V pondělí 6.1.2020 vláda na svém zasedání vydala doporučující stanovisko k návrhu zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky alias „nadstavbového zákona“, který řeší mimo jiné zákaz vzniku a existence skupin, které by se chtěly s použitím zbraní domáhat politických, náboženských nebo těmto obdobných cílů. Toto bylo v některých médiích zjednodušeně označeno jako „zákaz domobran“ (jedná se o sněmovní tisk 669).

Nadstavbový zákon je předkládán jako poslanecký návrh, ovšem vychází z vládního návrhu připravovaného Ministerstvem vnitra, který je po dohodě všech parlamentních stran předkládán jako poslanecká iniciativa. Vládní návrh byl déle než rok připravován v rámci expertní skupiny Ministerstva vnitra, jejímž členem jsme byli i my a po celou dobu jsme vyvíjeli maximální úsilí k tomu, aby zákon neomezil práva bezúhonných držitelů zbraní, ale naopak je podpořil a ochránil. Můžeme potvrdit, že tato snaha byla zřejmá i ze strany Ministerstva vnitra a dalších zúčastněných státních institucí. Uvedené potvrzuje i fakt, že pod poslaneckou iniciativou najdete podpisy koaličních i opozičních poslanců. Finální znění tak vzniklo jako politický konsenzus vládního textu a připomínek poslanců napříč politickým spektrem.

Původní zpráva o „zákazu domobran“ vznikla zřejmě na základě původního textu, ve kterém bylo jako jeden z rysů zakázané skupiny uvedeno, že „má povahu domobrany, milice nebo jiné ozbrojené složky“. Tato formulace bez kontextu mohla vyvolat dojem, že zákaz hrozí například sportovním klubům zabývajícím se brannou střelbou, klubům vojenské historie a podobným spolkům. Není to pravda: další podmínka praví, že současně musí být účelem skupiny ozbrojené prosazování politických či náboženských cílů, a to prosazování právě pomocí zbraní. Důvodová zpráva pak výslovně uvádí, že zákaz se nemá vztahovat na myslivost, sportovní střelbu včetně branné střelby, udržování vojenské historie atd. Můžeme potvrdit, že během jednání expertní skupiny nikdo nenavrhoval omezení jakýchkoli legitimních spolků držitelů zbraní, naopak byla ze všech zúčastněných stran (včetně státních institucí) zřejmá snaha najít znění, které by takovému nedopatření zabránilo.

Poslanci i tak raději, v rámci poslanecké iniciativy nahradili text „má povahu domobrany, milice nebo jiné ozbrojené složky“ textem „má povahu paramilitární ozbrojené složky“, aby se předešlo nedorozuměním. Dle našeho názoru taková definice podstatně lépe vystihuje podstatu problému – ozbrojené skupiny s politickými, náboženskými či obdobnými ideologickými cíli, které tyto cíle chtějí prosazovat skrze použití zbraní.

Aby se jednalo o „zakázanou“ skupinu, jak ji specifikuje návrh zákona, musí splňovat následující (všechny) tři podmínky:

• musí mít paramiltární charakter
• musí mít přístup ke zbraním, nebo o něj usilovat
• musí chtít prosazovat s pomocí těchto zbraní náboženské, politické nebo obdobné ideologické cíle.

Zákaz paramilitárních skupin politického, náboženského či podobného charakteru je ovšem pouze jednou z částí zákona.

Další část pojednává o zavedení systémů střeleckého výcviku. Tato část má právě posloužit jako právní základ pro státní podporu těch střeleckých spolků, které nemají politické, náboženské nebo obdobné cíle, ani tendence je prosazovat zbraněmi, a naopak chtějí přispět k zajištění bezpečnosti společnosti a země. Jako typický příklad zde můžeme uvést Svaz vojáků v záloze České republiky, z.s., který také připravuje své členy k podílení se na obraně země – ovšem nikoli formou paramilitárních aktivit, ale přípravou svých členů pro případnou službu v AČR. Taková občanská aktivita je samozřejmě žádoucí a návrh zákona jí vychází vstříc tím, že vládě ukládá vytvořit programy střelecké přípravy, které by zajistily co nejefektivnější využití tohoto občanského potenciálu. Takovou podporu samozřejmě vnímáme pozitivně, proto jsme i k tvorbě této části maximálně přispěli jak poskytnutím našich odborných znalostí, tak i pomocí k zapojení spolků, kterých by se tato podpora měla týkat.

Třetí část zákona se zabývá využitím bezpečnostního potenciálu příslušníků ozbrojených složek, kteří jsou vycvičeni k použití zbraně ke služebním zákrokům a v pracovní době je pro tyto účely nosí. Tyto dovednosti mají příslušníci ozbrojených sil samozřejmě i v mimopracovní době, a zejména policisté mají zákonem přímo uloženu povinnost zasáhnout proti zločinu i v době, kdy právě nejsou ve službě. Proto rozhodně dává smysl jim umožnit i mimo pracovní dobu nošení služební zbraně, kterou k takovým zákrokům potřebují, popřípadě jim umožnit k nim použít soukromou zbraň (pokud mají odpovídající výcvik k použití takové zbraně při služebním zákroku).

Čtvrtá část zákona se týká opatření v době krize, čímž se samozřejmě myslí krizový stav legálně vyhlášený na základě krizového zákona. Potřeba možnosti takových mimořádných opatření se ukázala v praxi – lze zmínit např. přemnožení černé zvěře v Evropě a s ní spojenou epidemii afrického moru prasat. Kvůli této kalamitě bylo třeba povolit myslivcům zaměřovače s nočním viděním; zákon o zbraních ale vydání výjimky pro tento účel neumožňoval a musel se kvůli tomu novelizovat.

Samozřejmě zde byla zásadní otázka, jak umožnit státu přijímat obdobná opatření a současně zamezit riziku jejich zneužití. Proto jsme navrhli doplnit formulaci „Podmínky podle věty první nesmí držitelům zbraní bránit s nimi fakticky nakládat“, která byla v rámci jednání rozšířena na „Podmínky nakládání nebo oprávnění nakládat se střelnými zbraněmi stanovené podle odstavce 1 písm. a) nesmí být v rozporu se zájmem fyzických osob na ochraně života, zdraví nebo majetku v souladu se zákonem o zbraních“. Lze zde uvést jako příklad situaci, kdy je kvůli živelné pohromě vyhlášena evakuace určitého území a jsou zde obavy, že by se nepovolané osoby mohly zmocnit zbraní zanechaných v opuštěných domech. V takové situaci nemohou úřady zbraně zabavit ani nařídit jejich odevzdání, mohou však držitelům zbraní nařídit, aby je v rámci evakuace odnesli s sebou.

Kromě toho v rámci zákona ministerstvo vnitra navrhlo vypustit z krizového zákona ustanovení, podle kterého je vláda za stavu ohrožení státu oprávněna nařídit omezení držení a nošení střelných zbraní a střeliva. To samozřejmě také vítáme a výše popsanou koncepci krizových opatření považujeme pro takové situace za dostačující.

Současné znění návrhu „nadstavbového zákona“ dle spolku LEX z.s. zlepšuje postavení a práva legálních držitelů zbraní i bezpečnost obyvatel České republiky a současně minimalizuje riziko jeho zneužití. LEX z.s. proto návrhu vyslovuje podporu.

představenstvo LEX z.s.