Pokud je naším cílem naše protivníky přesvědčit, nikoli pouze zastrašit, pak bychom měli pečlivě volit své strategie. Zde je několik doporučení od mistra prodeje a přesvědčování.

Na parkovišti poblíž místního obchodu s potravinami jsem si nedávno všiml dodávky se samolepkou, která hlásala: "Kontrola zbraní znamená umět se trefit."

Hahaha. Opravdu vtipné.

No, ono to vlastně *je* vtipné. A ti z nás, kdo souhlasí s nedávným rozhodnutím Nejvyššího soudu - že držení zbraní je individuální právo - by pravděpodobně souhlasili s tím, že přesně takhle by měla znít definice kontroly zbraní.

Na druhé straně takovéto samolepky nejsou příliš účinné, pokud je cílem přimět odpůrce zbraní k tomu, aby se nad svými názory zamysleli.

Proč? Tak zaprvé, protože takovýmto nápisem se pobaví a budou s ním souhlasit jen ti, kdo už souhlasí. Skvělé, můžeme se sejít a zažít báječné chvíle.

Za druhé, ti kdo nejsou nakloněni souhlasit, se uzavřou jakýmkoli alternativním způsobům myšlení a stanou se přesvědčenějšími, že každý, kdo nepodporuje kontrolu zbraní, je prostě cvok.

Za třetí, účinné přesvědčování vyžaduje předkládání myšlenek takovým způsobem, aby přesvědčovanou osobu zahrnovaly, ne vylučovaly.

Věřím, že toto je dnes důležitější než kdy jindy. Dnes jsme ve válce - ve válce idejí, filozofií, základních názorů ohledně účinné správy naší země - zejména co se týče úlohy vlády v našich životech.

Robert Ringer nedávno napsal ve svém výborném e-zinu "Příčetný hlas v nepříčetném světě" :

"Ti, kdo oslavují nedávné vítězství práva na zbraň jsou slepí vůči tomu, co to skutečně znamená. Ve skutečnosti jde o jeden ze smutných dnů v pochmurných letech americké říše, když Nejvyšší soud rozhodl v poměru 5-4, že zákaz krátkých zbraní ve Washingtonu je protiústavní.

Říkám to proto, že kdyby USA byly stále zemí svobody, dopadlo by hlasování 9-0. Vlastně by ani k žádnému hlasování nedošlo, protože by v první řadě ani neexistoval zákaz. Byly doby, kdy se vláda neodvážila říct člověku, že nemá právo chránit vlastní rodinu."

Naprosto s Robertem souhlasím.

Jenže je tu problém. Mnozí by s ním nesouhlasili vůbec. A nesouhlasí ani s rozhodnutím.

A tyhle lidi, kteří chtějí přinutit vládu, aby nám sebrala právo na držení a nošení zbraní, neosvítíme citováním Druhého dodatku.

Pamatujte, jim je to jedno.

To bych rád zopakoval: Jim je to jedno.

Takže máme na vybranou. Vidím tady tři možnosti:

**Možnost č.1** : Vykašleme se na to, co si myslí. Zaujmeme neotřesitelné stanovisko, protože víme, že my máme pravdu a oni se mýlí.

Samozřejmě, tímto způsobem se nic nezmění a naše právo chránit sebe a své blízké takovým způsobem, jaký sami považujeme za nejlepší, bude stále více a více ohroženo.

**Možnost č.2** : Můžeme se snažit je ulouct intelektuálními argumenty. Můžeme citovat Druhý Dodatek. Můžeme jim vysvětlit, že práva náleží lidem, zatímco vládě náleží pouze zmocnění.

Můžeme jim poukazovat na zakládající dokumenty naší země a kolikrát a v jakém kontextu se tam mluví o právech a zmocněních, a prostě je užvanit.

**Možnost č.3** : Můžeme je *přesvědčit* tím, že jim ukážeme, jaký prospěch jim právo na držení a nošení zbraní přináší a jakým způsobem by je i jejich blízké zrušení tohoto práva ohrozilo.

Povšimněte si, nepotřebujeme je přesvědčit k tomu, aby si sami zbraň pořídili. Jak víme, je to samotné *právo* - ta *možnost*, že by někdo mohl mít zbraň - co zneklidňuje potenciálního pachatele či vetřelce a odrazuje jej od toho, aby to zkoušel.

Klidně vám řeknu, že pistoli nemám a asi nikdy mít nebudu. Ne proto, že bych byl proti držení krátkých zbraní; vidíte sami, že jsem výmluvný obhájce práva na zbraň.

