Jak jsme slíbili v zápisu z valné hromady LEXu, zveřejňujeme první část faktů o zbraních přednesenou p. Blažkem.

Fakta o zbraních, jak je zjistilo OSN (zdroj Seventh United Nations Survey of Crime Trends and Operations of Criminal Justice Systems 1988-2000; United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute - UNICRI 2002)

Data samozřejmě nejsou aktuální, protože průzkum probíhal několik let.

Pro upřesnění: byly použity údaje pouze ze srovnatelného civilizačního a kulturního okruhu. Jinak by situace vyznívala mnohem lépe pro tzv. méně vyvinuté státy, kde je sice volný přístup ke zbraním, ale morálka je na vyšší úrovni než v našich oblastech.

Z údajú, které byly vyhodnocovány plyne, že statistiky se nezabývají vztahem např. zákazu zbraní a následným zvýšením počtu vražd, provedeným jiným způsobem. To platí i v oblasti sebevražd. Nedávno bylo publikováno několik článků s odkazem na Reuters, které uváděly, že ve Švýcarsku se páchá velké procento sebevražd palnou zbraní (25%). Tento fakt opět vedl k nářkům na velkou přítomnost zbraní ve Švýcarsku. Pouze nikoho nezarazil fakt, že 75% sebevražd je spácháno jinak. Tedy i přes dostupnost palných zbraní si lidé hledají jiné způsoby sejití ze světa. Je to příznačné zacházení s fakty.

Kde to bude možné, bude uvedeno srovnání ČR, USA, UK, Švýcarska ev. pro ilustraci i jiných zemí. Jak z průzkumu plyne, ne vždy byly státy ochotny vydat určité informace, takže v některých kapitolách bylo odpovědí více, v jiných méně, záleželo na ochotě státních orgánů tyto údaje poskytnout. Data jsou uváděna v přepočtu na 1000 obyvatel, pokud není uvedeno jinak.

Vraždy obecně

1. Kolumbie 0,617

2. JAR 0,496

5. Rusko 0,201

6. Mexiko 0,13

20. Polsko 0,056

23. Bulharsko 0,044

24. USA 0,042

30. Finsko 0,028

31. Slovensko 0,026

40. Francie 0,017

41. ČR 0,016

46. UK 0,014

49. Německo 0,011

56. Švýcarsko 0,009

Z těchto čísel vyplývá jediné-totiž fakt, že restrikce zbraní nemaji žádný vliv na počet násilných úmrtí. Rusko, kde je nutno mít povolení i na některé chladné zbraně, je na jednom z předních míst v počtu násilně usmrcených, Mexiko, kde jsou palné zbraně silně omezovány, je rovněž na jednom z čelných míst. Všimněme si, že USA se v této statistice nacházejí až na 24. místě za Bulharskem. Poznamenejme si, že ČR a UK jsou na tom přibližně stejně a to v UK je uplatněn plošný zákaz zbraní a v ČR nikoliv. A významným fenoménem je Švýcarsko s volným přístupem ke zbraním, které je na jednom z posledních míst. Lépe jsou na tom pouze země jako Řecko (zbraně příliš neomezující, zejména dlouhé zbraně typu brokovnice) a státy asijské. Znamená to také, že restrikce, uplatněné na zbraně ve společnosti nemají na celkový počet násilných úmrtí vliv. Pokud lidé chtějí někoho zabít a nemají po ruce palnou zbraň, použijí prostě něco jiného. Bezpečnostní situace v zemích, kde je uplatňována přísná restrikce na zbraně, se navíc stále zhoršuje-viz Příloha 2.

Loupeže

(opět přepočteno na 1000 ob.)

