V minulém čísle jsme stručně psali o státem podporovaných programech střelecké přípravy, které umožňuje nově schválený nadstavbový zákon a prováděcí nařízení vlády. Zájem je opravdu velký, proto jsme oslovili Ministerstvo vnitra a požádali o dodatečné informace. Na naše dotazy odpovídal Mgr. Jan Bartošek z odboru bezpečnostní politiky.

 

 

 

KONCEPCE PROGRAMŮ

Pane magistře, mohl byste nám přiblížit koncepci těchto programů?

Základní myšlenkou je to, že v soukromém a občanském sektoru společnosti je poměrně velký potenciál, který může stát v případě nezbytnosti využít k doplnění a zvýšení bezpečnosti.

Zajišťování bezpečnosti je samozřejmě primárně úkol státních ozbrojených složek, jako je policie a armáda. Může ale nastat situace, kdy personální kapacity těchto složek nebudou stačit a bude potřeba je doplnit z řad veřejnosti. To je princip, který obecně známe zejména v podobě možnosti povolávání branců v době vojenského ohrožení.

Nicméně i v krizích civilního typu může být zapotřebí pomoci občanů proškolených v nakládání se zbraní – typicky třeba ke strážní službě na území zasaženém přírodní katastrofou. Je evidentní, že jsou zde držitelé zbrojních průkazů, kteří jsou ochotni se sami angažovat ve prospěch bezpečnosti státu a třeba do své připravenosti i investovat čas a úsilí.

Takovým lidem by stát měl vyjít vstříc a podpořit je, a současně zajistit jejich elementární koordinaci, aby se například nechtěně nezapletli s nějakými antisystémovými organizacemi. Kromě toho ale program výcviku v rámci vnitřní bezpečnosti zohledňuje také to, že může nastat i situace přesně opačná, kdy naprosto není čas někoho povolávat, organizovat a úkolovat – typicky třeba útok šíleného střelce. Tam se výcvik soustřeďuje na strategii tzv. první reakce a směřuje k tomu, aby si občan v takové situaci uměl poradit, když se v ní sám ocitne.

Nařízení vlády proto směřuje spíše k podpoře těchto aktivit, než k jejich přímé organizaci. My si uvědomujeme, že v nestátním sektoru je poměrně velký odborný potenciál – máme tu výcvikové agentury, asociace sportovní dynamické střelby, mnoho občanů také trénuje individuálně. Budování státních výcvikových struktur pro tento účel by bylo v této chvíli plýtvání zdroji, když už tu máme něco, co už dlouho úspěšně funguje. Nařízení vlády proto stanoví minimální požadavky na výcvik, který aspiruje na státní podporu, ale počítá s tím, že ten výcvik budou provádět soukromé subjekty a stát jim na to bude přispívat.

Kdo se takového kurzu může účastnit?

Požadavky pro účast v těchto kurzech jsme stanovili mírné, abychom lidi neodrazovali, ale nějaké přece jen jsou. V první řadě musí být účastník držitelem zbrojního průkazu skupiny E. Kurzy jsou zaměřeny na rozvíjení dovednosti nakládání se zbraní zejména pro účely sebeobrany, takže účastník by měl již začínat s určitými elementárními znalostmi v tomto směru. Další podmínkou je vznik branné povinnosti.

Takže programu se může účastnit jen ten, kdo byl na vojně?

Ne, branná povinnost je něco jiného než vojenská služba. Branná povinnost podle branného zákona automaticky vzniká každému občanu České republiky – samozřejmě včetně žen – při dovršení osmnáctého roku života. Nařízení navíc uvádí, že podmínka branné povinnosti se považuje za splněnou i tehdy, pokud občanu branná povinnost zanikla ze zdravotních důvodů nebo při dosažení 60 let věku. Programu střelecké přípravy se tak nemohou účastnit pouze ti občané, kterým branná povinnost zanikla pro nesvéprávnost, nebo ji odmítli z důvodu výhrady svědomí. Na druhé straně aktivní služba není překážkou, takže programů se mohou zúčastnit i vojáci z povolání nebo příslušníci aktivní zálohy.

Mluvíte o občanech. Znamená to, že cizinec se programu účastnit nemůže?

Může, pokud má brannou povinnost. Ta cizinci nevzniká automaticky, ale může se k ní dobrovolně přihlásit.

 

MV-101 – Základní teoretický kurz

Trvání: 

8 x 45 min

Počet výstřelů: 

(nestřílí se)

Vyučovaná problematika

• zásady bezpečného nakládání se střelnou zbraní, vymezení účinků střelných zbraní, jejich dostřelu a rizika odrazu střely a průstřelu různých druhů překážek
• právní rámec nutné obrany, krajní nouze a zákonné povinnosti po použití střelné zbraně

• situační přehled, způsoby vyhnutí se situaci, která by mohla vyústit v použití střelné 

  zbraně, a ochranu nezúčastněné osoby

• zásady komunikace v rizikové situaci s cílem bezpečného uklidnění nebo zmírnění 

  konfliktu

• použití obranného prostředku odlišného od střelné zbraně namísto střelné zbraně

• taktické zásady řešení sebeobranných situací s použitím střelné zbraně

• technické aspekty střelné zbraně, střeliva a dalšího vybavení s ohledem na nošení a 

  použití střelné zbraně v podmínkách nutné obrany a krajní nouze

• rozbor reálných případů použití střelné zbraně v podmínkách nutné obrany a krajní 

  nouze

• postupy poskytování první pomoci zaměřené na střelná poranění

   

 

Jsou pro účast v programu stanoveny nějaké fyzické nebo zdravotní požadavky?

Pouze ty, které jsou potřeba k získání zbrojního průkazu skupiny E. Bavíme se tu o tréninku použití zbraně, kterou daný člověk může držet podle zákona o zbraních. Proto jsme zdravotní požadavky nastavili na tu nejnižší nutnou úroveň – tedy tak, aby účastník nebyl nebezpečný sobě nebo druhým – a to se prověřuje už při vydávání zbrojního průkazu. Na druhé straně nelze vyloučit, že v budoucnu nebudou přidávány pokročilé programy střelecké přípravy, které již nějaké vyšší nároky např. právě na zdravotní způsobilost účastníků kurzů obsahovat budou. Celý systém střelecké přípravy je v tomto směru velmi flexibilní a bude možné jej dále rozvíjet a modulárně doplňovat.

Jaké jsou další podmínky účasti?

Ty další podmínky jsou cíleny právě na účast, nejen na přihlášení do programu. Zejména platí, že účastník musí kurzy absolvovat postupně, nikoli na přeskáčku. Nemůže se třeba rovnou přihlásit do kurzu obrany proti aktivnímu střelci. Nejdříve musí absolvovat teoretické školení, při kterém se vůbec nestřílí, používají se při něm jen makety zbraní a kurzant se učí takové věci jako pravidla nutné obrany a krajní nouze, zásady bezpečného nakládání se zbraní, první pomoc atd. Potom následuje základní praktický kurz použití zbraně k sebeobraně, kde už se i střílí. Pak musí absolvent těchto kurzů splnit hodnocené střelby, aby se ověřilo, jestli ty základy pochytil správně. A teprve potom se může přihlásit do pokročilých kurzů, kde se vyučuje řešení komplikovanějších situací, jako třeba ten zásah proti aktivnímu střelci. Ty kurzy na sebe opět navazují a je třeba je procházet jeden po druhém. Nemusí ovšem absolvovat všechny kurzy u stejného poskytovatele.

