Dne 25.8.2012 pořádalo sdružení Legis Telum (slovenská obdoba LEX o.s.) střelecko-společenské setkání pro své členy, příznivce a partnery na střelnici RDAcademy ve slovenských Čachticích.
Jednalo se o podobné setkání, jaké pořádá např. server strelectvi.cz (Zimní jolka v Otrokovicích nebo letní v Kroměříži) nebo zbranekvalitne.cz (setkání v Čekanicích). Jde o setkání lidí se stejnými zájmy, kteří se většinou znají jen z webu a na živo by se prakticky jinak nepotkali.
Sdružení LEX obdrželo oficiální pozvánku, načež prezident LEXu pověřil mě (viceprezidenta), Davida Karáska (představenstvo, časopis Střelecká revue), Miloše Brunna a Honzu Kittlera (oba Oblastní sdružení Brno) „služební cestou“ a projednáním další spolupráce.
Dále bych svůj popis rozdělil na dvě části – zprávu o výsledcích naší činnosti a popis všeho, co zde bylo k vidění a dokonce k vyzkoušení.
Ještě před odjezdem jsme se dozvěděli, že na akci budou i polští a maďarští střelci. Proto jsem vytiskl Zprávu komise Evropskému parlamentu a radě o případných výhodách a nevýhodách omezení počtu kategorií zbraní ze 4 na 2 a Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 258/2012 (podrobnosti dále v bulletinu v protokolu z jednání schůze představenstva dne 16.8.), a to ve všech potřebných jazycích (EN, CZ, SK, PL, HU).
Po příjezdu a úvodní zdravici s představiteli Legis Telum a spolupořádající RDAcademy jsme se v ústraní věnovali výše zmíněným dokumentům a možnému vývoji zbraňové legislativy v jednotlivých zemích jak na národní, tak evropské úrovni.
Dozvěděli jsme se, že na Slovensku se pomalu chystá tiché zrušení psychotestů (s možnou náhradou za zkoušky odborné způsobilosti jako u nás), což jen potvrzuje podezření, že jejich zavedení bylo jen populistickým plácnutím do vody.
V Maďarsku prý Orbánova vláda slíbila lidem snazší přístup ke zbraním vzhledem k rostoucí kriminalitě, ale jako všude i v Maďarsku se snadno slibuje, ovšem s výsledky v praxi je to zatím chabé.
Polsko je poněkud specifické. Zákon o zbraních pro civilní osoby tam prý nějaký existuje a je dost restriktivní, ovšem země má tradici braneckých spolků a vláda Donalda Tuska snad uvažuje v reálném horizontu o zavedení švýcarského miličního systému. Nabývání a držení zbraní v Polsku mi trefně vysvětlil jeden návštěvník, který často jezdí do Polska: „Proč by se tam někdo obtěžoval se změnou civilního zákona o zbraních a vybíhal si složitá povolení na blbou terčovou malorážku, když jako záložák bude mít doma zanedlouho kulomet?“
K možné změně směrnice EU o zbraních, tj. zúžení kategorií ze 4 na 2 jsme shodně všichni zaujali postoj, že i přes rozumně znějící důvodovou zprávu je tam několik věcí, které by mohly civilní držení zbraní v EU zcela potopit.
Navrhovatelé se zaklínají zjednodušením celé byrokratické mašinerie jak v jednotlivých státech, tak v celé EU. Samozřejmě, bylo by to jednodušší. Jenže to má několik zásadních ALE…
Za prvé, navrhovateli této úpravy jsou Velká Británie, Irsko, Nizozemsko a Lucembursko, tedy státy, kde jsou střelné zbraně zakázány úplně nebo ve velmi velkém rozsahu. Nedělejme si iluze, že tyto státy (resp. jejich politické představitele) vede upřímná snaha zjednodušit občanům v EU nabývání, používání a přepravu zbraní.