1. Španělsko 12,326

2. Chile 6,925

4. Jižní Afrika 4,443

6. Mexiko 2,025

8. UK 1,574

11. USA 1,385

15. Austrálie 1,16

16. Holandsko 1,135

19. Rusko 0,923

23. Německo 0,720

38. Francie 0,4

39. ČR 0,4

43. Švýcarsko 0,29

47. Slovensko 0,232

Za povšimnutí stojí fakt, že na 1. místě se nachází evropská země s restriktivním přístupem ke zbraním, 6. místo zaujímá Mexiko, opět silně restriktivní a na 8. místě je UK s plošným zákazem zbraní. Stejně tak je zajímavé, že USA jsou více či méně srovnatelné s Austrálií (silně restriktivní politika) a Holandskem (silně restriktivní politika). Rusko s restriktivní politikou je na tom hůře než Německo s méně restriktivní politikou vůči zbraním. Zajímavý je fakt, že ČR je na tom stejně jako Francie, liší se až na 4. desetinném místě. A nikoho, kdo je znalý věci, nepřekvapí, že Švýcarsko je na jednom z posledních míst při volném přístupu ke zbraním. Zajímavá je i pozice Slovenska s obdobnou politikou jako ČR (v době průzkumu).

Celková úroveň kriminality

(nápad obyvatelstva trestnou činností, přepočtený na 1000 obyvatel)

1. Dominikánská republika 113,822

2. Nový Zéland 105,881

3. Finsko 101,526

4. Dánsko 92,827

6. UK 85,517

8. USA 80,064

9. Holandsko 79,577

10. JAR 77,186

11. Německo 75,999

18. Česká republika 38,225

20. Švýcarsko 36,186

31. Rusko 20,585

36. Slovensko 16,353

39. Mexiko 12,84

Souvislosti, plynoucí z těchto dat jsou pro zastánce restriktivní politiky velmi nemilé: na předních místech jsou zeme, kde by to nikdo nečekal a navíc s restriktivním přístupem ke zbraním-Finsko a Dánsko. Úroveň kriminality v UK stále stoupá a jak plyne ze statistik, tak je vyšší než v USA. Vztah k restrikcím zbraní je zde opravdu zarážející. Stejně tak, jako pozice Holandska ve vztahu k USA a UK. Rovněž Německo se svou restriktivní politikou je na tom hůře než méně restriktivní ČR(téměř o 100%). Nikoho nepřekvapí pozice Švýcarska, ale pozice Ruska a Mexika je zajímavá. Plyne z těchto dat i něco o zdraví společností jichž se týkají a hmotné úrovni. Drobná kriminalita, která je i součástí těchto údajů, je zřejmě více přítomna ve vyspělejších společnostech, zatímco společnosti, které si udržují určité povědomí o morálních kriteríích nebo mají nižší životní úroveň, touto kriminalitou tolik netrpí. Samozřejmě není zde úplně jasno, jak které státy poskytovaly údaje, nicméně za zamyšlení tato fakta stojí.

Útoky na obyvatele

(uváděno v přepočtu na celkovou populaci dané země)

1. Saint Kitts and Nevis 3%

2. UK 2,8%

3. Nový Zéland 2,4%

4. Austrálie 2,4%

5. Canada 2,3%

6. Finsko 2,1%

11. USA 1,2%

16. Holandsko 1%

17. Švýcarsko 1%

18. Rakousko 0,8%

ČR nebyla uvedena, ale dá se předpokládat obdobná situace jako v Holandsku.

Opět je jasně patrné, že restrikce zbraní nedosáhly zamýšleného efektu. Z 21 zemí, uváděných v průzkumu vcelku suverénně nejhorší je situace v zemích s úplnou nebo částečnou restrikcí přístupu ke zbraním.

Proto by se veškeré úvahy na poli restrikcí proti zbraním měly spíše ubírat směrem ke studiíím, zabývajícím se zdravím a to morálním celé společnosti, ve které by se měly zbraně omezit. Jasně se totiž ukazuje, že zbraně nepůsobí ve standardních, morálně vyspělých společnostech jako prvek snižující bezpečnost, ale naopak prvek bezpečnost posilující a stabilizující. Ze všech dostupných dat významně vystupuje fakt, že v normální civilizované společnosti nelze brát spořádaným občanům právo na obranu, stejně tak právo na provozování oblíbeného sportu či lovu bez snížení úrovně zodpovědnosti a bezpečnosti. Je zapotřebí si uvědomit, že i úloha policie je rozdílná oproti tomu, jak je velmi často publikována. Policie v zásadě nechrání ohrožené jednotlivé občany přímo, pouze tlumí zločin tím, že hlídkuje a provádí vyšetřování již spáchaných deliktů. V příloze 1 je uveden pohled na právo na sebeobranu z pozice mezinárodního práva, tak jak byla vypracována D. Katesem.

