"Předkládáme vám článek jednoho z našich členů. Článek se zakládá pouze na jeho osobních názorech a nevyjadřuje oficiální stanoviska ani postoje sdružení LEX o.s."

První, co musím uvést je to, že tento článek nevyjadřuje oficiální stanovisko Lexu, jde pouze o můj názor a za případné následky nesu odpovědnost jenom já.

Všichni jste asi zaznamenali aktivity komisařky Malmström na půdě EU. Mnozí z vás jí mají za poněkud retardovanou samici tura domácího, a pokud čtete „Zprávu Evropské komise o střelných zbraních a bezpečnosti EU“, pak se vám není co divit, protože některé citace i celkový obsah by tomuto hodnocení zmíněné dámy odpovídal. Jenže pouhé mávnutí ruky by byla velká chyba, protože ona dáma zdaleka není tím, za co jí dost z vás má. Naopak. Z jejího hlediska a nejen jejího, jde o návrh pochopitelný a zcela racionální. Nejsem přítelem velkého vykecávání se, ale vysvětlení mého názoru potřebuje přeci jen trochu širší pohled. Začnu s tím, co všichni znáte, ale asi tomu nepřikládáte stejný význam jako já.

Tento stát nefunguje. Zdravotnictví, školství, věda, sociální oblast a i jiné oblasti řízené státem mají rázně nakročeno k mohutným problémům, které samy o sobě mohou přinést velké těžkosti. Ale ve vzájemné kombinaci mohou znamenat katastrofu. Ti, kteří věří, že nová vláda nalije peníze coby živou vodu do všech těchto oblastí, jsou nezdolní optimisté. Kde ty peníze vezmou, centrální nákupy tužek a toaletního papíru asi ty miliardy nevygeneruje. Nějak mi to připomíná nástup Hitlera k moci – každému slíbit všechno. Oproti našim politikům Hitler nějakou dobu sliby plnil. Jenže za cenu milionů životů a hlavně bezprecedentního vykořisťování porobených národů. Jenže my nemáme koho vykořisťovat, takže zůstane jen u těch slibů. Poněkud hořkou útěchou nám může být, že nejsme světový unikát. Je v tom většina států. Mandatorní výdaje státy dusí. Pro ilustraci – odborníci se shodují, že zdravotní systém Velké Británie je schopný do patnácti let shodit celé národní hospodářství.

Ale pozor, nemohou za to jen politici a jejich bezskrupulózní touha po moci (čti – po penězích) a jejich vlčí morálka. Pohybují se totiž v určitém rámci, který jim to umožňuje. Tím rámcem je politický systém a problémy z něj vzniklé. Pronesu kacířskou myšlenku.

Viníkem je demokracie. Demokracie se přežila a vyčerpala své limity. Ochrana menšin a vláda lidu se zdá dobrou myšlenkou. Jenže když je těch menšin tolik a jsou tak různorodé, že je nelze ochránit, protože jejich zájmy jdou často proti sobě a proti majoritní společnosti zvlášť? A hlavně, proti tradičním hodnotám nositelů demokratické myšlenky – euroatlantické společnosti.

Jeden můj kamarád říká, že je nejohroženějším druhem. „Jsem bílý, mám vysokoškolské vzdělání, nejsem homosexuál, neberu drogy, mám práci a trvalé bydliště. Mě neochrání nikdo“. Nějak k tomu nemám co dodat.

A vláda lidu … Za prvé je to iluze, moc si uzurpovala úzká skupina lidí. S obyčejnými lidmi mají společnou jen vnější podobu. A za druhé – toto by nevadilo, pokud by to byla kvalifikovaná menšina a vládla v zájmu národa. Jenže není. O odborné kvalifikaci si může nechat zdát a o kvalifikaci vládnout ani neslyšela. Jak se říká, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. V poslanecké sněmovně už vůbec ne. Pokud se sama považuje za elitu, je to její názor. Můj názor je, že se jedná o spodinu společnosti – viz morálka vlčí smečky, ať mi vlci odpustí. Jenže jak jsem řekl, nejedná se jen o naše specifikum. Stejné kreatury najdete v Kongresu, Dumě i ve Sněmovně lordů. Takže kruh se uzavírá, máme rámec, který jsme si zvolili a který jsme i budovali. Ve kterém mají politici možnost se pohybovat a zplna jí využívají. Ale jakou to má souvislost s paní Malmström a proč to píšu?

Jeden z hlavních úkolů státu je minimalizovat následky katastrof a krizí. Ať již přírodních či sociálních. Jenže tento stát nefunguje a mnoho jiných také ne. To, že funguje obchod, výroba atd. není zásluha státu. Funguje to státu navzdory, ne jeho funkcí. Až přijde první velká sociální krize, státy zkolabují. Krize se velmi rychle blíží a přijde s naprostou jistotou. První nejviditelnější předzvěstí je tzv. Arabské jaro. To, že to byly politické jevy, je velmi zjednodušené a nepochopené. Byla to politicky nezvládnutá krize vyvolaná přírodními podmínkami a následné zhoršení hospodářské situace většiny obyvatelstva. Prostě není voda. Spodní voda mizí – tam kde dřív byla ve třech metrech je nyní ve dvaceti. Kde byla ve dvaceti, není vůbec. A stále mizí. S tím zákonitě souvisí drastické zhoršení zemědělské produkce a celkový propad hospodářské situace. Sůdán už není jedinou oblastí, kde reálně hrozí hladomor. Kvůli tomu bude následovat vlna migrace do Evropy. Ale ta na to není v žádném ohledu připravena. První to pociťuje Itálie, kam směřují tisíce emigrantů a již nyní situace hrozí v několika oblastech Itálie kolapsem. Až jich budou miliony, pocítí to celá Evropa a dojde k prudkému snížení životní úrovně obyvatelstva. Čas na přípravu je minimální, do patnácti let je to tu. Aby toho nebylo málo, tak tou dobou díky rozvoji alternativních zdrojů energie (viz boom břidličného plynu a jeho dopadu na těžbu uhlí) bude potřeba ropy podstatně nižší a arabské státy si s ní budou moci leda tak namazat záda. Vzhledem k tomu, že jen málo těchto států věnuje zisky z ropy na rozvoj hospodářství a „moudře“ je využívá na budování megalomanských staveb bez jakéhokoliv smyslu a na zvyšování luxusu vládnoucí třídy, nebo lépe kasty, pak díky tomu dojde v této době k masovému útěku obyvatelstva.

