Novelizace zbrojního zákona a tak vůbec

V budově MV na Letné jsme se s Ing. Blažkem zúčastnili za LEX meziresortního připomínkového řízení o novém zbrojním zákonu. Co nás hned na samém začátku zarazilo byla nepřítomnost zástupců ČMMJ a ČSS. To asi není třeba komentovat. Takže nepovinná místa byla zastoupena Asociací výrobců a prodejců zbraní a střeliva, Asociací obraného průmyslu a LEXem. Smutné je, že drtivá většina připomínek, které měly dopad na každého občana, pocházely z těchto míst.

Aby byl obrázek přece jen trochu plastický a přiblížil přístup těch, kteří se k zákonu mají vyjádřit ze zákona, uvedu příklad, jak k tomuto tématu přistupovala jedna naše nejmenovaná špičková instituce. Za MV se ptá Mgr. Bačkovská: Takže připomínkujete to samé jako v minulé novelizaci?

 Ano.

 A jako při minulé novelizaci připomínku stahujete?

 Ano.

 Poněkud smutný obrázek, když si vezmu, že tuto instituci ze svých peněz platím. A ne špatně. Dá se říci, že 90% našich připomínek,a to těch důležitých, bylo přijato. Takže z tohoto pohledu úspěch a žádné omezení pro vlastníky zbraní se nekoná. To je ovšem silně zjednodušený a poněkud sobecký pohled.

Faktem je to, že původní zákon č.119 se po novelizaci zařadil do českého průměru, alespoň co se formy týče. Je tedy maximálně nepřehledný a orientovat se v něm je pro laika takřka nemožné. Paragraf má odkaz a odkaz jiného paragrafu, který odkazuje jinam, atd. Jako perličku uvedu to, že konečné znění návrhu nám bylo zasláno k vyjádření a lhůta k tomuto vyjádření byla tři dny, z toho dva víkendové. Zbytečně moc času. Je pravda, že se na nás MV mohlo klidně vykašlat, jeho povinnost to není. Jenže LEX už za těch devět let co existuje určitě dokázal, že je důvěryhodný partner a ne banda pošuků u kterých jsou slova rychlejší než myšlenky. To co jsem popsal je ale jen část problému. Očekávalo se, že novelizace by měla zjednodušit život podnikatelům na úseku zbraní a střeliva. Nestalo se.

Předseda Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva pan R. Fulín spočítal, že podnikatel v tomto oboru musí znát více než 60 zákonů, vyhlášek a norem. Mně to připadá stejně reálné jako naučit se zpaměti logaritmické tabulky. Protože nejde jen o to znát, ale i dodržovat. Dovolím si tvrdit, že je to díky nelogičnostem v oněch zákonných normách nemožné. Vím, že by se to hodilo asi někam jinam, ale dovolím si jisté srovnání.

Provozování manželské poradny je volná živnost. Takže jí může provozovat kdokoli, tedy třeba i já, třikrát šťastně rozvedený manželský recidivista s inteligencí průměrně nadaného tučňáka. Manželství je samo o sobě přírodní katastrofa a když se ještě zkombinuje s rádcem mého kalibru, pak je výsledek rovný výsledku uragánu. Přežívají jen nejsilnější jedinci. Když budu pracovně plodný a pilný, podaří se mi úspěšně rozvrátit i stovky manželství. A jediné co budu potřebovat znát, je číslo na pohotovost, aby mě po spravedlivé výplatě honoráře dali zase dohromady. Pokuta mi nehrozí žádná.

Když si vezmu, že provozovateli střelnice, nedej Bůh, upadne visačka s označením a tím se dopustí přestupku za který může být drasticky pokutován, pak už vím co bych dělat nechtěl. Vím také proč. Je-li podnikatel v oboru zbraní a střeliva finančně a existenčně závislý na svém podnikání, pak mu věčné čarování se zbrojním zákonem musí působit na nervy přímo „blahodárně“, protože neví, kdy bude ve jménu čehosi pitomého, čím se zrovna zákon zaštiťuje, o svoji existenci připraven. Zcela zjevně to posiluje i jeho důvěru ve stát, který se o něj stará s přímo otcovskou láskou ve smyslu hesla: „co tě nezabije, to tě posílí“.

