"Zbraně v rukou občanů mohou být jimi použity dle jejich uvážení k obraně své vlasti, k osobní obraně a k převratu tyranie."

Tato slova vyřkl John Adams. Zakládající otec Spojených států, právník, státník, politický teoretik a po George Washingtonobvi druhý president USA. Zakládající otcové si při tvorbě ústavy velmi dobře uvědomovali, co znamená nejen skutečná svoboda, ale také jak ji ubránit. I před vlastní vládou, která by měla ambice změnit republiku v diktaturu. Proto je tak posvátný druhý článek ústavy USA, který zaručuje svobodu nejen zbraně vlastnit, ale také právo svůj majetek bránit.

V naší republice se také ozývá mnoho hlasů k úplnému zákazu osobních zbraní, nejen v některých médiích, ale i na půdě parlamentu. Média a politikové se vždy nažhaví, když dojde k nějaké střelbě, ať už je to u nás, nebo jinde ve světě. (Hlavně když to je v USA.) O tom, že mnohem více pacientů zemře kvůli špatné diagnoze lékaře než kvůli použití střelných zbraní, se jaksi pietně mlčí. Kontrola zbraní totiž není o zbraních, ale o kontrole. Statistické studie jedna za druhou zcela jasně ukazují, že zavedením kontroly má kriminalita podstatný, mnohdy více než dvoj- až trojnásobný nárůst. Příkladem je třeba distrikt Washingtonu (District of Columbia) se zákazem zbraní a největší kriminalitou, která převyšuje pěti- až desetinásobně takové státy, jako jsou Aljaška, Wyoming, Colorado a další, kde není žádná kontrola a naprosto volný nákup bez jakýchkoliv povolení. Podobně je tomu ve státním měřítku v Kanadě, Anglii a Austrálii. Nikdy žádná statistická studie nenašla příklad snížení kriminality při zákazu a kontrole zbraní. Když je odebrána možnost se bránit, tak se pomáhá kriminálníkům. Je to pro ně mnohem menší riziko s náklady na "zaměstnání" a otevření možnosti k mnohem větší účasti. Nakonec i tomu nejhloupějšímu člověku z řad policie nebo parlamentu je jasné, že kriminálník k svému řemeslu svou zbraň potřebuje a že ji nikdy neodevzdá. O co se tedy vlastně jedná? Skupina kriminálníků je mezi vlastníky zbraní mizerná menšina, která vládu nijak neohrožuje. Nakonec cílem těch, co se živí vylupováním a krádežemi, nikdy žádná vláda nikde na světě nebyla. Jestliže ale odejmete jednotlivci jeho schopnost a právo se bránit proti nepřátelům a kriminálníkům, tak mu také odeberete jeho schopnost a právo odporovat vládnoucí garnituře. Švýcarsko, země, která má jednu z nejmenších kriminalit na světě, má každá rodina s mužským členem dokonce i automatické zbraně doma. Ty si bere sebou každý domů po vojenské službě. Jeden Švýcar mi hrdě ukazoval ve skříni zbraň svého dědečka, táty a svou. Modernizace se přehlédnout nedala.

K uskutečnění komunistického puče v roce 1948 bylo pro stranu naprosto důležité ihned po ukončení války ilegálně zakládat a vyzbrojit milice, Sbor národní bezpečnosti (byl založen ilegálně, bez svolení parlamentu) a dostat pod kontrolu neozbrojené obyvatelstvo. Komunistická strana, která ovládala ministerstvo vnitra, byla zbraněmi zásobena ze Sovětského svazu, který je pašoval v dodávkách obilí (pro zajímavost, které do SSSR dodávala Kanada) v době poválečného sucha a neúrody. Připomeňme si poněkud dějiny.

Turecko zavedlo kontrolu zbraní roku 1911. Od roku 1915 do roku 1917 bylo jeden a půl milionu Arméňanů pochytáno a pobito. Neměli se čím bránit.

Roku 1929 Sovětský svaz zavedl kontrolu zbraní. Od roku 1923 do roku 1953 bylo povražděno na 20 milionů občanů, kteří nesouhlasili s bolševickým režimem. Konečný počet roku 1987 byl vyčíslen na 61 911 000 obyvatel, kteří se neměli čím bránit. Jak nám to vysvětlil Stalin: "Zabít jednoho člověka je vražda. Pozabíjet milion je statistika."

Čína zavedla kontrolu zbraní roku 1935. Jen od roku 1948 do roku 1952 bylo Kuomintangem popraveno 10 076 000 politických disidentů. Do roku 1987 to bylo dalších 35 236 000, pro změnu komunistickým režimem. Ano, lidé se neměli čím bránit.

Německo zavedlo kontrolu zbraní 1938, v té době už měli perfektně vyzbrojené své bezpečnostní služby SD. Od roku 1939 do roku 1945 to stálo život 13 milionů lidí, hlavně Židů, Slovanů, Cikánů - nepočítaje vojáky na obou frontách. Ještě žijí pamětníci toho dne, kdy Hitlerova armáda zabrala Československo a jedna z prvních vyhlášek na všech plakátovacích místech a výzvy v rozhlase bylo odevzdání zbraní (včetně loveckých) do 24 hodin pod trestem smrti. Gestapo, tedy německá státní tajná policie, si pouze seznamy vlastníků zbraní vyzvedlo na československé policii. Názorný příklad, k čemu se tedy seznamy hodí. Je naprosto jasné, že Adolf Hitler považoval kontrolu zbraní za kritický element své nacionálně socialistické strany. Po zabrání části Sovětského svazu napsal v Tischegespräche Im Führerhauptquartier 1941-1942: "Der größte Unsinn, den man in den besetzen Ostgebieten machen könnte, sei der, den unterworfenen Völkern Waffen zu geben. Die Geschicte lehre, daß alle Herrenvölker untergegangen sein, nachdem sie den von ihnen unterworfenen Volkern Waffen bewilligt hatten." ("Ta nejhloupější chyba, které bychom se dopustili, kdyby jsme ponechali východním obyvatelům na dobytém území zbraně. Historie nás poučuje, že všichni dobyvatelé, kteří povolili na dobytém území obyvatelům zbraně si připravili vlastní pád.")

