Zde Vám předkládáme soupis reakcí senátních kandidátů z obvodu č. 20 - Praha 4. Kandidáti jsou řazení podle abecedy.

Námi zaslané otázky:

1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?

2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?

3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?

4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?

5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)

Konkrétní znění emailu/facebookové zprávy, které bylo distribuováno v 95 % případů ve dnech 10. až 13. září:

Předvolební otázky senátním kandidátům 2018

Drahoš Jiří prof. Ing. DrSc.

Dvořák Martin Ing.

1) V zásadě jsem jednoduše řečeno ztotožněn a v souladu se současnou právní úpravou. Nejsem ani pro uvolňování zákonné úpravy o držení zbraní a střeliva, ale ani pro nějaké utahování opasků. Současná právní úprava mi osobně jako člověku, který není odborníkem na danou problematiku, přijde vyhovující. Myslím si, že držení zbraní je třeba nějakým způsobem regulovat, ale pokud člověk splní stanovené zákonné podmínky, má právo v demokratické společnosti zbraň držet. Tyto podmínky jsou u nás z mého osobního pohledu nastaveny dostatečně přísně, a ne každý má možnost se ke zbrani dostat. Navíc statistiky ukazují, že pouze opravdové minimum trestných činů je spácháno s legálně drženou střelnou zbraní.

2) Nemyslím si. K podobné otázce jsem se vyjadřoval již někde dříve. Ústava je relativně obecně formulovaná a měla by takto zůstat. Taky zde nechceme vymezovat právo na vlastnictví automobilu, i když i ten může být použit jako zbraň.

3) Toto je otázka spíše na naše evropské vyjednavače, takže ji asi nedokážu úplně zodpovědět. Nicméně platí to, co jsem uvedl výše, a to je můj osobní pohled, kdy současná právní úprava a podmínky pro držení zbraní a střeliva je z mého pohledu adekvátní a vyhovující. Tedy od této teze bych dále směřoval vyjednávání s EU a hájení vlastních (míněno českých národních) zájmů.
 
4) Myslím, že podíl občana na zajištění bezpečnosti státu je věc, která není pro každého. Máme zde profesionální armádu, která by tuto problematiku měla primárně řešit. Dobrovolně angažovat se občané mohou v rámci aktivních záloh pod dozorem profesionálních vojáků, a to je cesta, která je podle mne správná a stojí za to ji maximálně podporovat. Určitě nejsem pro vznik domobran nebo soukromých armád. Co si ale myslím je, že dnes jednoznačně chybí základní vojenská služba. Myslím, že tento institut mladého člověka naučil určitému řádu, respektu k autoritám, dostal do základní fyzické kondice, naučil chování v krizových situacích, manipulaci s technickými prostředky a zbraněmi atd.…, což je vše velmi důležité. Jsem pro obnovení povinné vojenské služby v rozsahu 3 až 6 měsíců. Je to něco, co si myslím, že dnes opravdu chybí. A kdo k tomuto nalezne vztah, má prostor dále vstoupit jako profesionál do ozbrojených složek, nebo do aktivních záloh.
 
5) Ještě jednou děkuji za Váš zájem a možnost se vyjádřit k otázkám, které jsou pro
Vás klíčové. Na závěr jen stručně… Jsem pravičák, jsem pro ochranu práv a svobod
jednotlivce, pro maximální zachování svobodné vůle a občanských práv, pro svobodný, ale
právní a férový stát, pro zachování národní suverenity a prosazování českých národních
zájmů. A toto vše ideálně v kontextu hrdého a silného člena Evropské unie. EU jako celku,
který toto vše umožní, umocní a znásobí. Je to krásná vize a bude k ní složitá a dlouhá cesta,
ale je to něco, čemu já věřím a chtěl bych Vás k této víře přesvědčit taky.

Kocman Jiří Ing.

Kuras Benjamin Miloslav

1) Právní bezúhonnost, čistý trestní rejstřík, prokázaná dovednost se zbraní.

