Z čísla 1/2014 časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE jsme převzali tento zajímavý článek:

Výcvik podle nejnovějších not

Z rozlehlé plochy armádní střelnice nedaleko Tábora po celý den duněly salvy ran. Nešlo však o klasické vojenské cvičení, ale jakési netradiční instrukčně-metodické zaměstnání. Účastníky také nebyli běžní řadoví příslušníci armády, ale instruktoři střelecké přípravy, kteří právě zde prodělávali přípravu cílenou na nejnovější techniky a postupy ovládání služebních zbraní i na moderní didaktické metody v této specifické oblasti.

Není náhodou, že se celá akce konala právě zde, tj. u táborského 42. praporu 4. brigády rychlého nasazení. Právě odtud totiž vzešla neobvyklá aktivita týmu instruktorů a metodických pracovníků, zastřešujících zde profesní přípravu: koncipování zcela nové moderně sestavené učebnice pro užití tehdy právě nově zaváděných zbraní, a zapracování skutečně posledních světových poznatků ze střelecko-taktické oblasti.

O praktickém a moderně koncipovaném armádním „handbooku“ jsme podrobněji informovali před rokem, když vyšel. Publikace, jejímž obsahem je nejen základní škola elementární manipulace s puškou a pistolí, ale i výuka celé škály vhodně podávaných technik a postupů směřujících skutečně k modernímu ovládání služebních zbraní, vyvolala nemalý ohlas. A jak jsme se mohli přesvědčit, ujala se i v praxi.

Překvapivá úroveň

Už od prvních chvil naši pozornost upoutala pečlivě nadrilovaná manipulace se zbraní, kterou by člověk předpokládal spíše u vyzrálého závodníka IPSC střelby nebo eventuálně příslušníka speciální ozbrojené složky zvučného jména někde v zahraničí. Setkat se tímto jevem u řadového vojenského útvaru české armády (i když podstatnou část kurzistů tvořili příslušníci elitní průzkumné čety brigády rychlého nasazení) je až šokující.

Vzhledem k počtu účastníků kurzu a jednotnosti jejich pohybů to spíše vypovídalo o plošném koncepčním zavádění nových výcvikových programů než o nějakém náhodném „výkřiku do tmy“ tvořeném několika pilnými nadšenci, či snad dokonce na odiv vytvořenými „potěmkinovkami“, jako to často bývá u mnoha jiných útvarů napříč spektrem všech resortů ozbrojených složek u nás. Něco takového jsme v českých podmínkách viděli v minulosti jen jednou, a to v počátcích existence již bývalé jednotky SOG.

Vrcholně náročná příprava

Díky zmíněné vynikající jednotné úrovni a střelecké vyspělosti kurzantů z táborského 42. praporu se stal kurz tak trochu ojedinělým i pro garanty výcviku. Nemusely se již totiž brousit naprosté základy a nebývale rychle se dalo přikročit i k náročnějším technikám a střeleckým cvičením, na které by si s tuctovějšími svěřenci v jednodenním výcviku běžně jen tak někdo netroufl.

Úžasná rozloha střelnice také poskytovala podmínky, v nichž se daly procvičit různé situace, jaké lze s moderní útočnou puškou, osazenou adekvátním příslušenstvím řešit – od simulace nejbližšího kontaktního střetu, prakticky na dotek s protivníkem, až do několikasetmetrových vzdáleností, které se mohou z hlediska potřebné precize zásahu a hranic vlastností neupravených zbraní jednotlivce zdát pro někoho až extrémní.

Ovšem umět dát i z krkolomnějších poloh (tzn. nejen z tradičního lehu, který je často kvůli vegetaci jen obtížně použitelný, ale také z kleku, sedu, popřípadě i dřepu či vstoje s alternativní oporou) současnou standardní armádní puškou přesnou ránu na více než 300 metrů a dostat i redukovaný cíl nejen potěší a nese s sebou notnou dávku sebevědomí, ale může být nesporně i obrovskou výhodou v boji s nepřítelem, jehož střelecké schopnosti budou nepoměrně nižší.

Umět střílet i dál

Zkrátka jak tento intenzivní jednodenní výcvikový blok znovu potvrdil: Co kdysi v průběhu druhé světové války dokazoval vycvičený odstřelovač se speciální zbraní, může být schopen dosahovat po pokročilé průpravě se svou běžnou zbraní prakticky každý současný pěšák.

A tímto směrem také je mimochodem také cílena nejnovější strategie amerických ozbrojených složek – zatímco si boje v Iráku, vedené zpravidla v urbanizovaném prostředí, vynutily výcvik pohotové střelby na krátké (až policejní) vzdálenosti, v širokých afghánských rozlohách se pak naopak ukázalo nespornou výhodou precizní použití pušek na velké vzdálenosti. A jak následně zjistili američtí armádní experti, s dlouhodobější preferencí předchozího střeleckého výcviku, vedeného často jen na několik metrů, ztrácel voják schopnost strefovat cíle na velké dálky. A to je teď třeba napravit novými výcvikovými programy. Třeba takovými, jaký se učili instruktoři v Táboře.

Text a foto: Mgr. Pavel Černý, pplk. v. v.

Nahození/přilícení, jedna z klíčových dovedností dynamické střelby. Vítěz, který nejrychleji takto strefil na 30 metrů nevelký armoxový terč, bral vše (tedy i symbolickou cenu od ESP).

Procvičit se musí i nejrychlejší použití zbraně na nejbližší kontaktní vzdálenosti - ty mohou být velmi i na zahraničních misích frekventované např. u check pointů či jednání s lokálními osobami, které se pojenou zvrhne v řádnou přestřelku.

Při střelbě na 300 metrů přišel čas zkusit i alternativní polohy za pomoci běžné výbavy.

Více na: www.tacticaltraining.cz a www.mpr.army.cz

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE.

Celé číslo časopisu si můžete též prolistovat v náhledu na Publero: ZBRANĚ & NÁBOJE č. 1/2014.