"Ano!!!", říkají politici. "Ano!!!", burcují novináři. "Ano!!!", volá veřejnost. Je třeba okamžitě jednat! Taková tragédie se už nikdy nesmí opakovat! Vzedmutí emocí otřesené společnosti proti zbraním a jejich držitelům je tak silné, že si málokdo troufne něco namítnout. Zbraně jsou symbol spáchaného zla, a kdo je obhajuje, není v očích šokovaných spoluobčanů o nic lepší než sám vrah.

Budu tedy jeden z těch, kteří namítají. Nemyslete si, že je to proto, že by mi nezáleželo na dvaceti mrtvých dětech. Také mi záleží na tom, aby se podobné události stávaly co nejméně a s co nejmenšími následky. Ale jestli ta opatření mají k něčemu být, pak musí být FUNKČNÍ, ne symbolická. Proto budu hodnotit všechny návrhy ve světle jediné otázky: "Pokud by toto opatření bylo v platnosti v době spáchání činu, zabránilo by mu nebo ne?" 

Zákaz "útočných" zbraní

Okamžitě po činu se rozběhla debata o zákazu tzv. "útočných zbraní", tedy samonabíjecích pušek vojenského vzhledu. Ten byl v platnosti v celých USA od roku 1994 do roku 2004, kdy jeho platnost vypršela. Jelikož zbraň Bushmaster XM-15 patřila k tomuto typu zbraní, objevily se úvahy, že kdyby byl tento zákaz v roce 2004 obnoven, vrah by neměl zbraň, kterou zločin spáchal. Proto se už připravuje nový zákon, který by tyto zbraně zakazoval.

První připomínka, kterou k tomuto nápadu mám, je prostá: ta zbraň v době činu zakázaná BYLA. I když federální zákaz "útočných zbraní" v roce 2004 vypršel, ve státě Connecticutt mají vlastní zákon, který tyto zbraně zakazuje už od roku 1993 dodnes. Matka pachatele ji držela legálně, protože zákon umožňoval těm, kdo zbraň vlastnili už před vydáním zákona, si ji ponechat. To umožňoval i uplynulý federální zákon, a umožňuje to i připravovaný nový zákon. Důvod je jednoduchý: pokud by zákaz platil zpětně - tedy i pro zbraně nabyté před vydáním zákona - většina držitelů by je stejně neodevzdala. Ukázalo se to na příkladu Austrálie, kde byly tyto zbraně zakázány i se zpětnou platností: počet odevzdaných pušek se odhaduje na 20% celkového počtu - zbytek se přesunul do ilegality. Nový připravovaný zákon v USA se tedy nevztahuje na zbraně už držené, protože žádný zákon není kouzelný proutek, aby nechal zbraně prostě zmizet. V Connecticutu by se tedy nic nezměnilo - zbraně, které mají být zakázány, už zakázány jsou; a ti, kdo je v současnosti mají, si je budou moci ponechat. Pokud jeden zákaz nepomohl, jaký má smysl zakazovat něco dvakrát? 

Nicméně na moment předpokládejme, že by to fungovalo. Neřešme jak, prostě předpokládejme, že by se pachatel k samonabíjecí pušce nedostal. Pomohlo by to? Kromě této pušky byl ozbrojen ještě dvěma pistolemi. Kdyby neměl pušku, mohl použít je - a na Virginia Tech se ukázalo, že situace by nebyla o nic lepší: pachatel byl také ozbrojen dvěma pistolemi, z nichž použil jen jednu, přesto ale dokázal zabít o šest obětí více než vrah v Connecticutu. 

Co kdybychom tedy k zákazu přidali i pistole? Koneckonců, v Anglii to tak udělali, a od té doby mají od masakrů pokoj, ne?

Ne. Je pravda, že po masakru v Hungerfordu zakázali poloautomatické pušky, a od té doby tam nebyl spáchán masakr poloautomatickou puškou. Je pravda, že po masakru v Dunblane - který se mimochodem události v Connecticutu velmi podobá - zakázali krátké zbraně, a od té doby tam nebyl spáchán masakr krátkou zbraní. Jenže pak přišel masakr v Cumbrii - obyčejnou dvouhlavňovou brokovnicí. Jestli se ptáte, jak je to možné, když pachatel musel po každé druhé ráně nabíjet a jaktože po něm nikdo neskočil, odpověď je prostá: pachatel to očekával a přizpůsobil se. Střílel z auta, a po každých dvou ranách ujel, aby mohl znovu nabít a čin zopakovat jinde. Než jej dopadli, měl na svědomí dvanáct mrtvých a jedenáct raněných. Pachatelé těchto činů plánují a adaptují se, proto jsou snahy je omezit pomocí omezení zbraní marné.

Co kdybychom to ale prostě vzali z gruntu a zakázali zbraně úplně? Přece když nebude mít střelnou zbraň, tak nebude moci nikoho zastřelit. A když použije nějakou méně účinnou zbraň, třeba nůž nebo baseballovou pálku, tak těch mrtvých nebude tolik.

