Zřejmě jste již zaregistrovali, že Výbor pro evropské záležitosti Parlamentu České republiky před dvěma týdny odhlasoval usnesení, které odmítá zásahy do našeho systému držení legálních zbraní a doporučuje premiérovi (a tím i celé vládě) zaujmout vůči Směrnici negativní stanovisko. Návrh usnesení ve VEZ podal a odargumentoval poslanec Roman Váňa, který právo na držení zbraní pro slušné lidi obhajuje již dlouhou dobu.

 Pane poslanče, vy se návrhem Evropské komise na zpřísnění nabývání a držení zbraní zabýváte vlastně už od chvíle, kdy se objevil. Můžete nám popsat dosavadní vývoj kolem tohoto návrhu a současnou situaci?

Vzhledem k tomu, že jsem nejen předseda Výboru pro bezpečnost, ale také člen Výboru pro evropské záležitosti, dostávám informace a materiály k veškeré připravované evropské legislativě, a to relativně dosti dopředu. Ve chvíli, kdy se tam objevil návrh směrnice na zpřísnění nabývání a zpřísnění držení zbraní, tak jsem samozřejmě okamžitě začal zjišťovat informace z dostupných zdrojů – nejen ze samotného textu té směrnice, protože evropské materiály se vyznačují tím, že jsou dlouhé, příliš se nedrží terminologie a nakonec znamenají něco jiného, než tím možná autoři sami mysleli.

Proto jsem si vyžádal stanovisko ministerstva vnitra, a také jsem se obrátil na sdružení LEX jako na zástupce odborné veřejnosti, které mělo tyto věci velmi dobře technicky a srozumitelně zpracované, a ukázalo, se, že návrh směrnice je opravdu velmi nebezpečný a velmi špatně zpracovaný. Celkově lze jeho následky shrnout ve třech bodech: odzbrojení evropských obyvatel legálně držících zbraně, výrazné poškození evropského zbrojního průmyslu, a zhroucení funkčního systému evidence zbraní následkem jeho zahlcení nepotřebnými a nesmyslnými záznamy. Takový by byl reálný dopad, zatímco dopad na to, čím se směrnice zaštiťuje, tedy boj proti terorismu, by byl minimální. Některé věci v návrhu se podpořit dají, ale bylo by vhodné, kdyby se tentokrát evropská legislativa sjednocovala spíše naším směrem, protože my už všechny tyto užitečné nápady máme zavedeny.

Zatím jsme v této věci podnikli několik kroků. Za prvé jsme to posoudili s kolegou Chvojkou z Ústavně právního výboru, který zjistil, že přijetí směrnice a její implementace v těch termínech, které Unie požaduje, je v podstatě nemožné. Dále jsem ve Výboru pro Evropské záležitosti navrhl usnesení, které ty vady ve směrnici odmítá a doporučuje, aby se Evropská komise zabývala tím, co je v tomto směru skutečným problémem, a to jsou nelegálně držené zbraně.

Toto usnesení bylo jednomyslně přijato a stává se tím součástí pozice České republiky při jednání v Bruselu, protože v nepřítomnosti přímého vyjádření Parlamentu České republiky se usnesení tohoto výboru považuje za oficiální stanovisko Parlamentu. Dále jsem navázal kontakt s některými našimi zástupci v Evropském parlamentu, vykomunikoval s nimi veškeré potřebné informace a stanoviska, a stále jsem s nimi v úzkém kontaktu. Jelikož Česká republika rozhodně není jediným státem, který má vůči směrnici takovéto závažné výhrady, věřím, že se podaří přesvědčit Evropský parlament, aby návrh v jeho současné podobě zamítl a doporučil Komisi, aby se věnovala hlavně boji proti nelegálním zbraním, které jsou ten skutečný problém. Naši právní úpravu považuji za vyváženou a zcela dostatečnou, a nevidím důvod na ní něco měnit.

Můžete popsat legislativní proces, kterým teď bude návrh procházet?

Evropská komise původně chtěla použít takzvaný zrychlený proces, což ale Evropský parlament neschválil. Tedy bude následovat standardní projednávání. Podle informací europoslankyně Olgy Sehnalové budou paralelně návrh projednávat jak Evropský Parlament, tak Rada ministrů. V Evropském Parlamentu bude příslušným výborem IMCO (vnitřní trh a ochrana spotřebitelů). Musí se určit zpravodaj a stínoví zpravodajové. Musí se stanovit lhůty k projednání, tedy první výměna názorů, lhůta pro pozměňující návrhy, projednání návrhů, projednání kompromisů, na kterých se dohodl zpravodaj se stínovými zpravodaji a hlasování na výboru a následně na plénu EP o pozměněném návrhu Komise.

Současně se v Radě na pracovní úrovni projednává stanovisko, které budou zaujímat většinově členské státy. Jejich pozice vypracovává příslušné ministerstvo. A pak se bude (ve zkratce) vyjednávat mezi Evropským Parlamentem a Radou o výsledném textu. Opět zjednodušeně: za Evropský Parlament bude vyjednávat zpravodaj se stínovými zpravodaji s mandátem prosazovat text přijatý na plénu, za Radu vyjednává představitel předsednické země (příští půlrok Nizozemsko a pak Slovensko). Výslednou dohodu musí pak ještě znovu posvětit obě instituce. V EP je to konečné hlasování na plénu.

Jaký je vlastně váš osobní postoj k otázce držení zbraní?

Víte, já mám technické vzdělání, takže vycházím z faktů a statistik, a ty mi jasně ukazují, že legální držení zbraní není ve společnosti rizikový faktor. Nemluvě o tom, že je vždycky lepší, když lidé něco dělají legálně, než kdyby to dělali nelegálně, a v tomto směru považuji náš zákon o zbraních za velmi moudře napsaný. Pokud u nás chce slušný člověk mít zbraň pro lov, sport, sebeobranu nebo jiný účel neodporující zákonu, tak mu naše právní úprava dává možnost si pořídit zbrojní průkaz a zbraň vlastnit a používat v souladu se zákonem. Jsou tu samozřejmě jisté podmínky, ale ty jsou právě nastavené tak, aby odfiltrovaly jen skutečně rizikové jedince, běžný občan je bez větších problémů splní.

Výsledkem takto nastaveného zákona je pak situace, kdy lidé v první řadě nemají ani motivaci se nelegálně ozbrojovat. To se ostatně ukazuje i na úspěchu amnestií na zbraně, při kterých se legalizuje stále více a více načerno držených zbraní. V tomto by se u nás jiné státy mohly inspirovat, protože v nich se zase ukazuje, že přehnané restrikce vůči legálnímu držení zbraní černému trhu spíše pomáhají, než že by ho omezovaly.

Pak také musíme vzít do úvahy bezpečnostní hledisko, zejména pokud je tu hrozba terorismu. Na událostech poslední doby můžeme vidět, že v těch státech, které považují ozbrojené občany za jakousi první a bezprostřední linii obrany proti terorismu, jako třeba Izrael, mají teroristé dost těžký život a často jsou těmi svými zamýšlenými oběťmi naopak velmi rychle zlikvidováni. Na druhé straně v těch zemích, kde smí mít zbraně jenom policie, často trvá velmi dlouho, než policie vůbec dorazí na místo toho útoku, aby mohla zasáhnout. A to ani nemluvím o tom, že pokud má stát mnoho občanů vycvičených v používání zbraní, tak to přispívá nejen k jejich vlastní bezpečnosti, ale i k bezpečnosti státu v případě nějakého vnějšího napadení.

text a foto: David Karásek - člen představenstva sdružení LEX