2) Ano, na základě licence udělováné podle předchozích kritérií.

3) Český zákon by měl zůstat jak je.

4) Ano, ve spolupráci s armádou, jako kdysi býval Svazarm.

5) Jsou-li výše uvedená kritéria splněna, právo na držení zbvraní musíme bránit.

Mazáč Rudolf Karel Mgr.

Skoupil Karel

Skovajsová Miroslava MUDr. PhD.

Syková Eva prof. MUDr. DrSc.

1) Podle mého je český zákon o zbraních ve světě poměrně unikátní svou liberálností, promyšleností a stabilitou. Zdá se, že zbraně a jejich držitelé si v naší společnosti našli své legitimní místo a bez problémů fungují. Jde o dlouhodobý trend a rozum mi napovídá, že bychom si měli tento klidný a racionální přístup k držení zbraní zachovat. Zákon stanovuje jasné, pevné a poměrně přísné podmínky pro držení zbraně. Ty platí pro všechny bez rozdílu, což je právě princip na kterém stojí moderní demokratická společnost. Pokud je skutečně tato společnost svobodná, musí dle mého názoru také ctít právo bezúhonného občana na držení zbraně pro sebeobranu.

2) Změna ústavy je značně složitý legislativní proces. Neznamená to však, že bych byla proti zahrnutí práva na držení zbraní do ústavního pořádku. Zvláště, pokud by to definitivně vyloučilo aplikaci nejnovějších evropských směrnic ke zbraním. Pokud by byly v tomto smyslu iniciována změna Ústavy, problém bych s tím neměla. Ostatně každý, kdo jen trochu citlivěji vnímá dění kolem sebe vidí, že současný svět není rozhodně stále bezpečnějším. Spíše naopak. Jako nejschůdnější cesta se ovšem v tuto chvíli jeví příprava, projednání a přijetí takového zákona, který by civilní držení zbraní učinil součástí koncepce bezpečnosti státu. To by řešilo mnohé.

3) Pokud vím, kritizovaná evropská směrnice se Parlamentem ČR ještě projednávat nezačala. Pokud k tomu dojde, je můj názor takový, že ve Sněmovně by sice poslanci mohli začít směrnici projednávat, nicméně by to jednání mohli záhy přerušit. Nechat takzvaně zamrznout, odsunout na zapomenutou kolej. A už ji ani nehledat! Existuje k takovému postupu ještě jeden pádný důvod. Soudní dvůr EU svůj verdikt nad námi podanou žalobou na neplatnost neblahé směrnice ještě nevynesl. Příčí se pak logice projednávat, natož schvalovat něco, s čím bytostně nesouhlasíme!

4) Je otázkou co si kdo pod pojmem větší angažovanost na zajišťování bezpečnosti státu představuje. Nemyslím si, že by vznik různých paravojenských seskupení, které nejsou kontrolovány státem, věci prospělo. S tím by mohl být problém. V tuto chvíli u nás existují činné zálohy Armády ČR. Vím, že je cílem jejich řady podstatně rozšířit. Je to jedna z cest k zajištění větší bezpečnosti naší země. Dodám ale, že s ohledem na to, kam dnes kráčí svět, to nepovažuji za dostatečné. Jsem přesvědčena, že tak nějak to cítí i členové vašeho sdružení. V hlavě nosím jeden takový nápad a ráda bych využila této šance a poprosila vaše příznivce zda by mi v případě mého znovuzvolení nepomohli odborně zformulovat a prosadit znovuzavedení nějaké moderní a dnešku odpovídající formy branné výchovy mládeže. Považuji to totiž za nanejvýš důležité. Nerada bych, aby neměl, či neuměl kdo naši zemi bránit, kdyby to bylo potřeba. Mimochodem si to uvědomili i v nedalekém Švédsku, kde znovu zavádějí povinný vojenský výcvik pro mladé muže, ale i dívky. Také nad tím bychom se měli společně zamyslet. Co myslíte?