LEX logo

Mírumilovné společnosti nepotřebují všeobecná omezení zbraní, a násilné společnosti v ničem neprospívají.

Američané byli silně klamáni ohledně držení zbraní v cizích zemích a tvrdosti a účinnosti zahraničních zbraňových zákonů. Tvrzení, že "ve Spojených Státech jsou zbraně dostupnější a mnohem méně omezené než v jakémkoli jiném moderním průmyslovém státě" prostě není pravdivé.

Toto čestné místo náleží Izraeli, kde jsou přesto "statistiky vražd mnohem nižší než ve Spojených Státech, navzdory... [v Izraeli] dostupnějším zbraním pro zákona dbalé občany," napsal izraelský soudce Abraham Tennenbaum (původně úředník Izraelské Národní Policie a poté profesor kriminologie).

IZRAEL

Zákony Izraele vyžadují k vlastnictví jakékoli střelné zbraně licenci, ta je však bez problémů k mání každému dospělému, bezúhonnému občanu, který je schopen prokázat, že má výcvik se zbraní. (Izrael má povinný vojenský výcvik pro Židy obojího pohlaví). A pokud máte legálně zbraň, Izrael dovoluje - lépe řečeno, doporučuje - její nošení. Izraelské právo se v tomto téměř shoduje s Floridou, Pensylvánií a 28 dalšími americkými státy, kde k získání povolení k nošení zbraně stačí formulář a čistý trestní rejstřík. (Obyvatelé Vermontu mohou nosit zbraň bez povolení).

[pozn. překl.: v tomto ohledu se tedy zákony "pistolnické" Ameriky a "po zuby ozbrojeného" Izraele prakticky shodují i s našimi zákony...]

Nicméně, i když zbraně v Izraeli vlastní stále více lidí, je vlastníků zbraní stále málo - protože to není zapotřebí. Izrael je socialistická země, kde je vláda povinna zabezpečit lidem veškeré základní potřeby, tedy i zbraně pro sebeobranu. Izrael půjčuje svým občanům zbraně po miliónech.

Izraelci, cestující do nebezpečných oblastí, se běžně zastavují na policejní stanici či v obecní zbrojnici, aby si vzali Uzi nebo pistoli. V Izraeli je snaha, aby všude, kde jsou potenciální oběti, byli i ozbrojení strážci. Školy nesmějí poslat děti na výlet, není-li přítomen alespoň jeden učitel či rodič ozbrojený střelnou zbraní.

V noci jsou mnohé čtvrti stráženy "domobranou" - mladými dobrovolníky ozbrojenými zbraněmi, vydávanými vládou. Pokud někdo zmizí (a je možnost, že byl unesen), vydají se ho hledat desítky i stovky lidí, kterým jsou vydány střelné zbraně.

Toto vydávání střelných zbraní je v Izraeli tak rozšířené, že to ovlivnilo i základy výcviku se zbraní. Jelikož většina pistolí není v osobním vlastnictví, Izraelci se učí mít je ve "Stavu 2" (náboje v zásobníku, ale ne v komoře). Je to proto, že vycvičený člověk může v budoucnosti dostat libovolnou zbraň z nepřeberného množství v izraelských arzenálech; Browning M-35 (Hi-Power); Walther P-38; Berettu Modello 1951 (Brigadeer); nebo i francouzský Modeles 1935A nebo 1950, nebo polskou pistoli wz/35 (Radom) nebo českou CZ vz/27.

Bez ohledu na to, jak neobeznámený může uživatel s pistolí být, jeden postup funguje vždy; "Stav 2" je bezpečný způsob nošení v situaci, kdy zbraň není potřeba, a k připravení zbraně k použití stačí stáhnout závěr.

Izraelská politika "zbraně všude" prokázala svou užitečnost v incidentech, jako když v Jeruzalémě tři teroristé ozbrojení AK-47 zahájili palbu do davu. Dokázali zabít jedinou oběť, než byli sami postříleni pistolemi Izraelců.

Terorista, který to přežil, byl příští den při rozhovoru s tiskem velmi rozčarován. Jejich plánem bylo zabít 20-30 lidí na několika veřejných místech, s rychlými přesuny před příchodem armády nebo policie. Nevěděli, že izraelští civilisté jsou ozbrojeni. Dotyčný terorista měl pocit, že to prostě nebylo "fér".

