„Tak oblečme si dresy, keď sme takto v kope, aby bolo jasné, kto za koho kope ...“ Zpívala kdysi populární skupina v době existence Československa. O autoru článku uveřejněného v deníku Právo a na webu Deník Referendum se člověk kromě jeho jména dozví i to, že je psychologem. Vlastními ctěnými názory PhDr. Miroslava Hudce, které tvoří jádro článku, se zde zabývat nechci. Má na ně právo a já jsem poslední, kdo by mu zakazoval říkat svůj názor. Chtěl bych vás ale upozornit na první odstavec, který si dovolím citovat:

„ Že nejen politický, ale i obecně společenský život hrubne, či že společnost je rozeštvaná, to bohužel (skoro) pro nikoho dávno není novinka. Pohádají se sousedé v hospodě nebo u plotu mezi svými domky, jeden si skočí domů pro legálně drženou pistoli a druhého mýrnyxtýrnyx střelí. Střílet na lidi, kteří se mohou i naprostou náhodou octnout na cizím pozemku, to je obecně schvalovaná móda – stačí si otevřít kteroukoliv internetovou diskusi na toto téma. A třeba u takového auta už dnes člověk neví, jestli je to více dopravní prostředek, nebo zbraň. Zdá se mi, že se na silnici moc couráš? Šup s tebou do příkopu, vymajzni z vozovky. A ty dědku s berlí na tom přechodu, jestli nehejbneš kostrou, tak tě sestřelím.“

Další pokračování už není z „našeho“ tedy LEXího pohledu tak důležité, snad až na závěr, kdy varuje před nárůstem nenávisti. A pokud se trochu porozhlédneme na netu, po dalších článcích p. doktora Hudce, zjistíme že nenávistí se zabývá více než často, dokonce se specializuje na popis vzrůstu nenávisti mezi různými sociálními skupinami. Pak by ovšem jako psycholog neměl sám postupy které kritizuje používat. Je snad možné kritizovat Klausovu denuncianci: „levicových baťůžkářů“, dehonestace „ngoistů“ a všelijakých „aktivistů, které nikdo nezvolil“, a přitom se dopouštět téhož ?

Ví vůbec pan doktor, že držitelé legálních zbraní jsou obecně jednou z nejméně problematických sociálních skupin, alespoň z hlediska kriminality jak té páchané se zbraní, tak i té obecné? A za co jiného než denuncianci snad máme považovat odstavec kterým svůj článek uvádí? Zločiny spáchané s legálně drženou střelnou zbraní se pochopitelně stávají, a pokud k nim dojde jsou opravdu většinou tragické. Stejně jako může spáchat tragédii, hlupák v autě nebo co já vím nezodpovědný rogalista, který někomu spadne na hlavu.

Neméně tragické a smutné ovšem je když je podobných věcí zneužíváno. A právě to zde pan doktor Hudec dělá, a protože je psychologem je téměř nemožné aby to dělal nevědomky. Naopak je to vědomé a účelové obviňování dvou skupin obyvatelstva,tedy držitelů legálních zbraní a řidičů. A je o to zákeřnější , že se tak děje mimochodem. Kdybychom chtěli jednat stejně, nebylo by problémem, obvinit například jakéhokoliv psychologa, třeba z profesního lobbismu se zištnými úmysly, a argumentaci by nám mohla poskytnout například situace na Slovensku, kde jejich profesní sdružení opravdu „Kolem žumpy chodě, nádše neušlo“.

Ale tak si naši odpověď na úvod nešťastného páně Hudcova pamfletu opravdu nepředstavuji. Spíš bych apeloval na naše členy, které mají k autorovi blízko třeba místně nebo i politicky. Možná, že se jako školní psycholog stará o některé z vašich dětí. Ozvěte se mu, zkuste si s ním vyměnit pár mailů a kdo ví, třeba tím prospějete k jeho infomovanosti o záležitostech kde očividně tápe. Tady totiž vidím základ práce, kterou může pro naše sdružení vykonávat každý náš člen...

Autor: František Mikyna, vyšlo ve čtvrtek 4.10. v Právu v rubrice Publicistika