LEX logo

Dne 23.9.2011 proběhl v učebně střelnice Trigger Service Brno seminář na téma "Šílení střelci", pořádaný sdružením Lex. Jeden z účastníků pro vás sepsal své poznatky a dojmy z této akce.

Přednášející, PhDr. Josef SMOLÍK, Ph.D. (oddělení bezpečnostních a strategických studií, fakulta sociálních studií - Masarykova univerzita) byl velmi dobře připraven a rychle nás uvedl do problematiky. Nejprve vymezením pojmů, pak rozdělením typů šílených střelců, odhalením jejich motivů, uvedením konkrétních příkladů „osobností“ pachatelů, s jejich psychologickým rozborem. Nakonec byly zmíněny způsoby prevence, neboli jak dopředu identifikovat možné pachatele a jak takovým činům zabránit. V průběhu celé přednášky mne napadaly všemožné dotazy k tématu, ale téměř na všechny se mi dostalo odpovědí už samotným obsáhlým výkladem PhDr. Smolíka a nemusel jsem se tedy konkrétně vyptávati. Začalo se v plánovaných 18:00 a závěrečná, velmi zajímavá diskuze protáhla seminář až do 21:00. Informace o obsahu tohoto semináře vyjdou také v časopisech Zbraně a náboje a Střelecká revue. PhDr. Smolík má na téma „Šílení střelci“ zpracovaný samostatný článek, který vyjde v odborném časopisu Bezpečnostní teorie a praxe. Následně by měl být poskytnut také LEXu a zveřejněn na webu.

Uvedu nyní v jednotlivých bodech, co pro mne nejdůležitějšího, jsem si ze semináře „odnesl“, jak jsem to vyhodnotil a co považuji za dobré na toto téma vědět, v rámci ochrany a obhajoby práva držet a nosit zbraň:

 

  • Už samotný český název sériového, vícenásobného nebo chceme li masového vraha, který k vraždám použije střelnou zbraň, zavedený právě jako „Šílený střelec“, mi odjakživa velmi vadí. Toto slovní spojení očerňuje všechny střelce a navádí k myšlence, že každý střelec snad může být potenciálně „šílený“. PhDr. Smolík hned po úvodu správně zmínil, že v ostatních jazycích takové slovní spojení prakticky neexistuje (např. v angličtině něco jako „crazy shooter“ nehrozí) a jen u nás se tímto nevhodným termínem označují vrazi, zneužívající ke svým činům střelnou zbraň. Je ale bohužel zavedený a naše média jej používají s velkou oblibou, protože silně šokuje a vyvolává okamžitou pozornost veřejnosti. Měli bychom vyvinout úsilí o prosazení náhrady tohoto termínu, nejprve v odborných zbraňových periodikách a v našem oborovém „slovníku“, prostě v naší střelecké mluvě. Navrhoval bych jednoduchou změnu (pokud by měl obsahovat rovnou i onen nešťastný způsob provedení zločinu), třeba na „Střílející šílenec“. Jestliže se něco takového mezi námi ujme, můžeme pak se svým stanoviskem jako LEX kontaktovat veřejná „nezbraňová“ média a doporučit jim korektní termín. Onen „Střílející šílenec“ by totiž mohl komerční média z hlediska „prodejnosti“ zprávy pořád dostatečně uspokojit a přitom nám střelcům, již neškodí na pověsti.

 

 

  • Jak všichni dobře víme, média mají ohromnou moc a jimi komerčně podávané informace, velmi silně ovlivňují veřejné mínění a náladu ve společnosti. Podle toho se pak řídí politici a následně řeknou společnosti co chce slyšet a naservírují řešení. Právě případy střílejících šílenců jsou úžasnou potravou pro média a úžasnou příležitostí po politiky, jak okamžitě vykázat činnost a zviditelnit se ubohým populizmem. Jakoby oba zmíněné tábory (média a politici) takové zločiny snad vítali, čekali a těšili se na ně. V této souvislosti PhDr. Smolík zmínil způsoby předkládání informací médii, které z banality mohou udělat závažný společenský problém. Takovou fikcí doslova nastavují veřejné mínění a jak jsme se dozvěděli, zločiny pro práci s myšlením veřejnosti jako stvořené, se nazývají zločiny signální.

 

 

  • Dále se hovořilo o přípravě politiků na následky signálních zločinů, čili jak rychle uklidnit rozhořčenou veřejnost okamžitým řešením. Mluvilo se o návrzích zákonů spících v šuplících, které jen čekají na svou příležitost. Příkladem byla hyper rychlá novela zákona o zbraních slovenského ministra vnitra Lipšice (do tří dnů), reagující na případ střílejícího šílence Harmana v Bratislavě. Před populistickým byznysem politiků se musíme mít na pozoru a snažit se ho co nejvíce eliminovat šířením objektivních informací.