První bod naráží na už zmíněný problém: to, že zbraně zakážeme, neznamená, že jen tak zmizí. Ony zmizí - ale do ilegality. Například počet nelegálně držených zbraní v Anglii se odhaduje na tři milióny. Teď si představte následek takového zákazu v USA, kde je zbraní 280 miliónů.

Druhý bod zdánlivě dává smysl: pokud pachatel použije méně účinnou zbraň, bude méně obětí. Ten skrytý háček je ve slově "pokud". Existují i účinnější prostředky ke spáchání masakru než střelná zbraň, a pokud pachatel použije některý z nich, obětí bude naopak více. Opakuji, tihle pachatelé přemýšlejí a plánují. Oni chtějí zabít co nejvíce lidí; pokud nemají přístup ke střelné zbrani, nepoužijí nůž právě proto, že by s ním nezabili tolik lidí. Použijí bombu, jako to udělal pachatel nejhoršího školního masakru v USA, nebo nákladní automobil, jako se to stalo u nás v roce 1973.

Zákaz vysokokapacitních zásobníků

V souvislosti s událostí v Connecticutu se zmiňuje i další zákaz, který v roce 2004 vypršel - zákaz zásobníků s kapacitou více než deseti nábojů. Logika za tímto opatřením je taková, že pachatel bude muset častěji vyměňovat zásobník, což mu zabere čas. Navíc po něm během vyměňování zásobníku může někdo skočit. 

Abychom zjistili, nakolik by toto opatření bylo účinné, spočítejme si, kolik času pachateli výměna zásobníků zabrala a o kolik by se omezením jejich kapacity na deset nábojů prodloužila. Zásobník se dá vyměnit za dvě sekundy. Pachatel použil zásobníky na třicet nábojů, což při celkovém počtu přes sto výstřelů znamená tři přebití, tedy šest sekund. Kdyby měl zásobníky na deset nábojů, musel by přebít desetkrát, tedy by ztratil čtrnáct sekund navíc - během činu, který trval deset minut. U menších pistolových zásobníků je rozdíl ještě nevýznamnější: pachateli na univerzitě Virginia Tech by omezení zásobníků na deset ran prodloužilo celkovou dobu přebíjení z 24 sekund na 36 sekund, v celkovém časovém horizontu devíti minut.

Co se týče úvahy, že po útočníkovi může během přebíjení někdo skočit: jak jsem již psal, tihle pachatelé své plány promýšlejí a plánují. V obou těchto (a mnoha dalších) případech měli záložní zbraň.

Lepší péče o duševně nemocné

"Spojené státy se nestarají o své psychotiky - místo aby byli ošetřováni v ústavech, potulují se jako bezdomovci po ulicích. Je třeba se o ně lépe starat, pak nebudou páchat takovéhle hrůzy", tak nějak lze tento argument shrnout.

Nic proti lepší péči o duševně nemocné. Jen je nutno připomenout, že toto nebyl zrovna případ, kdy by její nedostatek hrál nějakou roli. Oba rodiče pachatele byli celkem zámožní, matka si tedy mohla dovolit nepracovat a starat se o svého syna. Ve škole se mu věnoval školní psycholog a učitelé, poradci i bezpečnostní personál na něj nenápadně dohlíželi (alespoň zástupce školy to tvrdí). Není tedy pravděpodobné, že by u kořene tohoto problému byl nezájem či nedostatek péče.

Lepší ochrana škol

V některých státech se v souvislosti se školními masakry uvažuje o zrušení zákazu nošení zbraní ve školách. Úvaha je taková, že pokud bude ve škole někdo ozbrojený, pak mu to umožní pachateli klást odpor a možná jej i zneškodnit. Důležité je, že tento "obránce v přední linii" je přímo na místě a je schopen zasáhnout okamžitě, zatímco policie na místě obvykle není a trvá jí dlouhé minuty, než dorazí.

 Tento nápad bývá občas vysmíván, ale obvykle spíš rovnou zatracován jako nebetyčná hloupost. "Podívejte, jakou tragédii ve škole způsobily zbraně - a vy chcete, aby jich tam bylo VÍC?!?"

Dobrá, mám lepší nápad. Najmeme kouzelníky, kteří nám na dveře škol nakreslí kouzelná ochranná znamení, které zlu zabrání vstoupit do školy. Studenti tak budou ochráněni, a nebudeme je muset ohrožovat přítomností těch hrozných zbraní.

Že je to pitomost? Čiré šílenství? Že tohle prostě očividně nefunguje? Já to vím. Ale zkuste to vysvětlit školám, které takové magické znamení na dveřích mají a v jeho moc skálopevně věří a spoléhají na něj. A to i navzdory dalším a dalším masakrům, které se znovu a znovu odehrávají na místech označených tímhle magickým symbolem. To zase připadá jako nebetyčná hloupost mně. 

