LEX logo

V poslední době občas slýchám od aktivních členů, že se jich lidé ptají na výhody členství v Lexu. Podobné dotazy ale slýchám i od členů. „A co za ty svoje tři stovky dostanu?“

 

Existují i hmatatelné výhody členství. Slevy na startovném na závodech, v jednání jsou slevy pro členy Lexu u některých prodejců, byla založena právní poradna pro členy… ale já bych se teď chtěl rozepsat o těch druhých výhodách členství. Těch, které se nedají koupit ani ocenit penězi.

Lex má značný podíl na současné podobě zákona, který je založen na předpokladu, že držení a nošení zbraní není privilegium udělované dle libovůle státu, ale právo každého bezúhonného člověka. Která evropská země tohle má?

Když si chce Němec pořídit zbraň, musí doložit členství ve střeleckém spolku a „řádný důvod“. Jestli je jeho důvod dost řádný, to samozřejmě záleží na úvaze policie. Na nošení pro sebeobranu může zapomenout úplně, to je vyhrazeno jen pro vysoké papaláše – ani policisté tohle povolení nedostávají.

Když chce poddaný britské koruny loveckou zbraň, musí v žádosti uvést, jakou zvěř chce lovit. Policie potom zkontroluje, jestli dotyčný má pozemek a zda na tom pozemku uvedená zvěř opravdu žije, a pak se rozhodne, jakou konkrétní zbraň mu dovolí si koupit. Předtím se ale musí za dobrý charakter žadatele zaručit dvě důvěryhodné osoby, například lékař nebo bankovní úředník, ovšem konečné posouzení důvěryhodnosti je samozřejmě v kompetenci policie. Co se týče krátkých nebo opakovacích zbraní – na to může rovnou zapomenout. Ani malorážkovou pistoli. Dokonce i olympijští střelci z pistole musí jezdit trénovat do zahraničí.

Když si chce pořídit zbraň občan Francie, může tak učinit bez větších problémů – pokud nejde o zbraň na stejné střelivo, které používají vojenské zbraně. Tedy drtivá většina pistolových a dobrá polovina puškových nábojů. Takovou zbraň může dostat jen na výjimku od policie, čekací doba je 6 měsíců, a nošení takové zbraně pro obranu nepřipadá v úvahu. Na obranu smí nosit jen zbraň v „nevojenské“ ráži – v praxi maximálně 7,65 Browning – a samozřejmě musí policii prokázat, že je ohrožen víc než ostatní.

O tom, jak vypadá situace na Slovensku, jste už asi slyšeli. Zákaz samonabíjecích pušek, které jsou obzvláště nebezpečné svým vojenským vzhledem sice neprošel, ale bezúhonný život už na Slovensku není dokladem důvěryhodnosti. Tím je papír od absolventa filozofické fakulty, tak bezcenný, že za něj nechce ručit ani jeho autor. A Slovenská komora psychologů si mne ruce radostí, jak „zbrojárskej loby“ (sic) zkazila kšefty.

A co Česká republika?

Chcete-li se stát držitelem zbrojního průkazu, stačí vám splňovat zákonem dané podmínky. Pokud je splňujete, nikdo vám nemůže říct, že vám to nedovolí, protože podle něj zbraň nepotřebujete, nebo se mu nelíbíte, nebo že nemá zbraně rád.

Kromě skutečných vojenských zbraní si můžete koupit téměř cokoli.

Chcete krátkou zbraň? Máte na ni právo.

Baví vás sportovní střelba na velké vzdálenosti? Bez problémů si pořídíte dalekonosnou terčovnici, na kterou byste si v některých státech ani nesáhli, protože to je přece odstřelovací puška.

Jste střelec praktických disciplín a chcete střílet pistoli, záložní pistoli a revolver? Nemusíte nikomu vysvětlovat ani zdůvodňovat, na co potřebujete tolik zbraní, když přece „jedna normálnímu člověku stačí.“

Chcete nosit zbraň pro sebeobranu? Nemusíte vysvětlovat ani dokazovat úředníkovi, že ji potřebujete a že jste ohroženi víc než ostatní. Nošení zbraně pro sebeobranu je v České republice právo, i když se to spoustě militantních pacifistů nelíbí.

Chcete se naučit zacházet s vojenskou puškou? Můžete si koupit její samonabíjecí verzi a dokonce máte právní nárok na povolení k jejímu nošení. V mnoha evropských (i amerických) státech by na vás koukali, jako byste spadli z višně, a pak by vám vysvětlili, že prašivý civil nemá nárok ani držet, natož nosit něco, co byť jen vypadá jako vojenská zbraň.

Pořád ještě máte pocit, že vám toho členství v Lexu málo přináší? Nebo si myslíte, že tohle všechno je samozřejmost a máme to proto, že naší vládě a parlamentu jsou naše práva svatá?

Jistě, tahle práva nemají jen členové Lexu. Mají je všichni, protože Lex (narozdíl od mnoha jiných střeleckých organizací) si nehraje jen na svém písečku a hájí práva všech. Takže v podstatě můžete ušetřit tři stovky ročně a jen se vézt. Můžete dokonce využívat část práv, které pro vás Lex hájí, a zároveň podporovat omezování těch práv, o která nestojíte a která se vám nelíbí. I takoví držitelé zbraní existují, i když já bych si s nimi ruku nepodal.

Takže chcete důvod, proč se přihlásit do Lexu? Jděte se podívat do trezoru, tam ho najdete. Zatím. Jestli ho tam najdete i za deset let, to záleží na tom, jestli se najde dost lidí ochotných dělat víc než se jenom vézt, třeba kvůli ochraně svých práv oželet mizerných pětadvacet korun měsíčně. A samozřejmě také na tom, kolik z držitelů zbraní bude ochotných hájit i ty části práva na zbraň, které se jim nelíbí.