 

 

  • V souvislosti s překrucováním informací mi přišlo velmi smutné, že existují objektivní rozsáhlé studie a statistiky jasně dokazující, že přítomnost legálních zbraních snižuje kriminalitu a přitom si zmanipulovaná veřejnost myslí pravý opak. Politikům se prostě pravda nehodí a je tedy opět na nás, abychom neúnavně činili co nám kázal už mistr Jan Hus: drž pravdu, miluj pravdu, braň pravdu, až do smrti… Ony statistiky sice nebyly dílem mistra Jana (pocházely ze současnosti z USA) a velmi fundovaně a jasně nás o nich poučil jeden z přítomných účastníků semináře, kterého pak doplnil PhDr. Smolík. Pokud byste je slyšeli živě, v originální podobě přímo z úst „pána co seděl hned za mnou“, bylo by vám ze současné situace, opravdu smutno.

 

 

  • Konec přednášky zabývající se prevencí činů střílejících šílenců přešel do volné debaty, ve které opět zazněly zajímavé podněty a informace od účastníků semináře, především v souvislosti s otázkou „jak jim v tom zabránit“. Každý takový čin je pochopitelně ihned politicky zneužit jako záminka a důvod pro omezování či dokonce zákazy legálního vlastnictví zbraní a proto bylo poslední téma vážně diskutováno. V této souvislosti se probíraly i psychotesty a při jejich plošném povinném zavedení, byla debatujícími opět zcela jasně prokázána a doložena, jejich naprostá neúčinnost a nesmyslnost. Každému racionálně myslícímu člověku dojde, že činu střílejícího šílence, jehož primární příčinou je afekt, skutečně zabránit nelze. Plánovaným a připravovaným excesům lze v některých případech předcházet zejména tím, že dotyčné osoby ODRADÍME od jejich činů a to nadměrnými „komplikacemi“ při jejich samotné „realizaci“. Zde zazněl dobrý příklad doložený z praxe. Zločinec plánující masovou vraždu střelnou zbraní si nevybere místa ke svému činu, kde lze přepokládat přítomnost ozbrojených lidí, schopných se účinně bránit. Vybere si jako např. norský šílenec Breivik izolovaný ostrov, kde si může celé hodiny bez obav dělat co chce. V USA si zase mladiství vrazi vyberou jako svou oběť právě tu školu nebo veřejné místo, kde mají u všech vchodů detekční rámy a tím získají jistotu v tom, že uvnitř nebude nikdo ozbrojen. Pak si tam skutečně mohou připadat neohrožení, jako ve své oblíbené počítačové hře. A naopak, tam v USA kde za určitých pravidel ve školách nošení zbraní připouštějí, se tyto činy nedějí. Jak uvedl další z účastníků semináře, proč bych si vybíral místo, kde mne někdo může rychle eliminovat…

 

 

  • Na příkladu několika masových vražd, které se poměrně nedávno staly v Číně chladnou zbraní (nožem nebo sekerou) bylo konstatováno ono známé, že vraždí jedině myšlenka a touha po krvi. Nikoliv vražedný nástroj, který může být zneužit jakýkoliv. Další příklad potvrzující fakt, že když je touha vraždit, zločinec si nástroj (zbraň) vždy dokáže opatřit, byl opět z Číny. Střílející šílenec si tam ke svému činu sehnal zbraň, i když v Číně jsou palné zbraně prakticky zakázány a za jejich nelegální držení je dokonce trest smrti. Ani taková výstraha tedy nezabrání provedení zločinu, což dokazuje neopodstatněnost jakéhokoliv omezování legálního vlastnictví zbraní, z důvodu „zabránění zločinům“. Poslední zajímavost z Číny na téma prevence, byl zákaz čínské vlády informovat o masových vraždách šílenců v médiích (u nás a ve „svobodném“ světě těžko realizovatelné), aby se jimi nemohli inspirovat šílenci další. Mnohé z nich totiž láká hlavně představa strachu, děsu a hrůzy, kterou vyvolají svým činem ve společnosti, což právě poznají, když se dozví o činu již provedeném. Ano, více ignorovat takové demonstrativní projevy, nemluvit o nich halasně a opakovaně veřejně, i to by mohla být zajímavá prevence. Mnoho masových vrahů, kteří se tímto způsobem chtějí „ukázat“, by to možná odradilo nebo by na něco takového vůbec nepřišli…

 

Na závěr musím říci, že z tohoto semináře jsem si odnesl ještě jedno podstatné zjištění. V LEXu a mezi všemi příznivci zbraní, máme mnoho velmi chytrých, vzdělaných a přirozeně moudrých lidí. To mne moc potěšilo a ujistilo v tom, že díky tak skvělému „kádru“, zcela jistě dokážeme uhájit své spravedlivé zájmy. Jen musíme držet všichni pevně pohromadě a co nejvíce a neúnavně, pracovat pro naši věc.

Děkuji přednášejícímu a všem organizátorům semináře.

Jaroslav Pekařík