Ve středu se v Evropském parlamentu v Bruselu konala akce, která může představovat výrazný mezník v evropském pojetí práva na držení zbraní. Konferenci pořádalo mezinárodní sdružení Firearms United (jehož součástí je také LEX) za podpory tří velkých parlamentních frakcí Evropští konzervativci a reformisté (ECR), Aliance liberálů a demokratů (ALDE) a Evropská lidová strana (EPP). V sálu se sešlo přes dvě stovky zástupců držitelů zbraní z celé Evropy. Předmětem konference samozřejmě byla evropská Směrnice o nabývání a držení zbraní. Nebudu podrobně vypisovat, co vše bylo řečeno – to si může každý poslechnout ze záznamu i s českým překladem. Soustředím se na podstatné body.

Konferenci zahájil německý europoslanec Bernd Kölmel, bývalý policista a zaměstnanec německého ústavního soudu. Po jeho úvodu dostal slovo zástupce Evropské komise Alain Alexis, ředitel odboru pro rozvoj průmyslu, se kterým jsme se setkali už při předávání petice proti směrnici v českém parlamentu. Pan Alexis nezklamal – v zásadě zopakoval dosavadní pozici Komise. Nejdříve řekl, že je třeba se držet faktů, a pak uvedl několik tvrzení, které zřejmě za fakta považuje – například že vojenské zbraně jsou i po konverzi z automatických na samonabíjecí stále vojenské, a proto by měly být zakázány (ačkoli směrnice neobsahuje zákaz vojenských zbraní, ale právě jen automatických). Na tom se prý všichni shodnou, ačkoli při pohledu do sálu to tak vůbec nevypadalo. Výtky na téma, že taková omezení nezabrání terorismu ani neomezí černý trh se zbraněmi odrazil tím, že to ani není jejich účelem – tím má být ochrana veřejnosti před nebezpečím představovaným držiteli legálních zbraní. Na závěr všechny ujistil, že Komise nechce zakázat všechny samonabíjecí zbraně, ale jen ty, které považuje za nejnebezpečnější. Myslím, že všem vysvětlil dostatečně jasně, jak dobře to s námi myslí.

Další slovo měla česká poslankyně Dita Charanzová, která je stínovým zpravodajem směrnice za frakci ALDE. Podotkla, že v této oblasti skutečně jsou určité problémy, na potřebě jejichž řešení se všichni shodnou, zejména nedostatečné standardy pro znehodnocování zbraní, potřeba lepší výměny informací a opatření proti černému trhu se zbraněmi. Pak ale Alexisovi připomněla, že takto významnou legislativu je třeba měnit až po odborné studii posouzení dopadů, které měla Komise dodat už dávno, a také po široké veřejné debatě, která vlastně proběhla jen v Evropském parlamentu. Teprve poslanci začali komunikovat s odbornou veřejností a teprve od ní získali mnoho důležitých informací, bez kterých by změny nebyly přínosné ani funkční.

Dalším vystupujícím byl Erik Laakoma, výzkumník ze Stockholmské školy ekonomie. Jeho příspěvek pana Alexise také příliš nepotěšil, neboť šlo o posouzení současné situace ohledně legálního držení zbraní založené na faktech podložených tvrdými daty. Na studiích provedených ve Švédsku ukázal, že legální zbraně se k páchání kriminality používají velmi zřídka, a to i když započítáme zbraně, které byly legálním držitelům ukradeny. Poukázal také na to, že žádná ze zbraní, které mají být nově zakázány, nebyla ve Švédsku nikdy ukradena legálnímu držiteli, ani jím nikdy nebyla zneužita ke spáchání zločinu – převážná většina zbraní používaných ke kriminalitě jsou zbraně pašované z balkánských zemí, které nikdy v legálním civilním držení nebyly.

Katja Triebel, zakladatelka mezinárodního sdružení Firearms United, předložila dokument, který poslanci Evropského parlamentu od Komise už dlouho žádali – odborné hodnocení dopadů. Když této neuvěřitelně energické Němce došla trpělivost, nastudovala si oficiální pravidla pro vytváření takových hodnocení a vytvořila ho sama. Přitom k tomu Komise nemůže říct ani popel, protože hlavní zdroje, ze kterých Katja vycházela, jsou studie samotné Evropské komise.

Po krátké přestávce vystoupila hlavní zpravodajka Směrnice v Evropském parlamentu, britská konzervativní poslankyně Vicky Ford, aby zúčastněné seznámila se současným stavem věcí v trialogu. V první řadě se Rada s Parlamentem shodly na tom, že je potřeba mít v Evropě jednotná pravidla pro znehodnocování zbraní, ovšem musí to být pravidla taková, aby byla funkční a neznamenala problémy pro legální držitele znehodnocených zbraní, takže současné nařízení Evropské komise o znehodnocování zbraní bude Komisi vráceno k přepracování. Parlament také trvá na tom, aby se nové nařízení nevztahovalo na dříve znehodnocené zbraně, pokud jsou znehodnocené způsobem zaručujícím jejich neopravitelnost. Dále Rada i Parlament zamítly zákaz zbraní vojenského vzhledu, ale bohužel se shodují v tom, že by měly být do kategorie A zařazeny zbraně se zásobníkem na velký počet nábojů (konkrétní počet zatím není určen). Z tohoto zákazu by měli mít výjimku sportovní střelci a lidé v zálohách armád členských států. Ohledně samonabíjecích zbraní vyrobených z automatických se stále jedná, ale shoda panuje aspoň v tom, že jejich případný zákaz nemá platit zpětně, tj. že lidé, kteří je v současnosti legálně drží, je budou moci držet i nadále.

