Mohlo by se zdát, že tenhle článek je o nové stránce ZBRANĚ.cz, kterou jsme spustili u příležitosti dvacetiletého výročí LEXu a od které si se vší skromností slibujeme, že jednou bude nejdokonalejší stránkou o zbraních na světě. Ale tak to není. Tenhle článek je o studu.

Jmenuji se Jan Eisler, je mi 42 let a mám rád zbraně. Mám je rád jako věci, jako předměty. Líbí se mi preciznost jejich provedení, možnosti nejrůznějších konfigurací, baví mě experimentovat s doplňky, s optikou. Fascinuje mě vše okolo zbraní a střeliva, chci tomu rozumět. Vzpomínám si na skoro posvátnou úctu, se kterou jsem si v roce 2010 šel koupit první zbraň (dobře, prvních několik zbraní). A vážně si můžu koupit i TOHLE? Jistě, proč ne, je to normální samonabíjecí puška, máte na ni přece nákupní povolení.

Až tenkrát mi opravdu došlo, co znamená svoboda. Není to možnost dělat si co chci, kdy chci, jak chci. Jsou to práva, ale i povinnosti. Právo koupit si zbraň za splnění zákonných podmínek a povinnost zákon dodržovat. Svoboda, právo zbraň držet, dokonce nosit, vyvážená jistotou, že v případě jakéhokoli škobrtnutí či pochybení toto právo zanikne. Taková je moje „dohoda“ s mou zemí, s mým státem. A moje legálně nabyté zbraně jsou SYMBOLEM této dohody.

A teď k tomu studu. Ano, stydím se za to, že jsem tuto svobodu považoval za danou. Stydím se za to, že jsem se nezajímal dřív, že jsem stál stranou, že jsem neudělal nic. Stydím se, že jsem se členem LEXu stal až v roce 2016, byť si moji podporu zasloužil mnohem dříve, jak ostatně dvacetileté výročí dokládá zcela jednoznačně. Ale moje svědomí se po zaplacení členského příspěvku ještě nezdálo šťastné. Stud nepominul, chtělo to něco víc.

Jenomže já nedokážu chodit na demonstrace. Nedokážu psát petice. Nedokážu oslovovat politiky. Chodit na zasedání PSP. Takže co mám dělat? Co takhle vyrobit nejdokonalejší stránky o zbraních na světě? Informovat o zbraních a všem okolo přesně, věcně, bez emocí, ale pokud možno s nadhledem a snad i humorem a pokusit se odstranit předsudky, které okolo zbraní panují? Ukázat, že náš zákon 119/2002 Sb. je dobrý a vyvážený a není nutné ho prznit z důvodů, které jsou zcela absurdní? Že není problém zajít si na střelnici vyzkoušet si z něčeho vystřelit? Pokusit se rozšířit počet ZODPOVĚDNÝCH držitelů ZP? Podpořit LEX více propagačně a finančně, aby se víc lidí zastydělo? To by asi šlo, to zkusím...

Když říkám zkusím, myslím tím samozřejmě zkusíme: ZBRANĚ.cz není fanouškovská stránka vznikající po večerech. Pracuje na ní tým profesionálů už cca dva roky, z toho posledních půl roku velice intenzivně. Stránka není ještě ani zdaleka dokončená, v plánu je rozšiřování o další sekce, doplňování dat, zdokonalování. Ale rozhodli jsme se spuštění uspíšit tak, abychom to stihli symbolicky před již zmíněným výročím LEXu. Symboliku má ostatně i na začátku zmíněné číslo 42, ale to by bylo zase na jiné povídání...

Samotné spuštění stránky je první krok. Čeká nás ještě dlouhá cesta a nikdo neví, kam nás zavede. Pro začátek bude stačit, když se vám stránka bude líbit a budete ji používat – interakci zatím nabízí bazar zbraní a Q&A sekce, ale to je teprve začátek. Samozřejmě nesmírně stojíme o jakoukoli zpětnou vazbu. Cesta k dokonalosti není snadná a stěží jí dosáhneme bez pomoci. Každou připomínkou se budeme zabývat, abychom této dokonalosti jednou dosáhli.

Závěrem nemůže chybět poděkování LEXu za jeho existenci, za to, co dělá pro majitele zbraní a za podporu, kterou naší stránce na začátku její existence poskytuje.

Děkuji

Jan Eisler,

ZBRANĚ.cz