Obecně se ukazuje, že ve společnosti zákona dbalých občanů, je velmi nebezpečné odstranit ze společnosti prvky pro sebeobranu, protože pak stačí jedinec, který zákony nerespektuje a má takříkajíc volné pole působnosti-viz Virginia masakr. Všichni na té univerzitě respektovali gun-free zonu. Jeden jedinec, který nectil zákony ji nerespektoval. Navíc úplně selhal systém ochrany. Stačil by jeden zákonů nedbalý člověk mezi oběťmi a mohlo vše dopadnout jinak.

V příloze 2 je uveden výtah ze zprávy SAS 2004, týkající se situace ve Velké Británii před přijetím a po přijetí zákona. Paradoxně se zvyšuje počet trestných činů spáchaných se zbraní. Ze statistik zde uvedených však vyplývá, že není čemu se divit a lze předpokládat, že další restrikce a omezení občanských svobod již nemohou situaci zlepšit. Z hlediska obecné bezpečnosti naopak může dojít pouze ke zhoršení. Tomu faktu napomáhá i stále se snižující účinnost kamerových systémů, které zločince již přestávají zajímat a naučili se je účinně obcházet.

Jak je uvedeno v Příloze 2, může se stát, že dojde k neštěstí. Problém je opět s kulturním okruhem, ve kterém se pohybujeme. V případě našeho kulturního okruhu jde o to, že incidenty obdobné nedávnému masakru ve Virginii, vyvolávají ihned veřejnou hysterii a volání po přísnější kontrole zbraní aniž by se kdo zamýšlel nad širšími dopady takových restriktivních akcí.

Příloha 1

Pohled na sebeobranu z hlediska mezinárodního práva

(Individuals’ Right to Self-Defense under International Law, by Don Kates)

Základem mezinárodního práva bylo a zůstává právo jedince na sebeobranu. V první instance je to záležitost jednoduché logiky. Národní státy jsou seskupením obyvatel, kteří na daném teritoriu žijí. Proto právo na obranu těchto států úzce souvisí s právem na sebeobranu obyvatelstva. Toto právo na sebeobranu je vyjádřeno článkem 51 charty OSN. Právo na sebeobranu bylo ve skutečnosti klíčovým startovacím bodem pro mezinárodní právo. Mnoho z prvních mezinárodních smluv na tomto poli zahrnovalo rozsáhlé diskuze na téma sebeobrany. Právo na individuální sebeobranu je rovněž implicitním v současných mezinárodních právních instrumentech. Právo na život, tak jak je deklarováno v Universal Declaration of Human Rights (UNGA, 1948, art. 3), neá v zásadě opodstatnění, pokud není doprovázeno právem chránit život.

Toto právo na individuální sebeobranu je rovněž přijímáno moderními filosofy, z nichž mnozí argumentují i tímto faktem pro zdůvodnění práva vlastnit zbraň, která je jediným účinným nástrojem sebeobrany. Tomu oponují pacifisté, kteří vyjadřují názor, že jedinec nesmí použít násilí v žádném případě, možnost použít násilí odpírají i státům. Nicméně v průběhu historie nejrozšířenější světová náboženství – v to zahrnujíc i křesťanství, judaismus, islám – stejně uznávala právo (někdy i povinnost) zabít v sebeobraně.

Univerzální právo na sebeobranu má silné praktické oprávnění. Policie ani jiné represivní složky nemají totiž povinnost ochraňovat ohroženého občana. Tlumí zločinnost v podstatě pouze tím, že hlídkují a vyšetřují již spáchané trestné činy. Zákon nevyžaduje po policii, aby ochraňovala jednho konkrétního ohroženého člověka, který je právě ohrožován útokem nebo je dokonce v nebezpečí života. Tento princip byl již uplatněn v několika soudních procesech (např. V případě Warren v District of Columbia (US, District of Columbia Court of Appeals, 1981)). To odráží fakt, že policie, vzhledem k omezeným prostředkům, které má, není prostě takovou ochranu schopna realizovat.