Co když někdo už má určitý výcvik, třeba z komerčních kurzů nebo ze zaměstnání? Započítá se mu to?

To bohužel ne. Pokud má stát v tomto systému garantovat určitou kvalitu výcviku, tak nemůže brát ohled na jiné kurzy než ty, které akreditoval. Jediná výjimka, kterou nařízení připouští, jsou policisté, strážníci obecní policie a další členové ozbrojených bezpečnostních sborů v aktivní službě. Těm může při odpovídajícím výcviku jejich nadřízený vydat potvrzení, podle kterého se u nich zmíněné dva základní kurzy považují za splněné. Takto ovšem lze přeskočit jen základní výcvik. Pokud by se policista nebo strážník chtěl zúčastnit vyšších akreditovaných kurzů, tak od druhé úrovně dál musí projít celým systémem tréninku stejně jako všichni ostatní, i kdyby to byl třeba veterán ze zásahovky.

 

MV-102 – Základní praktický kurz

Trvání: 

8 x 45 min

Počet výstřelů: 

250 z krátké nebo dlouhé kulové zbraně

Vyučovaná problematika

• střelba na malou vzdálenost a střelbu z krátké kulové zbraně až po vzdálenost 15 m, nebo 

  střelba z dlouhé kulové zbraně až po vzdálenost 50 m

• střelba ze standardních i nestandardních poloh střelce a střelbu z klidu i za pohybu 

  směrem k terči a od terče a za pohybu do strany

• nácvik tasení skrytě nošené krátké kulové zbraně nebo nácvik použití dlouhé kulové zbraně v souvislosti s jejím nošením na ponosovém řemenu s následnou střelbou, a to z různých výchozích poloh střelce, zejména zády k terči, bokem k terči a vsedě

• střelba na více terčů, včetně terčů, které jsou částečně zakryty překážkou, 

  a terčů, které jsou částečně zakryty zakázanou siluetou

• střelba zpoza krytu

• řešení závad zbraně a přebíjení zbraně

 

Takže každý policista nebo strážník se může přihlásit rovnou do pokročilého kurzu?

Pozor – ne každý. Jednak musí být tím držitelem zbrojního průkazu skupiny E, a jednak nařízení výslovně uvádí, že pokud má být takto uznán služební výcvik, tak musí náplní skutečně splňovat požadavky, které jsou kladeny na základní kurzy. Jinak by takové potvrzení mohl dostat třeba i kancelářský pracovník, který není v nakládání se zbraní vůbec vycvičen. Ten nadřízený, který vydává potvrzení, garantuje splnění této podmínky a v případě pochybností je povinen to doložit.

Řekl jste některého pokročilého kurzu. Znamená to, že na stejné úrovni mohou být různé kurzy?

Ano, a dokonce s tím počítáme. Každý instruktor je individualita, proto nařízení stanoví určité základní požadavky na výcvik, ale neurčuje, jak přesně má ten výcvik být veden. Navíc i ty základní požadavky umožňují určitou variabilitu, protože i těch potenciálních sebeobranných situací je nepřeberně. Jeden z kurzů například předepisuje alespoň 250 výstřelů na malou vzdálenost a na vzdálenost až 50 metrů. Dále je už na pořadateli kurzu, jestli to pojme jako výcvik obrany před kontaktním napadením a většinu výstřelů spotřebuje na krátkou vzdálenost, nebo jestli naopak bude chtít mít kurz použití zbraně spíše na delší vzdálenosti. My budeme rádi, pokud tu vznikne mnoho akreditovaných kurzů, ze kterých si občan bude moct vybrat, co potřebuje.

Říkal jste, že k postupu na další úroveň výcviku bude muset zájemce vždycky napřed splnit tu předchozí. Když těch kurzů bude na stejné úrovni mnoho, jak zájemce pozná, který z nich, nebo kolik jich musí projít, aby mohl postoupit dále?

Stačí kterýkoli jeden. Smyslem toho postupného výcviku je, aby zájemce nešel na další stupeň, dokud neovládne základy toho předchozího. A ty základy by měl obsahovat každý z kurzů ve stejné úrovni, bez ohledu na různé variace téhož kurzu nebo kurzy pořádané u různých akreditovaných osob.

 

MV-201 – Pokročilý kurz obrany

Trvání: 

8 x 45 min teorie, 

8 x 45 min praxe s krátkou zbraní, 

8 x 45 min praxe s dlouhou zbraní

Počet výstřelů: 

150 z krátké kulové zbraně,

150 z dlouhé kulové zbraně

Vyučovaná problematika

teorie:

• zásady bezpečného nakládání se střelnou zbraní se zvláštním přihlédnutím 

  k podmínkám míst veřejnosti volně přístupných a situacím zahrnujícím snadno 

  zranitelné cíle a obranu proti aktivnímu útočníkovi

• vymezení problematiky snadno zranitelných cílů a obrany proti aktivnímu útočníkovi

• právní rámec nošení a použití střelné zbraně v souvislosti s ochranou snadno 

  zranitelných cílů a obranou proti aktivnímu útočníkovi

• doporučené postupy s ohledem na vývoj a dopady útoku a povinnosti osob v souvislosti 

  se zásahem složek integrovaného záchranného systému

• rozbor reálných případů útoků aktivního útočníka

• první pomoc v souvislosti s ochranou snadno zranitelných cílů nebo obranou proti 

  aktivnímu útočníkovi

• problematika nálezu munice, výbušnin a výbušných předmětů
  
  

praxe – krátká zbraň:

 

• střelba na malou vzdálenost a střelbu až po vzdálenost 50 m
• střelba v komplexní rozhodovací situaci s větším množstvím zakázaných siluet v bezprostřední blízkosti střelce i terče
• střelba zpoza různých krytů a z různých stran krytů
• střelba po vyhledání vhodného krytu
• střelba na pohyblivé nebo mizející terče
• střelba obouruč a střelbu s držením zbraně silnou rukou nebo slabou rukou
• přechod mezi použitím krátké kulové zbraně a dlouhé kulové zbraně

praxe – dlouhá zbraň:

 

• střelba na vzdálenost od 7 m až po vzdálenost 100 m nebo po vzdálenost 50 m, pokud se použijí adekvátně redukované terče

• střelba v komplexní rozhodovací situaci s větším množstvím zakázaných siluet v bezprostřední blízkosti střelce i terče

• střelba zpoza různých krytů a z různých stran krytů

• střelba na pohyblivé nebo mizející terče

 

Bude možné třeba ten teoretický kurz uspořádat online?

