Mít vlastní střelnici je zřejmě sen každého, kdo se aktivně věnuje střeleckému sportu a zbraním vůbec. Nejinak tomu bylo i u Josefa Těsnohlídka, legendy našeho střeleckého sportu a známého úspěšného sportovního střelce z předovek. Jemu se tento sen splnil.

Nebylo to samozřejmě ze dne na den. Musel pro to mnohé udělat a mnohé obětovat včetně spousty peněz, když z nemnoha možností jak ke střelnici přijít se nakonec ukázala nejschůdnější, byť zdlouhavější – postavit si ji.

„No to víte, že nejdříve ze všeho pár let trvalo, než jsem přesvědčil manželku, že to k životu potřebuju,“ říká s úsměvem úvodem Josef Těsnohlídek. „A když jsme se nakonec doma dohodli, protože jde vlastně o rodinný podnik, řekl jsem si, že se porozhlédnu po světě, jestli by se taková střelnice někde nenašla. Volal jsem znalcům a do různých redakcí, zda o něčem náhodou nevědí, ale nenašel jsem v republice jedinou sportovní střelnici, která by se mým představám alespoň blížila. Obdobnou, jako je nyní ta moje, jsem viděl u přítele Helmuta Zebela v Rakousku, kam náš střelecký klub často jezdí. Má ji udělanou z bývalého prasečáku, ale jenom se čtyřmi stavy a na pětadvacet metrů. A když jsem tady v Hracholuskách viděl ty opuštěné chátrající kravíny, řekl jsem si a sakra, to by šlo…“

Na stovku už nezbylo

A pak už byl od popudu jen krok k činu. Měl představu, že v jednom z nich udělá 25metrovou a 100metrovou krytou střelnici a začal shánět informace, jenže takovouto kombinaci opět nikde nenašel. Došlo tedy na vyhlášku o střelnicích a sportovní pravidla střelby, z nich musel dát dohromady kompletní podklady pro projektanta. Ten podle nich vše nakreslil, v roce 2008 začalo budování Těsnohlídkovy střelnice demolicí kravína a o pět let později v roce 2013 byla kolaudace.

„Bylo potřeba 25 kulatých razítek od příslušných orgánů, to poslední je povolení k užívání od Policie ČR. Překážek bylo mnoho a značných… A upřímně řečeno vědět to dneska tak do toho v žádném případě nejdu,“ tvrdí přesvědčivě Josef Těsnohlídek.

„Z těchto důvodů jsem také upustil od stometrové střelnice, protože finančně bych to prostě nezvládl. Původně jsem počítal, že by mohlo stačit tak osm miliónů, ale kdepak, zdaleka ne. Byly požadavky na hygienu, hluk, který je v souvislosti se střelnicemi dnes veřejným nepřítelem číslo jedna a další spoustu věcí a tak náklady úměrně s tím rostly. Všechny mé peníze, které jsem za dvacet let podnikání vydělal i ty zděděné, jsou tady. Myslím si ale, vzato z té lepší stránky, že se povedlo vybudovat něco, co bude mít trvalou hodnotu a bude dlouho sloužit mladým sportovním střelcům a celé té naší velké střelecké rodině.“

Byť Josef Těsnohlídek s aktivním sportovním střílením skončil, přál by si vytvořit na své střelnici partu lidí, kteří by se na ní scházeli nejen kvůli samotnému střílení, ale aby si dokázali také pohovořit o zbraních a nejen o nich, ukázali si něco nového, prostě aby zde vedli fajn klubový život a vládl zde týmový duch.

Variabilní padesátka

„Není to zde omezené počasím, v zimě tady temperujeme a je tady i příjemné a pohodlné posezení. A samozřejmě budeme pořádat střelecké soutěže.“

S touto představou už střelnici její majitel i navrhoval. Klubová místnost je prostorná, že by se zde mohly pořádat i svatby a také díky nadvládě dřeva pěkně stylová. K ní patří ještě i kuchyňka pro přípravu pohoštění. Velká krbová kamna s praskajícími poleny okolo sebe šíří příjemné teplo, které doplňuje i vhodně zvolené osvětlení. Vysoko na stěnách se blyští medaile dosažené na mnoha soutěžích a dekoraci doplňují i četné diplomy včetně portrétu k sedmdesátinám, věnovaného střeleckými přáteli z rakouského Offenhausenu.

Střelecký komplex v Hracholuskách nedaleko Prachatic se skládá z variabilní střelnice na 50 metrů dole v přízemí a v patře se nalézá ještě i desetimetrová střelnice pro střelce ze vzduchovek. Z padesátimetrové střelnice lze bez problémů vytvořit uzavřenou 25metrovou střelnici, což je svým způsobem u nás ojedinělé. Prostě se jen odjede s pohyblivými terči na kolejnicích.

