Málokoho asi překvapí, že české a slovenské zbraňové zákonodárství si jsou velmi podobné. Před rokem 1993 platil v obou částech tehdejší federace zákon č. 147/1983 sb. O zbraních a střelivu, který ideově navazoval na ještě poměrně stručný zákon č. 162/1949 sb. Otázku zbraňové legislativy sice poprvé hlouběji propracovával, byl ale zejména požadavkem „aby jich (zbraní) nemohlo být zneužito proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení“ v praxi velmi restriktivní.

Po listopadu 1989 byl zákonem č. 49/1990 Sb. tento stav částečně změněn, ale skutečně moderní zákon hodný nových demokratických poměrů přišel až po rozdělení federace - v České republice to byl zákon č. 288/1995 Sb., slovenští zákonodárci si s úpravou zbraňové legislativy pospíšili a svůj zákon č. 246/1993 Z. z. Přijali již v září 1993 a v platnost vstoupil 1. ledna 1994.

Místy doslovná shoda mezi těmito dvěma zákony a bohužel i sdílené nesmysly, například zákaz „zbraní se zařízením k osvětlování cíle“, pro nás mohou být dostatečným důkazem, že se i českému střelci vyplatí bedlivě sledovat legislativní dění u našich východních sousedů. Některé dosti pochybné legislativní zásahy doby nedávné by se totiž snadno mohly stát modelem pro podobné aktivity zákonodárců v Česku.

Zákon č. 246/1993 Z. z. platil na Slovensku s několika novelami a zásahy Ústavního soudu až do 1. ledna 2004, kdy ho nahradil zákon č. 190/2003 Z. z., který s několika významnými změnami platí dodnes. Časová i obsahová blízkost s českým zákonem č. 119/2002 Sb. je ještě zřetelnější. V následující části článku se proto soustředíme zejména na ta místa, která jsou v české a slovenské legislativě pojata rozdílně.

LASEROVÝ ZAMĚŘOVAČ POVOLEN

Rozdělení zbraní do kategorií A až D je identické s českým. V oblasti zakázaných doplňků zbraně se kromě noktovizorů zvlášť upravují i zaměřovače s technologií termovize, které český zákon zvlášť nejmenuje. Ale jeden výdobytek mohou naopak čeští střelci svým východním sousedům závidět: Mezi zakázanými doplňky zbraně již není uveden laserový zaměřovač (v zákoně č. 190/2003 Z. z. ještě zakázaný, ale povolen novelou č. 92/2010 Z. z.).

Skupiny zbrojních průkazů jsou rovněž identické s českými, jen v opačném pořadí. U zbrojních průkazů pro ochranu osoby a majetku se navíc rozlišuje, zda je vydaný pouze na držení (sk. B) nebo i na nošení (sk. A). Zbrojní průkaz pro pyrotechnický průzkum slovenská legislativa nezná a tuto oblast řeší jinou zákonnou úpravou.

Restriktivněji je vymezen i pojem držení zbraně. Oproti české právní úpravě, která stanoví, že ve vlastních prostorách a se souhlasem vlastníka nebo nájemce jde v zásadě vždy o držení, slovenská legislativa toto omezuje definici, že držení znamená „přechovávať a mať pri sebe zbraň a střelivo na miestach určených v preukaze zbraně".

MUSÍ PROKÁZAT POTŘEBU

Výraznější rozdíly jsou v procesu získávání zbrojního průkazu. Když odhlédneme od povinnosti dokládat psychologický posudek, které se budeme obšírněji věnovat níže, je tu navíc nutnost prokazovat potřebu držet, případně nosit zbraň (u nás jen uvedení důvodu). To je nařízení, které má široké možnosti výkladu, a praxe se často výrazně liší od jednoho policejního oddělení k druhému, zejména pokud jde o zbrojní průkaz k nošení na osobní ochranu.

Žadatel o zbrojní průkaz skupiny D (lovecký) musí dokládat registraci v lovecké organizaci a žadatel o skupinu E (sportovní) musí doložit členství ve střeleckém klubu. Od novely v roce 2011 zároveň platí, že ztráta členství v příslušném sportovním střeleckém klubu automaticky znamená ztrátu zbrojního průkazu.

