Z jedné strany je ohraničena areálem nemocnice, z druhé obklíčena nedávno vybudovaným obchvatem. Střelnice provozována Sportovním střeleckým klubem SSK Kolín se ocitla během let tak trochu v obklíčení, což její provozovatele lehce znervózňuje.

Žertova cihelna patřila ještě v meziválečném období k významným lokálním producentům stavebního materiálu a její tašky „žertovky“ byly vyhlášené široko daleko. Po únorovém převratu v roce 1948 však byla továrna vyvlastněna a noví vlastníci si nevedli zdaleka tak úspěšně jako nenáviděný pan továrník. Cihelna tu ještě nějakou dobu živořila, až zhruba v polovině 60. let minulého století definitivně skončila.

Rozlehlý areál na periferii města ovšem padl do oka místním svazarmovcům. „Kdy se tak přesně stalo, nemáme doloženo, ale už někdy v šedesátých letech se tu v provizorních podmínkách střílelo. První závody podle dobových fotografií probíhaly na otevřené ploše, rozhodčí měli otočené sudy a na nich zapisovali výsledky,“ líčí pionýrské začátky sportovní střelby v Kolíně současný prezident SSK Kolín Jiří Kolín.

Od počátku 70. let tu ale pod hlavičkou SVAZARMu postupně vybudovali regulérní sportovní střelnici. Jako zázemí posloužily původní budovy cihelny, okolo vyrostly ochranné valy, areál doplnily dřevěné chatky pro ubytování sportovců, a vznikla tak dvě venkovní – puškové a pistolové – a jedno vnitřní vzduchovkové střeliště.

Polistopadové komplikace

Listopad 1989 přinesl kolínským střelcům dvě komplikace: Zanikl SVAZARM a o majetek se v restituci přihlásili potomci původních majitelů. Tu první vyřešili promptně založením občanského sdružení a od té doby střelnici provozuje ryze amatérský, nikým nesponzorovaný sportovní střelecký klub. „Znamená to, že všechno se tu buduje vlastníma rukama a vzniká jen díky nadšení a osobnímu vztahu, který ke klubu jako členové máme,“ připomíná Jiří Kolín.

Druhá komplikace ovšem způsobila, že se klub prakticky ze dne na den ocitl ze státního na soukromém pozemku. Nový vlastník Bedřich Žert se ale ke střelcům zachoval velkoryse. K rodinnému podnikání, které se dědilo řadu generací, se už nevrátil a areál střelcům pronajal za symbolickou částku 40 000 korun ročně, což zdaleka neodpovídá tržnímu nájmu.

Přesto tento stav má své nevýhody. Střelci nemohou (i kdyby měli za co) do areálu, který jim nepatří, nějak významněji investovat a zároveň žijí v nejistotě. „Spolupráce s rodinou Žertů je vynikající. Tím, že nám pan Žert neúčtuje reálný nájem, v podstatě náš klub sponzorsky podporuje. Ale člověk nikdy neví. Každý chce svůj majetek nějakým způsobem zhodnocovat a může přijít den, kdy se někdo rozhodne, že v této pseudokomerční zóně, kde je kromě nás třeba autobazar, chce postavit supermarket. Tohle riziko samozřejmě hrozí a teď, co kolem postavili obchvat, je možná zase o něco větší,“ konstatuje Jiří Kolín.

Bez omezení ráže

Kolínská střelnice je rozdělena na dvě samostatné části. V levém sektoru se nachází padesátimetrová pušková střelnice s dvaceti stavy. V levé straně objektu, za klubovnou s recepcí, je skryta pistolářská pětadvacítka rovněž s dvaceti stavy a na jejím konci je další sektor s osmi stavy pro střelbu na otočný terč.

 Vzhledem k tomu, že střeliště je situováno směrem k zástavbě, střílí se v Kolíně pouze mířená střelba ze střeliště. Střelba z plochy je z bezpečnostních důvodů zakázána, což diskvalifikuje příznivce akční střelby. Výhodou je, že střelnice splňuje vysoký stupeň balistické ochrany, takže je možné z krátkých zbraní střílet bez omezení ráže.

Flexibilní otevírací doba

Přijít si vyzkoušet střelecké umění může každý. Kromě pravidelných tréninků členů střeleckého klubu tu má otevřené dveře i veřejnost, a to standardně třikrát týdně – ve středu, v pátek a v neděli. V pracovní dny od půl čtvrté zhruba do šesti, podle viditelnosti, v neděli dopoledne.