Ne, to určitě ne. My jsme se snažili ty podmínky účasti nastavit pokud možno mírně, takže u toho teoretického kurzu se ani nevyžaduje žádný test, je to prostě jen přednáška. Ale zase nechceme, aby to byla jen fraška. Proto nařízení vlády od každého účastníka kurzu vyžaduje stoprocentní fyzickou účast, aby byla jistota, že na té přednášce bude a aspoň něco si z ní odnese.

Bude se to kontrolovat?

Jistě. Pokud stát stanoví nějaká pravidla, tak je také odpovědný za kontrolu jejich dodržování. Kontrolní činností je podle nařízení pověřena policie a ministerstvo vnitra, takže budou chodit na kontroly úplně stejně, jako dnes dělají kontroly třeba na honech nebo u zkoušek odborné způsobilosti. Kontrolní činnost bude spočívat hlavně ve zjišťování, jestli se nahlášený kurz opravdu koná, jestli jsou přihlášení účastníci přítomni, jestli akreditované osoby dodržují své zákonné povinnosti ve vztahu k průběhu kurzu, atakdále.

 

AKREDITACE

 Pojďme teď od zájemců o účast na kurzu k subjektům, které by je chtěly pořádat. Co musí splňovat?

Akreditovaná osoba musí mít v první řadě zbrojní licenci skupiny F (výuka nebo výcvik ve střelbě), H (uskutečňování sportovní, kulturní nebo zájmové činnosti) nebo J (zabezpečování úkolů podle zvláštního právního předpisu). Jiné požadavky na typ poskytovatele nařízení nemá: může to být fyzická i právnická osoba, komerční i nekomerční, výcviková agentura, střelecký klub, nebo třeba i obec.

V žádosti o akreditaci musí žadatel předložit zejména projekt kurzu. To už by měl být poměrně podrobný popis, co se v kurzu bude vyučovat a jak si to žadatel vlastně představuje. Na akreditaci je právní nárok, takže ji dostane každý, kdo splní podmínky zákona a prováděcího nařízení. Nařízení je ale dost obecné, aby zbytečně neomezovalo kreativitu. Projekt kurzu by tedy měl být spíše konkrétní, abychom měli podle čeho posoudit, jestli se vejde do těch obecných nároků. Pokud někdo do žádosti jen vykopíruje ty požadavky, tak jak jsou napsány v nařízení, tak ho určitě požádáme o doplnění, protože nebudeme ani vědět, co chce v tom kurzu vlastně dělat. V brzké době vydáme určitou orientační metodiku, aby žadatelé měli nějakou představu, jak by projekt kurzu mohl vypadat. Ale zase chápeme a respektujeme, že odborníci v oboru mohou mít tu představu jinou. My jen potřebujeme, aby nám ji popsali dost podrobně na to, abychom zase my dokázali posoudit, jestli splňuje nároky zákona a prováděcího nařízení.

Kolik kurzů může mít jeden držitel licence akreditováno?

Libovolně. Je v tom omezen pouze tím, že nadstavbový zákon ukládá u každé žádosti správní poplatek 1000 Kč, ale počet omezen není. Může mít třeba v rámci stejného programu střelecké přípravy akreditovaný jeden kurz střelby na dlouhou vzdálenost a druhý kurz na krátkou vzdálenost, může si udělat kurz zvlášť pro pistoli a zvlášť pro revolver, může si třeba nechat akreditovat speciální kurz obrany obydlí nebo střelby z auta – tady se meze nekladou. My jen potřebujeme, aby byl každý návrh kurzu popsán dost konkrétně na to, abychom mohli posoudit, jestli splňuje nároky vládního nařízení.

Podle jakých pravidel se to bude posuzovat?

Rozhodování o žádosti o akreditaci je standardní správní řízení, které se řídí správním řádem. Takže mimo jiné každé zamítnutí žádosti musí být odůvodněné. Ale my v první řadě nemáme zájem ty žádosti bezdůvodně zamítat nebo zájemce nějak odrazovat. Chceme, aby tu akreditované kurzy byly, aby mezi jejich poskytovateli probíhala zdravá konkurence a aby si držitelé zbrojních průkazů mohli vybrat kvalitní kurz, který jim bude vyhovovat z hlediska jejich zájmů a možností.

Co když bude akreditovaná osoba potřebovat v projektu kurzu něco doplnit nebo změnit? Musí nechat kurz znovu akreditovat?

To je v zásadě na držiteli akreditace. Pokud bude chtít provést dílčí změny v rámci akreditace, je povinen je nahlásit ministerstvu vnitra. Veškeré změny se ale budou posuzovat stejně, jako kdyby šlo o podmínky uvedené přímo v žádosti o vydání akreditace. Pokud by byly ministerstvu nahlášeny změny takového typu, že kdyby byly obsaženy již v původní žádosti o vydání akreditace, tak by akreditaci nebylo možné vydat, tak by bylo bohužel nutné takto nevhodně změněnou akreditaci odejmout. Pokud tedy bude některá akreditovaná osoba chtít provést ve své akreditaci hlubší změny, tak lze doporučit spíše podání žádosti o další samostatnou akreditaci.

 

MV-301 – Kurz chování v krizových situacích

Trvání: 

8 x 45 min teorie, 

12 x 45 mi praxe s krátkou zbraní, 

12 x 45 min praxe s dlouhou zbraní

Počet výstřelů: 

300 z krátké kulové zbraně, 

300 z dlouhé kulové zbraně

Vyučovaná problematika

teorie:

 

• zásady bezpečného nakládání se střelnou zbraní v kontextu krizových situací

• vymezení problematiky krizových stavů a mimořádných opatření pro jejich řešení a opatření přijímaných podle § 17 odst. 1 zákona č. 14/2021

• vymezení působnosti jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a jejich úkolů a vymezení hlavních povinností osob za krizového stavu

• odlišení civilních a vojenských mimořádných situací

  - komunikační a povelovou techniku a koordinaci řízeného střeleckého zásahu

• základní zásady ochrany obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení a průmyslových havárií

• balistickou ochranu a ochranu jednotlivce proti účinkům chemických, radioaktivních a biologických látek a agens

• první pomoc v kontextu krizových situací

   

 

praxe – krátká zbraň:

 

• střelba na malou vzdálenost a střelbu až po vzdálenost 50 m

• střelba na povel s určením terče

• střelba zpoza různých krytů a z různých stran krytů

• střelba s nasazenými prostředky balistické ochrany chránícími trup s odolností alespoň třídy IIIA nebo jejich hmotnostním a rozměrovým ekvivalentem

• střelba na terč částečně nebo zcela krytý různými překážkami

 

praxe – dlouhá zbraň:

 

• střelba na vzdálenost od 7 m až po vzdálenost 300 m

• střelba na povel s určením terče

• střelba zpoza různých krytů a z různých stran krytů

• střelba s nasazenými prostředky balistické ochrany chránícími trup s odolností alespoň třídy IIIA nebo jejich hmotnostním a rozměrovým ekvivalentem

• na terč částečně nebo zcela krytý různými překážkami

 

V předchozí části jste zmínil, že účastník musí kurzy procházet postupně. Platí to i tady? Musí mít držitel zbrojní licence nejdříve akreditován základní kurz, aby mohl požádat o akreditaci pokročilého kurzu?

