Kdo se zajímá o držení zbraní, ten už asi slyšel o návrhu evropské komisařky Cecilie Malmström, který má zakázat úplně všechno a pokud možno dvakrát. Nebo aspoň to tak v poslední době podávají média. Já sám jsem o tomto návrhu krátce po jeho zveřejnění psal v jednom střeleckém časopise. Článek vyšel, návrh se dostal do povědomí… a já jsem jen zíral, jak rostou fámy. Rozhodl jsem se tedy ujmout se role Kanceláře Saturnin & Oulický pro uvádění příběhů na pravou míru…

Fáma 1: V Evropském parlamentu se projednává návrh legislativy, která má zakázat… 

Skutečnost: Žádný takový návrh nebyl ani podán. Dokument, o kterém se mluví, je „Zpráva Evropské komise Radě a Evropskému parlamentu – Střelné zbraně a vnitřní bezpečnost EU: ochrana občanů a maření nelegálního obchodu“. Jak název napovídá, jde pouze o zprávu popisující, o čem Komise zrovna přemýšlí. Což tedy také není zrovna povzbudivé, ale není to nic, o čem by se mělo hlasovat. Smyslem zprávy je, aby se Evropský parlament seznámil s činností Komise a doporučil nebo nedoporučil další postup. Oficiálně bylo projednání této zprávy odročeno na rok 2015, a neoficiálně to vypadá, že minimálně Evropský parlament pochopil, že tady Komise opravdu šlápla někam, kam neměla. 

Fáma 2: Komisařka Malmströmová navrhuje zakázat… 

Skutečnost: Za prvé, nejde jen o stanovisko Cecilie Malmströmové: zpráva je dílem její „Firearms Expert Group“, patnácti lidí zastupujících akademické kruhy (kriminologie), protizbraňové organizace, výrobce zbraní a střeliva, Evropský policejní úřad a policejní složky devíti členských států, mimo jiné i České republiky. (Organizace hájící zájmy držitelů zbraní při sestavování expertní skupiny také nabízely své zkušenosti, ale jaksi na ně nezbylo místo.) 

Za druhé: Jelikož jde jen o zprávu, vyjadřuje se v opatrných pojmech jako „Komise prozkoumá“ a „Komise zváží“. Je pravda, že záměry za těmito formulacemi jsou (alespoň mně) celkem jasné. Nicméně média k tomu přidala spoustu nesmyslů, takže bych vypsal alespoň několik závažných bodů a vysvětlil, v čem je problém.

(kurzíva v dvojitých uvozovkách je citace ze zprávy, zbytek jsou moje úvahy a názory)

a) „3.1. Úkol č.1: Upřesnění, které zbraně jsou zakázané a které vyžadují licenci

…

Jako druhý krok Komise na technické úrovni zváží přínos jistých druhů zbraní momentálně povolených pro civilní použití, jako samonabíjecích zbraní, proti bezpečnostním rizikům, a uváží, zda by bylo přiměřenější ještě více omezit přístup k těmto zbraním.“ 

Jak vidíte, přeložit výše uvedené jako ‚Komise chce zakázat všechny samonabíjecí zbraně‘ je poněkud volná interpretace. Na druhé straně je pravda, že jakmile úředník začne přemýšlet o tom, co občan potřebuje, měl by se občan ozvat – zejména pokud patří k tomu typu, který by si to raději rozhodl sám.

b) „Za třetí, Komise zváží potřebu překročit současný rozsah Směrnice o střelných zbraních a zabývat se, ve světle zkušenosti jednotlivých členských států, také potřebou regulace prodeje a držení předmětů, jako jsou vzduchovky, makety, historické zbraně a znehodnocené zbraně, které lze jednoduše konvertovat na střelné zbraně nebo je jako střelné zbraně použít.“ 

Zde je základ tvrzení, že Evropská unie chce zakázat vzduchovky, nebo že mají být na zbrojní průkaz. I toto je formulováno opatrně, i když poznámka k tomuto odstavci pod čarou uvádí jako příklady ‚zkušeností jednotlivých členských států‘ restrikce na prodej vzduchovek a maket zbraní v Anglii a zákaz plynovek v Litvě. V celém návrhu ale není ani slovo o pepřových sprejích, nožích a jakýchkoli jiných nestřílejících zbraních. Tvrzení, že je návrh chce zakázat nebo omezit, je opravdu čirá fáma.

c) „Vzhledem k tomu, že střelná zbraň může ublížit pouze se střelivem, Komise prozkoumá způsoby, jak zločincům zabránit v získávání a zneužívání střeliva, například pomocí označování a omezení kapacity zásobníků pro legální zbraně civilního typu.“ 

