Mnoho čtenářů tohoto časopisu nosí zbraň z „důvodu ochrany života, zdraví a majetku“, jak zní známá formulace, kterou píšeme na nákupní povolení. A určitě se nespokojují jen s vlastněním zbraně, ale dle svých možností se i svědomitě v jejím bezpečném a efektivním používání zdokonalují. Ovšem na to, co je po použití zbraně v případě nutné obrany čeká, mnoho lidí připraveno není.

Čeká je soudní martyrium. Toto tvrzení rozhodně není přemrštěné: jen velmi málo případů, kdy došlo k usmrcení či zranění útočníka, je od začátku orgánům činným v trestním řízení tak jasných, aby byly „vyřešeny“ bez projednání soudem. A co hůře, ani po příznivém rozsudku pro obránce ještě není vše skončeno.

Ovšem dnes se soudním řízením jako takovým zabývat nebudeme. Prostě jen budeme předpokládat, že obránce byl osvobozen, mimo jiné i díky tomu že: policie řádně zajistila všechny důkazy a nic neopomenula, popřípadě je svou nekompetencí nezničila; státní zástupce se nechoval, jako kdyby byl za každého odsouzeného placen „od kusu“; obránce nenarazil na soudce, který hned na počátku procesu prohlásil, že „nošení zbraní pro obranu nepovažuje za vhodné“; a dokonce se soudce ani nepokusí zesměšnit znalce vypovídajícího ve prospěch obhajoby slovy: „Můj synovec dělá bojové sporty a nikdy o vás neslyšel“.

 Střelci hrozí vazba

Všechny zde uvedené citace jsou soudními „perličkami“, které jsme během let, kdy podobné případy sledujeme, ve sdružení LEX nashromáždili. Ne, tentokrát budeme předpokládat, že k tomu všemu nedošlo a šťastný obránce se může tak po šesti až třinácti měsících zadržovací vazby (přičemž v „prvním kole“ vyfasoval asi tak osm let vězení a osvobozen byl až po odvolání) vrátit domů.

Pokud tedy ovšem nějaký domov ještě má. Jednou z krás našeho soudního systému je totiž verdikt Ústavního soudu, že rozhodnutí o vzetí do vazby pro nebezpečí útěku je odůvodněné, pokud obžalovanému hrozí trest odnětí svobody ve výši osm nebo více let. A soudy tohoto rozhodnutí zhusta využívají.

Takže než budete osvobozeni, přijdete o zaměstnání, hypotéka na váš dům bude zrušena, majetek padne v plen nárokům jejího poskytovatele a osoby na vás závislé půjdou po žebrotě. Ano, sice máte právo na náhradu škody, ovšem to jsou další měsíce a léta soudních pří...

 Když zákony nefungují

Z předcházejících řádků je jasné, že někde bude chyba. Paragrafy týkající se nutné obrany a krajní nouze nejsou samy o sobě špatné, problém je v jejich aplikaci. A tyto problémy nemá jen náš soudní systém.

Proto byl do mnoha právních systémů zaveden nový institut, nazývaný v angličtině „Castle Doctrine“, který chrání obránce (jenž je v podstatě obětí zločinu) před negativními důsledky špatného uplatňování práva. Oč se jedná? Jak název napovídá, filozoficky vychází ze známého rčení: Můj dům, můj hrad. Protože kde by měl požívat slušný člověk větší právní i fyzické ochrany, než ve svém vlastním obydlí?

Jedná se tedy o závazné právní ustanovení, které určuje, jak mají příslušné orgány postupovat v případě, že obránce použil smrtící (nebo potenciálně smrtící) síly proti útočníku, který neoprávněně vnikl do jeho příbytku. Také v případě osvobozujícího výsledku vyšetřování, popřípadě soudního řízení, jej dále chrání například před občanskoprávními žalobami ze strany útočníka nebo jeho pozůstalých.

 Co komu doktrína přinese?

Pokud tedy došlo při obraně v budově (ve své základní podobě se Castle Doctrine netýká pozemků) k usmrcení či zranění útočníka, nesmí být obránce vzat do vazby až do doby, než se prokáže nějaká „levárna“, třeba že tam majitel dotyčného úmyslně vylákal a podobně. Současně s tím má obránce zaručenu beztrestnost zejména v případě, kdy útočník vnikl do domu násilím.

A především –Doktrína hradu dává obránci a jeho rodině nemalou míru sociálních jistot. Nejen ohledně výše zmíněným ztrátám z důvodu vazby, ale i proto, že většinou automaticky zajišťuje hrazení nákladů spojených se soudním řízením.

Co přinese společnosti? Pokud je zájmem společnosti chránit ty, kteří ji budují, aktivně vytvářejí a udržují, přinese jí to zejména větší jistotu slušných lidí ve spravedlnost a s tím i důvěru v soudní systém a státní zřízení obecně...

A co přinese lumpům? Také větší jistotu – že jim to neprojde. A to je ta pravá jistota, téměř by se chtělo říci k nezaplacení...

 Platí už i v Maďarsku

Doktrína hradu platí ve 47 státech USA, jinde ve světě ji uplatňují například Irsko, Izrael, Itálie a v nedávné době ji zavedlo i Maďarsko. Přes všechny námitky, které proti jejímu zavedení měli nejrůznější „pachatelé dobra“ především ze strany pseudopacifistických organizací, je její zneužití minimální. Naopak, osvědčuje se čím dál více.

Některé státy dokonce postoupily v ochraně oprávněně se bránících občanů na vyšší úroveň, kdy zajišťují obráncům stejné jistoty, pokud k obraně dojde na jimi vlastněném pozemku či v automobilu. A někde dokonce dochází i k jejímu dalšímu rozšíření, které je vyjádřeno slovy „Stand your ground“, tedy braň se, kde stojíš. O tom však až někdy příště.

František Mikyna