15.3. proběhlo ve výboru IMCO veřejné slyšení k revizi směrnice o zbraních a střelivu. Přizvaní experti se vyjadřovali k návrhům směrnice a taktéž odpovídali na dotazy z pléna. Veřejné slyšení bylo rozděleno do několika okruhů.

Jednání zahájila Vicky Ford a hned v úvodu Komisi připomněla, jak obtížné je jednat o této problematice, když se Komise neobtěžovala s impact assessmentem (dopadovou studií), s tímto problémem tedy měli pomoci experti účastnící se diskuze. Poté se slova ujal p. Nobles, francouzský člen Výboru pro střelné zbraně (Firearms Committee), který vítá přezkum dosavadní směrnice a považuje za důležité, že zahrnuje problematiku legálních zbraní. Argumentoval tím, že každá zbraň je na počátku svého cyklu (při výrobě) legální, ale posléze může skončit v nelegální sféře. Proto by tedy měly být zahrnuty znehodnocené zbraně, nebo i zbraně akustické do směrnice o zbraních. Dále by měly být ve směrnici upraveny některé definice (např. hlavní částí zbraně), sdílení informací mezi členskými státy a tím přispět k dohledatelnosti zbraní. Je třeba upravit problematiku značení zbraní a uchovávání údajů (20 let je údajně nedostačujících).

Dále hovořil ředitel Royal Armouries Museum z Velké Británie, pan Impey. Objasnil jaké společenské funkce muzea a sběratelé plní ve společnosti a ubezpečil že zbraně z jejich sbírek se neztrácejí. Vysvětlil i konkrétní dopady pro sběratele a muzea.

Pan Silvis z organizace ANPAM (sdružuje výrobce zbraní) seznámil přítomné i s hospodářskými aspekty držení zbraní (daně do státních rozpočtů, zaměstnanost, tisíce výrobců i prodejců...) a navrhl aby standardy značení C.I.P byly přijaty napříč EU a aby znehodnocené zbraně nebyly zahrnuty do směrnice. Problematiku zbraní kategorie B7 majících vzhled samočinných zbraní doporučuje ponechat v jurisdikci jednotlivých členských států, které si ji doposud samy řešily. Jako další možnost navrhuje zavedení technických opatření znemožňujících opětovnou konverzi samonabíjecích zbraní na samočinné, tím nedojde k poškození zájmů myslivců a střelců.

Pan Poitevin z instutu Grip (www.grip.org, výzkum a expertýza v oblasti proliferace palných zbraní) – tlumiče by neměly být klasifikovány jako hlavní část zbraně, ale jako příslušenství (potřeba ustanovit kategorii příslušenství). Je třeba zavést definice hlavních a vedlejších komponentů (částí zbraně). Muzea a sběratelé by měli být do směrnice zahrnuti, dle jeho názoru není možné aby soukromá osoba byla držitelem zbraní kat. A. Z důvodu dohledatelnosti by zařadil znehodnocené zbraně min. do kategorie C. Přeřazení B7 do kat. A na základě vzhledu – tato definice se nedá použít, neboť na základě subjektivního posouzení by byla celá řada zbraní zakázána. Hrozí též nebezpečí úniku těchto zbraní do ilegality, což prý zažili v Belgii. Také prohlásil, že pokud bylo účelem rekategorizace zbraní zakázat zbraně pro lov a sport, pak se to povedlo. Ovšem co se týče boje s kriminalitou, měly by se uplatnit jiné postupy, např. zakázat konverzi na samočinný režim střelby, omezit kapacitu zásobníku a už v průběhu procesu výroby zajistit nemožnost úprav na střelbu v samočinném režimu. Prodej zbraní on-line zakázat, s výjimkou obchodníků a zprostředkovatelů.