Ne, to platí jen pro účastníky. Akreditovaná osoba může klidně pořádat jen pokročilé kurzy. Pokud jí zájemce o pokročilý kurz prokáže např. certifikátem, že základní výcvik absolvoval jinde, může ho klidně přijmout. Pro akreditované osoby tu platí jiné omezení: každý projekt kurzu musí zahrnovat všechno, co vládní nařízení u toho kurzu vyžaduje. Nemůžeme například akreditovat kurz, ve kterém by se vyučovala pouze první pomoc. Návrh projektu musí pokrývat kompletní spektrum celého kurzu. Na druhé straně to nemusí všechno vyučovat jeden člověk – takových lidí asi ani není mnoho. Akreditovaná osoba může mít na jeden kurz několik lektorů. Pokud dohromady pokrývají celý rozsah, pak není problém, když každý rozumí jen tomu oboru, který vyučuje. Můžete mít třeba jednoho člověka na výuku střelby, jiného na právní problematiku, dalšího na první pomoc, a tak dále.

Může akreditovaná osoba kurz rozdělit na několik částí?

Jistě. U pokročilých kurzů to vzhledem k jejich délce zřejmě bude i nutné. Ale ani u základních kurzů tomu nic nebrání. Akreditovaná osoba to samozřejmě může pojmout jako intenzívní výcvik a udělat oba základní kurzy v jednom dni stylem cvičíme od nevidím do nevidím. Ale zrovna tak to může pojmout jako pohodovou večerní školu, stylem každou středu od šesti do osmi.

Další dokument, který musí žadatel o akreditaci přiložit k žádosti, je vnitřní předpis. Ten je určen hlavně pro instruktory. Zjednodušeně řečeno, zatímco projekt kurzu popisuje co se má učit, vnitřní předpis určuje jak. Do vnitřního předpisu lze také promítnout zásady činnosti akreditované osoby, které se budou dotýkat průřezově všech jejích kurzů. Typicky půjde o zásady bezpečnosti a zacházení se zbraní a střelivem. Jen je tu opět ten požadavek, aby způsob výuky byl popsán dostatečně konkrétně – právě proto, aby akreditující orgán mohl posoudit, jestli není v rozporu s bezpečností nebo cíli kurzu. Akreditované osobě nic nebrání dovolit instruktorovi, aby si vnitřní předpis napsal sám podle svých představ. Jen ho pak samozřejmě musí také dodržovat.

To může být problém – někdy je potřeba přizpůsobit výuku různým typům studentů.

Variace ve výuce se řídí jednoduchým pravidlem: instruktor musí vždy dodržet, co mu ukládá vnitřní předpis, ale není omezen v tom, co si přidá navíc. Pokud například instruktor první pomoci přivede na kurz vojenského lékaře, aby se podělil o zkušenosti ze zahraničních misí, tak je to v pořádku. Instruktor nemusí nutně sám přednášet veškerou problematiku, která má být přednášena podle projektu kurzu a vnitřního předpisu. Ručí ale za to, že bude odpřednášena a že bude odpřednášena správně.

 

INSTRUKTOŘI

Další věc, kterou musí žadatel o akreditaci doložit, je způsobilost k zajišťování kurzu. To zejména znamená mít dostatečný počet tzv. odborných instruktorů, aby pokryli celý rozsah kurzu, a prokázat jejich odbornou způsobilost. Základní požadavky na instruktora vyžadují, aby měl maturitu, a pokud má vyučovat nakládání se zbraní, musí také být nejméně tři roky držitelem zbrojního průkazu skupiny D nebo E. Dále musí akreditovaná osoba prokázat, že instruktor je odborně způsobilý. Tedy že tomu, co má učit druhé, sám rozumí. Za tím účelem žadatel předkládá profesní životopis všech instruktorů a další doklady, zejména ohledně relevantního vzdělání nebo doložitelné praxe.

Jaká úroveň kvalifikace se vyžaduje?

To není pevně stanoveno, protože ta kvalifikace může být různého typu. Třeba dostatečnou kvalifikaci pro výuku střelby z pistole může mít například policejní instruktor, ale také rozhodčí soutěží dynamické střelby. To je kvalifikace, která je hodně odlišná, a přitom v obou případech dostatečná. Nařízení zde obsahuje určitý pevný bod, když automaticky uznává kvalifikaci toho, kdo má vysokoškolský diplom v příslušném oboru. Není to ovšem podmínkou. Třeba pracovník záchranné služby, který má pouze střední odborné vzdělání, může rozumět problematice první pomoci v požadovaném rozsahu stejně dobře jako absolvent lékařské fakulty. Ta základní otázka vždy bude, jestli má ten člověk dostatečné znalosti, aby dokázal správně přednášet to, co má stanoveno ve vnitřním předpisu a projektu kurzu.

Ovšem pokud tam nejsou pevně stanovené podmínky a vše závisí na posouzení, tak to trochu zavání rizikem svévole...

Rád bych opět připomněl, že jde o standardní správní řízení, které se řídí správním řádem. Každé zamítnutí musí být odůvodněné, z čehož mimo jiné plyne, že posuzující orgán nemůže ve stejných případech rozhodnout různě. Pokud tedy jednomu žadateli posuzující orgán uzná určitou konkrétní kvalifikaci jako dostatečnou, pak musí stejnou kvalifikaci uznat i ostatním žadatelům.

Bude součástí procesu i osobní pohovor, jako je to třeba u zkušebních komisařů?

Ta možnost tu je, ale budeme ji využívat spíše v případě pochybností. Správní řád umožňuje ústní jednání, ale to samozřejmě není zkouška žadatele, slouží pouze k objasnění nějakých nejasností v podkladech.

Musí instruktor absolvovat kurz, který vyučuje?

Nemusí. Ostatně teď, když kurzy začínají, to ani není možné. Na druhé straně se také nepovažuje automaticky za absolventa, protože třeba může být odborníkem pouze ve svém oboru. Takže pokud chce být absolventem kurzu, musí jím projít jako kdokoli jiný.

Může mít akreditovaná osoba více instruktorů pro stejnou problematiku?

Jistě. Záleží jen na ní, kolik instruktorů v žádosti uvede. Stejně tak záleží na ní, jestli se při výuce budou střídat, nebo jestli bude jeden instruktor primární a další budou pouze záloha, kdyby ten první z nějakého důvodu vypadl.

 

STŘELNICE

Akreditovaná osoba musí také doložit, že disponuje prostory, které jsou k realizaci kurzu potřeba. To obvykle znamená zejména střelnici. Nemusí ale být majitelem – úplně stačí, když například smlouvou nebo dohodou s majitelem doloží, že má dovoleno jeho střelnici využívat v dostatečném rozsahu a po předchozí domluvě. Také je nutno poukázat, že na střelnici se nemusí odehrávat celý kurz, ale pouze ty jeho části, u kterých to zákon vyžaduje. Teoretická výuka může samozřejmě probíhat na učebně, zrovna tak výuka bezpečného nakládání s nestřílejícími maketami zbraní může probíhat například v tělocvičně. Akreditovaná osoba, která pořádá pouze základní kurzy teorie, se tak může bez střelnice i úplně obejít.