ZKOUŠKA PŘED KOMISÍ

Na Slovensku neexistuje institut zkušebních komisařů a zkoušky odborné způsobilosti se skládají před komisi složenou ze dvou policistů, prokurátora a lékaře. Formou zkoušky je ústní přezkoušení z legislativy, nauky o zbraních a střelivu a zdravotnického minima a dále praktické prokázání znalosti bezpečné manipulace se zbraní. Zkoušku může vykonat i cizinec, který neovládá slovenský jazyk, za předpokladu, že si na vlastní náklady obstará tlumočníka.

U příslušníků ozbrojených složek nahrazuje zkoušku o odborné způsobilosti prohlášení nadřízeného, u lovců lovecká a doplňková lovecká zkouška. U absolventů vybraných vysokoškolských oborů (vojenské, policejní, právo, medicína) a u absolventů středních policejních, vojenských a zdravotnických škol se promíjí příslušná část teoretické zkoušky, u vyučených zbrojím a u držitelů minimálně třetí výkonnostní třídy ve střelbě pak zkouška praktická.

Policejní orgány mohou nařídit opakování zkoušky odborné způsobilosti, pokud dospějí k názoru, že „z konania držitela zbrojného preukazu vyplývá, že nemá dostatok vědomostí a praktických schopností zistených pri jeho manipulácii so zbraňou“.

NENECHÁVAT ZBRANĚ V AUTĚ

Rozdíly jsou i v právní úpravě bezpečného uložení zbraní. Do deseti kusů zbraní kategorie B a C nemá držitel povinnost ukládat je do trezoru, ale každá zbraň musí být uložena odděleně. Pro zbraně kategorie A a pro větší počet zbraní než deset je trezor povinností.

Výslovně je v zákoně uveden zákaz nechávat zbraně bez dozoru v zaparkovaném motorovém vozidle. Zásobníky zbraní je nutné ukládat odděleně od zbraně a pod samostatným zámkem (tj. např. společně se střelivem). Policejní orgány mají právo bezpečné uložení zbraní kontrolovat, u držitelů zbraně kategorie A na výjimku k tomu mají dokonce povinnost.

KONEC INTERNETOVÝCH OBCHODŮ

Legislativní vody ve slovenské zbraňové legislativě v době nedávné rozvířily dvě kontroverzní novely zákona. První z nich vstoupila v platnost jako zákon č. 92/2010 a jejím hlavním účelem bylo nové, přesnější vymezení některých pojmů v oblasti zbraňového zákonodárství a harmonizace s předpisy a nařízeními Evropské unie.

Zde se ovšem ukázala zbrklost a amatérismus těch, kdo novelu připravovali, protože se kvůli jednomu drobnému opomenutí naráz z předpisu EU vyžadovaného a celkem nekontroverzního zákazu internetového prodeje zbraní kategorie A až C stala výrazně restriktivní úprava dotýkající se široké veřejnosti.

Zákonodárci totiž opomněli specifikovat kategorie, kterých se zákaz týká, a tak vstoupil do účinnosti pro všechny zbraně, tj. i pro zbraně kategorie D. V ilegalitě se tak například ocitly všechny internetové obchody nabízející airsoftové zbraně, komponenty, ba i plastové kuličky, neboť i ty jsou klasifikované jako střelivo.

Druhá „rána“ této novely dopadla na sběratele a držitele historických zbraní. Definice historické zbraně se totiž změnila z formulace „zbraň vyrobená alebo jej model vyvinutý najneskór do 31. decembra 1890“ na formulaci „zbraň, ktorá bola vyrobená do 31. decembra 1890“. Sběratelé tedy nově museli prokázat, že jejich zbraně nejen, že modelově vychází z historického typu, ale i byly reálně vyrobeny před rokem 1890. V opačném případě se změnila klasifikace zbraně na kategorii B nebo C a sběratel byl povinen si opatřit zbrojní průkaz a příslušná povolení. Nepřekvapí, že jako v podobných případech v jiných zemích i zde naprostá většina těchto zbraní přešla do ilegality.

NA KOLENI. NEBO Z ŠUPLÍKU?

