LEX logo

Poslanecká sněmovna právě projednává novelu zákona o zbraních a střelivu, který byl otevřen po nešťastných událostech ve Vrběticích a v Uherském Brodě. Zeptali jsme se předsedy parlamentního výboru pro bezpečnost Romana Váni, jak probíhala tvorba této novely.

Roman Váňa, předseda parlamentního
výboru pro bezpečnost

Návrh, který výboru předložilo ministerstvo vnitra, považuji za velmi kvalitně zpracovaný. Je poměrně těžké vylepšit zákon, který už tak patří k nejlepším v Evropě, ale ty zmíněné události přece jen odhalily jisté nedostatky, které novela napravuje. Původně navrhované změny byly zkrácení doby platnosti zbrojního průkazu z deseti na pět let, a oprávnění policie zajistit zbraň a střelivo v případě důvodného podezření na změnu zdravotního stavu, při které by držitel mohl být nebezpečný sobě nebo okolí. Od toho prvního opatření jsme upustili, neboť je celkem zřejmé, že by to tragédii v Uherském Brodě nezabránilo – pachatel podstoupil zdravotní prohlídku kvůli prodloužení zbrojního průkazu pouhý měsíc před činem, takže zkrácení periody zdravotních prohlídek na pět let zjevně nemá smysl. Policie má už nyní pravomoc si při podezření na změnu zdravotního stavu držitele vyžádat mimořádnou zdravotní prohlídku. Myslím, že tato možnost poslat držitele zbrojního průkazu k lékaři tehdy, když je k tomu konkrétní důvod, je určitě lepší, než paušální zkracování platnosti zbrojního průkazu pro všechny.

Ohledně toho druhého opatření se ve výboru vedly poměrně ostré spory, kde nešlo ani tak o tu pravomoc samotnou, jako spíš o to, že by policisté při jejím výkonu směli vstupovat do obydlí. To je samozřejmě citlivá otázka, protože jde o zásah do ústavního práva. Na druhé straně, z případu v Uherském Brodě a několika dalších je zřejmé, že to opatření je opravdu potřeba, protože nechat zbraň duševně narušenému člověku může dopadnout velmi špatně, a ta zbraň se obvykle nachází právě v obydlí. Navíc některé situace skutečně nesnesou odkladu. Uvažovaly se různé možnosti, třeba že by tato pravomoc byla podmíněna svolením soudu nebo lékaře, ale všechny tyto možnosti se ukázaly být technicky neschůdné a jejich zavedení by negovalo smysl této pravomoci, tedy aby zajištění zbraně duševně narušenému člověku bylo bezodkladné. Není například možné vždy rychle zajistit souhlas soudu, protože zajištění zbraní podle zákona o zbraních a střelivu je správní úkon, tedy spadá do působnosti správního soudu, nikoli trestního. A správní soudy na rozdíl od trestních fungují pouze v úředních hodinách a nedrží pohotovost, protože správní případy málokdy bývají naléhavé – ale právě zajištění zbraně může být velmi naléhavé. Pokud by k takové situaci došlo v noci nebo přes víkend, získání souhlasu by se podstatně protáhlo. Podobně je to se svolením lékaře – ten může zrušit platnost zdravotního posudku, ale také může odjet na dovolenou a nebrat telefon. Navíc ani soudce, ani lékař by v té chvíli neměli jiné informace, než jaké by jim řekl ten zasahující policista, takže by vlastně šlo o pouhé sejmutí odpovědnosti z policisty za jeho zásah.

Nakonec převážil názor, že nejlepší bude odpovědnost za použití pravomoci nechat na tom policistovi, protože každé použití této pravomoci je zpětně přezkoumatelné Odborem vnitřní kontroly a Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Také jsme si nechali od Nejvyššího státního zastupitelství vypracovat analýzu, zda je taková pravomoc vůbec v souladu s ústavou. NSZ zde poukázalo na to, že podle ústavy jsou zásahy do domovní svobody přípustné, pokud jsou na základě zákona a jsou nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Já se domnívám, že tyto ústavní podmínky jsou zde splněny. Ten zájem na ochraně života a zdraví osob tu zjevně je, a uvažovaná pravomoc není v zákoně zavedena jako neomezená a libovolná: policista bude muset uvést konkrétní důvod, proč považoval držitele za duševně narušeného, bude s ním muset nejdříve komunikovat a k vyzvat ho k vydání zbraní, a do obydlí smí vstoupit teprve poté, kdy držitel výzvě k vydání nevyhoví. Také nejde o zabavení zbraní, ale pouze o jejich zajištění do vyjasnění situace. To znamená, že jakmile držitel přinese nový kladný zdravotní posudek, policie mu musí zbraně okamžitě vrátit, i kdyby to bylo ještě týž den. K tomuto navíc jsem navrhl a výbor doporučil, aby tuto pravomoc neměl každý policista, ale pouze pracovníci místně příslušného oddělení zbraní a bezpečnostního materiálu. Já osobně se domnívám, že takto nastavená pravidla dávají policii pravomoc v tom nejmenším rozsahu, při kterém je ještě schopna plnit ten požadovaný účel ochrany života a zdraví osob.

