Dne 28.03.2013 vyšlo číslo 4/2013 časopisu Střelecká revue, ze kterého jsme převzali tento zajímavý článek:

LEX A LOS - jak to začalo

Většina z čtenářů asi zná občanské sdružení Lex, které se zabývá ochranou práv majitelů zbraní. Na konci minulého roku ze zdravotních důvodů odešel z funkce jeho výkonný ředitel, zakládající člen Stanislav Gibson.

 Stando, jak a kdy tahle organizace vlastně vznikla?

Začalo to kolem roku 2000, kdy tehdejší ministr vnitra Gross neustále vymýšlel omezení zákona o zbraních a střelivu, jako omezení počtu držených zbraní, povinnost držitele dokazovat potřebu držení zbraně a podobné.

Tehdy ve Střelecké revui vyšel článek s názvem „Kdo se za nás postaví?“ a Jirka Otta, dlouholetý reprezentant Československa ve střelbě, a moje maličkost jsme si řekli, že to budeme my. Třetí do party, jak to vyžaduje zákon při založení občanského sdružení, byla JUDr. Jana Hubená, která nám „jen“ pomohla Lex založit - rád bych jí touto formou poděkoval, protože všechny právní záležitosti kolem založení sdružení oddřela ona. Bez ní by Lex vůbec nebyl. Pak se k nám přidal Antonín Baudyš - budiž mu země lehká - který coby bývalý ministr obrany měl kontakty v politice a s kterým jsme tvořili sehraný vyjednávači tým – já měl technické připomínky a on je překládal do diplomatické řeči.

Na konferenci, kterou kvůli návrhu ministra Grosse pořádala Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva, jsme se seznámili s dalším výborným člověkem, který bohužel také už není mezi námi - Rudolfem Fulínem, tehdejším předsedou Asociace a znalcem zákona o zbraních, kterému nebylo rovno. S ním jsme si jakoby rozdělili role, že my budeme „kopat“ za držitele zbraní a Ruda za podnikatele. I tak jsme za ním často chodili pro radu, protože on měl opravdu v malíčku celý zákon o zbraních včetně přesahů do báňského zákona, obchodního zákona atakdále.

Pak přišlo první připomínkové řízení k budoucímu zákonu č. 119/2002 Sb., na které nás z ministerstva pochopitelně nepozvali, protože o nás ani nevěděli, ale Tonda Baudyš nás tam stejně dokázal přes své kontakty dostat. To byl kritický moment, kdy jsme si nemohli dovolit žádnou chybu - znáte to, první dojem a tak. Ovšem naše připomínky byly k věci, smysluplné a pomohly předejít určitým potížím, takže jsme si tam jako občanské sdružení „udělali jméno“.

Tak jsme se také seznámili s panem poslancem Koháčkem, který byl gestorem tohoto zákona. Ukázalo se, že je to rozumný člověk, ochotný poslouchat i druhou stranu. A když si nás poslechl jednou, tak už nám začal ty různé návrhy posílat k připomínkování i sám, protože viděl, že tomu rozumíme a že nejsme žádná banda šílených pistolníků, ale že se naše připomínky vztahují k reálným problémům a záležitostem.

A když takhle začaly naše připomínky přicházet i na ministerstvo vnitra, tak nás i ministerstvo začalo brát jako partnera - sice partnera jedovatého a protivného, ale viděli, že ty naše připomínky dávají smysl. Postupně jsme dostávali k připomínkování i podzákonné normy, jako vyhlášky a podobně.

Dalším důležitým počinem sdružení bylo vytvoření střelecké disciplíny LOS - Lidové obranné střelby. Kde se ta myšlenka vzala?

Potom, co se přehnala tahle legislativní bouře, jsme přemýšleli nad nějakou aktivitou, která by členy Lexu udržela pohromadě a v kontaktu s myšlenkami, na kterých Lex stojí. Řekli jsme si, že by to mohla být střelecká soutěž, proto že devadesát procent členů má nějakou zbraň.

Uvažovali jsme o IPSC, ale pak jsme to zavrhli, protože IPSC už tou dobou byla sportovní disciplína a my jsme chtěli, aby to byl trénink sebeobrany – tedy nejen aby účastník používal stejnou zbraň a pouzdro, které nosí, ale také aby situace a předepsaná řešení odpovídaly českému zákonu o zbraních a zákonným mezím použití zbraně. Měla to být disciplína pro držitele zbraní, kteří se chtějí pocvičit v obranném použití zbraně, nehrabat medaile pomocí rychlopalby.

Takže jsem - coby první ředitel - napsal pravidla, přičemž jsem vycházel z pravidel IDPA, a při prvním ročníku jsme je dolaďovali podle připomínek účastníků. Musím přiznat, že jsem musel pár účastníků poslat do háje, protože si to představovali tak, že skóre v LOS se skládá ze dvou částí – co nastřílejí a co ukecají. To jsem musel být zlý. Poté se ředitelství LOS ujal Tomáš Trávníček, který se do toho obul opravdu s vervou a podařilo se mu LOS pozvednout na skutečně „profesionální“ úroveň, a v tom pokračuje i další dnešní ředitel Honza Korecký. LOS se stal důležitou součástí činnosti sdružení Lex. Ta myšlenka - udělat disciplínu simulující civilní obrannou střelbu, včetně ohledů na zákonné normy pro držení, nošení a používání zbraní - se ujala natolik, že nás o pomoc s vytvořením jejich verze LOS požádali Slováci a Rakušané, a předběžně projevili zájem i Maďaři a Poláci.

Jak vidíš budoucnost Lexu? Dal bys současným členům nějakou radu ze svých bohatých zkušeností?

Lex nesmí být zahleděný sám do sebe. Lex žije z myšlenek a činů svých členů, a nesmí je otrávit tím, že by je svazoval nějakou vnitřní byrokracii. Je to na lidech, kteří přijdou nejen s nápadem, ale i s ochotou pracovat na jeho realizaci. Na takových lidech Lex stojí.

David Karásek - člen představenstva LEX o.s.

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu Střelecká revue.

Celé číslo časopisu si můžete zakoupit na: Alza media: Střelecká revue č. 4/2013.