Jistě, teď mi začnete líčit obrázek, jak učitelka učí prvňáčky v neprůstřelné vestě a s kalašnikovem na zádech, a kdyby to bylo málo, tak má pod lavicí nachystanou bazuku a granáty. Tyhle nesmysly zní jako protiargumenty poměrně často, ačkoli je nikdo nenavrhuje. Nechme tedy ironii stranou a podívejme se na problém s rozmyslem.

Nikdo se asi nebude přít, když řeknu, že školy jsou pro tenhle typ pachatelů lákavé cíle. Nejenže je tam velká koncentrace potenciálních obětí, ale i psychologický efekt takového napadení je značný. Psychopati, kteří plánují masakr, chtějí ublížit co nejvíce - nejen obětem a jejich příbuzným, ale pokud možno všem. Nechtějí jen fyzicky ublížit určitému počtu lidí, chtějí nahnat strach a traumatizovat celou společnost - a právě útok děti/mladé lidi má tyto následky nejvíce. Když k tomu přičtete, že školy jsou "měkké cíle" téměř bez ochrany, je jejich volba logická. Zrůdná, ale logická. 

Co s tím? Nepřestaneme přece kvůli tomu posílat děti do školy, a jejich věk také nezměníme. Zbývá jediná možnost: poskytnout školám odpovídající ochranu.

Ale kde ji vzít? Tolik policistů prostě není. Je tu ovšem nápad, se kterým přišla NRA - ano, "ta odporná americká zbraňová lobby": je zde mnoho vysloužilých policistů a bývalých vojáků, kteří mají výcvik se zbraní, mají zkušenosti s jejím používáním a často jsou nezaměstnaní. Nemělo by být těžké je přeškolit na školní ochranku, a pokud by podobný výcvik byli ochotni dobrovolně podstoupit i někteří učitelé, měla by tak každá škola alespoň jednoho obránce připraveného k okamžitému zásahu. 

Měl by ale vůbec šanci? Koneckonců, pachatel v Connecticutu byl ozbrojen samonabíjecí puškou a vybaven neprůstřelnou vestou. Co by proti němu zmohl obránce s pistolí?

Za prvé, ne každý pachatel je takhle vybavený. Často mívají jen krátké zbraně a málokdy i balistickou ochranu.

Za druhé, i obránce může mít neprůstřelnou vestu, a koneckonců někde poblíž v trezoru může mít i tu pušku.

Za třetí, pokud tento strážce nebude mít uniformu (což doufejme nebude, protože to by si rovno mohl na čelo namalovat terč), může mít nezanedbatelnou výhodu momentu překvapení, neboť pachatel nemusí vědět, kdo má zbraň, nebo vůbec že ji někdo má.

Za čtvrté, tito pachatelé jsou obvykle zbabělci. Od sebevražedných útočníků by člověk logicky čekal, že budou bojovat do poslední kapky krve - a ono překvapivě ne. Je to vidět i na pachateli z Connecticutu. Nepřestal zabíjet proto, že by mu došly náboje nebo oběti, ani proto, že by ho zastřelila policie. Navzdory své lepší výzbroji a výstroji se nepustil do přestřelky s policií, ale zastřelil se sám. Když se podíváte na historii těchhle případů, uvidíte ten samý vzorec stále dokola - pachatel zabíjí, dokud má proti sobě pouze bezbranné oběti; ale jakmile se setká s vážnějším odporem, okamžitě se vzdává nebo obrací zbraň proti sobě. 

Jistě, můžete namítnout, že to není systémové řešení. Že to přece nejde, jen tak sedět ve škole a čekat, až se objeví další psychopat. Že přece musí existovat jiné, lepší řešení. Tak já vám na rovinu říkám, že mne žádné nenapadá. Nemám v rukávu žádný čarovný proutek, kterým stačí mávnout a tyhle věci se prostě přestanou dít. Jestli vy ano, sem s ním. Jestli ne, a jestli jste stále přesvědčeni, že "s tím se musí něco udělat, a HNED", tak je tohle jediné okamžitě použitelné opatření, které má šanci být funkční. Anebo se můžeme dál spoléhat na kouzelné samolepky na dveřích.

Možná váš "selský rozum" odmítá připustit, že by děti ve škole bylo možné ochránit před zbraněmi tím, že tam postavíme někoho se zbraní. Před dvěma sty lety venkovský lékař jménem Jenner tvrdil svým kolegům, že nejlepší způsob, jak člověka ochránit před neštovicemi, je naočkovat mu neštovice. Věřím, že na něj zírali dost podobně. Dnes známe neštovice jen z historie - díky doktoru Jennerovi, který věděl, co dělá.

Autorem článku je David Karásek, člen představenstva LEX o.s.

http://karasek.blog.idnes.cz/c/312571/USA-a-regulace-zbrani.html