Vážení střelci a majitelé zbraní,
předevčírem, ve středu 18.11.2015 zveřejnila Evropská komise záměr novelizovat směrnici EU o střelných zbraní, které máme v rukou my, zákona dbalí občané členských států. Odkaz na oficiální tiskovou zprávu je zde - http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-6110_en.htm.
Obsahem Návrhu novely směrnice je mimo jiné:
Tento návrh údajně reaguje na aktuální projevy organizovaného zločinu a terorismu, přičemž terorismus má mezinárodní charakter. Členské státy tuto problematiku podle mínění Komise tedy nemůžou uspokojivě řešit jen v rámci svých národních legislativ, a proto je nutné ho řešit jednotným unijním nařízením.
Návrh obsahuje i standardní mantry politické korektnosti o lepší výměně informací (které obsahovaly i dvě předchozí novely a které nezabránily převozu ilegálních zbraní z Černé Hory k teroristům do Paříže), lepší značení zbraní, apod.
Co to znamená pro nás z hlediska boje proti terorismu a lepší bezpečnosti občanů?
Samozřejmě nic. Teroristické útoky v Paříži byly provedeny nelegálně drženými automatickými zbraněmi, nikoli legálně drženými poloautomaty.
Protože nic jiného vlastně udělat nemůže. Neumí řešit problémy plynoucí z uprchlické krize, není občany evropských států schopna ochránit před nebezpečím terorismu (to je teď už zcela jasné), a už vůbec není schopna cokoli dělat s příčinou všech těchto problémů – Islámským státem. A zároveň si nemůže dovolit vypadat slabá. Protože ví, že jakmile občané pochopí, že je není schopna ochránit, bude konec. Státy se začnou starat samy o sebe, popřípadě spolupracovat vlastními silami, a křik bezmocného diktátora už nikdo nebude poslouchat. Evropská komise hledá obětní beránky a zástupné cíle, protože musí, prostě MUSÍ alespoň vypadat jako ochránce. Jedinou alternativou by bylo přiznat neschopnost, což by byl její konec.
Není náhoda, že se komise zaměřila právě na tyto zbraně. Za prvé, jde o salámovou metodu – nejsou to zbraně užívané pro olympijské sportovní disciplíny, nejsou používané k lovu, státní složky jistě budou mít výjimku, takže Komise počítá s tím, že sportovci, myslivci, policisté a další si řeknou „proč by mi měl vadit zákaz něčeho, co nepotřebuji“. Doufám, že ti si uvědomí, že současná situace kolem zbraní v Anglii (žádné krátké, žádné dlouhé samonabíjecí, schvalovací proces, oprávnění policie ke vstupu do obydlí atd.) také začala před třiceti lety právě zákazem samonabíjecích pušek vojenského vzhledu, a dojde jim, že ty zbraně, které nepotřebují, jsou „nárazníkovou zónou“ mezi Evropskou komisí a těmi jejich zbraněmi.
Za druhé, tyhle zbraně nejsou jen pro zábavu. Jejich hlavním společenským přínosem je zvyšování obranyschopnosti státu. Díky přítomnosti těchto zbraní ve společnosti je mezi obyvatelstvem neustále mnoho lidí, které v případě potřeby umějí zacházet s vojenskou zbraní. Kdo umí střílet z civilního samonabíjecího SA-58, ovládá i ten automatický vojenský. V současné době bezpečnostní krize, kdy navíc ministerstvo obrany má peníze sotva na provoz profesionální armády a na výcvik obyvatelstva nic nezbývá, by si stát měl vážit lidí, kteří se na obranu země připravili sami, za vlastní peníze, a obvykle i mnohem lépe, než by je to dokázala naučit armáda na vojně. Nemluvě o tom, že mnozí z nich sami či ve spolupráci a armádou pomáhají s tímto tréninkem i dalším. Jenže pokud Evropská komise chce vypadat jako ochránce, pak potřebuje, aby státy byly spíše slabé.
Je celkem zřejmé, že doba, kdy jsme si mohli alespoň vybrat mezi svobodou a bezpečím, už dávno minula. Teď už musíme bránit svou svobodu i svou bezpečnost. Poslechneme-li rozkaz z Bruselu, přijdeme o obojí.
Za sdružení LEX
Ing. Tomáš Trávníček
prezident LEX z.s. - Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní