Média ve vztahu ke zbraním

Nedělám si nárok, aby můj článek byl chápán jako hluboká analýza stavu médií. Jen bych Vám rád sdělil pár postřehů o obraze, který v poslední době média vytvářejí o držitelích zbraní. Nejprve je potřeba si média rozdělit na tisk, rozhlas, televizi a internet.

Z tisku je potřeba vyčlenit odborná periodika zabývající se zbraněmi. Jejich úkolem zcela logicky není přesvědčovat o pravdivém obraze, protože jejich dopad by byl na čtenáře znalé a díky tomu již přesvědčené. Spíše je vhodné aby mimo jiné upozorňovaly na možná hrozící nebezpečí. Je pravda, že tuto úlohu již splňují.

Denní tisk se v drtivé většině vyznačuje hlubokým nepochopením problému. Hloubce nepochopení a neznalostí aspoň základních pojmů konkuruje pouze chuť přetvořit čtenáře k obrazu svému. (Lze se tedy dočíst takové perly ducha, že policista nebyl postřelen jen díky tomu, že se střelec nestrefil. Střílel z plynové pistole.) Velmi často se to daří, protože čtenář dostává sice naprosto mylné informace, ale zabalené do hávu naprosté serioznosti. Výsledek je ten, že průměrný čtenář novin považuje držitele zbraně za potencionálního vraha. Se zbraní se přeci zabíjí, píší to noviny a tak je to pravda.

Pro časopisy platí výše zmíněné, pouze předstírají, že se na problém dívají z nového, dosud neobjeveného úhlu. Výsledek je ale tentýž. Když jsem se dočetl v časopise, který je chápán jako navýsost seriózní, že policistu donutilo k zásahu cvaknutí pojistky protivníkova automatického revolveru ráže 45 mm., pak mi to nedalo, abych nevzpomněl na generála z “Černých baronů“ pana Švandrlíka : “Chce se mi zvracet“.

Pokud jste nyní dostali naprosto nemístný pocit jisté nadřazenosti nad průměrným čtenářem, rád bych Vás z něho rychle vyvedl. Uvědomte si, že stejný redaktor, nezasažený a nezatížený vědomostmi, tvoří Váš názor na věci, kterým pro změnu nerozumíte Vy. Ale v tom je ta bída. Názor, třeba mylný, jací jsou například včelaři, nikoho nezajímá a proto není ventilován. Jací jsou držitelé zbraní je pro tisk bohužel zajímavé a obraz o nás je hrubě zkreslen a na veřejnost působí díky výše popsanému negativně.

Rozhlas je dnes ryze komerční a z tohoto faktu musí vycházet. Pokud chce přežít, musí fungovat podle stejného schématu pro všechny stanice. Hudba, podle cílové skupiny posluchačů které chce oslovit, reklamy, které jsou nejvíc důležité, protože platí provoz a sem, tam zprávy. Většinou musí být krátké a bez komentáře. Nesmí zabírat čas reklamě. Takže odtud se posluchač dozvídá o dalších násilnostech se zbraněmi. Díky absenci komentáře je sice ušetřen zavádějících informací, na druhou stranu to pouze načítá nepříznivé dojmy o zbraních. Pro nás nepříliš dobré zjištění.

O fenoménu televize toho bylo napsáno tolik, že si nedělám nárok, že bych řekl něco nového. Pouze si dovolím seřadit pár faktů. Televize je dnes nejvíce reflektovaným médiem. Co říkala televize je svatá pravda. Když na mediální trh vstoupila televize Nova, mnozí z nás asi zažili překvapení. Byli jsme přesvědčeni, že jsme kulturně vyspělejší než třeba američané a proto schéma používané Novou nemůže u nás fungovat.Omyl, všichni jsme stejní a to posmívané schéma funguje i u nás, a jak ! Takže sledovanost je tím nejdůležitějším parametrem. Vcelku pochopitelně – co s televizí na kterou se nikdo nedívá ? A tomuto diktátu nutnosti se musely přizpůsobit i ostatní televize. A sledovanost se nejlépe dosáhne akčností. Do toho ovšem bohužel zapadají přímo ideálně zločiny se zbraní. Takže jich je k vidění požehnaně. A pokud si myslíte, že divák bude rozeznávat, zda jde o zbraň drženou legálně či ilegálně, jste na omylu. Vždy jde o zbraň. Ilegalita jejího držení je již pod prahem vnímání běžného diváka. To je přímo tragický fakt pro nás. Ale je zde ještě jedna hrozba. Vzpomeňte na události kolem stávky v ČT. Každý politik schopný promluvit, cítil nutnost se k tomu vyjádřit. A že by mu šlo o to, aby diváci měli na Vánoce svého Mrazíka, o tom silně pochybuji. Nabízí se podstatně pravděpodobnější možnost ovlivňování veřejného mínění právě pomocí dnes nejsilnějšího média. Sílu tohoto média nejlépe, asi nechtěně, zhodnotil pan Zuna, tehdy vedoucí zpravodajství na tv. Nova. Při otázce, zda Nova nezasáhla v prospěch či neprospěch jisté banky, odpověděl, že by pro Novu nebyl problém do týdne zlikvidovat jakoukoli banku v tomto státě. Plně mu dávám za pravdu. A vemte prosím v potaz, že banky jsou páteří ekonomiky státu. Domyslíme- li to do konce, je to hrozivé. A asi si připustíme možnost společenské objednávky. Nebude asi tak primitivní, aby někdo zavolal do televize a rozkázal znemožnit vlastníky zbraní. To jde v totalitním režimu. Ale jsou i jemnější metody, které musíme připustit. Proč by jinak byl takový poprask kolem stávky v ČT ? Jiné stávky zůstávají bez takové odezvy a jde také o důležité věci. Sešel se snad parlament kvůli stávce učitelů ? A to jde prosím o vzdělanost národa.

Sledovanost je pro nás časovaná bomba. My bohužel nejsme většina, jsme minorita. A až se někdo bude chtít zviditelnit, téma zbraní jako kriminogenního faktoru se nabízí. Televize bude s většinou. Musí.

Internet je asi nejsvobodnější médium. Ale jeho možnosti jsou také omezené. Jde z něj svobodně získávat jakékoli informace a názory všech zúčastněných stran. To je také jeho úloha. Ale pozor abychom jej nepřeceňovali. Uvedu příklad, kdy internet přinesl více škody než užitku. V době po přijetí nového zbrojního zákona jeden náš odborný časopis přinesl informaci, že bouře odporu na internetu pomohla k přijetí dobrého zákona. Protože jsem v té době byl velmi blízko tvorbě onoho zákona, zůstanu v příměru té bouře a mohu prohlásit, že ani závan větříku se nedostal na místa, kam byl adresován. Byla totiž zvolena špatná zbraň na dobrý cíl. Toto není v moci internetu. Je to pouze jednosměrné a virtuální médium. Proto i ona bouře byla pouze virtuální. Nikdo totiž nemůže druhou stranu donutit, aby si této bouře všimnul. Na internetu vše mohu, nic nemusím. A pokud by se zmíněná bouře odporu dostala třeba k premiérovi, nic ho nenutí aby se jí zabýval. Pouhá petice, byť s pár podpisy, by udělala více práce. Jenže internet dává falešný pocit, že pokud jsem se k takovéto akci připojil, něco jsem udělal pro společnou věc. Je to také pohodlnější protestovat od počítače. Bohužel zhola bezúčelné. Proto je potřeba velmi vážit, jak internet použít. Seznámit se svými názory – ano. Oficiálně protestovat – zbytečné mrhání energie.

Nyní si dovolím vysvětlit, proč Vás s tímto otravuji. Snaha odzbrojit občany je jedním z dominantních rysů všech vlád. Nezmizí přijetím dobrého zbrojního zákona. To není výhra, to je pouze prozatímní příměří. A snaha populisticky využít neznalosti občanů a poukazovat, že čím víc zbraní, tím víc nebezpečí, má již dnes díky médiím zplna otevřené dveře. Stačí vstoupit. A občané to nebudou chápat, že jde ve skutečnosti o okleštění občanských práv, ale o nezbytnost. Televize to říkala, tak je to svatá pravda.

Nejsem příznivcem katastrofických scénářů. Nechci nikoho zbytečně plašit, ale vše nasvědčuje tomu, že zase přijde doba, kdy budeme znovu muset hájit své právo držet zbraně. Budeme však v nepříznivější pozici než minule, protože díky médiím občané nebudou na naší straně, spíše naopak. Co s tím ?

Dovolil bych si navrhnout jedno ( a asi jediné možné ) řešení. Nic nebudu balit do hezkých slov a řeknu to přímo. Z otázky zbraní je potřeba vytvořit politickou záležitost tak, aby se politici báli na nás zaútočit. Jediná možnost je sdružit se a vytvořit tak početnou skupinu lidí stejného zájmu, že každá strana bude mít zájem nerozházet si to s námi. A když si vzpomenu, že na naší politické scéně je mnoho politických stran, které mají tolik členů, že by mohli svolat sjezd do telefonní budky a ani ty velké zdaleka nedosahují počty svých členů zlomku počtu nás držitelů zbraní, pak je tento návrh reálný. A že Vám to zavání macchiavellismem ? Asi ano, ale máte tuto volbu – buď se sdružíme v silnou organizaci, nebo časem (ne příliš vzdáleným) budeme postaveni před nutnost odevzdat zbraně. A protože je kde se sdružovat – LEX pracuje úspěšně již pátým rokem – pro mne je to jednoduchá volba.

Stanislav Gibson

O čem se psalo v internetových stránkách LEXu.

říjen - prosinec 2003

Na náš třetí srandamač, který se konal dne 8.11. se objevily ohlasy, které nebyly jednoznačně kladné, jak tomu bylo minule. Diskuse na toto téma přinesla pozitivní výsledek – příště víme čemu se vyhnout. Tyto akce budeme pořádat nadále a na sv. Valentýna – pro nemilující a nemilované (a hlavně nezblblé komercí) - tedy čtrnáctého února 2004, pořádáme čtvrtý srandamač LEXu. Tentokrát nám svou pomoc nabídli zkušení matadoři z brněnského GUN CLUBU . Tato značka zaručuje kvalitu. Takže přijeďte i Vy si zastřílet do Brna. Bližší se dozvíte. Věstník bude vycházet častěji než letos.

Přestřelka s p. Dolejšem. Pan Dolejš v Britských listech jménem Amnesty International se velmi neodborně “opřel“ do vlastníků zbraní a pak se velmi podivoval, že se vedení LEXu ozvalo a nenechalo to jen tak projít. Naše stanovisko Britské listy na svých stránkách uveřejnily a bylo veselo. Pan Dolejš dosáhl pravého opaku, než chtěl. Z tohoto klání vyšli střelci vítězně.

Tentokrát se do vlastníků zbraní navezly Lidové noviny. K této snůšce polopravd a zjevných lží se vedení LEXu nevyjadřovalo. Pouze doporučilo, aby každý za sebe vyjádřil svůj názor. Bylo nadmíru příjemné pozorovat, jak jsou Lidovky usvědčovány z neznalosti a snahy manipulovat se čtenáři. Střelci se opravdu vyznamenali a Lidovky měly z ostudy kabát. Vlastníci zbraní podruhé ve velmi krátké době ukázali, že není dobré se do nich navážet a že už nejsou pouze bezmocní jednotlivci.

Ministerstvo vnitra velmi vstřícně zareagovalo na naši sekci “Zeptejte se přímo“ a poslalo nám první odpovědi na dotazy čtenářů. Tento přístup je nutno velmi kladně hodnotit.

Psychotesty pošesté, posedmé…. Diskutující se zatím dohodli, že se zatím nejsou schopni dohodnout. Ale je nutno poznamenat, že na obou strnách názorové linie již nepadají infantilní názory a diskuse je vedena věcně.

Internetový závod – 25 ran na mezinárodní terč a poštou poslat na adresu Ing. Trávníčka. Vyhrál pan Trojan, ale konkurence slabá. Přišlo jen pár terčů. Asi se účastníci zalekli výsledku pana Trojana.

Tak to je ve zkratce poslední kvartál tohoto roku na našich internetových stránkách.

Redakce.

Hodnocení roku.

Do konce tohoto roku již zbývá tak málo, že mnozí z Vás dostanou tento výtisk až začátkem příštího roku. To však je jen ku prospěchu našeho hodnocení roku 2003 z pohledu LEXu.

Hodnotit je potřeba z pohledu toho co jsme slíbili a co jsme skutečně udělali. Co se povedlo a co ne. Slibovali jsme hlavně práci. Posuďte tedy sami.

Tak co se nepovedlo. Slíbili jsme větší zviditelnění LEXu. Nedá se asi za úspěch považovat jeden článek v časopisu Zbraně a náboje, internetovou přestřelku s Britskými listy atd. To je málo. Víme to a pokoušíme se “vloupat se do, pro nás zatím, zavřených dveří“. Není to jednoduché, ale budeme se o to pokoušet i nadále. Věříme, že se nám to povede. Třeba s pomocí pana senátora Železného. Hned po Novém roce by se měla uskutečnit další schůzka. Tuto oblast prostě nesmíme vypustit. Byť by se to jednou nepodařilo, budeme to zkoušet znova a znova.

Věstník vyšel tento rok všehovšudy čtyřikrát. Byl inzerován jako dvouměsíčník. Musíme to napravit a vydávat ho opravdu každé dva měsíce. Systém jak na to, je už vymyšlen. Takže ještě ho uvést do života.

Slibovali jsme, že se zaměříme na práci se ženami. Tak to se nepovedlo ani náhodou. Pokud pominu Vaše soukromé aktivity, kdy jste sami se ženami “pracovali“, LEX se v tomto bodě opravdu nevyznamenal. Zkoušeli jsme možné i nemožné a výsledek byl nulový. Snad se blýská na lepší časy a díky Ing, Terezce Trávníčkové se nám to povede v roce 2004. První kontakty jsou již navázány a pokud to bude pro ženy zajímavé, pak snad se uchytíme i na tomto území. Pomoc slíbil Ing. Baudyš a to je těžký kalibr. To by bylo, aby nebylo.

Teď co se povedlo. A zase je měřítkem to, že jsme slíbili práci. Lex díky krachu Union banky přišel o své peníze. To mohlo znamenat jeho konec a nebýt Vás, asi by to byl neodvratný konec. Pomohli jste a ukázali jste, že LEX je Váš. Dost těžko se nám podaří vyjádřit všem, co pomohli, náš dík. Dokázali jste, že dobrá myšlenka je těžko porazitelná ekonomickou nepřízní. Víme, že jsou to velká slova, ale věřte nám, že Vaše pomoc byla takovou vzpruhou, že jsme všichni viděli budoucnost optimisticky, když jsme viděli, že ani toto Vás nezviklalo a že jste udělali vše pro to, abychom pokračovali dál.

Abychom přitáhli i ty váhající, uspořádali jsme tři “srandamače“. Celkově se dají hodnotit velmi kladně. Jejich průměrná návštěvnost byla kolem šedesáti závodníků. A mnozí z nich vlastně závodili prvně a přijdou rádi znova.

Naše členská základna se za rok 2003 rozrostla o více členů, než za minulé tři roky dohromady. To svědčí o mnohém, ale má to své zákonitosti. Jedním z nich je internet. A tomu bych se rád věnoval trochu více.

Dnes skutečně platí, že kdo není na internetu, jako by nebyl vůbec. LEX sice své internetové stránky měl, ale za dva roky je navštívilo ani ne 800 lidí. Nebylo to prostě ono. Proto dostal internetové stránky na starost Ing. Trávníček (ano, je to manžel Ing, T. Trávníčkové – práce se ženami. Prostě tahle rodina se LEXu povedla). A ačkoliv je to odborností chemik, nic jiného mu nezbývalo, než se učit pracovat s internetem. A naučil se to sakra dobře. Díky němu se naše myšlenka dostala mezi lid internetový a naše stránky jsou velmi dobře hodnoceny. Sekundárně přivedly i další členy a vlastně umožnily i spolupráci s Ministerstvem vnitra. K této oblasti se ještě vrátím. Umožnily nám reagovat okamžitě na věci, které jsou aktuální a nesnesou odklad. Události okolo Amnesty International a Lidových novin nám ukázaly, jak jsou naše internetové stránky naprosto nezastupitelné a bylo to konstatováno i na jiných servrech, zabývajících se zraněmi. Bez nadsázky se dá říci, že naše internetové stránky jsou našim největším vítězstvím. A dík za to patří Ing. T. Trávníčkovi.

Udělali jsme několik personálních změn, prostě jsme ohodnotili, kde je síla toho kterého a dali mu na starost to, co mu nejvíc “sluší“. Pan Jobbik dostal na starost sportovní střelbu a jeho místo dostala paní Potůčková. Obě změny se ukázaly změnami k lepšímu.

Díky Ing. Blažkovi, který na své náklady nechal vyrobit čepice se znakem LEXu jsme mohli na několika vybraných akcích rozdat tyto čepičky a udělat si reklamu.

Pan E. Fejer, náš viceprezident, zcela tradičně, kam přijel, tam pobral medaile. A nebyly to závody v Horní – Dolní. Byly to ty nejprestižnější závody po celém světě. Nějakým zázrakem si toho již všimnul i denní tisk a informoval o tom. I panu Fejerovi patří náš dík.

Pokud jako jeden z mezníků naší práce označíme naše internetové stránky, pak jako další mezník můžeme označit to, co tyto stránky svou kvalitou umožnili a to přímou spolupráci s Ministerstvem vnitra. Prosím, uvědomme si, co je to za posun vpřed. Za ministra Grulicha jaksi bývalo běžné opomenutí přizvat nás k jednání. Nyní již zcela samozřejmě bereme to, že nám jsou k připomínkování zasílány i např. související vyhlášky (poslední na začátku tohoto prosince ). Ale to opravdu není samozřejmostí. Je za tím spousta zodpovědné práce. Ale co je potřeba ohodnotit je také vůle ministerstva – bez ní by to nešlo zrealizovat. A dá se velmi těžko věřit, že by ministerstvo chtělo spolupracovat s nějakou bandou nezodpovědných amatérů. Dalším logickým krokem je naše rubrika “Zeptejte se přímo“, kde se můžete zeptat přímo ministerstva na otázky související se zbraněmi a zbrojním zákonem. Zde využiji tohoto místa a mohu Vám učinit nabídku: kdo nemáte přístup na internet a máte nějakou související otázku, zašlete jí na adresu LEXu a my jí předáme ministerstvu. Odpověď uveřejníme. Výsledek této práce je ten, že se na nás obracejí i nečlenové LEXu se svými otázkami a tím se zaprvé zvyšuje informovanost střelecké obce a zadruhé je LEX čím dál více vnímán. Za ilustraci lze použít případ, kdy Mgr. Dolejš za Amnesty International uveřejnil velmi nepřesný článek v Britských listech a i nečlenové se na nás obraceli se žádostí na naši reakci.

Chcete-li, aby bilance příštího roku byla ještě lepší, přispějte i Vy svou troškou do mlýna. Nečekejte však, že od vedení LEXu dostanete přesné pokyny, co máte dělat. V LEXu je vše na bázi dobrovolnosti a víry v inteligenci jeho členů. Můžeme Vám však přislíbit pomoc při všech akcích, které budou mít svůj smysl. Pokud uspořádáte např. střelecký závod, pak Vám poskytneme nějaké ceny. Přiveďte nové členy, pomozte při organizování nějakých závodů, vyvěšujte náš Věstník, ať k němu má přístup více lidí, nebo napište zajímavý příspěvek do Věstníku či na naše internetové stránky. Možností jak pomoci a nebýt pasivním členem je bezpočet.

A hlavně, nezapomeňte zaplatit příspěvky. Bez peněz nepůjde nic. Můžeme říci, že jsme vyšli na správnou cestu a naše práce už má nezpochybnitelné výsledky. Bylo by škoda kvůli penězům nejít dál.

Redakce.

Soutěž o Norinco 1911

Na našich internetových stránkách byla inzerována soutěž o pistoli Norinco 1911 v ráži .45 ACP. Bude se jednat o střeleckou soutěž, či spíše soutěže, kdy celkový vítěz obdrží pistoli Norinco. Pravidla a termíny zatím nejsou určeny. Co určeno je, je to, že pistoli může obdržet pouze člen LEXu. Je to logické, protože cena bude zaplacena z peněz LEXu. A aby byla šance pro všechny členy stejná a nebyli zvýhodňováni ti, co mají přístup na internet, bude soutěž odstartována až po uveřejnění pravidel a termínů ve Věstníku. Vše bude uveřejněno s dostatečným předstihem.

Nečlenové LEXu budou vítáni, protože ani jim nebudou odepřeny ceny za jednotlivá umístění. Pouze v soutěži o pistoli budou hodnoceni jen členové LEXu. Těšíme se na Vás a očekáváme Vás na soutěži.

Redakce