V poslední době se v médiích často skloňují pojmy „útočná puška“, „útočná zbraň“. Jsou to výrazně agresivně znějící nálepky budící hrůzu a jitřící emoce společnosti, již tak dosti napjaté po nedávné tragické události. Jak tento pojem vlastně vznikl? Kde má svůj původ? Jaké má zakotvení v české legislativě či technické normě?

Pojem pochází přímým překladem z německého názvu zbraně Sturmgewehr StgG 44. Za názvem samotným nestojí nikdo menší než sám vůdce Třetí Říše, který takto poutavě pojmenoval nově zkonstruovanou zbraň Machinenpistole MP43. Proč byl zvolen právě tento název? Jak vidíte, nešlo v jádru o nic jiného, než, jak bychom dnes řekli, PR – bylo zvoleno chytlavé heslo usnadňující propagaci nového produktu. Jak je pro němčinu zvykem, název je slovní složeninou ze slov Sturm (bouře, zteč, útok aj.) a Gewehr (pistole, puška, zbraň). Byla to samočinná (tedy řečí anglicismu „plně automatická“) puška na náboj středního balistického výkonu. Co si pod tímto pojmem představit? Většina pušek té doby byla buď silné ráže určené pro přesnou střelbu na větší vzdálenosti, ale pro vyšší zpětný ráz nevhodné ke střelbě tzv. dávkou (typické lovecké ráže např.), nebo naopak ráže pistolové, při střelbě dávkou snáze ovladatelné, ale s omezeným účinkem a účinným dosahem (každý si zajisté vybaví například oblíbený vánoční film Sám doma, kde se v gangsterském scénce z videokazety objevuje samopal Thompson).

Z jazyka německého se tento pojem přeplavil přes Atlantik a přímým překladem zdomácněl v USA. Americká armáda pojem „assault rifle“ (assault – útok, výpad, přepadení, napadení; rifle – puška, kulovnice) definuje jako „skladnou samočinnou zbraň na náboj středního balistického výkonu s odnímatelným zásobníkem a efektivním dosahem alespoň cca 300 metrů“. Podle této definice americké armády by tedy například česká puška CZ 805 BREN A1 ve vojenské verzi spadala mezi „assault rifles“. Naopak civilní verze BREN 2 Ms této definici neodpovídá. Neodpovídá jí ostatně ani žádná civilní verze pušek typu AR-15 (neschopnost střelby dávkou), AR-9 (neodpovídající ráže a výkon, neschopnost střelby dávkou), ani AR-10 (neodpovídající ráže, neschopnost střelby dávkou). Zde je nutno podotknout, že i někteří čeští prodejci, zjevně kvůli chytlavosti názvu, občas špatně označují prodávaný obchodní artikl. Jedná se však pouze o obchodní označení (které navíc ani není v souladu s touto US Army definicí).

Vyjma pojmu „assault rifle“, definovaného v US alespoň armádním předpisem, bývá médii často užíván i pojem „assault weapon“ (weapon – zbraň). Zde již žádná unifikovaná definice neexistuje a každá jurisdikce jednotlivých států s tímto termínem zachází více či méně volně. V některých jurisdikcích jsou tyto zbraně definovány jako „samonabíjecí pistole, pušky a brokovnice s odnímatelným zásobníkem a jednou nebo více dalšími vlastnostmi“. Jiné jurisdikce do této skupiny řadí i brokovnice s revolverovým válcem. Dokonce ani výkladové slovníky se na jednotné definici neshodují a lze tedy tento pojem označit minimálně za zavádějící. Ani tato nejasnost definice však federální vládě nezabránila zavést v letech 1994-2004 Federal Assault Weapon Ban (Federální zákaz „útočných zbraní“). Hlavním důvodem zavedení byl předpoklad, dnes již víme, že zcela mylný, že zákaz povede k prudkému snížení negativního společenského fenoménu masových střeleb. Jak je patrné z grafu v šedé oblasti, žádný účinek se nedostavil; množství masových střeleb tedy s typem zbraní nikterak nesouvisí a jejich příčinu je nutno hledat jinde. Třetina případů ze všech započítaných do této statistiky (149) byla spáchána nelegálně drženou zbraní (což platí i pro uvedené období 1994-2004). Nelegální držitel zbraně se platností legislativy už ze samotného principu věci příliš nezaobírá. Legalita držení se samozřejmě vztahuje k místnímu právu toho kterého státu.

Zdroj: US Mass Shootings, 1982–2023: Data From Mother Jones’ Investigation

To jsme se ovšem z českých luhů a hájů dostali poměrně daleko. Český zbraňový zákon a jeho kategorizace je poměrně přísně stavěn na technických specifikacích, aby bylo zcela jasně a jednoznačně možno určovat a rozhodovat co je která zbraň zač. Jak je tedy dle české jurisdikce definována skupina „útočných zbraní“? Nikterak! Tento pojem nemá žádnou oporu ani v zákoně, ani v technických předpisech a je tak pouze prázdným mediálním termínem srovnatelným například s podobně často užívaným slovním spojením „bojová plemena psů“. Český právní řád ani kynologické standardy tento termín neznají ani neuznávají. Dle vyjádření Českomoravské kynologické unie tento pojem není správný a je zavádějící. Za svého psa a jeho chování ve společnosti nese právní odpovědnost majitel.

No a nejinak je tomu u zbraní. Nic jako „útočná“ zbraň neexistuje. Může být útok vedený zbraní, a to zbraní jakoukoliv – budeme-li se bavit o definici zbraně dle platného trestního zákona (§ 118), je jí cokoliv, co může učinit útok proti tělu účinnější. Z toho by tedy vyplývalo, že „útočnou zbraní“ bude cokoliv, co bude použito k aktu útoku, tak jak je definován v trestním zákoníku. Naopak zbraň užitou jakkoliv jinak, než k útoku dle zmíněné právní definice, takto rozhodně nazvat nelze. Takováto kategorizace by ani nebyla taxativně možná vymezit, protože to bychom se mohli dále bavit o zbraních loveckých (použitých v danou chvíli k lovu), zbraních sportovních (použitých v danou chvíli při sportovním klání), zbraních obranných (použitých v souladu s platnou legislativou k obraně zdraví, života, majetku), zbraních tréninkových (tedy v danou chvíli užívaných k tréninku ve střelbě či manipulaci), nebo například zbraních latentních (tedy takových, které aktuálně nejsou aktivně používány a tiše odpočívají v trezoru či pouzdře na opasku). Jak vidno, označovat zbraně dle jejich aktuálního způsobu užívání je právně zcela nevymahatelné. Absurditě tohoto celého už jen nasazuje pomyslnou korunu fakt, že ve všech uvedených případech se může jednat o jednu a tu samou zbraň, jen v různých situacích na časové ose.

Útok je něco, co provádí pachatel. Rozhodne-li se k útoku použít zbraň, nikterak tím neovlivňuje její klasifikaci. Tak, jako se z automobilu užitého jako zbraně (2016, Nice, Francie; 1973, Praha, ČSSR) nestane „útočný automobil“, z rozlitého a zapáleného benzínu (2021, Bohumín, ČR) se nestane „útočný benzín“, a z nože použitého k teroristickému útoku (např. 2017, London, UK; 2024, Ra'anana, Israel) se nestane „útočný nůž“, tak ani užití jakékoliv palné zbraně – bez ohledu na její velikost, barvu, vzhled, funkci, ráži, či dokonce třeba legalitu jejího držení – z ní nečiní „útočnou palnou zbraň“. Útok je cílené úmyslné protiprávní jednání člověka. Je to lidská aktivita, nikoliv funkcionalita předmětu.