„Řešíme i možnost udělat variabilně vzduchovkovou střelnici i dole, kde bychom vedle pětadvacítky a padesátky udělali ještě i otvírací okna a příčku na deseti metrech, abychom kapacitu vzduchovky zvýšili, kde by mohli bez problému i hendikepovaní střelci.“

Nejmodernější vybavení

„Tak jsme to již navrhovali. Bez problémů u nás mohou střílet i úplní začátečníci díky žebřinovému lapači, jenž pojme daleko větší rozptyl než jen prostor za terčem. Základem bezpečnosti střelnice je, že střela nesmí opustit prostor dostřeliště a když to zde pak zkoumal balistik pravil, že jsme udělali mnohem více než je potřeba. Naše střelnice splňuje veškeré podmínky pro střelbu krátkými i dlouhými zbraněmi až do vojenské pušky a je zbudovaná ze značnou rezervou.“

To tedy ano a po stránce technického vybavení zde najdeme jen to nejmodernější, nejbezpečnější a nejúčelnější. Vzduchotechnikou a osvětlením počínaje, elektrickými pojezdy, mobilními terči pro nastavení libovolné střelecké vzdálenosti s lapači střel konče. A k tomu kamerový systém, centrální totálně bezpečné dostřeliště, oddělené střelecké stavy s lokálním osvětlením a další prvky a detaily pro komfortní sportovní střelbu. Krom disciplín IPSC se zde dá střílet téměř vše, pochopitelně i předovky a nastřelovat zbraně. Další věci jsou ve výhledu. Odsávání je dvojí, na 25 metrech jedno, na 50 druhé, za střelci, před nimi, jak vyžadovaly hygienické předpisy. Výkonnost dvojitého odsávání oceňují zejména střelci z předovek a černým prachem vůbec.

Sehnat vzduchovky pro děti a mládež

Na padesátce (pětadvacítce) najdeme osm střeleckých stanovišť a na horní vzduchovkové střelnici rovněž. Vzduchovková střelnice splňuje vše, aby se na ní daly střílet olympijské disciplíny z pistole i z pušky. Takže si prý může přijet zatrénovat i Kateřina Emmons – i s tatíkem, dodává Josef Těsnohlídek. Trápí jej však, jak získat na střelnici střelecký potěr. Má trenérské i rozhodcovské osvědčení a může tedy mladé i trénovat. Potíž je ale v tom, že nemá potřebné vzduchové zbraně.

„A tak přemýšlím o tom, jak to udělat. Helmut v Rakousku, jak jsem viděl, má kolem sebe partu dětí či mládeže a když otevře almaru, má v ní deset vzduchových pistolí Steyr – má jim co nabídnout. U nás není problém informovat školy, že tady otevřeme střelecký kroužek, ale ten, co jim dát do ruky. Proto jsem opět nyní zahájil další průzkumnou činnost, jak sehnat nějaké pistole TAU, případně zda by se šlo dohodnout s Ayronem o nějaké výbavě a tak. Takže to je téma na několik příštích měsíců.

A až se mi povede vytvořit nějakou tu materiálovou základnu, pak teprve se začnu ohlížet po dětech. Protože pochopitelně ani pro jejich rodiče to není nic laciného. Zájem ale je. Rodiče mi například volají, že jejich holka střílí a jezdí až do Českých Budějovic, je tady ze Lhenic, tak zda by nemohla trénovat u nás a tak podobně. Myslím si tedy, že bychom zde do budoucna mohli ohledně mládeže něco vytvořit. A já bych měl z toho dobrý pocit, že budu mít následovníky a pokračovatele.

Za minulého režimu nakoupil vzduchovky pionýrák nebo Svazarm, diabolky jsme si došli nafasovat, v tomto směru to bylo s mladými střelci jednodušší. Dnes musíte všechno koupit vy a samozřejmě se v tom musí zaplatit i režie. Já na tom nechci nic vydělat, budu rád, když to bude fungovat a využívané. Vždyť vzhledem k vynaloženým investicím stejně nelze o nějaké návratnosti přemýšlet ani omylem,“ ví své Josef Těsnohlídek.

Mým snem byla střelnice

A dodává k mé poznámce o existenci mnohem lukrativnějších oblastí, kam mohl dát své peníze, z nichž by návratnost byla minimálně jen zaručena, že to samé mu říká jeho manželka. Kdyby prý místo střelnice postavil tři baráky a prodal je nebo pronajímal, byli by z toho krásně živi… Jenom řeziva je na budově střelnice na 140 kubických metrů, cihel kamiony, mnohé se muselo zbourat a odizolovat, celá podlaha, strop, stěny. Na šířku má střelnice 10,4 metrů, délka 62 metrů bez klubovny i s ní asi 75 metrů. Celkově jde o 900 m² zastavěné plochy.

„Napadlo mě ještě také, že bych zde mohl udělat velice intimní diskotéku, což by dozajista vydělalo také. Jenže ani jedno ani druhé nebylo mým záměrem. Mým snem bylo vytvoření ostrůvku pro sportovní střelbu a střelce, pro zájmovou či kondiční střelbu nebo jak to kdo nazve, pro mládež. Zkrátka pro všechny, kdo mají rádi střelecký sport a zbraně. A toho jsem dosáhl.“

Text: Jiří Knotek, foto: Ilja Čtvrtečka