„To si může přijít střelit kdokoli i bez předchozího objednání. Druhou možností je individuální domluva. Pokud přijde nějaká parta lidí, že by si střelnici chtěli objednat mimo standardní otevírací dobu, možnost tu samozřejmě je. Stačí se domluvit s našimi správci, kteří sem přijdou a pohlídají, aby bylo učiněno zadost všem bezpečnostním předpisům,“ říká Jiří Kolín. Správci jsou už v důchodovém věku, díky čemuž jsou opravdu flexibilní. Pravidelným návštěvníkům střelnice nabízí i zvýhodněné permanentky.

Podmínkou není ani držení zbrojního průkazu, takového zájemce čeká střelba pod dozorem zkušeného instruktora a půjčí mu tu i některou z „erárních“ zbraní. V nabídce je několik velkorážných pistolí, revolver a krátká i dlouhá malorážka. Hodina střelby vyjde na 150 korun, za zapůjčení zbraně si zájemce připlatí ještě dvě stovky.

„Zájem je slušný. Máme tu okruh pravidelných klientů a v pravidelných dnech tak tři čtyři lidé přijdou. I když by to samozřejmě mohlo být i lepší, zvládli bychom obsloužit i víc lidí,“ podotýká Jiří Kolín. „Bohužel, doba je dnes taková, že se lidé od zbraní pomalu odvracejí a znalost střelby je spíš taková exotická záležitost,“ domnívá se.

Vydělávat se musí

I v této době se ale střelnice musí uživit. Město Kolín sice přispívá formou grantů, ale tyto peníze jsou určeny výhradně na sportovní činnost.

Na chod klubu, a tedy i na nájem a na alespoň drobnou údržbu si střelci musí vydělat sami. A pouhé členské příspěvky od stabilních čtyřiceti až padesáti členů klubu samozřejmě nestačí. Kromě střelby pro veřejnost tu proto pořádají i komerční akce pro různé kolektivy (konal se tu třeba přebor Českých drah) a firmy, zájemcům tu poskytnou přípravu na zkoušky na zbrojní průkaz formou teoretického školení i praktického nácviku střelby i manipulace se střelnou zbraní a konají se tu i vlastní zkoušky pro adepty z okresů Kolín, Kutná Hora a Nymburk. O ty se ale střídají s dalšími pěti vybranými střelnicemi v regionu, takže se tu pořádají tak dvakrát třikrát do roka.

Další oblíbené akce slouží spíš k propagaci střelnice a střelby jako takové. Velký ohlas má třeba každoročně 8. května ve spolupráci s radnicí pořádaný Den záchranářů, kde divákům předvádějí ukázky policisté, členové aktivních záloh Armády ČR či členové bývalé jednotky URNA a návštěvníci si mají možnost sami zastřílet ze vzduchovky, o což je vždy eminentní zájem.

Klenot v podzemí

Hlavní činností klubu ovšem je už zmíněná sportovní činnost. Kolínští střelci jezdí pravidelně na velké republikové závody včetně šampionátu a dva velké závody sami pořádají – Zimní cenu Kolína pro vzduchové zbraně a Velkou cenu Kolína, Memoriál Věroslava Zrny ve střelbě z libovolné pistole. A na to, o jak malý klub jde, tu vyrostla řada úspěšných závodníků, kteří to dotáhli až do nároďáku. Zatím posledním příkladem je devatenáctiletý Václav Jeřábek, který se po účasti v dorostenecké reprezentaci letos dostal i do juniorského výběru České republiky.

„Pro špičkové střelce, které tu máme, jako je v současnosti třeba Václav Jeřábek, se snažíme vytvořit maximální zázemí, protože oni nám to zase vrací svými výsledky, kterými pak můžeme operovat při žádostech o dotaci od města. Jsme schopni jim zajistit i špičkové zbraně, vzduchovku a malorážku, které by si třeba sami jako rodina dovolit nemohli. Protože taková zbraň stojí 40 000 korun. Za poslední dva roky jsme kupovali tři, čtyři opravdu špičkové zbraně,“ pochlubí se prezident klubu.

Kromě dospělých střelců se tu starají o zhruba třicet dětí. Nejprve formou střeleckého kroužku, a když ukážou dost talentu a hlavně trpělivosti, stanou se regulérními členy, pročež jim klub do začátku pomůže s vybavením, které není levné. Se sportem je spojena i největší pýcha kolínského klubu – rozlehlá podzemní vzduchovková střelnice, která vznikla za finančního přispění města na nedalekém sídlišti z krytu Civilní obrany.

Za masivními ocelovými vraty najdeme kromě „obyčejných“ stavů s posuvnými terči i deset stavů s moderními přitahovači terčů. Nádhera. Sem ale veřejnost nesmí, nicméně i tento objekt se dá objednat pro nějaké či privátní sportovní akce.

Text, foto: Petr Kučera