Zde experti buď nevěděli, o čem píší, nebo se spoléhali na to, že to nebude vědět čtenář. Omezení kapacity zásobníků je evidentně inspirováno podobnými zákony v USA, které jsou založeny na předpokladu, že zbraň s menší kapacitou zásobníku je méně nebezpečná, a střílející psychopat tedy zabije méně lidí. Teorie je to hezká, ale v praxi se neosvědčila – možná i proto, že vystřílený zásobník se dá rychle vyměnit za plný. Úvaha ve zprávě, že by omezení kapacity zásobníku mohlo zločincům zabránit v získávání střeliva, je očividný nesmysl – ty dvě věci spolu vůbec nesouvisí.

d) „(Komise) také zváží, v úzké spolupráci s evropskými asociacemi výrobců a držitelů zbraní, přínosy povinného lékařského vyšetření a kontroly trestního rejstříku jako podmínky pro legální nákup a držení jakékoli střelné zbraně, a také časově omezených licencí podléhajících pravidelnému obnovování. Tato opatření jsou již v mnoha členských státech zavedena podobným způsobem, jako je tomu u řidičských průkazů.“ 

Zrovna tohle by nám, technicky vzato, mohlo být jedno, protože Česká republika je zrovna jeden z těch států, které už to všechno zavedené mají. (Ano, v tomhle směru je náš zákon opravdu nejpřísnější v Evropě.) Jenže, pokud si to jiné státy chtějí zařídit jinak, proč by jim do toho měla Komise kecat? Tohle je klasická unijní „harmonizace“: Komise nejdřív zjistí, který stát má nejpřísnější omezení a nejvíc zákazů, a pak nařídí ostatním státům, aby vlastní zákony dotáhly na jeho úroveň. Pro jejich dobro. Jediné, co nechápu, je proč se eurobyrokraté tak hrozně diví, že je za to lidé nenávidí.

e) „Přínosem může být také přijetí společných evropských standardů ohledně toho, jaké jsou legitimní účely držení a používání zbraní a za jakých podmínek by mělo být udělení licence odmítnuto.“ 

Tohle je část, která mne osobně vytočila ze všech nejvíc; a pokud vím, nebyl jsem zdaleka jediný. Myslím si, že pokud platí, že ‚co není zakázáno, je dovoleno‘, pak jediný nelegitimní důvod k držení zbraně je páchání kriminality. Z tohoto pohledu každé jiné použití zbraně – sportovní střelba, lov, sebeobrana, a jakékoli jiné použití, které není samo o sobě zločinem – je legitimní už z podstaty věci, protože co není zakázáno, musí být dovoleno. Tak to funguje i u nás: máme sice v zákoně pět ‚řádných důvodů‘ pro držení zbraně (sběratelství, sport, lov, výkon povolání, obrana), ale v praxi jsou to kategorie tak široké, že se do nich vejde cokoli kromě kriminality – a do žádosti stačí důvod uvést, nemusíte jej dokazovat.

V některých jiných  státech to ale funguje jinak. Jejich zákony psali lidé, kteří uvažovali následujícím způsobem: Občan má legitimní právo pouze na to, co potřebuje. A od rozhodování, co občan potřebuje, jsme tu my, stát. Proto budeme my rozhodovat o tom, co je legitimní důvod k držení zbraně. A pokud si někdo myslí, že má důvod, který my považujeme za legitimní, nechť přijde a dokáže nám, že jej skutečně má – pokud nás přesvědčí, že zbraň opravdu potřebuje, pak mu ji dovolíme.

Tak například v Anglii není dovoleno vlastnictví zbraní pro sebeobranu, protože se vláda rozhodla nepovažovat sebeobranu za legitimní důvod k vlastnictví zbraně. Sebeobrana pomocí zbraně tak byla v podstatě postavena mimo zákon. Stejně tak je zakázáno držení pistolí a revolverů, protože podle názoru vlády je nikdo nepotřebuje. Takže i olympijští střelci-pistoláři musí jezdit trénovat do zahraničí – střelba z pistole do terče je prostě v Anglii zločin, spočívající v tom, že děláte něco, co podle názoru vlády dělat nepotřebujete.

Jestli to takhle chtějí mít v Anglii, budiž. To je věc Angličanů, jestli si to od své vlády nechají líbit. Ale pokud by komisařka Malmströmová v tomto směru pomýšlela na nějakou ‚harmonizaci‘, pak je na občanech členských států, aby jí dali najevo hned a jasně, že oni si to líbit nenechají.

 f) „Komise bude spolupracovat s výrobci zbraní na objevování technologických řešení, jako například biometrické senzory a uchovávání dat ve zbrani, aby bylo zaručeno, že zakoupené zbraně mohou být použity pouze jejich legálním držitelem. (Komise) provede detailní analýzu nákladů a přínosů ohledně toho, zda by takové bezpečnostní prvky ‚chytrých zbraní‘ měly být povinné pro všechny legálně prodávané zbraně v EU.“ 

