všechny a o výsledku rozhodovaly především střelcovy schopnosti (nikoliv kvalita použité zbraně).

V IDPA se u nás střílí divize PISTOLE, REVOLVER a občas také ZÁLOŽNÍ ZBRAŇ a bývá nařízeno skryté nošení.

V IPSC se střílí 4 pistolové divize: PRODUCTION, STANDARD, MODIFIED a OPEN a divize REVOLVER. Zbraň na střelecké situaci není nutno nosit skrytě a lze použít i závodní pouzdra pro běžné nošení zcela nevhodná. Zbraň a střelivo pro konkrétní střeleckou situaci musí mít střelec výhradně na opasku.

V IDPA i IPSC nejsou povolena pouzdra podpažní, zádová a v IPSC ani kotníková. Minimální použitelná ráže je 9 mm. Para nebo .38 Special a minimální výkonový faktor je 125. Běžné tovární střelivo tento požadavek splňuje, u přebíjeného je na to třeba pamatovat. Terče jsou papírové (obvykle jsou požadovány 2 zásahy v terči), nebo kovové (řeší se do padnutí). Nejlepší bodové hodnocení je 5 bodů (kovový terč padne, zásah zóny A v papírovém terči), horší zásahy v papírovém terči pak 4 body za zónu C a 2 body za zónu D (major), resp. 3 body za C a 1bod za D (minor). V situacích bývají vedle terčů také Neterče = penalizující terče. Každý zásah v nich se trestá ( - 10 bodů IPSC, + 5 vteřin IDPA).

Na většině situací není stanoven ani časový limit a ani maximální počet ran. Střelec má proto možnost nevydařené zásahy opravovat a má tolik času, kolik potřebuje. Nicméně čas, který uplyne od startovního signálu do posledního výstřelu je podstatnou veličinou pro výpočet výsledku. V IDPA se k základnímu času připočítavají „trestné“ vteřiny za horší než pětibodové zásahy, za chybějící zásahy a za další chyby (zásah neterče, nekrytí se a podobně). Výsledkem je CELKOVÝ ČAS. V IPSC se sečtou body z hodnocených zásahů, od nich se odečte případná penalizace (záporné body) za zásahy neterčů, chybějící zásahy či případné procedurální chyby a výsledek se dělí časem. Výsledkem je HIT FAKTOR neboli produktivita střelby.

Každá situace je pro každou divizi vyhodnocena zvlášť a výsledky dosažené na jednotlivých situacích jsou podkladem pro výpočet výsledku celého závodu. V IPSC jsou vedle celkového pořadí v divizích vyhodnocovány i kategorie: junioři, senioři, supersenioři a ženy za předpokladu, že v dané divizi byla kategorie naplněna (minimum je 5 střelců v kategorii).

Pravidla jsou zdánlivě složitá, ale mají logiku a rozhodně nejsou samoúčelná. Zajišťují objektivní hodnocení výkonů na různě složitých situacích, kterým může být v rámci závodu přisuzována různá váha.

IPSC se u nás střílí už 11 let a řada našich střelců patří do absolutní světové špičky. No a IDPA je tu úplně pro všechny. Střílí se obvyklou zbraní v obvyklém oděvu a umožní vám bez rizika se přesvědčit, zda by vám zbraň nošená k ochraně života, zdraví a majetku vůbec k něčemu byla. A ani ten nejhorší výsledek v závodě neznamená konec světa, ale jen odhalí nedostatky na jejichž odstranění bude jistě čas zapracovat.

Nebojte se pravdy a přijďte si vyzkoušet, jak to s vaší schopností obranně či prakticky střílet vlastně je. Se všemi odvážnými se těším na závodech na viděnou.

Ludmila Potůčková

Tímto číslem Věstníku končíme se seriálem „Začínáme s ...“ Abych měl usnadněnou práci, ale hlavně proto, že toto téma je asi blízké každému z nás, začínáme jiný seriál. A to o pivu.

Vážení přátelé a hlavně přátelé zlatavého moku.

Jak jistě víte, Čechy patřily a patří mezi pivní velmoci. Sice za komunizmu bylo české pivovarnictví trochu v útlumu, vařila se převážně světlá a tmavá piva deseti – a dvanáctistupňová , speciální a silnější piva se objevovala zcela svátečně.

Ovšem po osmdesátemdevátém začal v Českých zemích rozkvět. Je pravda, že některé pivovary zanikly (rakovnický Bakalář, pražský Měšťan,...), ale mnoho jich vzniklo a s nimi se rozmnožila výroba piv do té doby zcela vzácně v Čechách a na Moravě k vidění.21º, 24º, pšeničná, stouty, atd., jsou zcela běžná. Hlavně dík tomu patří převážně středním, malým a minipivovarům. V těchto článcích bych je rád postupně představil. Začal bych mým nejoblíbenějším a tím je

Pivovarský dům v Praze

Jeho historie není dlouhá. Založen byl v r. 1998, ovšem rychle získal proslulost. A jak by ne – jeho světlý a tmavý ležák je balzám na chuťové buňky. Světlý ležák je nefiltrovaný, s příjemnou chutí, lehce chmelovou, občas s ovocným zbarvením a trvanlivou pěnou (jak to mají Češi rádi). Je také známý svými speciálními pivy (pšeničné, banánové, eukalyptové, višňové. Kuchyně je zde také na skvělé úrovni, jak česká, tak i mezinárodní. O zábavu zde také není nouze – hned pod restaurací je tzv. „Pivovarská šalanda“, kde se může hrát a zpívat podle libosti (i nástroje Vám půjčí). Za drobný příplatek Vás provedou po pivovaře. Pokud je Vás víc, doporučuji si místo rezervovat, protože je stále plno a pak by se mohlo stát, že by Vás nemuseli pustit dovnitř, což by byla smůla. Jinak je personál přívětivý a pokud nemá honičku, rád s Vámi pohovoří.

Co je tu také k vidění, kromě pivovaru a postupu výroby piva, je i velká sbírka českého pivního skla a pivovarské nástroje. Jediné, co je ke škodě, že nemají zahrádku.

Ceny jsou sice trochu vyšší (pivo 0,5l. – 30 Kč, speciální piva 0,3l. – 30 Kč.), ale nenechte se jimi odradit.

A kde ho najdete ? Roh Ječné a Lipové ulice na Novém městě pražském.

Adresa: Lipová 15, Praha 2

Tel. (+420) 296216666

e- mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ladislav Novotný