Shodou okolností, toto se přihodilo tři týdny po masakru 21 neozbrojených obětí v restauraci McDonald v San Ysidro v Kalifornii.

EVROPA

Stejně chybná je představa, že Evropa je jednolitě protizbraňová. Zákony se liší. Lucembursko zcela zakazuje civilní držení střelných zbraní. Francie, Belgie a Německo dovolují občanům vlastnit krátké zbraně, ale tyto země jsou více omezující než USA. V Rakousku má každý bezúhonný občan právo koupit si krátkou zbraň, a zhruba deset procent Rakušanů tak učinilo (ve srovnání s 16 procenty amerických občanů)

[pozn. překl.: a ve srovnání s dvěma procenty českých občanů...]

ŠVÝCARSKO

A pak je tu Švýcarsko, kde jsou zákony zhruba stejné jako v Izraeli a dostupnost zbraní srovnatelná s Amerikou. Ve Švýcarsku je oprávnění ke krátké zbrani dostupné každému bezúhonnému zájemci. V polovině švýcarských kantonů (krajů) smějí držitelé nosit svou zbraň skrytě. Mimo tuto svobodu vlastnictví je každému bezúhonnému, bojeschopnému Švýcarovi vydána střelná zbraň, kterou musí mít doma, aby mohl plnit vojenskou povinnost.

Pro 263 000 důstojníků a poddůstojníků je to poloautomatická pistole ráže 9mm Parabellum, ať už Sig-Sauer P210 nebo jeho následovník, Sig-Sauer P220. Pro milióny švýcarských vojáků v záloze je to útočná puška STGW 90, schopná poloautomatické i plně automatické střelby. Po překročení věku vojenské povinnosti si tito "vysloužilci" smějí své zbraně odkoupit do osobního vlastnictví.

VRAŽDY V EVROPĚ

(Pozn. překl.: termín "vražda", který je následně kvůli jednoduchosti používán, není zcela přesný. V originálu je použit termín "homicide", což je smrt způsobená násilným napadením, ať již způsobení smrti bylo zamýšleno či ne. Jde tedy jak o vraždu, tak i o zabití.)

Ve všech výše zmíněných zemích jsou počty vražd nízké. V Lucembursku, kde jsou zbraně zakázány, jsou ovšem počty vražd výrazně vyšší: 2,1 na 100 000 obyvatel, oproti 1,2 a 1,1 v "pistolnickém" Izraeli a Švýcarsku - které mají nejnižší statistiky vražd vůbec.

Západní Evropa měla ve skutečnosti vždy velmi nízké počty vražd ve srovnání se Spojenými Státy. Nemá to nic společného s přísnými protizbraňovými zákony, protože tyto počty byly nízké již před přijetím těchto zákonů, a nízké počty vražd jsou i ve Švýcarsku a Rakousku, kde žádné takové zákony nejsou.

Evropské protizbraňové zákony se objevily po první světové válce, a jejich účelem nebylo potlačování zločinu. Byly prosazeny jako odpověď na politické násilí této neklidné doby (1918-1939) mezi dvěma světovými válkami.

Ať již byl jejich záměr jakýkoli, zcela selhaly. Nezabránily atentátům, terorismu a dalšímu politickému násilí - problémům, které se objevovaly v Evropě poměrně běžně, ale v Americe ne. Nezastavily ani nepolitickou kriminalitu, která v Evropě od druhé světové války pravidelně rostla.

K této záležitosti byla dále položena otázka:"Proč je v Evropě o tolik méně nepolitického zločinu než ve Spojených Státech?" Doktor C. Vann Woodward, přední historik univerzity v Yale, naznačuje odpověď. Píše:"Stále ještě nebyl plně doceněn dopad emigrace 35 miliónů Evropanů (do Ameriky) ve století mezi napoleonskými válkami a první světovou válkou. Důležitost Západu (myšleno zřejmě amerického, pozn. překl.) jako "přetlakového ventilu" pro americkou společnost byla bezpochyby přeceněna. Ale důležitost Ameriky jako "přetlakového ventilu" pro Evropu a důsledek uzavření tohoto ventilu po první světové válce stále zůstává podhodnocen."