Což bude dvojit problém. Problém v počtu emigrantů a problém toho, že muslimové se v Evropě spíš vyčleňují, než asimilují. Například ve Švédsku jsou již nyní skoro celá města (např. Malmö), odkud bílí utíkají a vládne tam nepokrytě šaría. Stát tam nezmůže nic, vymahatelnost švédských právních norem je nulová.

Není náhodou paní Malström Švédka? Stát, který by měl úspěšně vzdorovat takovéto krizi, by musel být soběstačný, vzdělaný, stabilní a s odvážnými politiky. My z toho nemáme nic.

Ale není náhodou, že státy, které mají aspoň zbytek pudu sebezáchovy, zpřísňují imigrační zákony (Anglie, Francie, Holandsko). Až tato krize nastane, pak zkorumpovaní, neschopní, mocichtiví, prostě běžní politici nebudou představovat jen ekonomickou a morální zátěž obyvatelstva, budou smrtelným nebezpečím pro tuto civilizaci.

Bylo by totiž potřeba přijmout ochranářské zákony vycházející ze základního postulátu, že kdo nebudoval a nemůže budovat národní bohatství, nemá právo z něj čerpat. Přičemž bude nutné zachovat možnost financovat invalidy, nemocné atd. A zcela nepokrytě je nutno říci, že zapojení imigrantů do vytváření národního bohatství bude velmi obtížné, ne – li nemožné. Ty, které je evropský trh práce schopný přijmout, ti utíkají již teď. O ty, jejichž profesní znalosti jsou na úrovni „ktorů hůl na ktorů ovcu“, obávám se, že enormní zájem nebude.

První, kdo ochranářské zákony jen zmíní, bude ostatními pranýřován a budou padat slova jako xenofobní, nehumánní a hlavně rasistický. Ty zákony by se skutečně projevily jako rasistické, protože by chránily majoritní společnost hlavně (ale ne výlučně) proti černochům a arabům. Máte pocit, že ve společnosti, která přepisuje knihy klasiků, aby se tam nedejbůh neobjevila slova jako cikán a negr, je toto reálné? Jenže, bude si třeba vybrat. Buď tato civilizace, nebo oni a bude to volba skutečně existenční. Jenže demokracie, tak jak ji dnes známe, správnou volbu nedovolí. Také zákonodárci nenajdou odvahu něco podobného navrhnout. Spáchali by tím politickou sebevraždu a tím se vyčlenili z okruhu chráněných osob. Toho se bojí víc než čert kříže. Protože s imigranty přijde všeobecná chudoba, prudké zvýšení kriminality, oprávněný hněv obyvatelstva na své představitele a není vyloučena ani občanská válka.

A jsme u jádra pudla. Úzká vládnoucí kasta bude chráněna ozbrojenými složkami. Máme přece profesionální armádu. Profesionální, tedy koho chleba jíš, toho píseň zpívej, koho peníze bereš, tomu služ. Ale ozbrojení civilisté potom představují hrozné nebezpečí. A to takové, že vládnoucí kasta se jich bojí víc, než cizích interventů. Jako vidle z hnoje to trčí i z našeho zbrojního zákona. § 77 říká, že v případě ohrožení státu se mohou zbraně zabavovat. Logický by byl opak, zbraně rozdávat, ať stát chrání kdo má ruce, nohy. Jenže zbraně v rukou civilních občanů představuje konec VIP kasty.

Tohle vidí paní Malmström, toho se bojí, to jí děsí. A proto ta aktivita. Vidí dál než většina politiků, kteří vidí budoucnost optikou nahrabaných peněz a délkou volebního období.

Ještě bych měl zmínit alternativní řešení tohoto naznačeného problému, které ale vyžaduje stejné finále – odzbrojení občanů. Teď ale velmi zkratkovitě. Tou alternativou, snad ještě pravděpodobnější, je válka. Globální, ale konvenční, tedy ne nukleární, ničící i přírodní zdroje. Jestli se dá ve světě nesmírného pokroku v zabíjení lidí mluvit o konvenční. Válka, kdy díky různě provázaným mocenským, geopolitickým, ekonomickým a mnoha jiným zájmům, které ani neumím vyjmenovat a neznám, se bude prát každý s každým. Vyřeší to drtivou většinu problémů. Ne, že by např. vody bylo víc, ale bude na ní řádově méně lidí. O kolik řádů, to bude záleží na pracovitosti generálů.

Těm, kteří dočetli až sem, děkuji za pozornost. Na závěr bych vám rád ještě něco řekl. Možná budu označen za štváče, rasistu a hlasatele katastrofických vizí. Nejsem tím. Jsem jen starý dědek, který si už může dovolit luxus říci svůj názor a nemusí brát na nic ohledy. Díky svému věku bych měl závidět mladým. Ale nějak se mi to nedaří, nezávidím jim ani náhodou.

Stanislav Gibson – člen LEXu