Včera vyšlo číslo 1/2013 časopisu Střelecká revue s tímto úvodníkem:

Vážení čtenáři, milí přátelé,

Střelecká revue vstupuje do stěží uvěřitelného 45. ročníku své existence. Ještě méně uvěřitelné je, že má i čtenáře, kteří zůstali tomuto „svému“ časopisu věrni od jeho samotného založení. Není jich úplně málo a jistě to nedělají z pouhé nostalgie.

Pro mladší a nejmladší generace našich čtenářů jenom připomínám, že časopis vznikl v roce 1969 a dvě následující desetiletí mohl existovat jen z vůle či se souhlasem tehdejšího Svazarmu.

Musel tak být do jisté míry poplatný ideové náplni této organizace. Na druhé straně se však dařilo i přes nechuť či dokonce odpor funkcionářů pravidelně přinášet zprávy nejen z oblasti centrálně řízeného střeleckého sportu. Naši redakční předchůdci se snažili, aby se čtenáři dozvěděli, co se děje ve světě zbraní (nejen těch ryze sportovních), a to i na západ od nás. Stejně pravidelně a v solidním rozsahu zařazovali mimořádně kvalitní materiály o historických zbraních, u tehdejšího panstva zvlášť neoblíbené.

Pomineme-li nezbytnou úlitbu té době, hlavním rysem časopisu pak byla vysoká míra objektivity.

Právě to je rys, který se redakce snaží prosazovat na prvním místě i v době, když už Střelecká revue dávno žije zcela svobodně a nikdo jí nic nepředepisuje.

Je to smutné, že standardním pracovním nástrojem části žurnalistů (stejně jako politiků) se stala lež; někdy nevědomá, vyplývající jenom z jejich nevzdělanosti, ale většinou zcela záměrná. Snad si mysli, že právě to je cesta k udržení pro ně příznivých ekonomických (či mocenských) výsledků. My touto cestou nejdeme a doufám, že nikdy nepůjdeme.

Také my jako redaktoři jsme pracovníky ekonomického subjektu a musíme se starat, aby jeho hospodaření zůstávalo v černých číslech. Ve své práci však sázíme na pravdivost a objektivitu přinášených informací.

Není to vždy lehké, ale vy jako čtenáři to oceňujete, mimo jiné i v konkurenci internetu. Mohu říct, že se to pozitivně odráží nejen v dobrém pocitu z práce, kterou máme rádi, ale i v hospodářských výsledcích. Nic na tom nemění fakt, o kterém jsem se zmiňoval už dřív: nikdo neví všechno a nikdo není neomylný. Pokud se už ale někdy spleteme, považujeme za povinnost uvést věci na pravou míru.

Tímto prvním číslem 45. ročníku tak vrcholí naše několikaměsíční snaha o jistou míru modernizace celkového grafického projevu a podle našeho názoru přehlednější členění a uspořádání rubrik, aniž by ovšem došlo k nějakým zásadnějším změnám pestré obsahové skladby. Věříme, že časopis v inovovaném kabátě se zalíbí i vám…

V tomto čísle přinášíme hned několik článků, které bych vám chtěl zvlášť doporučit. Titulním tématem je stále populární Sturmgewehr. Nejedná se ale o originál, německou útočnou pušku MP 44 nebo StG 44, ale o malorážkovou variantu, která právě přichází na náš trh. V článku Jana Tetřeva Sturmgewehr 22 long rifle se dozvíte něco o konstrukci tohoto speciálního klonu, ale hlavně jak ve skutečnosti střílí.

Je Fabarm Martial Ultra Short vhodná obranná zbraň? Ve stejnojmenném článku se dočtete, že snad ano. Prosazuje se (nejen) u českých uživatelů, kteří požadují co nejkratší obrannou brokovnici.

Výcvik ve střelbě z velkorážových pistolí služebního typu je stále dražší. Jedno z možných řešení je pořízení malorážkového adaptéru nebo samonabíjecí pistole, pokud možno podobné obvykle používanému velkorážovému modelu. V článku Ivana Chludila Malorážkový adaptér, nebo pistoli? jsme se podívali na to, co je momentálně na trhu a nakolik se dá cvičná střelba opravdu zlevnit. K tomu přinášíme tématicky navazující články Druhý Kadet a Moskyti (SIG Sauer Mosquito).

Kolik byste mysleli, že se u nás vyrobilo pistolí ČZ 50/70, na nichž se dnešní Česká zbrojovka Uherský Brod vyprofilovala také jako „pistolářská fabrika“? V článku Davida Pazdery První byla padesátka se dozvíte, že jich bylo víc než milion - a z toho téměř milion právě v Uherském Brodě!

Přemysl Liška, šéfredaktor

Článek publikujeme s laskavým svolením šéfredaktora časopisu Střelecká revue.

Stojí za přečtení: Obama a zbraně