Říkal jste, že kurzy mohou být komerční i nekomerční. Má to vliv na typ střelnice – třeba že komerční kurzy se mohou konat pouze na komerční střelnici?

Rozdělení střelnice na komerční a nekomerční v zásadě nemá vliv. To rozdělení vyplývá z normy ČSN, která není právně závazná. Navíc od té doby, kdy jsou požadavky na střelnici obsaženy v příloze zákona o zbraních, je norma v podstatě zastaralá. Něco jiného je ale provozní řád – pokud provozní řád střelnice říká, že na ní není dovoleno provozovat komerční činnost, tak je to nutno respektovat. Dodržování provozního řádu je ze zákona povinné. Provozní řád je ovšem možné změnit. Ale jak jsem zmínil, ty kurzy nemusí být jen na komerční bázi. Například obce nebo střelecké spolky, které jsou držiteli příslušné zbrojní licence, mohou takové kurzy pořádat jako veřejně prospěšnou neziskovou aktivitu.

Jaké další požadavky musí střelnice splňovat?

V podstatě jen jediný – aby danou činnost bylo možno na dané střelnici provozovat bezpečně. Například pokud je střelnice schválena jen pro pistolové střelivo, nemůže se na ní konat kurz určený pro pušku. Nebo pokud kurz obsahuje výuku přesunů mezi různými kryty, nelze ho provádět na střelnici, kde je střelba dovolena pouze z boxů.

 

APROBACE

Nadstavbový zákon umožňuje i vydání tzv. aprobace. Co to je a k čemu slouží?

Aprobace se dělí na základní a pokročilou. Základní aprobace je podmínkou pro přihlášení do pokročilých kurzů. Vydává ji policie tomu, kdo doloží, že absolvoval základní teoretický i praktický  kurz a úspěšně absolvoval hodnocené střelby. Kromě tohoto přestupního potvrzení valný význam nemá, aspoň v současnosti. Podle nadstavbového zákona je aprobace právním důvodem k vydání povolení na příslušnou zbraň, ovšem taková povolení se dnes běžně vydávají podle zákona o zbraních. Pokud by se tato situace v budoucnu třeba kvůli nějakým dalším posunům na evropské úrovni změnila, může vydávání povolení podle nadstavbového zákona nabýt na významu. Pokročilá aprobace se vydává tomu, kdo prošel celým programem střelecké přípravy, tj. postupně kurzy všech tří stupňů. Ten pak může v tréninku pokračovat v podstatě podle vlastní úvahy, přičemž pokročilá aprobace mu umožňuje na tento účel čerpat státní podporu. Jedinou podmínkou je opět to, že každý rok, ve kterém žádá o podporu, musí úspěšně absolvovat hodnocené střelby.

Zmiňujete hodnocené střelby. O co jde?

V podstatě jde o ověření základních střeleckých dovedností. Hodnocené střelby nejsou součástí žádného kurzu – je možné je absolvovat v rámci veřejné střelecké soutěže, kterou organizuje nebo spoluorganizuje akreditovaná osoba. Součástí té soutěže musí být tzv. standardní střelecká situace, která je přesně popsána v příloze nařízení vlády. Ta je právě tím testem.

Říkáte veřejné střelecké soutěže. Ta veřejnost je povinná?

Ano. Soutěž musí být otevřená veřejnosti, musí být vyhlášena alespoň měsíc předem na internetových stránkách akreditované osoby a musí se do ní přihlásit alespoň dvacet účastníků. Nemusí přitom být všichni účastníci kurzů. Je to jistá forma veřejné kontroly – absolvent musí svou dovednost předvést tak, aby se o ní mohl kdokoli přesvědčit. Také výsledky musí akreditovaná osoba zveřejnit po dobu alespoň jednoho roku.

Dost lidí ale nechce být takhle zviditelňováno, takže organizátoři některých soutěží výsledky ani nepublikují...

To se nedá nic dělat. Jedním z účelů toho zveřejnění je také to, aby si policie v případě pochybností mohla ověřit, jestli se žadatel o aprobaci soutěže opravdu zúčastnil a kontrolované střelby splnil. Organizátor nemusí zveřejňovat všechny účastníky, ale pokud některému vydá potvrzení o absolvování hodnocených střeleb, tak ho ve výsledkové listině musí uvést.

Co když se do soutěže přihlásí samí ostrostřelci a já skončím poslední?

To vůbec nevadí, protože podmínky splnění jsou v nařízení také konkrétně stanoveny. Předně nesmíte během závodu udělat něco, čím byste si vysloužil diskvalifikaci, typicky tedy porušit pravidla bezpečnosti nebo fair play. A dále musíte předepsanou standardní střeleckou situaci vyřešit maximálně za čtyřicet sekund včetně penalizací a nezasáhnout přitom žádnou zakázanou siluetu, tedy tu známou bábu. Ten časový limit je poměrně štědrý, aby situace nediskriminovala účastníky vyššího věku nebo v horším zdravotním stavu. Na druhé straně jediný zásah špatného terče znamená neúspěch. Tedy se vyplatí se soustředit spíše na správnost řešení, než na rychlost.

A co když hodnocené střelby nesplním ani tak? Budu opakovat celý kurz?

Kurz opakovat nemusíte, ale také nemůžete hodnocené střelby opakovat v rámci té samé soutěže. Můžete se přihlásit do jiné soutěže, jejíž součástí jsou hodnocené střelby, a zkusit to znovu.

 

STANOVENÁ ZÁLOHA STÁTU

Dalším novým pojmem je stanovená záloha státu. O co jde?

Stanovená záloha státu je označení účastníků kurzů v rámci programů střelecké přípravy. V zásadě jde o lidi, kteří při svém výcviku využívají nějakou formu státní podpory a na oplátku jsou připraveni pomoci, kdyby to v krizové situaci bylo potřeba. Členem stanovené zálohy státu se účastník stává přihlášením do pokročilého kurzu od úrovně MV-201, když podepíše přihlášku, na které je mimo jiné i slib stanovené zálohy státu.

Ohledně stanovené zálohy státu bych chtěl výslovně uvést jednu velmi důležitou věc. Ani absolvování jakéhokoli kurzu, ani zařazení do stanovené zálohy státu nedává účastníkovi žádné zvláštní pravomoci. Zvláště pak ne pravomoci policejního typu, jako možnost někoho legitimovat, zadržovat, stíhat a podobně. Tohle jsou naopak časté ambice paramilitárních skupin, které nadstavbový zákon v jiné části výslovně zakazuje.

Co když někdo nechce být ve stanovené záloze státu?

