Jména Josef Gabčík, Jan Kubiš či Adolf Opálka jistě není třeba představovat. Už od základní školy víme, kdo byli a co vykonali. Také víme, že by to nikdy nedokázali bez pomoci mnoha členů domácího odboje, kteří neriskovali o nic méně – spíše více, neboť svým zapojením neriskovali jen vlastní život, ale i životy svých rodin a přátel. Kdo ale dnes zná jména těch „obyčejných lidí“?

Už je tomu sedm let, kdy Emil Markup s pár přáteli začal pořádat závody na motivy Lidové obranné střelby pro příslušníky aktivních záloh Armády ČR. Šlo mu hlavně o to, že armádní výcvik ve střelbě, ačkoliv prošel značným pokrokem od „lidově-demokratických“ dob, stále se provozuje spíše ve strnulejší podobě než v akčním a dynamickém duchu.

Iniciativa A je neformální sdružení, které si dalo za cíl připomenout pozapomenuté hrdiny druhého odboje. Karel Polata, Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík vyhledávají v historických záznamech jména a příběhy lidí, kteří tak či onak přispěli k porážce nacismu a osvobození naší země a často za to také draze zaplatili, a starají se, aby na jejich jména a příběhy nebylo zapomenuto. V sobotu 19. října, po zádušní mši za oběti heydrichiády, sdružení v pražské ulici Skořepka odhalilo pamětní desku spolupracovníkům československých parašutistů, manželům Jesenským.

V poslední době se ve vysoké politice hodně probírají možnosti spolupráce občanů a bezpečnostních sil, zejména armády. Taková spolupráce už ale díky aktivitám lidí na obou stranách určitým způsobem probíhá mnoho let. Jedním z takových projektů je Čelákovická patrola - společná soutěž příslušníků Aktivní zálohy, občanů v záloze i úplných civilistů, která se na konci října na čelákovické střelnici konala již popáté.

Vážení zákonodárci,

před týdnem jsme vás žádali, abyste podpořili návrh novelizace ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který by ústavně zajistil právo občanů držet a nosit zbraně (a také nezbytné bezpečnostní limity tohoto práva). Doufali jsme, že vaše podpora bude dostatečná, ale nečekali jsme, že bude tak velká. Je to pro nás projev důvěry, které si velmi vážíme. Sněmovna nám tím vyslala jasný signál, že nás nepovažuje za riziko pro stát, ale za důvěryhodné občany.

V poslední době je u mnoha politiků velmi v módě obviňovat pracovníky ministerstva vnitra, že „nedokázali“ nebo „nebyli schopni“ vyjednat podobu směrnice o zbraních, která by pro Českou republiku byla přijatelná. Podle zpráv, které máme (a díky mezinárodní spolupráci je máme z mnoha zdrojů) také víme, jak ta jednání vypadala: žádné férové jednání o reálných problémech - Komise podporovaná kartelem velkých západních států tlačila na zbytek států, aby přijaly její politicky motivované návrhy, které neřeší reálné problémy, pouze vytvářejí Komisi aureolu ochránce před zlými zbraněmi.

Zřejmě už víte, že návrh Směrnice o nabývání a držení střelných zbraní se přesunul z Evropské komise do Evropského parlamentu, kde se na návrhu může mnohé změnit. Osobami, které zpracovávají pozměňovací návrhy, je zpravodaj – britská poslankyně Vicky Ford – a sedm tzv. stínových zpravodajů, tedy zástupců jednotlivých parlamentních frakcí. Jelikož z těchto osmi klíčových lidí jsou dva z České republiky, oslovili jsme je s dotazem, jak návrh Komise vnímají a co by na něm chtěli změnit.

Mému otci sebrali zbraně celkem třikrát. Poprvé 18. března 1939, to se braly jenom krátké a odnesl to jen Browning vz. 1906. Lovecké zbraně mu zatím zůstaly. O ty přišel až za heydrichiády, kdy pozbyl troják Sauer & Sohn, malorážku waltrovku a brokovou kozlici od Machače. V euforii osvobození si v létě pětačtyřicátého roku u tišnovského puškaře Brejla pořídil novou sedmičku Zetku a šperk, belgickou brokovnici se zámky Holland & Holland. Ty mu za pět let nato sebrali komunisti, když šel jako prvorepublikový advokát fárat do uranových dolů.