Další slovo měl Stephen Petroni z Malty, předseda mezinárodního sdružení sběratelů zbraní FESAC. Stručně vysvětlil, proč potřebují sběratelé mezi držiteli zbraní speciální status, který jim chce Komise odebrat – například že povinným označením sběratelské zbraně se poškodí její kulturní hodnota – a také že si sběratelé tento speciální status zaslouží, protože vlastně na své náklady uchovávají kulturní bohatství svých zemí. Také připomněl, že současná Směrnice sice sběratele nereguluje, ale zároveň ukládá členským státům povinnost sbírání zbraní regulovat, takže by vlastně šlo jen o přenos pravomocí z členských států na Evropskou komisi.

Následovalo vystoupení Mikka Pesonnena, instruktora finských armádních záloh. Zdůraznil, že účast v zálohách je ve Finsku dobrovolná a do značné míry závislá na tom, že si dobrovolník pořídí vlastní výstroj, samozřejmě včetně zbraně. Také uvedl, že i samotná vycvičenost záložníka nemůže být plně zabezpečena pouze pomocí oficiálních cvičení a že střelecká dovednost finských záložníků je do značné míry zajišťována tím, že své zbraně používají také k lovu a ke sportovní střelbě.

Poslední z mluvčích byla švédská střelkyně IPSC Pia Clerté, která popsala problémy, které by změny kategorií zbraní přinesly střelcům dynamických disciplín, zejména v oblasti cestování se zbraní a pořádání mezinárodních soutěží.

Pak přišel čas na dotazy a komentáře z publika, kterých bylo mnoho, ale jeden si dovolíme uvést, protože byl opravdu... atomový. Jean-Luc Addor, poslanec švýcarského parlamentu a místopředseda švýcarského střeleckého sdružení ProTell, shromáždění suše oznámil, že Švýcaři si na zbraně sáhnout nenechají a pokud to EU zkusí, tak ProTell využije možností, které mu dává švýcarský systém přímé demokracie, a vyvolá referendum o setrvání Švýcarska ve schengenském prostoru. Dodal k tomu, že potřebných padesát tisíc podpisů nebude problém nasbírat, protože jen jejich výroční střelecké slavnosti navštíví třikrát tolik lidí, a že v této věci se švýcarští držitelé zbraní rádi přidají na stranu všech evropských držitelů zbraní, kteří hájí svá práva proti byrokracii.

Závěrečné slovo konference měli finský europoslanec Jussi Halla-Aho a zakladatel Firearms United Tomasz Stępień z Polska. Halla-Aho připomněl, že někteří politici a média hovoří o tom, že v Evropě existuje agresivní zbraňová lobby – a neuvědomují si, že ta „lobby“ jsou prostě evropští občané hájící svá práva, a že když je hážou do jednoho pytle s teroristy, tak se není moc co divit, že jsou naštvaní. Použil výborný příměr: psi také mohou být nebezpeční, mnoho lidí se jich bojí, a přitom málokdo psa opravdu potřebuje. Máme proto vlastnictví psů omezit a dovolit psa jen tomu, kdo prokáže, že ho opravdu potřebuje? To by asi také rychle vznikla „agresivní lobby majitelů psů“.

Tomasz zašel ještě o něco dále. Připomněl, že sami politici, kteří prosazují omezení zbraní bezúhonným občanům, jsou chránění bodyguardy ozbrojenými střelnými zbraněmi – často právě těmi, které chtějí ostatním zakázat. Připomněl také současnou politickou situaci – brexit, vítězství Donalda Trumpa, rostoucí odpor vůči EU v členských státech – a vznesl řečnickou otázku vůči vedení EU, jestli opravdu chce v této situaci nechat Komisi, aby Unii ze všech držitelů zbraní udělala nepřátele.

Na závěr bych odpověděl za sebe na jednu otázku, která se také z publika ozvala – totiž jestli tato konference vůbec k něčemu byla, jestli to nebylo jen přesvědčování mezi přesvědčenými, když jediný odpůrce byl zástupce Komise a tomu to zjevně bylo jedno. Ano, rozhodně tato akce byla užitečná a důležitá. Poslední dobou se k nám dostávaly zprávy, že některé struktury v Evropské unii mají dojem, že odpor vůči Směrnici jaksi ochabl, že držitelé zbraní začínají být unavení a lhostejní, a že teď je vhodná chvíle tlačit na co nejtvrdší omezení, protože teď mají šanci projít relativně lacino. Po této konferenci si to jistě už nemyslí. Navíc to, že se na konferenci setkalo kolem dvou set zástupců držitelů zbraní všech druhů a ze všech zemí, je takovou veřejnou demonstrací, že se Komisi nepodařilo nás rozdělit.

David Karásek, člen představenstva LEX