Asi už víte, že Rada EU schválila návrh na novelizaci Směrnice o nabývání a držení zbraní, který předložilo nizozemské předsednictví Rady. Raději hned na úvod napíšu, že toto NENÍ finální schválení, po kterém by Směrnice začala rovnou platit. Platit začne teprve tehdy, pokud ji po Radě schválí také Evropský parlament, kde se stále projednává. Přesto jde o závažný mezník, neboť schůze Rady ministrů je vrcholným rozhodovacím orgánem Rady EU, na jejichž rozhodnutí už nižší orgány nesmějí nic měnit.

Změn ve schválené verzi je mnoho, proto vybíráme jen ty, které se nějakým způsobem projeví v České republice

 Mají být zakázány veškeré samonabíjecí zbraně vyrobené ze samočinných (tj. všechny automaty „zcivilněné“ předěláním na poloautomat, například samonabijeci klony Sa 58 - např. CZ 858 Tactical, Hermex, Novohradský, PA či BEA 58).

Mají být zakázány veškeré dlouhé samonabíjecí zbraně, které lze pomocí sklopné či zasouvací pažby nebo pažby odejmutelné bez nástrojů zkrátit na méně než 60 cm.

Mají být zakázány zásobníky do krátkých zbraní s větší kapacitou než dvacet nábojů a zásobníky do dlouhých zbraní s kapacitou větší než deset nábojů. Stejně tak mají být zakázány samonabíjecí zbraně s pevným zásobníkem (nábojovou schránkou) překračující tato omezení.

Pokud se u někoho najde zásobník větší než povolená kapacita, mají mu být automaticky zabaveny veškeré zbraně kategorie A a B.

Výjimku z těchto zákazů mohou dostat sportovní střelci, ovšem pouze při splnění následujících podmínek:

• musí projít důkladným posouzením zdravotní způsobilosti, včetně psychologické
• musí prokázat, že se účastní střeleckých soutěží uznávaných oficiální sportovní organizací České republiky nebo mezinárodní a oficiálně uznávanou sportovní federací, a
• musí přinést certifikát od oficiálně uznané střelecké sportovní organizace potvrzující, že  je členem sportovního klubu a pravidelně uskutečňoval sportovní střelbu v tomto klubu alespoň 12 měsíců a tato zbraň je nezbytná pro střeleckou disciplínu uznávanou mezinárodní a oficiálně uznávanou sportovní federací. 
• Směrnice zavádí definici sběratele a zároveň ruší možnost mu udělit výjimku na zbraň kategorie A. Tu mají nadále mít jen muzea.
• Výrobcům a obchodníkům má být nadále umožněno vyrábět a nakládat se zbraněmi kategorie A pro „oprávněné uživatele“, tedy v praxi pro stát. (Je vidět, že v Radě rozhodovali zástupci vlád: změny, které by způsobily problémy občanům, byly schváleny a občas ještě zpřísněny, zatímco změny, které by způsobily problémy státu, byly promptně vyškrtnuty.)
• Expanzní zbraně (poplašné, plynovky atd.) se nově mají dělit na dva druhy. Za prvé ty, které jsou vyrobeny úpravou z ostrých zbraní. Ty mají patřit do stejné kategorie jako před úpravou. Pro ty ostatní (tj. které byly jako expanzní už vyrobeny) má Komise vydat technické specifikace pro jejich výrobu, které by zajistily, že nepůjdou předělat na ostré. Expanzní zbraně, které tyto specifikace splní, mají patřit do kategorie C. Ty, které je nesplní, mají patřit do kategorie A nebo B.
• Znehodnocené zbraně mají být také přesunuty do kategorie C.
• Má se změnit definice historických zbraní. V současnosti jsou za historické (tedy volné) zbraně považovány ty palné zbraně a jejich napodobeniny, které členský stát jako historické uzná. To umožňuje České republice dát do zákona volné držení zbraní vyrobených před rokem 1890 a předovek na černý prach. Nově by ale členský stát směl prohlásit za historické pouze ty zbraně, které nepatří do žádné kategorie. Tím by se historické zbraně de facto zrušily, protože každá zbraň odpovídá některé definici uvedené v některé kategorii (například starožitná kulovnice je dlouhá jednoranová zbraň s drážkovanou hlavní, tedy kategorie C). Obdobně to má platit pro napodobeniny historických zbraní, u nás tedy pro předovky.
• Platnost zbrojního průkazu má být omezena na pět let.
• Seznam hlavních částí zbraně se má rozšířit o nosič závorníku a závorník.

Jednání v Radě

Hlasování v Radě podléhá pravidlu „blokační menšiny“: návrh nemůže být schválen, dokud jsou proti aspoň čtyři státy, které mají dohromady aspoň 35% obyvatelstva EU. Tuto blokační menšinu se dlouho dařilo držet. Nakonec to však některé státy vzdaly, jiné přímo přeběhly na druhou stranu výměnou za výhodné podmínky, takže nakonec byly proti jen Česká republika a Polsko. Další státy vyjádřily nějaké námitky, ale hlasovaly pro. To ovšem víme pouze z médií, protože jednání sice bylo veřejné, ale před samotným hlasováním ministři nařídili vypnout kamery. O detailech vás tedy budeme informovat později, protože se to stejně dozvíme.

Jediný ministr, o kterém je jisté, jak hlasoval, je český ministr vnitra, který před hlasováním podal a nechal zaprotokolovat formální odmítnutí včetně uvedení důvodů. Za zmínku stojí i švédský ministr vnitra, který je v současnosti vyšetřován ústavněprávním výborem švédského parlamentu – dostal totiž od parlamentu výslovné pověření nepřipustit omezení práv švédských držitelů legálních zbraní, a přesto taková omezení nejen odsouhlasil, ale některá dokonce navrhl.

Po schválení návrhu nastalo velké vzájemné plácání po zádech. Nizozemský ministr vnitra řekl médiím, že „nizozemské předsednictví dosáhlo spravedlivé a férové rovnováhy mezi vnitřním trhem s dovolenými zbraněmi na jedné straně a větší bezpečností občanů EU na straně druhé“, zatímco komisař Avramopoulos vyjádřil politování, že Rada nebyla ve svém návrhu „ambicióznější“.

Vzhledem k tomu, že součástí návrhu je také to, že do dvou let od vstupu změn v platnost má Komise přezkoumat jejich efekt a podat další návrh, nepochybujeme o tom, že čas větších ambicí přijde, a poměrně brzy. Vždyť přece když zákazy nepomáhají, je to tím, že se toho zakázalo málo. 

Co dál?

Tímto hlasováním skončila legislativní práce v Radě EU. Druhou legislativní větví je Evropský parlament, kde situace zatím vypadá poměrně dobře. Soustředíme tedy své úsilí na europoslance, kteří jsou rozumní, a budeme se snažit, aby návrh Evropského parlamentu řešil skutečné problémy místo šikany slušných lidí. Ve finále pak bude probíhat vyjednávání mezi Radou EU a Evropským parlamentem o finální verzi Směrnice, kterou pak musí znovu odsouhlasit jak Parlament, tak Rada. V té době už Radě nebude předsedat Holandsko, ale Slovensko. Lze tedy doufat, že jednání povede trochu jiným stylem než Holanďané.

Text: David Karásek - člen představenstva LEX z.s.