Takové jednání si nezaslouží ani zločinec, natož člověk, který svými daněmi stát živí. Z výše uvedeného srovnání celkem vysvítá, že je tu něco špatně. Ale to je logické. Zde se pod jeden režim zákona snaží zákonodárci, ale spíše navrhovatelé zákona, nacpat jak zcela běžného občana, který zbraň používá ke sportovnímu vyžití nebo k obraně na straně jedné, tak podnikatele, který se živí výrobou nebo prodejem zbraní na straně druhé. To nemůže nikdy dělat dobrotu, protože selský rozum říká, že co je pro jednoho moc, je pro druhého málo. A nějaký kompromis? No to je přesně tento návrh zákona. To není řešení, to je pouze vytloukání klínu klínem a vršení problému. Tam kde byl dřív jeden, teď jsou dva. Cesta je jediná. Režimově oddělit užívání zbraně a podnikání v oboru zbraní. Prospěch by to přineslo všem.

Běžného občana by nemuselo zajímat co udělat při dovozu 150 zbraní a podnikatel by nemusel podléhat omezením nutným pro běžného uživatele. Je to všechno pěkné, ale má to jeden háček. Kdo to udělá. Předkladatelé novelizace? Asi těžko. Když si vezmete k ruce důvodovou zprávu této novelizace, dočtete se tam odůvodnění tohoto zmatku. Boj proti terorismu. Nic proti němu. Tak jak je návrh zákona koncipován, pak je zřejmé, že teroristy tvrdě zasáhne a zcela jim znemožní jejich činnost. Jenže já na svůj vkus mám raději tu o Červené Karkulce. Ta je totiž proti tomuto tvrzení až syrově realistická. Boj proti terorismu je zbrojním zákonem zcela nepostižitelný. Už vidím teroristy jak si lámou hlavu jak to udělat, aby nepřestoupili zákon.

Ale abych se vrátil k meritu věci. Z toho všeho vyplývá, že navrhovatelé zákona nejsou schopni překročit svůj stín a změnit myšlení. Chtít po nich radikální změnu zákona je zbytečné. Pokud by na to vůbec byli ochotni přistoupit, pak se dá předpokládat, že by zákon měl třikrát víc paragrafů a desetkrát víc problémů. Tudy cesta nevede. Co si ale dovedu představit, je nějaká expertní skupina složená z odborníků ochotných uvažovat trochu jinak. Nutnou podmínkou by byla účast Policie, MV a legislativce. Toho obzvlášť, protože pokud tvořit nový zákon v novém duchu, pak pouze dobrý zákon. A tam je legislativní dohled nezbytný, protože jinak by se vytvořil paskvil, který by kolidoval s jinými zákony. Ale představa, že LEX to takto zorganizuje je infantilní a já rovnou říkám ne. To by totiž mohlo přinést spoustu úmorné práce a v konečné fázi by o to nemusel mít nikdo zájem a to je pravděpodobnost takřka rovná jistotě. Jediná možnost je, že by celou akci posvětil ministr vnitra. Pak by se sice nic nezměnilo na tom, že je to úmorná dřina, ale všichni by věděli, že stojí za to.

Myslím si, že jestli existuje jediná, byť málo pravděpodobná šance, má se vyzkoušet. Tak to zkusíme.

S.Gibson

Činnost LEXu v roce 2007

Vážení přátelé.

Původně jsem chtěl tento článek psát do Věstníku, který by vyšel v roce 2007 na konci. Nestihl jsem to a tak jste za rok 2007 dostali jeden jediný Věstník. Stydím se, ale opravdu to není mojí leností. Nestěžuji si, ale mám toho opravdu dost na práci a občas nestíhám. Slibuji, že se pokusím, zdůrazňuji pokusím, zásobit vás letos více Věstníky. Závisí to také na vás. Brečím takhle už dost dlouho na to, aby jste pochopili, že není ostuda napsat a poslat mi něco, co si myslíte, že by bylo vhodné, aby to členové LEXu věděli.

Třeba vaše zkušenosti s příslušnými úřady, o případech, kdy se vám něco nepovedlo, aby se tomu ostatní mohli vyhnout, ale i o názorech na obyčejné dění kolem vás. Tady se trochu pozastavím. Párkrát mi někdo vytknul, že se nemám plést do věcí obecných, že to není parketa LEXu  a já bych si neměl hrát na novináře. To, že jsem to vlastně udělal není v tom, že bych s tímto tvrzením souhlasil, ale že jsem kvůli časovému zaneprázdnění na to opravdu nestačil. Jinak si totiž myslím, že rozumný člověk má sledovat dění kolem sebe a občas se k němu vyjádřit. Tedy, hlavně nebát se k tomu vyjádřit. Člověk totiž nikdy neví odkud co přiletí, co může mít dopad, třeba nepřímý, na to, co je nám blízké. Proto mě dost udivilo, že jsem na našich internetových stránkách nenašel např. názor na výstavbu protiraketového radaru. Viděl jsem velmi ubohé argumenty obou stran. Ať již velmi nešťastně působícího pana Klvaňu na straně jedné, tak plakáty se strýčkem Samem vykřikujícím, že chce svůj radar na straně druhé.