Pan Stassen, ředitel zkušebny zbraní a střeliva v Belgii, se domnívá, že by se měl přesněji definovat status sběratele (rozlišovat mezi soukromým a veřejným subjektem) a povolení vydávat na základě určitého vymezení, např. zaměření sbírky na určité období, stanovit maximální počet zbraní kat. A, které mohou jednotlivé subjekty vlastnit (muzea vs. soukromí sběratelé). Zavést přísnější podmínky pro zabezpečení zbraní kat. A. Znehodnocené zbraně zahrnout do kat. C. Samonabíjecí zbraně mající vzhled zbraní samočinných – toto subjektivní kritérium povede dle jeho názoru jen ke zmatku a chaosu, z kterého budou těžit kriminálníci. Bylo by proto moudřejší omezit kapacitu zásobníku na 10 nábojů. Zásobník by měl být ve stejné kategorii jako zbraň, ke které patří a měl by být zařazen jako hlavní část zbraně (a obdržet výrobní číslo) a to z důvodu dohledatelnosti. Samočinné zbraně upravené na samonabíjecí ponechat v kat. B, za předpokladu, že je nelze opětovně upravit ke střelbě dávkou.

Pan Segato z organizace FACE (zastupuje myslivce a lovce) vyvrátil tvrzení Komise, že návrh směrnice negativně neovlivní lovce ani sportovní střelce. Zejména přesunutí zbraní kat. B7 do A odsoudil s tím, že i tyto zbraně mají své místo pro účely myslivosti. Pronesl však také výrok ohledně kalašnikova, že je zbraní kategorie A, zakázanou, není zbraní určenou k lovu a není tedy důvod se jí zastávat. (Tento výrok by mohl být bohužel pochopen všelijak). Navrhuje zavedení technických norem zamezujících opětovnou úpravu samonabíjecích zbraní na zbraně samočinné. K zákazu prodeje zbraní on-line doporučil zaměřit se na dark-net, tlumič by neměl být zahrnut jako hlavní část zbraně a podmínky upravující bezpečné uložení zbraní by měly být ponechány na jednotlivých členských státech.

Pan Anthony z institutu SIPRI (jaderné odzbrojení, boj s „nelegálními“ zbraněmi, www.sipri.org) k samonabíjecím zbraním podotkl, že je třeba vymezit rysy které je činí přitažlivé pro pachatele (a ne se soustředit jen na problematiku jejich konverze). Protože jsou zde náznaky, že i kdyby byly samočinné zbraně dostupné, tak ze strany kriminálníků bude dána přednost zbraním samonabíjecím. Neboť kontrolovaná palba šetří střelivo a umožní přesnější výběr cílů. Největší poptávka je údajně po volně prodejných nebo znehodnocených zbraních, které lze snadno upravit nebo opětovně předělat na střelbu ostrými.

Pan Črepinko z Europolu z časových důvodů neměl příležitost zmínit přeshraniční pašování zbraní a tak se pouze omezil na problematiku prodeje znehodnocených zbraní ze Slovenska do západních zemí EU, které pak byly opětovně upraveny na střelbu ostrými a použity při páchání teroristických útoků.

Sportovních střelců se opětovně zastal finský poslanec Jussi Halla-aho, ten prohlásil, že Komise při mnoha příležitostech obvinila sběratele z dodávání zbraní černému trhu. Což je dle jeho názoru urážlivé tvrzení, pokud nejsou předložana fakta a čísla, která výše uvedené dokazují. A také vysvětlil nesmyslnost požadavku na registraci zásobníků.

Poslední slovo dostal zástupce Komise:

• nevidíme důvod, proč by soukromí sběratele měli doma držet vojenské zbraně,
• měli bychom mít na paměti, že do kategorii B7 spadají kalašnikovy - původně vojenské zbraně navržené k zabíjení,
• všechny masakry, kterých jsme byli svědky, byly spáchány se samonabíjecími zbraněmi,
• neznáme počet zbraní kat. B7 v držení, ani kolik jich tedy bude zabaveno, tudíž nelze odhadnout náklady na kompenzaci. Ale zavedením přechodných opatření se lze kompenzacím vyhnout.

Ještě že Vicky Ford mnohdy rozumí této problematice lépe než někteří přítomní „experti“.

Marta Kyršová

http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/20160310IPR18692