Jedním z důvodů generálního štábu Japonska pro zamítnutí vylodění na půdě USA po útoku na Pearl Harbour bylo i to, že obyvatelstvo bylo doma vyzbrojeno.

Guatemala uzákonila kontrolu zbraní roku 1964. Od tohoto roku do roku 1981 bylo 100 000 Mayů pochytáno a zlikvidováno bez možnosti se bránit.

Uganda zavedla kontrolu zbraní v roce 1970. Od roku 1971 do roku 1979 pod diktátorstvím generála Idi Amina Dada 300 000 křesťanů a politických odpůrců bez možnosti obrany bylo vyhlazeno. Podle skupiny pro lidská práva je za osm let vlády Idi Amina skutečné číslo půl milionu. Mrtvých bylo tolik, že nebyl čas je ani pohřbívat a házeli se krokodýlům do Nilu. Podle očitých svědků lidské ostatky často ucpávaly potrubí hydroelektrárny v Jinii.

Kambodža zavedla kontrolu zbraní roku 1956. Mezi roky 1975 a 1979 bylo krvavě pozabíjeno 2 035 000 "vzdělaných" lidí bez schopnosti se bránit. Pod pouze čtyřletou komunistickou diktaturou vlády Rudých Khmerů diktátora Pol Pota bylo vyvražděno 31% obyvatelstva celé kambodžské populace.

Bezbranných lidí, kteří byli pochytáni a zlikvidováni ve 20. století díky zákazu a kontrole zbraní, je zhruba kolem 156 milionů, číslo, které je veřejně známé z řádění stalinského Sovětského svazu, nacistického Německa, komunistické Číny Mao-ce Tunga, z Ugandy, Rwandy, Guatemaly, Kambodže, Arménie, Súdánu, Bosny a mnohých dalších zemí.

Nevyhnulo se tomu ani nové tisíciletí...

V dubnu 2000, ke konci jedenáctileté občanské války v Sierra Leone, přesvědčilo OSN obyvatelstvo k odevzdání osobních zbraní. Pět set dohlížitelů míru UNAMSIL, organizace OSN na východě země, teď bez možnosti obrany nejen obyvatelstva, ale i sebe, bylo vzato jako rukojmí při tahu rebelů na hlavní město Freetown. A zpět do Ugandy, extrémní brutalita a smrt pod dozorem vlády pokračuje v "násilném odzbrojení" civilních občanů, hlavně Karamojong menšiny.

K tomu můžeme přidat genocidu více než dvou milionů lidí od roku 2006 v Dárfúru. Nikdo nezasahuje, aby tuto genocidu zastavil. OSN neodhlasovala žádnou sankci, která by opravdu měla smysl proti veřejně rasistickému islámského režimu v Chartúmu, a dokonce to odmítá nazvat genocidou. Na těžko získatelné povolení vlastnictví zbraně je zde majitel omezen na roční nákup patnácti nábojů. Nedodržení zákona o zbraních má za následek tvrdý postih, včetně popravy.

Vyvražďování národnostních skupin pokračuje dodnes pod dohledem OSN v Súdánu, Rwandě a dokonce i v některých částech bývalé Jugoslávie. Denně jsme také svědky toho, co se děje v Sýrii.

Jestliže se s vámi někdy začne někdo hádat ve prospěch kontroly zbraní, tak se jen zeptejte: "Koho potřebuješ pochytat a zlikvidovat?" Levičácká a liberální média na celém světě demonizují zbraně a jejich vlastníky, za pomoci neuvěřitelné a lživé propagandy. Pochlebují a podporují ty politiky, kteří hází vinu za kriminalitu na lehkou dostupnost zbraní. Clintonová se snaží u OSN protlačit zákon celosvětového zákazu zbraní pro civilní obyvatelstvo. Zásahy OSN do vlastnictví zbraní stálo už miliony životů. Dnes je tato svoboda ohrožena i v USA. V New Yorku roku 1967 podepsal starosta John V. Lindsday zákon o registraci pušek a zbraní s dlouhou hlavní. Po registraci byl seznam použit k jejich konfiskaci. Tedy stejný postup, jaký použilo u nás po okupaci nacistické Německo.

Uvedený odhad 156 milionů lidí je pravděpodobně silně podhodnocen. Např. Robert Cottrol v knize "Stížnosti liberálních demokratů" a politický vědec Havajské university J. Rummel, zabývající se democidou (masovými vraždami civilního obyvatelstva vlastními vládami) ve dvacátém století, to odhadují až na 180 milionů. Bezesporu jsou tato úmrtí na prvním místě ve světě před každou jinou statistikou příčiny úmrtí. Jenže tahle se neuvádí.

Dovětek k zamyšlení:

Uskutečnil by se komunistický puč v roce 1948, kdyby byli občané doma vyzbrojeni? Odehrávaly by se dnešní přepady "nepřízpůsobivého" obyvatelstva, kdyby byli lidé ozbrojeni a měli ze zákona právo zbraň ke své obraně použít? Je policie vůbec schopná člověka nějak ochránit? Ruku na srdce. Je politik a president se svou ozbrojenou ochrankou důležitější než naše rodiny a naše děti?

Jaroslav Mílek