Za druhé, pokud se předkladatelé zaštiťují názorem, že by se jednalo o zjednodušení právní, technické a administrativní, pak musím jízlivě poznamenat, že existuje ještě lepší varianta – zbraně zcela zakázat. V tom případě nároky na administrativu (vydávání ZP, povolování, vedení evidence) budou zcela nulové. Kromě toho i zákonu o zbraních by v tom případě stačil jediný paragraf…
Za třetí, ač sám zavilý euroskeptik, zastávám názor, který nás učili na vysoké škole jako první pravidlo správného technika a technologa – „Když něco funguje, tak se do toho nes…!“ Popravdě, znám hodně stupidních euronorem, ale původní směrnice EU o zbraních č. 91/477/EHS není špatná a nic si nenalhávejme – je to proto, že je velmi podobná císařskému zbrojnímu patentu z roku 1852, který českým zemím sloužil (a dobře sloužil) přes 80 let a v Rakousku platí v obměnách dodnes.
Je ke cti našich zástupců v EU, že se k tomuto „zlepšováku“ postavili čelem a odmítli jej s tím, že současná právní úprava v ČR je více než dostatečná. Jen, aby jim to vydrželo.
Druhý dokument je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012, kterým se vykonává článek 10 Protokolu OSN proti nezákonné výrobě a obchodování se zbraněmi a střelivem.
Tady by se na první pohled nemělo jednat o hrubý zásah do práv majitelů zbraní, neboť nařízení upravuje spíše nelegální výrobu a prodej zbraní (která není ani v našem zájmu) a u legálního prodeje a transportu po EU požaduje sjednocení administrativních lhůt, které jsou dosud v každém členském státě jiné. Ovšem i tak si musíme dát dobrý pozor hlavně na domácí vykladače, kteří budou tvrdit „že to po nás Brusel chce“ nebo „kdyby to mělo zachránit byť jen jeden lidský život“.
Ing. Miklánek slíbil, že právní odbor Legis Telum k výše zmíněným dokumentům z EU udělá právní rozbor a poskytne ho všem spřáteleným organizacím. Jakmile jej budeme mít k dispozici, rádi jej zveřejníme.
A nyní se dostávám k druhé a jistě neméně zajímavé části. Naše cesta nebyla jen „kecání“, ale také střílení. K vidění a hlavně k osahání a vyzkoušení byly různé druhy krátkých a dlouhých střelných zbraní, včetně automatických. Se střelbou ze samopalů, útočných pušek v automatickém režimu a většinou lehkých kulometů se člověk může setkat i u nás, ale zde byl k vyzkoušení i těžký carský a později sovětský kulomet MAXIM a dokonce „ještě těžší“ DŠKM v ráži 12,7mm.
Na výstavních pultech byly české varianty AR-15 (např. PAR 3), zbraně firmy Gunexpert, ze kterých mě zaujala nejvíce malorážková varianta civilní verze Sa vz. 58 vhodná i „pro malé děti a kojící ženy“. Mezi vystavovateli byly mj. firma Grandpower s novou pistolí v ráži .45 ACP se velmi kultivovaným projevem při střelbě a nová pistole firmy ZVS Dubnica. Původně jsem si myslel, že se bude jednat, pouze o další „plasťák“ na téma CZ75, ale byl jsem příjemně překvapen některými detaily i úrovní zpracování.
Nikdo z členů výpravy neodolal a vyzkoušel střelbu z kulometu MAXIM a všichni zdatní i pět ran z DŠKM. Jen můj malý syn, který chtěl rovněž vyzkoušet DŠKM si stoupl sice za palebnou čáru, ale v tak špatném úhlu, že ho tlak plynů z úsťové brzdy odfoukl. Poté zůstal „jen“ u MAXIMa se slovy, že „tohle je pro děti přeci jen bezpečnější“.
Vyzkoušeli jsme se synem i stánek s airsoftovými zbraněmi, ale po střelbě z MAXIMa to již nebylo ono. Po pár „zašustěních“ z airsoftového G36 prohlásil, že ho víc zajímá „kulomet s kolečkama“, u kterého jsme vydrželi až do konce střelecké akce.
Zbraňové a střelecké podrobnosti z akce si přečtete v časopisech Střelecká revue a ZBRANĚ & NÁBOJE.
Rádi bychom poděkovali sdružení Legis Telum a RDAcademy za pozvání na tuto akci i za možnost vyzkoušet si střelbu z (pro nás) velmi netradičních zbraní i za vytvoření skvělé pohody a příjemného zázemí.
Za představenstvo LEX o.s. a další členy výpravy
Tomáš Trávníček