SEBEVRAŽDY V EVROPĚ

Nakonec, protizbraňové zákony nezastavily ani sebevraždy, které byly v Evropě vždy větším problémem než v USA. V tomto směru si lze všimnout zajímavého (ale pravidelně se opakujícího) "pozapomenutí", které se objevuje vždy, když odpůrci zbraní přirovnávají Evropu k USA.

Protizbraňová propaganda zdůrazňuje sebevraždy stejně jako vraždy. Statistiky sebevražd v USA za poslední čtvrtstoletí stouply (zatímco počty vražd klesly). Odpůrci zbraní však v poslední době argumentují celkovým počtem vražd a sebevražd dohromady. To jim umožňuje zamaskovat pokles počtů vražd ve Spojených Státech (a zveličovat tzv. "cenu společnosti" za držení střelných zbraní). Toto se děje zejména posledních pár let, kdy se počty vražd snižují (navzdory 100% nárůstu držení zbraní).

Přesto ale, když srovnávají Evropu s Amerikou, používají pouze počty vražd. Nikdy nepoužívají celkový součet vražd a sebevražd - protože by to celý jejich argument potopilo; ukázalo by se, že celkový součet vražd a sebevražd je v Evropě vyšší než ve Spojených Státech.

Mezinárodní tabulka vražd/sebevražd

Země rok sebevraždy vraždy celkem
Estonsko 1995 39,99 22,11 62,1
Rusko 1992 26,6 15,3 41,9
Litva 1990 26 9,2 35,2
Lotyšsko 1990 26 7,5 33,5
Finsko 1994-95 27,3 3,3 30,6
Ukrajina 1990 20,6 1,8 28,6
Dánsko 1991 22 1,5 27,0
Rakousko 1991 22,3 1,5 23,8
Švýcarsko 1994-95 20,8 1,1 21,9
Francie 1990 20,2 1,1 21,3
Belgie 1987 19,3 1,4 20,7
USA 1995-96 11,5 7,3 18,8
Švédsko 1990 17,2 1,3 18,5
Německo 1995 15,8 1,8 17,6
Lucembursko 1991 15,1 2,1 17,2
Nový Zéland 1989 13,9 1,9 15,8
Kanada 1995 12,9 1,2 14,9
Izrael 1989 7,3 1,2 8,5

(Veškeré informace v této tabulce datované před r. 1993 pocházejí Demografické ročenky OSN pro rok 1992 a 1993. Informace datované 1993 a později pocházeji z celkové studie připravované pro 28.sjezd Komise OSN pro prevenci zločinu a kriminální spravedlnost ve Vídni 9. dubna 1997, kromě a) počty vražd v USA pocházejí z informací FBI pro rok 1996, a a) počty vražd a sebevražd ve Švýcarsku pocházejí od Švýcarské národní policie.)

VRAŽDY A SEBEVRAŽDY CELKEM

Podívejme se do této tabulky, co dostaneme, pokud aplikujeme tento přístup slučování vražd a sebevražd, tak jak to praktikují odpůrci zbraní, na mezinárodní data: Spojené státy klesly někam ke středu tabulky, a jsou níže než osm evropských zemí. I ve srovnání se zeměmi s nižším výsledkem, skóre Spojených je pouze o něco málo vyšší.

Z osmnácti zemí v tabulce je USA zhruba na průměru kombinovaného počtu vražd a sebevražd. Nejnižší skóre má opět Izrael, kde jsou zbraně nejdostupnější všem občanům, včetně teenagerů.

Nechceme tvrdit, že dostupnost zbraní snižuje počet sebevražd, nebo vražd. To, co statistiky ukazují, je, že země, kde je kriminalita poměrně nízko, nepotřebují protizbraňové zákony ani jim nijak neprospívají.