Mimochodem, za tento plakát by se nemuseli stydět propagandisté z padesátých let. Jediné korektní názory jsem našel v časopise Zbraně a náboje a to není zrovna časopis, který by utvářel veřejné mínění. Neberte to prosím jako urážku, ale smutné konstatování, že veřejné mínění bohužel spíš vytváří Blesk. Ale proč to říkám? Jedna i druhá strana nás má za tupce. A teď to neberte jako povinnou úlitbu ředitele LEXu,.ale členové již hodněkrát prokázali, že umí střízlivě myslet a dát o sobě vědět a rozhodně nemíní ze sebe nechat dělat pitomečky. A to je přesně to, co z nás obě strany dělají. Jedni se nám snaží namluvit, že radar je proti Korei a Iránu, druzí, že zvýší naše potenciální ohrožení.

Pravdou není ani jedno. Nechci si hrát na arbitra a rozhodovat, kdo lže víc. Jen mě překvapuje, že je vám to jedno a necháte ze sebe dělat část stáda. Vy, kteří jste se uměli postavit úřednické zvůli. Ale pozor! Tím, že mlčíte v této otázce, se připravujete o kousek možnosti vyjádřit se k čemukoli jinému. Vzdali jste se trochu své svobody. A přitom máte možnost vyjádřit se. Internetové stránky a Věstník, to je přeci váš prostor. Asi by jste se divili, kdo všechno sleduje naše stánky. Ing. Trávníček by vám asi vyrazil dech, kdyby řekl, kdo a odkud sleduje naše názory uveřejněné na internetu. A mít možnost se vyjádřit a mít kde prezentovat svoje názory je základním předpokladem při snaze o změnu. V našem případě o změnu k lepšímu.

Letos tu snahu, ale i práci pro změnu k lepšímu budeme dokazovat už deset let. LEX se v tom desátém roce své existence opravdu nemá za co stydět a je toho dost na co můžeme být pyšní. Desátým rokem bráníme dobrý zbrojní zákon. Už to samo o sobě je úspěch. Ale není jediný. Lidová obranná střelba je zcela nová sportovní disciplina a splňuje další část toho, co si LEX před deseti lety předsevzal. Je nejenom sportovní disciplinou na nejvyšší sportovní úrovni, ale učí lidi k respektu ke zbrani. A i díky LOS získává LEX nové příznivce i členy. Je to velmi důležité, protože víc lidí působí svým vlivem na ostatní občany a náš hlas je pak hlasem respektovaným i když ne všude přijímaným s radostí.

Jenže zpráva Ing. Blažka naprosto nezvratitelně ukázala, že odzbrojení je přímá cesta k destabilizaci společnosti a podstatnému zvýšení kriminality a to i obecné. A v tomto případě je náš hlas velmi důležitý. Jen tak v souvislosti  s touto zprávou – kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že materiály vzniklé v LEXu budou přejímat i odborné časopisy, nevěřil bych. Ale nejen to. Před deseti lety by bylo nemyslitelné to, co většina členů bere jako samozřejmost.

LEX se na tomto poli stává předním evropským hráčem. Oslovili jsme organizace z celé Evropy, obdobného zaměření jako jsme my, s nabídkou celoevropské spolupráce. Ono to totiž do budoucnosti nejde jinak. V dnešním globalizovaném světě nemají separované skupiny naději na úspěch. A chce-li např. Anglie prosadit v EU svůj model, pak za prvé nás potěš pánbůh a za druhé je potřeba se tomu postavit celoevropsky. A podaří-li se realizovat zmiňovanou spolupráci na základě rovnocennosti všech organizací, pak se nemusíme tolik bát o své zbraně, ale hlavně o osud Evropy. Protože o to tu jde ze všeho nejvíc: Evropa, ač nemocná, zbabělá a ochotná ve jménu krátkodobého zisku ke všem možným ústupkům, si přece jen takové ohrožení bezpečnostní situace jakou si na sebe upletla Anglie, nezaslouží.