Pokud vím, tak ti ‚výrobci zbraní‘ je zatím jedna jediná německá firma Armatix, jejíž ‚chytré zbraně‘ jsou nespolehlivé, poruchové, drahé, a na tudíž volném trhu naprosto neprodejné. Věřím, že této firmě by se jistě hodilo, kdyby se v celé EU nesměly prodávat jiné zbraně než její; a také věřím, že správně vybraná komise expertů by jistě došla k názoru, že i přes veškeré nedostatky chytrých zbraní je to úplně nejskvělejší nápad, který by měl být zaveden povinně pro všechny kromě policie. Přitom problém není v samotné myšlence ‚chytrých zbraní‘ a vůbec technologickém vývoji; to naopak považuji za velmi pozitivní a osobně věřím, že časem bude tato technologie vypilována k takové dokonalosti, že si najde zákazníky i na svobodném trhu. Je to ta nadřazená byrokratická mentalita a jednání, projevená v druhé polovině citátu, v čem je problém: ‚My posoudíme, jestli je to dobrý nápad, a pokud dojdeme k názoru, že ano, pak to nařídíme povinně všem. Kromě nás. Pro vaše dobro.‘ To je to, z čeho se otevírá kudla v kapse – zvlášť když si uvědomíte, že za tím skvělým nápadem stojí jediná firma, jejíž zisk nebo ztráta závisí na tom, jestli zákazníci budou nebo nebudou mít zákonem nařízeno kupovat její výrobky.

Fáma 3: Návrh jsou samé pitomosti

Skutečnost: Ani to kupodivu není pravda. Velká část návrhů vypadá celkem rozumně, zejména co se týká zajištění spolupráce policejních složek při odhalování černého trhu se zbraněmi. Pokud by například policie jednotlivých států sdílely informace o (pouze) ztracených a ukradených zbraních, mohlo by to přispět k odhalování černého trhu, aniž by to zasahovalo do občanských práv nebo vnitřních záležitostí jednotlivých států. Takové nápady mi připadají vcelku užitečné, a kdyby se z iniciativy vyházely výše zmíněné nehoráznosti a nechaly se v ní pouze takovéhle věci, mohlo by snažení Komise přinést i nějaký prospěch. Ovšem dokud o tom, co je pro lidi dobré, bude rozhodovat Komisí vybraná skupina expertů (z nichž navíc jsou více než dvě třetiny anonymní), nezbývá než jim to celé hodit do koše.

 Abych to tedy nějak shrnul:

Bezprostřední nebezpečí z EU nehrozí. Žádný návrh není v Evropském parlamentu podán, ani se v dohledné době neplánuje. Komise pouze sdělovala Radě a Parlamentu, že o něčem přemýšlí a něco zvažuje.

To samozřejmě neznamená, že by nám to mělo být jedno. Už jen to, že Komise přemýšlí, je pro občana důvod k ostražitosti. A co se týče nápadů, které byly ve zprávě popsány – u tohohle typu nápadů je zcela v pořádku, když úředník dostane pořádný kartáč už jen za to, že o nich přemýšlí. Jsem rád, že tyhle nápady velké části obyvatel EU nejsou lhostejné a paní Malmströmovou s nimi poslali tam, kam slunce nesvítí (tedy domů do Švédska). Osobně si myslím, že bychom jí měli poslat velkou kytici: díky její iniciativě se rozvinula spolupráce střeleckých sdružení napříč celou Evropou a spousta lidí se zaktivizovala – zase se ukázalo, že nic lidi nenabudí a nespojí tak, jako společný nepřítel.  

Neméně opatrní ale buďte na informace v médiích. Sám jsem zíral, jak se ‚zvážení přínosu některých typů zbraní, například samonabíjecích‘ měnilo přes ‚návrh omezení některých typů zbraní‘ a ‚návrh zákazu některých typů zbraní‘ na ‚Komise chce zakázat všechny zbraně včetně nožů a pepřových sprejů‘. Pomalu jsem si nebyl jistý, jestli na našich hranicích nejsou připraveny modré tanky se žlutými hvězdami, aby nás obsadily. Opatrně s tímhle zjednodušováním. Politické aktivity se dost podobají střelbě: účinnost zásahu závisí i na přesnosti, proto musíte nejdříve zřetelně vidět a rozeznat cíl.

Tento týden jsou volby a po nich se složení Evropského parlamentu asi dost změní. Nepovažuji za pravděpodobné, že by se iniciativa komisařky Malmströmové v roce 2015 opravdu projednávala, zvlášť když ona už tou dobou komisařkou nebude. K tomu je ovšem také potřeba, aby ti občané, kterým na právu na držení zbraní a ostatních občanských právech záleží, zůstali stejně pozorní a aktivní jako dosud.