Sources: Cassese (2003); Kates (2003)

Příloha 2

Situace ve Velké Británii před a po přijetí restriktivních zákonů proti palným zbraním

Omezení zbraní ve Velké Británii

Zákon, týkající se nabývání střelných zbraní z roku 1997 ve Velké Británii představuje případovou studii, zabývající se prevencí násilí spáchaného se zbraní, která je pečlivě sledována politiky a advokáty z jiných zemí. Zatímco zákon snížil počet kontrolovaných typů zbraní v oběhu, jeho celkový efekt je spíše negativní.

Před platností tohoto zákona, Anglie a Wales měly nejnižší míru úmrtnosti, zaviněnou palnou zbraní , mezi vyvinutými státy světa a nejnižší ve sledovaných 21 státech Evropy (Krug, Powell, and Dahlberg, 1998). Policie započala se statistickým zveřeňováním údajů o úmrtích na následek zranění palnou zbraní zveřejňovat až od roku 1977, kdy bylo evidováno méně než 100 úmrtí každý rok a přepočteno na obyvatele činilo 0,18 na 100 000 obyvatel (Obr. 1). Tato situace se započala měnit téměř ihned po přijetí nových, silně restriktivních zákonů.

Obr. 1: Vývoj situace v obvlasti útoků na člověka a úmrtí zapříčiněných palnou zbraní v Anglii a Walesu (není evidováno oprávněné a neoprávněné použití zbraně)

Note: From 1998–2003, crime reporting changed from the calendar year to 1 April–31 March.

Sources: Personal communication, Office of National Statistics (8 August 2003); Home Office (2000a, 2001b, 2002, 2004a)

V zásadě platí, že v kultuře, nezvyklé občasným excesům, spáchaných se zbraní, sporadické přiípady zneužití zbraní hluboce rozrušují společenskou atmosféru. Tak tomu bylo i ve Velké Británii. Dva masakry-r. 1987 Hungerford, Anglie (18 mrtvých), 1996 Dunblane, Skotsko 17 mrtvých) vyvolaly obrovskou hysteri a volání po omezení držení zbraní, která v konečném důsledku vedla k revizi zákona o civilním držení zbraní z roku 1968. Jelikož oba dva zločiny byly spáchány legálně drženými zbraněmi, došlo k drastickému omezení automatických zbraní rovněž k omezení dlouhých zbraní.

Po Hungerfordském incidentu byly zakázány všechny poloautomatické dlouhé zbraně s výjimkou malorážkových pušek. Následně, jako reakce na Dunblaneský incident, byly zakázány všechny palné zbraně s výjimkou zbraní na tlumení škodné a startovacích pistolí, ale byly zakázány všechny zbraně pro sebeobranu. Zákon, platný od 1.3.1998 nezakázal nicméně všechny zbraně-znehodnocené, vzduchové zbraně, repliky historických zbraní byly vyjmuty. Byly připraveny programy amnestie pro držitele zbraní, nyní ilegálních a vláda se rozhodla platit tržní ceny za zbraně a jejich příslušenství.

Minimálně 159,701 zbraní, po zahájení účinnosti zákona ilegálních, bylo od roku 1998 staženo, nicméně dalších cca. 250 000 deaktivovaných/znehodnocených zbraní, které lze snadno reaktivovat zůstalo v držení civilistů. (UK, NCIS, 2003; Muir and Carter, 2003).

Rozsah legálního držení zbraně ve Velké Británii byl roku 2000 0,02 zbraně na 100 obyvatel. (UK, Home Office, 2004b). Jenže i přes tuto nízkou úroveň statistiky ukazují neustále se zvyšující míru násilí, spáchaného s palnou zbraní z 0,09 na 100 000 obyvatel v r. 1998 na 0,15 na 100 000 obyvatel v roce 2002, tedy skoro o 60%, zatímco použití zbraně při všech kriminálních činnech vzrostlo z 12.8 na 100 000 obyvatel v roce 1998 na 23.3 na 100 000 obyvatel v roce 2002, tedy nárůst skoro o 100% (UK, Home Office, 2004a).

