Milena Bačkovská z Ministerstva vnitra se nám jako nepolitický odborník vyjádřila mimo jiné k tomu, jaké důsledky by podle ní mělo přijetí Směrnice v současné podobě:

Návrh Směrnice v jeho současné podobě Ministerstvo vnitra vnímá jako poměrně problematický text, který by výrazným způsobem zasáhl do naší stávající právní úpravy. V tomto duchu byly formulovány také naše připomínky, které Česká republika zaslala do Bruselu a které se projednávají v pracovních výborech Rady EU. Těch problematických věcí tam vidíme celou řadu.

Nelíbí se nám zejména přeřazení samonabíjecích zbraní se vzhledem samočinných zbraní do kategorie A. Nebezpečnost zbraně se samozřejmě odvozuje od její funkce, nikoli od vzhledu, takže neshledáváme žádný přínos pro bezpečnost v zařazení určitých zbraní do kategorie A pouze kvůli tomu, že vypadají jako automatické. Naopak se obáváme, že po vyhlášení takového zákazu se mnoho těchto zbraní takzvaně 'ztratí' a přejdou do ilegality, takže ten dopad na bezpečnost by byl spíše opačný.

Vůbec žádný smysl už neshledáváme v požadavku, aby držení zbraní kategorie A bylo zakázáno i po jejich znehodnocení. V listopadu Komise schválila Nařízení ke znehodnocování zbraní, které poměrně přísně a konkrétně popisuje metody znehodnocování zbraní. Ty metody jsou poměrně komplikované a zbraň podle nich znehodnocená by měla být neškodná a neopravitelná, takže nevidíme důvod ji dále vést v kategorii A.

Dále je tu požadavek na registraci replik a jejich definice, která je napsaná tak vágně, že bychom snad museli registrovat i dřevěné modely, pokud by vyhlížely dostatečně realisticky. To nám nedává smysl – předmětu, který na zbraň nelze nijak přestavět, by se zbraňová legislativa vůbec neměla týkat.

Dále se novým, ale opět ne zcela přesným způsobem definují hlavní části zbraně, přičemž ale směrnice váže většinu povinností nikoli na hlavní části zbraně, ale prostě na jejich 'části'. Tento pojem je naprosto nejednoznačný. Kvůli tomu by mohl být nově za podnikatele v oboru zbraní a střeliva považován každý, kdo vyrábí jakékoli části zbraní – ne pouze hlavní části, jako tomu bylo doposud. Takže třeba i truhlárna, kde se vyrábějí pažby, by musela mít koncesi na výrobu zbraní.

A pak je tu otázka amnestií. Nám tady už dvacet let funguje program amnestií na nelegálně držené zbraně. Vycházíme z ověřeného předpokladu, že registrovaná zbraň v rukou prověřeného držitele nepředstavuje bezpečnostní riziko, proto se lidi snažíme motivovat tím, že jim zbraně po legalizaci zůstanou. To se ukázalo jako funkční model, každá amnestie je úspěšnější než předchozí a celkem již bylo takto odčerpáno z dosahu černého trhu přes 20 000 zbraní. Jenže veškerá účinnost tohoto opatření je založena na důvěře občanů, že stát bude respektovat jejich práva a nezneužije registrace zbraní k jejich zabavení. Kdybychom to teď udělali, tak by tato dlouho budovaná důvěra byla nenávratně zničena a tento prostředek boje proti nelegálním zbraním, dosud velmi účinný, by najednou byl zcela bezzubý.

Pak je tu samozřejmě otázka nákladů. Směrnice předpokládá, že implementací budou pověřeny členské státy. V České republice se nesmí vyvlastňovat bez náhrady, takže všechny ty nově zakázané zbraně by stát musel vykoupit. Když k tomu přičteme náklady na registraci replik a další náklady, tak nám to pro Českou republiku vychází zhruba na 2 – 2,5 miliardy korun.

Považujeme za výrazně smysluplnější zaměřit se na nelegální zbraně, které proudí na území EU ze zemí, kde nedávno skončily válečné konflikty. Unie by spíše měla podpořit amnestie v zemích Západního Balkánu, respektive investovat finanční prostředky na výkupy nelegálních zbraní v těchto státech. Tento postup také při vyjednávání v Bruselu navrhujeme. Určitě by bylo lepší tímhle způsobem eliminovat nelegálně držené zbraně dřív, než přitečou na území EU, než se zaměřovat na legálně držené zbraně používané k legálním účelům.

 Text: David Karásek