ZÁPADNÍ EVROPA

Tato tabulka jasně ukazuje, že bez ohledu na zbraňové zákony, západoevropské země mají počty vražd i sebevražd zhruba srovnatelné. Toto nelze dost dobře přičíst na vrub omezení zbraní, protože ty národy, které mají nejvyšší statistiky vražd mají také nejtvrdší zbraňové zákony (Lucembursko, Dánsko, Německo). Průměrný počet vražd v těchto zemích (2.73 na 100 000 obyvatel) je víc jak dvojnásobný proti průměrnému počtu vražd ve Švýcarsku, Rakousku a Izraeli (1.25/100 000), kde jsou zákony vůči zbraním nejmírnější.

RUSKO A POBALTSKÉ STÁTY

Ještě méně toho protizbraňové zákony přinesly zemím s vysokou kriminalitou jako Rusko a jeho původní součásti Estonsko, Litva, Lotyšsko a Ukrajina.Když byly tyto a další země pod kontrolou Sovětského Svazu, centrální sovětská vláda naprosto zakázala jakékoli civilní držení krátkých zbraní.

Sovětská vláda tento zákaz uvedla v účinnost unikátním způsobem - po druhé světové válce vytvořila unikátní sovětský pistolový náboj (9x18mm). Tento náboj je příliš krátký, než aby šel nabít do zbraní používajících známý evropský náboj 9mm Luger; a je příliš dlouhý, než aby šel nabít do zbraní na náboje ráže .380 . To znamená, že kdokoli by pašoval cizí zbraně do SSSR (například vojáci, vracející se z válek v zahraničí), by do nich nesehnal střelivo. Přesto, i když přesné statistiky nebyly nikdy zveřejněny, analýzy jasně ukazují, že počty vražd v Sovětském Svazu vysoce převyšovaly počty vražd v USA.

I když SSSR již neexistuje, počty vražd v bývalých sovětských republikách a v Rusku stále vysoce převyšují statistiky Spojených Států, jak je vidět v tabulce. Za sovětského režimu, s přísnou kontrolou střelných zbraní, byly vraždy páchány zejména noži, obušky a dalšími chladnými zbraněmi. Dnes, i když jsou pro obyčejné ruské občany střelné zbraně stále prakticky nedostupné, statistiky vražd stále zůstávají vysoké, jelikož jsou páchány těmi zločinci v Rusku, Litevsku, Lotyšsku atd., kteří zjevně nemají potíže se získáváním jak ruských, tak i zahraničních krátkých zbraní a odpovídající munice.

NÁSILÍ V JAKÉKOLI SPOLEČNOSTI

Tyto mezinárodní statistiky ukazují nesmyslnost zákazů zbraní. V jakékoli společnosti jsou skutečně násilní lidé pouze malou menšinou. Je zřejmé, že bezúhonní občané nepáchají násilné zločiny. Také je zřejmé, že zločinci nerespektují zákazy zbraní ani nemají problém použít jiné smrtící předměty ke svým zvráceným úmyslům.

Je zjevné a dokázané, že množství násilí v té či oné společnosti nezávisí na pouhé dostupnosti jakéhokoli druhu zbraně, ale na kulturních, sociálně-ekonomických a institucionálních faktorech, které vytváří lidi schopné a ochotné se angažovat v extrémním násilí.

To, kolik násilí se přihodí ve společnosti, závisí na podílu skutečně násilných lidí.

Shrnuto - mírumilovné společnosti nepotřebují zakazovat zbraně, a násilným společnostem to nijak nepomůže.

Don B. Kates je kriminolog, profesor a ústavní právník ze San Franciska. Mezi jeho mnoha publikacemi je Velká americká debata o zbraních: Eseje o střelných zbraních a násilí, jejímž autorem je Don B. Kates a profesor Gary Kleck z Floridské státní školy kriminologie.

Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by něco udělali.

Albert Einstein

Monitoring médií

  • 24.07.2019 Petice o právu na držení zbraní
  • 28.04.2019 Vydávání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti držitele nebo žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny D – k výkonu zaměstnání nebo povolání
  • 21.04.2019 Nové postihy za neplacení výživného
  • 07.04.2019 Vláda chce připravit občany k obraně státu
  • 22.08.2018 Na zakázku francouzské speciální jednotky jsme moc pyšní
Přístupné pouze členům LEX
[službu poskytuje Anopress IT, a.s.]