O víkendu 20. - 21. 7. se na Střelnici Oleško konal střelecko-taktický závod CZECH COMBAT 2024.

Jako papalášský páprda, co si ve vedení LEX (který byl mediálním partnerem) kroutí 15. rok, ale zároveň jako aktivní střelec LOS, IPSC a jako člověk, co si prošel mnoha kurzy, včetně různých CQB a praktických obran domova puškou či pistolí, jsem si tento závod nemohl nechat ujít.

Zajel jsem si na střelnici den předem, pozdravit kamarády z B-rdy a dalších podobných uskupení a podívat se, co nás čeká. Když jsem pak jel večer zpátky již se znalostí náročnosti, dost jsem o sobě začal pochybovat.

Jak jsem si při přihlášení říkal, že by byla fajn medaile, nejlépe zlatá, tak jsem postupně přešel do módu „aspoň v půlce“, pak „aspoň ne poslední“, až po „tak aspoň přežít“. Nicméně – když už jsem byl přihlášený a startovné bylo zaplaceno, zodpovědnost to přetlačila a jel jsem.

Czech combat 2024 nebyl jen střelecký závod. V průběhu závodu byla střelba vždy vlastně až tou poslední třešničkou na dortu. Na velké většině situací bylo potřeba před klasickou střelbou z vlastní zbraně udělat nemálo věcí navíc.

Já osobně jsem začínal na situaci 9, pak 10, 11, 12, 1, 2 až 8, nicméně popíšu situace od 1 do 12.

Situace 1 – fyzicky naprosto nejtěžší situace závodu, přitom jen na 4 rány. Závodník musel sebrat 11 kilovou minu, přejít poměrně úzkou fošnu a z ní střílet 1 ránu na první terč, následně se podplazit asi 6 m trasu s žiletkovým drátem nahoře, doběhnou k hodně vratké plošině, z ní střelit druhý terč, vylézt na 2 kvádry, kde každý měl na výšku 1,5 metru, tam střelit třetí terč, slézt do půlky, po kladině přelézt na další kvádry, přelézt zase 1,5 m vysokou překážku a dostřelit poslední terč. Nejlepší čas byl těsně pod 50 sekund, ale dobré časy byly kolem 60 sekund (přiznám se, překážky na této situaci jsem více méně za vysoký penalizační čas vynechal v rámci vlastního zdraví).

Situace 2 – druhá poměrně náročná situace, kde se začínalo slaněním z výšky 3 m, doběhlo se ke kulometu, kde byly 3 náboje, střelilo se na poppera na 100 m (kdo netrefil, musel dostřelit vlastní puškou), následně se na 15-30 metrů házely granáty na přesnost – pokud střelec trefil správnou výseč, nemusel střílet terče v blízkosti výseče. Většina lidí trefila ze 4 pokusů 1 výseč, rekord byl 3. Po doházení granátů se tedy střílelo vše, co se netrefilo granátem a končilo se dalším popperem na 100 m.

Situace 3 – ta byla fyzicky poměrně nenáročná – startovním signálem bylo postřelení jedné z dolních končetin FX střelivem a zavření dveří dodávky. Střelec pak musel uvnitř nahmátnout turniket, sám se ošetřit tak, aby turniket byl nasazený správně a dostatečně silně, najít pušku a po otevření dveří po 90 sekundách střelit 2 terče za autem.

Situace 4 – záchrana ambasadora a dokumentů „Benghází“ – střelec po startovním signálu zalehnul za samonabíjecí .308 s optikou, strefil 2 poppery na 100 m – jeden skrz boční okna auta, druhý za zadní částí, zaběhl do zakouřené boudy, musel najít ambasadora, top secret složku, kterou měl při sobě, doběhnout 100 m do zbrojnice pro pušku a prostřílet se „ven“. Tato situace byla náročná jednak tím, že v zakouřené boudě nebylo skoro nic vidět, následně 100 m dlouhým přesunem k pušce.

Situace 5 – záchrana kamaráda – na této situaci bylo potřeba nejdřív odtáhnout 70 kilovou figurínu asi 30 metrů a mezi tím vyřešit několik terčů pistolí, následně vysadit figurínu na čtyřkolku, projet vyznačenou trasu, aniž by nosítky zavadil o barely v cestě a aniž by figurína spadla, a nakonec dostřelit vestoje ze čtyřkolky 2 poppery.

Situace 6 – bouračka a killhouse – zde střelec po startovním signálu přes přední okno auta střílel 1. terč venku, po otevření dveří 2. terč v druhém autě, následně vzal pušku a šel skrz killhouse, kde řešil další útočníky.

Situace 7 – hlasité klepání na dveře „Delta days“ – střelec vyběhl ze startu, sebral cestou beranidlo, doběhl do situace, kde nejprve vyřešil 2 terče. Následně musel nabít brokovnici, ustřelit zámek dveří, dveře vyrazit beranidlem a vyřešit prostor za dveřmi, přičemž byla k dispozici MP5 s tlumičem od centra podpory speciálních sil.