Nikdo ho k tomu samozřejmě nenutí, ale pak se nemůže účastnit pokročilých státem akreditovaných kurzů. Tím se mu nebrání v osobním rozvoji, pouze mu na to nebude poskytována státní podpora. Česká republika je liberální stát, a pokud někdo nechce být součástí stanovené zálohy státu a chce trénovat jen pro vlastní potřebu, tak mu to nikdo nezakazuje. Na druhé straně ale také nevidím důvod, proč by mu v takovém případě měl stát na jeho trénink finančně a materiálně přispívat. Možná bych měl poukázat na to, že úplně stejné kurzy, jaké uvádí vládní nařízení, je možné pořádat i bez akreditace, evidence, kontrol nebo čehokoli dalšího. Pouze prostě v takovém případě není nárok na podporu ze strany státu ani získání aprobace.

 

Slib stanovené zálohy státu

• Slibuji věrnost České republice.

• Slibuji, že jako občan a vlastenec budu respektovat principy demokratického právního státu a budu obětavě plnit úkoly, které mi budou jako členovi stanovené zálohy státu uloženy.

• Slibuji, že při plnění úkolů stanovené zálohy státu i v občanském životě budu jednat odpovědně, odvážně a skromně.

• Bude-li to třeba, budu odhodlaně snášet nepohodlí a nebezpečí s tím spojená.

• Slibuji, že budu vždy příkladně dbát zásad bezpečného nakládání se zbraní.

 

Pokud vím, tak ten slib stanovené zálohy státu vyvolal hodně kontroverzních reakcí, zejména vzhledem k historii...

Stanovená záloha státu skutečně má jistou paralelu v naší národní historii, i když jinou, než kterou tam lidé obvykle vidí. Ta symbolická vazba, kterou by stanovená záloha státu mohla mít, se vztahuje ke Stráži obrany státu, která tu existovala za první republiky a jejím účelem byla ochrana hranic. To sice u stanovené zálohy státu není prvoplánovým účelem, ale přesto by právě historie Stráže obrany státu měla být ta tradice, na kterou by stanovená záloha státu mohla symbolicky navázat.

Ale pojďme k těm kontroverzím. Nám se sešlo poměrně hodně reakcí na tu či onu část slibu. Například se některým lidem nelíbilo, že mají někomu slibovat věrnost. Ale to není slib věrnosti někomu. Není to slib věrnosti vládě, prezidentovi atd. Tohle je prostě slib věrnosti České republice. Jestli má někdo problém slíbit věrnost České republice, pak znovu říkám, že ho k tomu nikdo nenutí, ale také mne nenapadá, proč by mu měla Česká republika sponzorovat jeho koníček.

Obdobné je to s tím plněním úkolů. Občané si tu osvojují určité dovednosti. Stát vidí, že ty dovednosti mohou být v nějakých těžších časech užitečné nejen občanu samotnému, ale i ostatním. Proto občanům nabízí podporu. Ale také se potřebuje spolehnout na to, že kdyby došlo na lámání chleba a ta pomoc byla potřeba, tak ten občan – který doteď přijímal státní podporu – se nezačne vykrucovat a pomůže. To mně přijde zcela fér, zvláště když stát vlastně od občana nežádá žádnou jinou záruku než jeho čestné slovo.

Paradoxně nejvíc dotazů se nám sešlo ohledně toho, co znamená, že člen stanovené zálohy státu se má chovat skromně. Myslí se tím zejména to, že by členství ve stanovené záloze státu neměl zneužívat k nějakému vlastnímu zviditelňování nebo sebeprezentaci. Neměl by se tím nějak chlubit nebo chvástat. Měl by se prostě chovat tak, aby svým chováním nedělal stanovené záloze státu ostudu a chránil její dobré jméno.

Proti tomu lze asi těžko něco namítat. Pojďme teď k tomu účelu. Jaké úkoly by SZS měla plnit?

Já bych možná začal tím, za jakých okolností a na jakém právním základu je vůbec možné stanovenou zálohu státu něčím úkolovat. Tím právním základem rozhodně není složení slibu. Když člen SZS slibuje obětavé plnění uložených úkolů, naprosto to neznamená, že je mu možné nařídit kdykoli cokoli. Stát může ukládat povinnosti pouze na základě zákona. Tím zákonem je standardní krizová legislativa (pozn. red.: zákon č. 240/2000 Sb. - krizový zákon,  a v případě vojenských krizových stavů pak zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky). Z toho tedy plyne, že mimo krizový stav nelze SZS ukládat žádné povinnosti, a během krizového stavu jí lze ukládat povinnosti stejným způsobem a za stejných podmínek, jako komukoli jinému. Členství v SZS tedy na ukládání povinností v zásadě nemá vliv, protože za krizového stavu může být občanu uložena pracovní povinnost nebo věcná výpomoc, ať je členem SZS nebo ne. Ten skutečný účel vytvoření SZS je, aby stát věděl, na koho se v případě potřeby může obrátit – kdo má patřičné znalosti a dovednosti a je ochoten pomoci.

Jaké konkrétní úkoly by tedy mohla stanovená záloha státu plnit?

To vám mohu říct jen orientačně, protože krizové situace jsou z povahy věci dost nepředvídatelné. Například bude nějaká oblast evakuována kvůli záplavám a bude riziko, že by tam mohlo dojít k nějakému vykrádání nebo rabování. V tom případě bychom mohli oslovit členy SZS – přednostně asi ty, kteří tam přímo žijí – a požádat je, aby tam zůstali a ty opuštěné majetky střežili.

Lze si ovšem představit i nečekanější situace. Před třemi lety například dosáhlo přemnožení divokých prasat a s ním spojená epidemie afrického moru prasat takových rozměrů, že ve zlínském kraji musel být vyhlášen stav nebezpečí a na likvidaci prasat byli povoláni policejní odstřelovači. To je také situace, kdy by občané vyškolení v používání střelných zbraní mohli být nápomocni. Přitom kdyby někdo před pěti lety tvrdil, že divoká prasata mohou představovat nebezpečí, které si může vyžádat nasazení policejních odstřelovačů, asi by se na něj všichni dívali jako na blázna.

Určitě ale nepočítáme s tím, že by stanovená záloha státu prováděla nějaké zásahy obdobné policejním zákrokům. Ostatně k tomu ani programy střeleckého výcviku nesměřují.

Kdo všechno má vlastně do stanovené zálohy státu patřit?

SZS mají tvořit účastníci pokročilých a vyšších kurzů. Zdůrazňuji účastníci, nikoli absolventi. To skutečně znamená, že kurzant je členem SZS jen po dobu, kdy se účastní výcviku. Z toho plyne, že dlouhodobě jsou do SZS zařazeni pouze ti lidé, kteří už prošli celou soustavou kurzů a teď využívají státní podporu k individuálnímu výcviku v rámci časově neomezeného programu individuální střelecké přípravy, který nařízení vlády označuje nepříliš srozumitelnou zkratkou MV-1-500.

Tomu nerozumím... můžete nám nějak objasnit smysl takového uspořádání?

