Vypadá jako novodobá sestřenice legendární pákové opakovačky Winchester model 1894. jenže puška zkonstruovaná kolínským milovníkem zbraní a zručným řemeslníkem Pavlem Rakem klame tělem. Ve skutečnosti se jedná o zezadu nabíjenou perkusní kozlici ráže .45 s řadou unikátních technických řešení.

Jsou zbraně, které existují v desítkách, stovkách tisíc kusů a setkáte se s nimi prakticky po celém světě. A pak jsou takové, jež existují jen v jednom jediném exempláři a setkání s nimi je buď dílem cíleného pátrání, nebo prachsprosté náhody. A právě takový náhodný, nečekaný objev jsem učinil na střelnici SSK Kolín.

Původně jsem sem přijel za úplně jinou zbraní, teď ale třímám v rukou skutečně unikátní kousek - perkusní kozlici zkonstruovanou místním nadšencem Pavlem Rakem, který ji tu zrovna naposledy testuje před blížící se ostrou prověrkou ve státní zkušebně. Nabídce zkusit si z ní střelit nelze odolat.

Když ovšem vidím masivní náboje, které do pušky láduje, v duchu blahořečím prozíravému umístění kolínské střelnice hned vedle nemocnice. Před výstřelem preventivně mocně zapřu zbraň do ramene a v očekávání masáže klíční kosti a čelisti stisknu spoušť. Jde hodně ztuha, musím pořádně přitlačit a pak – ozve se rána, kule s přehledem perforuje terč na pětadvacítce, ale puška se ani nehne. Zpětný ráz nula nula nic, tohle by zvládlo i malé dítě. Prostě paráda!

Nerad slyším slovo nejde

Z konstruktéra zbraně Pavla Raka nadšení přímo čiší. „Výroba zbraní je můj koníček, baví mě víc než samotná střelba,“ svěřuje se vyučený kovář a truhlář, absolvent učiliště v kladenské Poldovce. „Rád řeším různé problémy a nerad slyším slovo nejde. Každý problém se musí vyřešit, většina problémů má řešení. Mám různé nápady, pustím se do toho a něco vyrobím. Zatím mi fungovalo všechno.“

Jeho specialitou jsou repliky historických zbraní, ale konkrétně tato puška žádný historický předobraz nemá. Klamný vzhled lever action winchesterovky má proto, že se nabíjecí páka autorovi prostě líbí. Namísto nabíjení ale ve skutečnosti páka slouží jako pojistka k aretaci hlavňového svazku.

„Tato perkusní kozlice nemá žádný předobraz. Je to víceméně výrobek, který vznikl z hecu,“ vysvětluje své pohnutky. „Výrobce podobných věcí u nás prakticky neexistuje, a když se na střeleckém fóru objevilo, že jedna zbrojovka na Moravě začala vyrábět perkusní kozlici – ládovačku, tedy pušku nabíjenou zepředu, pro mě to byla výzva. Řekl jsem si, že ji udělám jako zadovku.“

Normální zámečnická práce

Puška na první pohled vypadá fortelně. Dvojice hlavní s drážkováním je dílem španělské zbrojovky Ardesa. Je to na celé zbrani jediný díl, který si pan Rak nevyráběl sám. Všechny ostatní součástky včetně vnitřního mechanismu i pažbení z ořechu jsou už jeho dílem. Větší výřezy, jako třeba falešná „nabíjecí páka“, jsou výřezy vodním paprskem z plného materiálu. Všechno ostatní je ruční práce včetně zušlechťování materiálů kalením a popouštěním.

„Jsem ještě ze staré školy, měl jsem výborného mistra výcviku a k podobným věcem jsem vždy inklinoval. Fascinuje mě, jak mechanické části fungují,“ svěřuje se Pavel Rak, ale jedním dechem dodává, že pro vyučeného průměrně zdatného řemeslníka by zhotovení podobné věci neměl být žádný problém. „Všechno považuju za normální zámečnickou práci,“ konstatuje.

Vyklápění do strany

Nejzajímavější na pušce je způsob nabíjení. Hlavňový svazek se totiž nesklápí dolů, jak je u loveckých zbraní běžné, nýbrž vyklápí se do strany. Inspirací byl americký derringer Southerner. „Řekl jsem si, že když to funguje u něj, proč by takhle nešla udělat i flinta. Tak jsem se do toho pustil a vypadá to docela životaschopně,“ pochvaluje si Pavel Rak.