Situace 8 – podlézačka „Room service“ – střelec musel prolézt dírou v zemi a dírou na spodní straně do uzavřeného prostoru a odtud řešit 2 terče oknem a 2 terče dveřmi.

Situace 9 – IPSC kalírna „Too close for combat“ – toto byla čistokrevná střelecká situace tak, jak ji známe z IPSC – střelec aktivoval popper a řešil bez krytí všechny terče v situaci.

Situace 10 – střelba z auta a za autem „Vehicle’s dance“ – střelec po odepnutí pásu řešil 2 terče skrz čelní sklo, 2 terče skrz otevřené dveře auta, pistoli takticky přebil a uložil, vzal ze zadního sedadla pušku a zpoza druhého auta jednoruč s puškou otočenou o 90 stupňů dořešil další 2 terče.

Situace 11 – zákop u Bachmutu „Dark tunnel“ – střelec po žebříku vlezl do rozvětveného tunelu, kterým musel projít a řešit terče, jak se postupně objevují – tunel byl poměrně mělký, od půlky člověk musel jít po kolenou.

Situace 12 – tak trochu LOSácká situace „Godzilla’s eggs“ – střelec měl za úkol vyřešit 6 papírových terčů v levé části situace puškou a pak 3 v pravé části jednoruč pistolí.

Především situace 1, 2, 4, 5 a 11 byly hodně pohybu a o fyzičce. Situace 6 a 12 byly trochu podobné LOS, situace 9 byla IPSC. Byl to po všech stránkách komplexní a náročný závod, kde nešlo jen o vítězství. Pro mnohé z nás bylo vítězstvím, že jsme to přežili.

Pro asi většinu z nás bylo ale největším přínosem to, že si člověk zkusil hodně věcí, které normálně nedělá či netrénuje, nebo ne v tom režimu, že s sebou celý den (včetně řešení situací) nosí vše, co potřebuje na celý den minimálně pro střelbu.

Takže člověk viděl svá omezení (za mě právě tragická fyzička, u někoho třeba střelba, u někoho schopnost hlavy postupovat správně), omezení výbavy, kdy to, co ráno drží dobře na těle začne mít v případě nedostatečného opasku tendenci padat, tahat kalhoty apod.

Jeden narazí i na omezené možnosti zbraní, kdy delší pušky s lepšími optikami jsou fajn na těch 100 a víc metrů, ale hůř se s nimi čistí killhouse či střílí IPSC situace, kde se permanentně přenáší mezi terči na blízko, nebo naopak krátká puška s nekvalitním kolimátorem naopak může způsobit problém při trefování poppera na 100 m.

A když se tohle všechno (netradiční úkoly, fyzička, střelba, postup, výbava, zbraně) takhle otestuje, člověk si udělá celkem slušný obrázek o tom, co funguje, a na čem je potřeba zapracovat, nebo do čeho zainvestovat. A to je víc, než jakákoliv medaile.

Kluci dodrželi organizační zásadu podobného typu závodů – všechny situace se daly střílet více méně najednou, nikde se nečekalo, než 1, 2 či 3 lidi dostřílí, aby se pak mohlo jít společně hodnotit. Organizátorů bylo dost, všichni věděli, co mají dělat, všichni se chovali ke střelcům naprosto fantasticky, nikdo nechtěl nikoho potopit, naopak každý pomáhal a snažil se všem střelcům pomoct bezpečně závodem projít. Takže přes to, jak situace byly časově náročné jak na střelbu, tak na reset samotné situace, nikde se to neštosovalo a všude se plynule procházelo. Kvalita organizace snese srovnání s největšími IPSC závody v ČR.

Zvláštní pochvalu si zaslouží samotné situace, protože vysypat pískem 12 kubíků překážek, vykopat odhadem 20 m zákopu výšky 1,7 až 1,2 m, šířky tak metr, postavit slaňovací věž, 3 „baráky“, 1 killhouse vybavený jako domácnost, 1 cca. 15 m chodník (a určitě jsem na něco hodně pracného zapomněl) – na tom prostě kluci museli nechat ruce.

Ředitel závodu několik dní před závodem ani pořádně nespal, aby se to všechno stíhalo. Zároveň se zapojil dostatek kreativity, takže nikde člověk neměl pocit, kde by si řekl „tahle situace je tu do počtu“. Každá situace zatížila člověka jinak a každá měla svůj smysl.

Jak už jsem si zvykl, že za velkými závody IPSC je vidět spousta práce a situace bývají vymazlené, tak v rámci toho, že na tomto typu závodu šlo ještě víc popustit uzdu fantazii, tak toho kluci využili beze zbytku.

Takže pánové organizátoři (a tím nemyslím jen kluky z B-Rdy, Sellier Bellot a CZUB, ale i všechny, co si vzali na starost konkrétní situace) – nám, coby LEX, bylo ctí být partnerem. Mě, coby střelci, bylo ctí být účastníkem.

Video ze závodu: https://x.com/i/status/1815731025764389269

Fotografie: Marek Cerman Cermanography

Jan Korecký - člen představenstva LEX z.s.