Stát může SZS využít jen během krizového stavu. Ale nakládání se zbraní během krizových stavů je ta nejsložitější problematika, která se vyučuje až v nejvyšších kurzech. Takže nemá smysl držet v SZS lidi, kteří ještě neprošli kompletním výcvikem – i kdyby je stát mohl povolat k plnění nějakých úkolů v krizovém stavu, oni k plnění takových úkolů ještě nejsou vyškoleni.

Na druhé straně, u účastníků základních kurzů se členství v SZS nevyžaduje ani během výcviku. Předmětem základního výcviku je osobní sebeobrana, takže předpokládáme, že to občan dělá hlavně pro sebe. Proto se na tuto úroveň nevztahuje ani státní podpora, ani členství v SZS.

Nejzvláštnější Vám zřejmě připadá ta situace u pokročilých kurzů. Tam je účastník při přihlášení do kurzu zařazen do SZS a po ukončení kurzu je z ní zase vyřazen. Je to proto, aby byl právě během účasti na kurzu vázán slibem stanovené zálohy státu. A teď mám na mysli zejména tu klauzuli o odpovědném a skromném chování. Pokud má stát akreditací zaručit určitou úroveň kurzů, tak ta úroveň musí být nejen odborná, ale také etická.

Co se vlastně stane, když člen SZS slib poruší?

Při závažném porušení může být ze SZS vyloučen, čímž ztrácí možnost se účastnit akreditovaných kurzů a čerpat státní podporu. Nic jiného mu nehrozí. My to opravdu vnímáme tak, že dotyčný složením slibu dal čestné slovo, že se bude chovat určitým způsobem. Pokud to čestné slovo poruší, tak za to nebude nějak popotahován nebo dokonce pokutován, ale my už ho nemůžeme brát jako osobu, na kterou by se stát v krizové situaci mohl spolehnout.

Na druhé straně ale pro úplnost ještě uvedu, že nesplnění povinnosti uložené podle krizového zákona v době krizového stavu je přestupek, za který může být uložena pokuta až 50 000 Kč. To je ovšem postih, který se vztahuje na kohokoli, kdo nesplní takovou povinnost, ať je členem SZS nebo ne.

Je možné ze stanovené zálohy státu vystoupit? A co se pak stane s osobními údaji?

Členství v SZS je podmínkou účasti v pokročilém a vyšším kurzu, takže v podstatě jediný způsob, jak lze ze stanovené zálohy státu vystoupit, je ukončení účasti v kurzu. Účast na programu individuální střelecké přípravy (MV-1-500) je pak vázána na výše zmíněnou pokročilou aprobaci. Pokud se jí držitel vzdá a odevzdá ji policii, její platnost zaniká a účast v SZS také. Osobní údaje se pak vymazávají, protože stát není dále oprávněn je uchovávat.

Nařízení vlády umožňuje zapsat do stanovené zálohy státu nejen účastníka kurzu, ale i jeho příslušnou zbraň. Jaký to má účel?

V současnosti je to formalita bez praktického významu. Do budoucna je to dodatečná možnost, jak tyto zbraně označit jako určené k zajišťování bezpečnosti státu, a tím zajistit to, aby na ně bylo možné případně aplikovat výjimky ze směrnice o zbraních stanovené pro oblast národní bezpečnosti. Zapsání zbraně do SZS není povinné a provádí se na žádost držitele, který sám rozhodne, jestli chce své zbraně nechat takto zapsat, a popřípadě které. Zbraně zařazené do SZS zůstávají majetkem jejich držitele a není tím omezena možnost jejich normálního využití, ani to nijak neomezuje možnost zbraně např. prodat nebo převést na jiného oprávněného držitele.

 

ETIKA STŘELECKÉ PŘÍPRAVY

Zmínil jste, že u kurzů se bude vyžadovat také určitá etická úroveň. Můžete to přiblížit?

Řeknu to otevřeně: pro úspěch a rozvoj programů střelecké přípravy je klíčové, aby měly dobrou pověst. Koncept programů střelecké přípravy je úplně nový, a pokud by široká veřejnost nabyla dojmu, že se tu za státní peníze cvičí nějací nebezpeční lidé, tak by tento systém mohl být brzy zase zrušen. Proto se nejen vyžaduje, aby účastníci i instruktoři dodržovali určité etické standardy, ale akreditovaná osoba je také do jisté míry odpovědná za dohled nad jejich dodržováním.

To zní dost... ožehavě. Můžete to upřesnit?

Abychom si rozuměli: my od držitele akreditace nežádáme, aby zájemce o účast na kurzu nějak lustroval, četl jim facebook nebo tak něco. Ale nemělo by mu být jedno, jak se lidé chovají přímo na kurzu. Například nemohu doporučit, aby držitelé akreditací dovolili politickou agitaci, a to jakéhokoli typu. Tenhle program by měl opravdu zůstat naprosto apolitický. Všichni samozřejmě máme nějaké politické názory, a máme právo je mít, ale státem akreditovaný kurz v zacházení se zbraní opravdu není vhodným místem pro jejich propagaci. Podobné je to se symboly, i když tam je samozřejmě na místě větší tolerance. Že se na kurzech budou objevovat účastníci ustrojení ve vojenském nebo taktickém stylu, s tím se samozřejmě počítá. Zrovna tak nevadí historická symbolika, která se nějakým přiměřeným způsobem odkazuje například na československé legie nebo protinacistický odboj. Ale třeba insignie cizích jednotek už by problém být mohly – zvlášť kdyby šlo o jednotku státu, který se k České republice nechová zrovna přátelsky. I když v takových případech by připomínky případné kontroly směřovaly spíš k nápravě, než že by rovnou odebírala akreditaci. Na druhé straně, jestli kontrola na kurzu uvidí třeba nášivky SS nebo terče v podobě vlajky ČR nebo EU, další postup bude nekompromisní.

Ohledně těch terčů – je nějak stanoveno, jak mají vypadat?

Nařízení určuje pouze velikost terčů, neřeší jejich podobu. Určitě nechceme omezovat například použití terčů lidských postav, jako je to v některých jiných státech. Běžně používané terče zobrazující generického útočníka jsou samozřejmě zcela v pořádku. Stejně tak fototerče se zobrazením existující osoby, pokud se lze aspoň rozumně domnívat, že ta osoba k tomu dala souhlas. Na druhé straně terče zobrazující nějakou veřejně známou osobnost už by mohly být problém – zejména pokud by bylo zřejmé, že ta osoba by terčem určitě být nechtěla.

Může akreditovaná osoba vůbec takovou situaci nějak řešit? Zvlášť u účastníků?

Akreditovaná osoba je vůči účastníkům i instruktorům ve smluvním vztahu. Je tak nejen oprávněna si ve smlouvě stanovit určitá pravidla chování na kurzu, ale třeba také stanovit, že při hrubém nebo opakovaném porušení může být účastník bez náhrady vyloučen. Obdobné ustanovení by měl obsahovat rovněž vnitřní předpis akreditovaného subjektu a účastníci kurzů by s tím měli být jednoznačně srozuměni.