Ukazuje se tedy, že restriktivní politika na poli zbraní a střeliva situaci významně zhoršila. Dle současných údajů ročně roste kriminalita asi o 10% (The Guardian) (viz obr. 2)

Obr. 2 Statistiky použití zbraní při páchání trestné činnosti v Angilii a Walesu i dle typu zbraně

Vývoj na obr. 2 je dost jasný, uvědomíme-li si, že ve 49% případů byly použity krátké zbraně (zakázané – sic!), v 17% případů brovnice (zakázané – sic!), v 6% pušky (většinou zakázané), vzduchovky v 1% případů (až do roku 2003 povolené), ve 26% případů neidentifikované zbraně (UK, Home Office, 2004a).

V roce 2003 byl přijat tzv. Zákon o protispolečenském chování, který zakázal i většinu typů vzduchových zbraní a zvednul věk nutný pro nákup vzduchové zbraně ze 14 na 17 let (porovnejte s věkovou hranicí pro nákup air soft zbraně I zbraně kat. D v ČR- v ČR jsou přísnější požadavky než ve Velké Británii).

Zdůvodnění zákazu vzduchových zbraní bylo take odůvodněno tím, že dochází ke zraněním, což vyznívá kuriozně zejména ve vztahu ke kladivu a hřebíkům, které zhusta způsobí zranění v domácnostech (dle údajů zdravotních pojišťoven nejčastější příčina zranění).

Porovnáme-li ČR a VB, zjistíme, že v ČR je cca. 5 zbraní na 100 obyvatel, nicméně kriminalita je zde nižší a z hlediska počtu usmrcených lidí (bez ohledu na způsob usmrcení, tedy i bez použití střelné zbraně) je zcela srovnatelná.

Jasně se tedy ukazuje, že v případě VB působil zákaz zbraní v rukou civilistů zcela opačně, než jak bylo zamýšleno.A to nemluvíme třeba o Švýcarsku, kde je situace ještě vice markantní. Je potřeba se tedy ptát, komu chtějí zastánci odebrání zbraní prospět. Masové útoky se navíc dějí s použitím zcela jiných prostředků (injekce, sebevraždy, umělá hnojiva, plyn) než střelných zbraní-představa teroristy s legální zbraní je směšná.Současný zákon v ČR není jistě dokonalý, ale je funkční, dostatečně přísný a situace u nás se v oblasti zbraní a střeliva stabilizovala.

Není samozřejmě v silách žádné společnosti zcela vyloučit teroristické útoky nebo útoky duševně nemocných jedinců. Nicméně by vždy měl být brán v potaz důsledek laciných a jednoduchých řešení. V tomto případě je takovým laciným a populistickým jednoduchým řešením ono známé: “Zakažte zbraně” (myšleno legální). A to je přesně ona věta, na kterou podsvětí čeká. Viz výše.

Příloha 3

Situace ve světě-srovnání za rok 2004 (SAS 2004)

Pokud si všimneme situace ve střední a východní Evropě, vidíme, že do ní byly zahrnuty i státy bývalé Jugoslávie a podobné nestabilní regiony. I přes fakt, že zbraní je v této oblasti více, úroveň jejich zneužití je nižší než v západní Evropě. Tedy paradoxně to opět pro daný civilizační okruh svědčí o faktu, který je v přímé opozici proti obhájcům restriktivního přístupu. Naopak lze se důvodně domnívat, že vyšší restrikce v této oblasti by podstatně zhoršila bezpečnostní situaci v celém regionu. Zajímavý je i fakt, že Afrika je na tom srovnatelně se západní Evropou!

*Pozn: Regiony jsou členěny dle rozdělení WHO (2002, pp. 262–9). Zde je seznam zemí, tak jak jsou začleněny:

Africa):

Algeria, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Cameroon, Cape Verde,

Central African Republic, Chad, Comoros, Côte d’Ivoire, Democratic Republic of Congo, Equatorial Guinea, Eritrea, Ethiopia, Gabon, Gambia, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Kenya, Lesotho, Liberia, Madagascar, Malawi, Mali, Mauritania, Mauritius, Mozambique, Namibia, Niger, Nigeria, Republic of

Congo, Reunion, Rwanda, Sao Tome and Principe, Senegal, Seychelles, Sierra Leone, South Africa, St. Helena, Swaziland, Tanzania, Togo, Uganda, Zambia, Zimbabwe.