Napadlo by vás před deseti lety, že i o tohle bude LEX hrát? Činnost LEXu nejsou jen velké věci, jsou to i drobnosti, ze kterých se ty velké věci staví. Už desátým rokem LEX čerpá z myšlenkového potenciálu svých členů. A mám za to, že jsme z těch deseti let nepromarnili ani chvilku. Vidím, že je to nějaké patetické. Tak mi to odpusťte. Na druhou stranu, když poslouchám Beethovenovu Sonátu č.8 c moll, op 13, tak musím uznat, že je to krása. Víte jak se jmenuje? Patetická. No, ale abych v tom nešlapal jak slon v porcelánu, tak to utnu ryze pragmaticky. Bez peněz do Evropy nelez a bez vašich peněz nebude z velkých přání a nápadů nic. LEX se bude moci jít klouzat a zase budeme na všechno každý sám. Myslím si, že by to v tom jubilejním roce byla škoda. Teda nejen v něm. Ač vetchý stařeček nad hrobem, přeci jen myslím na budoucnost a vidím, že nás ještě nějaký ten pátek bude zapotřebí. Pokud ovšem zaplatíte příspěvky. V opačném případě nás čeká chladný hrob a černé zapomnění. Amen.

S.Gibson

Deset let "mocné zbraňové lobby"

Před několika měsíci jsem na stránkách jednoho internetového deníku objevil anketu: "Myslíte si, že by se zákon o zbraních a střelivu měl zpřísnit?"

Možné odpovědi byly:

a) ano, měly by být zavedeny přísné psychotesty

b) ne, držení zbraní by mělo být jako v USA

Výsledek byl 70:30 ve prospěch zpřísnění.

Když jsem "vydýchal" objektivitu této ankety, zamyslel jsem se nad paradoxem: na jedné straně pro zpřísnění je většina veřejnosti, plus polovina politiků a veškerá velká média, na druhé straně je menší část veřejnosti, z nichž skutečnými držiteli zbraní jsou bídná tři procenta; a přes tyto podmínky se daří právo na zbraň nejen úspěšně obhajovat, ale občas dokonce i rozšířit. Jak je to možné?

Média už několikrát naznačila odpověď: v Čechách existuje "mocná lobby držitelů zbraní", která manipuluje politikou i veřejností, aby obhájila takzvané "právo na držení zbraní".

Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že je to vlastně pravda.

Vzpomněl jsem si na jednu situaci. V kruhu známých jsme diskutovali o držení zbraní a já jsem se zeptal:"Kdo z vás si myslí, že by měly být zavedeny povinné psychotesty na zbrojní průkaz?"

Zvedlo se asi deset rukou.

"Kdo je proti?" Když počítám i sebe, byli jsme dva.

"Kdo z vás už takový psychotest dělal, nebo aspoň ví, o co v něm jde?"

Opět zvedli ruku jen dva. Hádejte kteří.

"Kdo z vás pro prosazení svého názoru někdy něco udělal?"

Stejný výsledek.

Pak jsme pokračovali v debatě, přičemž jsem dával k dobru různá fakta o psychotestech a odpovídal na otázky. Na závěr debaty jsem se znovu zeptal, kdo by podpořil povinné psychotesty. Tentokrát se přihlásili jen tři lidé.

Na tomto příkladu je docela zřetelně vidět, v čem spočívá "moc zbrojní lobby" v Čechách. Jsou to lidé, kteří se vyznají se v problematice, znají svá práva a nejsou líní pro jejich zachování něco udělat. Demagog se v televizi může zaštítit titulem či funkcí a vykládat své názory bez rizika, že mu bude někdo odporovat; v přímé diskusi před publikem však mají výhodu zastánci zbraní, protože své věci lépe rozumí.

Za uplynulých deset let nashromáždili držitelé zbraní slušný arzenál argumentů, faktů a statistik; ten by ale nebyl k ničemu bez lidí, kteří se nebojí ho použít Pro občanská práva by se dalo parafrázovat jedno staré vojenské přísloví:

OBČAN SE STARÁ, OBČAN MÁ.

Ať nám to vydrží.

Sgt. Navážka

Kalendář závodů LOS

 9.2. Trigger Brno

24.2. Guncenter Otrokovice

30.3. LEX Opařany

22.3. Guncenter Otrokovice Nz

12.4. LEX Čelákovice MON

11.5. Ametyst Tišnov

17.5. Guncenter Otrokovice Nz

 7.6. LEX Čelákovice

21.6. LEX Vražkov

22.6. Guncenter Otrokovice

 5.7. KVZ Teplice  Žalany

13.7. Ametyst Tišnov

 9.8. LEX Čelákovice MON

 6.9. LEX Vražkov

 20.9.Guncenter Otrokovice NZ

11.10.LEX Čelákovice MON

19.10.Guncenter Otrokovice

15.11.KVZ Teplice Žalany

22.11.Trigger Brno

20.9. MČR LEX Čelákovice

MON   -  Memoriál obrany národa. Reminiscence na odbojové situace ve WW 2

Nz    -    nepohárový závod

Termíny závodů v Praze – Avimu budou oznámeny cca 1 měsíc dopředu . Uskuteční se ve volných termínech

Změna místa a termínu vyhrazena