 

PODPORA STŘELECKÉ PŘÍPRAVY

Zmínil jste že střeleckou přípravu bude stát nějakým způsobem podporovat. Můžete to rozvést?

Ta možná podpora je v současnosti v zásadě dvojího typu: příspěvek na střelivo a možnost využívání státních střelnic. Příspěvek na střelivo může mít podle nařízení podobu buď přímého převodu střeliva, nebo jeho proplacení. Momentálně je dostupná pouze ta druhá možnost, protože vnitro aktuálně nemá žádné náboje vyhrazené pro tento účel.

Takže když se účastním akreditovaného kurzu, tak mi vnitro proplatí vystřílené náboje?

To je trochu zjednodušené. Příspěvek na střelivo nařízení stanovuje jako minimální počet nábojů předepsaný pro splnění příslušného kurzu. Výše příspěvku na jednotlivý náboj bude ministerstvem vnitra veřejně vyhlášena vždy na následující kalendářní rok. Podle nařízení vlády se bude jednat o obvyklou cenu náboje ráže 9 mm Luger v případě střeliva pro krátké zbraně a náboje ráže 5,56 x 45 mm NATO (223 Rem) v případě střeliva pro dlouhé zbraně. Například kurz MV-201 požaduje nejméně 150 výstřelů z pistole a 150 výstřelů z pušky. Pokud v daném kalendářním roce bude cena stanovena pro 9 mm Luger za 5 Kč/kus a 5,56 NATO za 10 Kč/kus, pak celkový příspěvek na jednoho kurzanta bude činit 2250 Kč. Pokud účastník použije dražší střelivo (klidně i jiné ráže) nebo vystřelí více ran, musí si rozdíl doplatit sám.

Kromě toho ministerstvo vnitra nemá personální kapacity na to, aby proplácelo střelivo každému jednotlivému účastníkovi. Ten systém je nastaven tak, že účastníkovi náboje poskytne s příslušnou slevou akreditovaná osoba, a tato osoba si nechá poskytnuté náboje jednou za čtvrt roku od ministerstva proplatit.

Může akreditovaná osoba účastníkům poskytnout třeba přebíjené střelivo, aby snížila cenu?

Může, ale pokud ho sama přebíjí, tak musí mít zbrojní licenci na výrobu a prodej střeliva. Bez ní zákon o zbraních dovoluje přebíjet náboje pouze pro vlastní potřebu.

Kdo má vlastně přesně nárok na příspěvek na střelivo?

Nárok na příspěvek na střelivo mají účastníci pokročilých a vyšších kurzů, v rozsahu předepsaném pro splnění kurzu, a dále účastníci programu individuální střelecké přípravy v rozsahu 500 nábojů ročně. Na základní kurzy se příspěvek neposkytuje. Jednak náplň základního kurzu tvoří osobní sebeobrana, která je primárně v zájmu samotného občana, a jednak základní kurzy vnímáme jako jistý test, jestli to žadatel se střeleckou přípravou myslí vážně. Proto má nárok na státní podporu teprve tehdy, když získá základní aprobaci a projeví zájem ve výcviku pokračovat.

Účastníci programu individuální přípravy – tedy držitelé pokročilé aprobace, kteří v daném roce splnili hodnocené střelby – mají nárok na 500 dotovaných nábojů ročně, které mají vystřílet v rámci své přípravy. Ty si mohou s příslušnou slevou koupit u akreditované osoby, která je držitelem zbrojní licence skupiny C (tedy nákup a prodej zbraní a střeliva). Této akreditované osobě pak bude ministerstvo poskytnuté slevy proplácet jednou za čtvrt roku.

 

MV-1-500 – Individuální příprava

Trvání: 

každý rok, ve kterém účastník žádá o státní příspěvek

Počet výstřelů: 

Žadatel má nárok na příspěvek v ceně 500 nábojů

Vyučovaná problematika

 

• podle úvahy účastníka v rozsahu poskytnuté podpory
• každý rok, kdy žádá o příspěvek, musí splnit kontrolované střelby

 

Budete nějak kontrolovat, jestli držitel pokročilé aprobace skutečně využil dotované náboje na střeleckou přípravu?

Až takhle detailní kontrola by asi byla zbytečná. Držitel pokročilé aprobace už prošel všemi úrovněmi výcviku, čímž prokázal, že jeho zájem se zdokonalovat je skutečný a trvalý. Budeme ale prostřednictvím Centrálního registru zbraní a při kontrolách držitelů zbrojních licencí kontrolovat, jestli někdo dotaci neoprávněně nevyužil vícekrát u různých obchodníků.

Jako druhou formu státní podpory jste uvedl možnost využívání státem vlastněných střelnic. To je také něco zcela nového.

Tohle na rozdíl od příspěvku na střelivo není zcela samozřejmé. Nařízení uvádí, že k tomuto účelu je možné využívat státem vlastněné střelnice pouze do té míry, aby to nekolidovalo s jejich základním účelem, tedy výcvikem ozbrojených složek. Také lze stanovit, že to nebude zadarmo, ale za nějakou sníženou cenu. Ministerstvo vnitra (a případně ministerstvo obrany) proto bude zveřejňovat seznam střelnic, které lze takto využívat, včetně informací o době a způsobu využití a případné ceně. Nutno ovšem podotknout, že ta možnost využívání státních střelnic se vztahuje jen na účastníky individuální střelecké přípravy, kteří už prošli celou soustavou kurzů a získali pokročilou aprobaci. V současnosti navíc ještě není tato možnost organizačně zajištěna a předpokládám, že to bude obnášet ještě docela složitá jednání.

Není tady trochu problém v tom, že zákon o zbraních dovoluje držitelům zbrojních průkazů střelbu jen na střelnicích schválených podle zákona o zbraních, a to státní střelnice obvykle nejsou?

Není to problém, protože zvláštní právní norma má přednost před obecnou. Pokud nadstavbový zákon výslovně říká, že tato skupina držitelů zbrojních průkazů to má dovoleno, ustanovuje tím výjimku z pravidla.

Asi bychom mohli mluvit ještě dlouho, ale článek je už tak dost rozsáhlý. Kam se můžou obrátit zájemci o případné další informace?

Pro zájemce o akreditaci uspořádalo ministerstvo vnitra již dva konzultační dny, určené právě k řešení takovýchto podrobností a dotazů. Nevylučujeme, že do budoucna budeme k dalším tématům podobné akce pořádat i nadále. Zájemcům o účast v akreditovaných kurzech by měli být schopni poskytnout potřebné informace primárně pořadatelé těchto kurzů, kteří získali akreditaci. Tady je ovšem na místě trpělivost, první zájemci o získání akreditace teprve procházejí akreditačním řízením. Celý systém se tedy musí nejprve rozběhnout.

Děkujeme za rozhovor a doufáme, že se programy střelecké přípravy budou zdárně rozvíjet.

Také vám děkuji. Uděláme pro to, co bude v našich silách.

 

 
David Karásek - analytik a člen představenstva LEX z.s.