Latin America and the Caribbean:

Anguilla, Antigua and

Barbuda, Argentina, Aruba, Barbados, Belize, Bermuda, Bolivia, Brazil, Cayman Islands, Chile, Colombia, Costa Rica, Cuba, Dominica, Dominican Republic, Ecuador, El Salvador, French Guiana, Grenada, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamaica, Martinique, Mexico, Montserrat, Netherlands Antilles, Nicaragua, Panama, Paraguay, Peru, Puerto Rico, St. Kitts and Nevis, St. Lucia, St. Vincent and the Grenadines, Suriname, Trinidad and Tobago,

Turks and Caicos Islands, Uruguay, Venezuela.

North America:

Bahamas, Canada, St. Pierre and Miquelon, United States, Virgin Islands.

Middle East:

Afghanistan, Bahrain, Cyprus, Djibouti, Egypt, Iran, Iraq, Jordan, Kuwait, Lebanon, Libya, Morocco, Oman, Pakistan, Qatar, Saudi Arabia, Somalia, Sudan, Syria, Tunisia, United Arab Emirates, Yemen.

Central and Eastern Europe:

Albania, Armenia, Azerbaijan, Belarus, Bosnia and Herzegovina, Bulgaria, Croatia, Czech Republic, Estonia, Former Yugoslav Republic of Macedonia, Georgia, Hungary, Kazakhstan,

Kyrgyzstan, Latvia, Lithuania, Malta, Moldova, Poland, Romania, Russian Federation, Serbia and Montenegro, Slovakia, Slovenia, Tajikistan, Turkey, Turkmenistan, Ukraine, Uzbekistan.

Western Europe:

Andorra, Austria, Belgium, Channel Islands, Denmark, England and Wales, Faeroe Islands, Finland, France, Germany, Gibraltar, Greece, Greenland, Holy Se e, Iceland, Ireland, Isle of Man, Israel, Italy, Liechtenstein, Luxemburg, Monaco, Netherlands, Northern Ireland, Norway, Portugal, San Marino, Scotland, Spain, Sweden, Switzerland.

South East Asia:

Bangladesh, Bhutan, Democratic People’s Republic of Korea, India, Indonesia, Maldives, Myanmar, Nepal, Sri Lanka, Thailand.

Asia Pacific:

Australia, Brunei Darussalam, Hong Kong, Japan, New Zealand, Republic of Korea, Singapore, Taiwan, Cambodia, China, Cook Islands, Federated States of Micronesia, Fiji, French Polynesia, Guam, Kiribati, Lao PDR, Macao, Malaysia, Marshall Islands, Mongolia, Nauru, New Caledonia, Niue, Northern Mariana Islands, Palau, Papua New Guinea, Philippines, Samoa, Solomon Islands, Tokelau Island, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Vietnam.

V databázi amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), s níž se srovnávají údaje o nákupech střelných zbraní, chybí až 90 procent záznamů o duševně nemocných lidech, kteří ze zákona nesmějí zbraň vlastnit.(viz Virginia masakr)(Zdroj: Aktualne, 15.5.2007)

V SRN soud s občanem, o němž se ví, že se ilegálně ozbrojuje. Den před soudním líčením provede útok na školu s ilegálně drženými zbraněmi. Policie a soud vědí o zbraních-nečiní ničeho…

Kriminální činy spáchané se zbraní představují problém pro státní monopol na zákon a pořádek.

Jestliže se v tomto kontextu ukáže, že stát není schopen nalézt odpovídající odpověď na zvyšující se problém kriminalit, dochází k tzv. privatizaci bezpečnosti jakožto společenské odpovědi na zvyšující se násilí. Zatímco velké společnosti a bohatí jedinci si mohou dovolit bezpečnost zajistit registrovanými společnostmi, běžní občané se uchylují k vytváření neformálních uskupení- domobrany, nebo se ozbrojují, ev. obojí, pro zvýšení pocitu bezpečnosti.Pokud stát nepřijme odpovídající opatření pro snížení kriminality a násilí, spirála se roztáčí a může dojít až k destabilizaci celé společnosti.(SAS 2004)

Z. Blažek, 15.5.2007 (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)