Při střelbě drží hlavně ve správné pozici právě aretační pojistka spojená s pákou. Po jejím uvolnění se hlavně vyklopí doleva a k vysunutí prázdných nábojnic slouží vytahovač na pravém boku těla. Dva pistony se umisťují na nosič, který se zasouvá shora do šachty před velký bicí kohout. Na místě nosič drží jednak kuličková pojistka s perkem, ale protože sama při testech nestačila a dvojpiston měl při povýstřelovém tlaku tendenci vyskakovat, jistí nosič na svém místě ještě i speciálně upravený úderník.

Hlavně se mění překlopným přepínačem na hřbetu pušky. Zbraň pochopitelně pracuje v SA režimu, před výstřelem je tedy třeba natáhnout kohout, který k tomuto účelu disponuje velkým rýhovaným palečníkem. Spoušť je hodně tvrdá, na to je třeba si zvyknout. „Já mám radši tvrdší spouště. Navíc ona se po čase trochu ochodí,“ upozorňuje autor.

První nábojnice byly kosmické

Také černopraché náboje ráže .45 jsou výrobkem pana Raka. Nábojnice vyrobil z mosazné kulatiny, odlévá si i olověné kule. „Na to, abych si pěkně zastřílel, jich stačí tak patnáct dvacet,“ říká a přidává vtipnou historku, která svědčí o jeho pečlivosti.

„Když jsem začínal, byl jsem hrozně opatrný a všechno radši dimenzoval mnohem víc, než bylo nutné. Takže třeba nábojnice jsem dělal z titanu. Až mě na střeleckém fóru napadli, že používám kosmické materiály…“ směje se. „Po prvních zkušenostech a po konzultacích s přáteli jsem usoudil, že je hloupost dělat věci tak masivní. Takže jsem ubral a ustálilo se to na určitých mírách, o kterých dnes už mám představu a vycházím z nich.“

Nejtěžší bylo dolaďování

S realizací nápadu, jak zezadu nabíjenou perkusní kozlici vyrobit, si konstruktér pohrál s vrozenou fortelností a puška fungovala od samého začátku. Spoustu práce ale potřebovalo odladění všech součástek ke stoprocentní spolehlivosti. O problémech s držákem pistonu už jsme se zmínili, ale byly i další.

„Člověk je jako strojař zvyklý dělat věci na desetiny či setiny milimetru. U těchto zbraní je však třeba nechat větší vůle, protože černý prach produkuje zplodiny, které spoje poměrně rychle zanesou. Zajistit, aby i s většími vůlemi všechno chodilo hladce, je asi na výrobě to nejtěžší,“ podotýká Pavel Rak.

Za klíčové sám považuje především prvotní nápad, jak na to. „Ale já vlastně, když se do něčeho pustím, ani nemám ucelenou představu. Mám něco v hlavě a dolaďuju to za pochodu. Mám asi dar od boha, že nemám problém postavit se k jakékoli mašině, vzít do ruky jakýkoli nástroj.“

Neprodejný unikát

Po exkurzi s popisem zbraně se vracíme zpátky na střeliště vystřílet posledních pár zbylých nábojů. Teď už beru pušku do ruky bez přehnaného respektu a každou ránu si vyloženě užívám. I přes tvrdou spoušť není problém zasáhnout stojící fi guru, i když rozptyl zásahů by sportovního střelce možná iritoval. „Já ale taky nedělám ty flinty jako závodní, ale jako hobby zbraně,“ podotýká Pavel Rak, „Jde mi o to, aby to fungovalo, aby si s tím mohl jít člověk zastřílet. A ono to celkem funguje a docela slušně to střílí.“

Perkusní kozlice je zbraň kategorie D, takovou si tedy může postavit a vlastnit (samozřejmě pokud má „štempl“ od zkušebny) každý plnoletý občan. Co kdyby si tedy někdo chtěl jeho pušku koupit? „Vyrobit jich víc nemůžu, nemám příslušnou licenci. Na sériovou výrobu ani nejsem vybavený a pak bych to musel dělat pod nějakým puškařem,“ krčí rameny.

„Pár věcí jsem už sice taky prodal, ale kdo by neprodal pár věcí ze své sbírky? Přestane vás to bavit, tak to nabídnete dál,“ naznačí, že přece jen určitá možnost existuje. „Já to ale nedělám kvůli penězům. Mám hroznou radost z toho, že se dědečkovi na stará kolena možná něco povedlo…“

Text a foto: Petr Kučera