Z aktuálního čísla 2/2014 časopisu Střelecká revue jsme převzali tuto reportáž:

 Shield Tech ve Vinařicích

Osobní zbraň je něco, co uživatel nosí a přitom doufá, že to nikdy nebude potřebovat. O balistické ochraně to asi platí dvojnásob – raději stokrát mít a nepotřebovat, než jednou nemít a pak už ji nepotřebovat vůbec. Pravda, ve středoevropských krajích obecně zatím není tak rušno, aby balistická vesta byla věcí denní potřeby, pokud pro vás nepředstavuje součást vaší práce. Nicméně i pro nás ostatní je veřejné předvádění a testování balistických materiálů zajímavým zážitkem.

Začínáme střelbou z krátkých zbraní na ‚měkkou‘ balistickou vestu, tedy vestu tvořenou pouze mnoha vrstvami vysoce odolné tkaniny. Tak vypadají vesty, které obvykle používají civilisté, a také policisté, například v USA a Mexiku. „Takové vesty jsou relativně pohodlné a nenápadné, ale samozřejmě ochrání jen před pistolovým střelivem,“ říká pan Koutník, konstruktér Shield Tech, který celou akci uvádí. „Puškové střelivo žádná měkká vesta nezastaví, a to nejen kvůli vyšší energii, ale hlavně kvůli tvaru střely. Oblé pistolové střele klade balistická tkanina velký odpor, střela se jí prodírá a trhá mnoho vláken, což jí právě odebírá energii. Navíc se při tom namáhání deformuje a zplošťuje, což má za následek, že se do odporu proti pronikání zapojují další a další vlákna. Pušková střela je ale špičatá, takže jí stačí přetrhnout jen malé množství vláken a zbytek prostě rozhrne,“ vysvětluje.

Jednotliví účastníci testu berou připravené zbraně a střílí rážemi od 7,62 Browning do 44 Magnum do prvního připraveného vzorku – vysokopevnostního polyetylénu SpectraShield třídy odolnosti IIIa, který má ochránit proti zbraním ráže 357 Sig, 44 Magnum a proti střepinám o hmotnosti 1,1 g do rychlosti 650 m/s. Po dostřílení napjatě čekáme, až obsluha sundá tkaninu z pytlů s pískem a uvidíme druhou stranu. Je to dobré – ani ťuk. Když vzorek otevřeme, vysypou se střely, které jsou různě zdeformované – až na jednu.

Postrach balistických vest, československý 7,62 Tokarev, nejeví žádné poškození kromě drážek od hlavně. I ten se však zastavil asi v 60 % tloušťky tkaniny. „Pro mne je to takové zadostiučinění,“ říká Koutník, „protože tenhle náboj je asi tak o třídu průbojnosti výš než ostatní a v minulosti mi s ním při testech měkkou vestu už dvakrát prostřelili. Zvláště minule mne dost šokovalo, když ta střela po průletu šedesáti vrstvami balistické tkaniny prolétla ještě čtyřiceti centimetry plastelíny a narazila do ocelového plechu krabice, ve kterém udělala důlek. A když jsme ji našli, nebyla ani trochu zdeformovaná. Takže mne opravdu těší, že jsem konečně vymyslel něco, co tuhle ráži dokáže zastavit,“ usmívá se konstruktér.

Přecházíme v testování k pevným pancířům, které už dokážou zastavit i střely z dlouhých zbraní. Testovacími vzorky jsou kevlarový kompozit doplněný keramickými destičkami na bázi karbidu křemíku a čistý lisovaný kompozit Dyneema. „Pevné pancíře jsou v podstatě dvojího druhu,“ vysvětluje Koutník. „Buď jde o klasickou měkkou balistiku doplněnou destičkami z keramiky či kovu, nebo se zejména pro vozidla vyrábějí desky balistického laminátu, který vzniká lisováním například tří set vrstev balistické tkaniny ve vyhřívaném lisu o síle 250 tun, při teplotě 110°C po dobu deseti minut.“

Mezitím do terče ze vzdálenosti padesáti metrů sázejí tentokrát už profesionální střelci jednu ránu za druhou z různých zbraní, od pušky Mosin a vojenských nábojů 7,62 x 54 mm s ocelovým jádrem po moderní odstřelovačku ráže 338 Lapua Magnum. Tentokrát už k průstřelu došlo, a to u materiálu Dyneema – nicméně střely, které prošly, byly průbojné střelivo 4,6 x 30 Heckler&Koch a 5,56x45mm NATO, obě s jádrem z karbidu wolframu. “Jsem spokojený, protože na to ten pancíř není stavěný ani určený. Ostatně ten druhý proti takové munici také není určený, ale přesto ji zastavil. Naše panely jsou záměrně konstruovány tak, aby měly vyšší výkon, než kolik vyžaduje norma. Je to takový bonus pro naše zákazníky,“ říká Koutník.

„Abych vám to nějak přirovnal k oceli, tak k zastavení průbojného náboje ráže 7,62 x 54 mm s kaleným jádrem je určen 8mm pancíř ze švédské oceli Armox , který váží 125 kg/m2. Totéž dokáže kompozitní pancíř z lisovaného laminátu a keramiky Al2O3 o tloušťce 26 mm, ale hmotnosti jen 42 kg/m2. Kompozitní pancíř doplněný karbidem křemíku dokáže při stejné odolnosti snížit tloušťku na 22 mm a hmotnost na 36 kg/m2, a použití karbidu bóru umožní ztenčit pancíř na 18 mm a odlehčit jej až na 32 kg/m2. Úměrně tomu ale také prudce narůstá cena, která je u kompozitu s karbidem bóru 3000 Euro za m2, takže ten se používá téměř pouze u pancéřování letecké techniky, kde snížení váhy má svůj význam.“

Poslední test je takový netradiční: dva dobrovolníci se nabídli, že si chtějí vestu vyzkoušet ‚na vlastní kůži‘. Pan Koutník svým výrobkům věří: „U našich vest je vysokopevnostní polyethylén jako základ a navíc v srdeční krajině v horní impaktní části je ještě navíc použita multiaxiální textilie GoldFlex, která výborně zachycuje projektily s měkkým jádrem, také rozkládá a částečně pohlcuje otřesy, takže to nejenže samozřejmě neprojde, ale neměli by to ani nějak výrazně cítit.“

Jeden z instruktorů tedy bere pistoli a ze vzdálenosti asi jednoho metru střílí do dobrovolníka ve vestě celoplášťovou střelu ráže 9 mm Luger. Všichni podvědomě čekáme, jestli se figurant začne kácet… ale ne, je to dobré. Prý to opravdu skoro nebylo cítit. Asi jako náraz tenisáku.

Text, foto: David KARÁSEK - člen představenstva LEX o.s.

Zbraně použité k testování…

… a výsledek.

Obávaný Tokarev se zastavil zhruba ve dvou třetinách vesty

Deska balistického laminátu holandské firmy Dyneema

Střelba puškovým střelivem do balistického panelu. Střela ráže 338 Lapua Magnum zanechala kráter jako od meteoritu, ale skrz neprošla.

Jak vidíte, figurant je stále na nohou a vypadá spokojeně.

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu Střelecká revue.

Celé číslo časopisu si můžete též prolistovat v náhledu na Publero: Střelecká revue č. 2/2014.