Další navrhovaná změna se týká přístupu určitých subjektů – jako třeba lékařů – k informacím z centrálního registru zbraní. Tady naopak nebezpečí z prodlení nehrozí, takže navrhujeme, aby tyto subjekty neměly přímý přístup do CRZ, ale byly pouze oprávněny si tyto informace vyžádat od policie, čímž by se zajistila i přímá kontrola nad takovým přístupem.

Také navrhujeme změnu, která by mohla být zajímavá pro podnikatele, kteří přepravují zbraně a střelivo. Podle současného zákona musí hlásit přepravu nejméně 24 hodin předem, což občas dělá určité problémy – řidič onemocní nebo se pokazí auto, a je potřeba změnit jméno řidiče nebo SPZ. Jelikož už máme elektronický centrální registr zbraní, který je schopen předat potřebné informace okamžitě, navrhujeme ohlašovací lhůtu zkrátit na jednu hodinu. Doporučili jsme také změnu kategorie u laserových zaměřovačů, které neshledáváme tak nebezpečnými, aby musely být zakázanými doplňky.

Další námi navrhovaná změna, která je možná symbolická, ale právě proto významná, je vypuštění §70, který ustanovuje pravomoc vlády nařídit ve stavu ohrožení státu nebo válečném stavu odevzdání zbraní a střeliva. Toto jsem probíral i s premiérem a ministrem vnitra, protože je to vládní pravomoc. Shodli jsme se na tom, že skutečně demokratická vláda, která staví na důvěře lidí, takovou pravomoc nemá zapotřebí, a navíc odzbrojit obyvatelstvo v době války nebo podobné bezpečnostní krize by ani nebylo moudré. Takže jsme se rozhodli to vymazat jako relikt z minulosti, který v legislativě demokratického státu nemá místo.

Tolik asi k tomu všemu, co ve věci novely zákona o zbraních a střelivu projednával Výbor pro bezpečnost. Předpokládám, že v parlamentu někdo znovu navrhne zavedení psychotestů. V tomto je náš výbor zajedno s Ministerstvem vnitra (a Ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou), že vyšetření psychologem je zcela na místě tam, kde držitel zbraně projevuje konkrétní známky změn duševního stavu, ale plošné vyšetřování všech držitelů zbrojních průkazů by nutně bylo pouze povrchní a zkušenost ze Slovenska ukazuje, že zdaleka nepřináší výsledky, které by vyvážily zatížení jak psychologů, tak držitelů zbrojních průkazů. Proto předpokládám, že ani ve Sněmovně tento návrh neprojde, pokud se vůbec objeví.

 

Další články

  • Přepis prvního čtení návrhu poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka, Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č....

  • Ing. Karel Psohlavec (26) vystudoval Vysoké učení technické v Brně a jeho hlavním koníčkem jsou zbraně, tedy především ty dlouhé. Podělil se s námi o některé dojmy z pobytu na Novém Zélandu.

  • Návrh novely směrnice o nabývání a držení zbraní byl i přes odpor českých a dalších europoslanců schválen Evropským parlamentem v restriktivní podobě. Ještě ho sice musí schválit Rada EU, ale...

  • V poslední době z médií dostáváme často dotazy na jednání kolem směrnice o zbraních a její následky. Proto jsme některé dotazy vybrali a odpovídáme na ně veřejně.

  • Dne 14.3.2017 Evropský parlament potvrdil souhlas s verzí směrnice, která vznikla v tzv. trialogu. Sdružení LEX dlouhodobě kritizovalo už samotný způsob toho, jak se Evropské zákonodárné instituce k...