Dne 30. srpna 2010 došlo v bratislavské Devinskej Novej Vsi k tragické události, kdy člen klubu vojáků v záloze začal řešit sousedské spory samonabíjecí puškou, odvozenou od vojenské samočinné zbraně. Masakr, jenž si vyžádal osm životů a další vážně zraněné, vyvolal bleskurychlou reakci ze strany slovenského ministra vnitra Daniela Lipšice (KDH), který během pouhých dvou dnů předložil významnou novelu zákona o zbraních.

Rychlost, s jakou byla novela připravena a kterou ostatně známe i z podobných případů v jiných státech, byla nepochybně vedena snahou svézt se na zájmu veřejnosti a médií a této populistické páky využít k rychlému prosazení nové restriktivní legislativy. Kriticky myslícímu člověku v takových situacích vyvstává otázka, zda se novela bleskově šila horkou jehlou na koleně, nebo zda cynicky čekala připravena v něčím šuplíku na „vhodnou" příležitost. Těžko říci, která z obou alternativ je více zneklidňující.

V předložené podobě novela zakazovala typ zbraně, kterou bratislavský střelec použil, tedy samonabíjecí zbraně stejného vzhledu jako zbraně samočinné (kupříkladu civilní verze SA vz. 58). Široká formulace této definice by ale podle některých komentátorů postavila do ilegality např. i Glock 17 (který je vzhledově identický s plně automatickým Glockem 18) a naopak nechávala zcela netknuté samonabíjecí zbraně, jež jsou sice funkčně zcela identické se „zcivilněnými“ automaty, ale nikdy neměly samočinnou předlohu.

Zde naštěstí zvítězil zdravý rozum a restriktivní návrhy pana ministra se „smrskly“ do formulace, že zbraně konstrukčně odvozené nebo upravené ze zbraní samočinných jsou vždy zbraní kategorie B (kterou ostatně z drtivé většiny byly i bez explicitního vyjádření).

HURÁ K PSYCHOLOGOVI!

Jakkoliv tato novela přinesla i některé pozitivní změny (například korigovala absurdní zákaz dálkového prodeje u zbraní kategorie D), její druhé těžiště leželo v povinném zavedení psychologických testů pro žadatele o zbrojní průkaz i pro jeho stávající držitele. Kromě obvyklé zdravotní způsobilosti (která do té doby mohla, a nemusela zahrnovat zvláštní psychologické vyšetření, stejně jako v ČR) byla zavedena nová kategorie tzv. psychologické způsobilosti, která je definována velmi všeobecně jako „schopnosť držať alebo nosiť zbraň a střelivo bez zníženia, narušenia alebo obmedzenia psychických schopností.“

Tento posudek může žadateli o zbrojní průkaz vydat pouze klinický psycholog. Policejní útvar má navíc právo kdykoliv požadovat opakování vyšetření, pokud usoudí, že vznikla „odôvodnená pochybnosť o psychickej spôsobilosti držitela zbrojného preukazu“. Posudek musí být vystaven také při každém prodloužení zbrojního průkazu skupin A (nošení k osobní ochraně) a C (výkon zaměstnání) a korunu vší absurditě nasazuje povinnost nosit dotyčný posudek vždy s sebou podobně jako zbrojní průkaz a průkaz zbraně.

PROTESTY NEPOMOHLY

V tomto bodě byly protesty slovenské odborné veřejnosti, zaštítěné sdružením Legis Telum (obdoba našeho LEX o. s.) marné. Neuspěla ani slovenská Generální prokuratura, která poukazovala na nesmyslnost tohoto požadavku s ohledem na fakt, že psychologické vyšetření z právního pohledu konstatuje současný stav a není použitelné k predikci budoucího vývoje, a zároveň varovala, že zde při prosazování může hrát roli ekonomický zájem lobby klinických psychologů, kteří budou na úkor střelců z novely profitovat.

Návrh vstoupil v platnost jako zákon č. 128/2011 Z. z. a pro českého střelce je výrazným varováním - není vůbec vyloučeno, že se nějaká podobná úprava skrývá i v hlavách a šuplících našich zákonodárců a čeká na vhodný okamžik. Psychologové by jistě nebyli proti...

ThDr. Petr Jan Vinš - člen LEX o.s.

Článek vyšel v čísle 4/2013 a publikujeme jej s laskavým svolením šéfredaktora časopisu ZBRANĚ & NÁBOJE.