Ne, já si ji nekoupím, protože jsem lama. Jsem něco jako Švejk a mám zhruba stejnou šanci trefit terč jako trefit vlastní nohu. To žertuji, ale jen napůl. (I když, pokud jste lupič a přemýšlíte o přepadení mého domu, pak samozřejmě zbraň mám. Nebo ne? No, pokud jste tak hloupý, abyste to zkoušel, tak to zjistíte.)

Soustřeďme se tedy na aspekty přesvědčování. Jeden z mých hrdinů, Harry Browne učil, že svobodu musíme umět "prodat", protože mnoho lidí dnes již bohužel nechápe její výhody. A tento gentleman nás učil, že klíčem je přesvědčování po dobrém. A taky je nejúčinnější.

Jak toho dosáhnout? Doporučoval bych se nejdříve soustředit na *zahrnutí* místo na *vyloučení*. Nedělejte ze zastánce zbraní svého protivníka. Udělejte z něj svého přítele.

Základní princip, popsaný v mé knize *Neomezená doporučení: zorganizujte své každodenní známé do prodejní sítě* lze shrnout takto: Nevloží-li se do věci nic jiného, lidé budou obchodovat a doporučovat k obchodům ty lidi, které znají, mají je rádi a důvěřují jim.

Snažíte-li se 'prodat' myšlenku, je to úplně stejné. Než ji lidé přijmou, a začnou šířit mezi ostatní, musejí napřed přijmout *vás*.

Toho můžete dosáhnout, když jim vyjasníte, že vlastně máte stejný cíl, který - to si prosím uvědomte - opravdu máte: je to ochrana vaše a vašich blízkých. Neměli byste si nevědomost protistrany zaměňovat se zlým úmyslem.

Můžete začít diskusi pomocí techniky "Ransbergerova pevného bodu", kterou vymyslel Ray Ransberger a Marshall Fritz. Začnete tím, že najdete něco, na čem se shodnete, a vyjádříte to takto:"Dave, já stejně jako Ty chci..." V tomto případě doplníte ...žít ve společnosti, která by byla bezpečná a nenásilná."

Jak by s tím mohl váš člověk nesouhlasit? Koneckonců, vždyť právě proto žádá větší omezení zbraní: protože si momentálně myslí, že ho to znamená bezpečí před zbraněmi. Samozřejmě, jelikož vy víte, že ve skutečnosti je to naopak, můžete mu teď - když vám věnuje pozornost - vysvětlit, proč je to naopak.

To ovšem musíte učinit taktně, přívětivě a trpělivě, pokud - POKUD - vám skutečně záleží na tom, abyste změnili jejich myšlení a ne jen na tom, aby se cítili jako hlupáci. To už je ale samozřejmě na vás.

Cílem tohoto článku je podělit se o metody přesvědčování. Rád bych věřil, že souhlasíte, že tohle je ta správná cesta, a že vám příliš záleží na vaší bezpečí a bezpečí vašich blízkých, než abyste se podvolili svému egu a prostě svého oponenta "utřeli".

Pamatujte - to, jak moc bude vzdorovat vašemu přesvědčování a myšlenkám, záleží na tom, jak moc bude mít pocit, že ho máte za pitomce. Mělo by to tak být? Asi ne. Ale je.

Teď zpátky k té samolepce.

Myslím, že samolepky by se měly používat, ale ne tak, jak to udělala osoba popsaná na začátku tohoto článku. Použila samolepku k oddělení obou stran, a měla na to samozřejmě právo.

Doporučoval bych spíše používat samolepky, které přesvědčují. I když na samolepce není dost místa na to, aby někoho opravdu přesvědčila, je na ní dost místa na to, aby vyvolala zvědavost a zájem dozvědět se víc.

Moje doporučení pro samolepky by znělo zhruba jako "Kontrola zbraní je požehnání pro zločince."

To by mohlo člověka přinutit k zamyšlení a snad se i zeptat - doufejme že zdvořilého a výřečného - majitele auta *proč* to tak je. Pak je na majiteli, aby mu vysvětlil, že kontrola zbraní nemá za následek méně násilí, ale více. (Článků na toto téma je tolik, že to zde nebudeme rozebírat.)

"Zločinci milují zákazy zbraní - pak mají všechny zbraně oni."

"Zákaz zbraní odzbrojí pouze ty, kdo dodržují zákony."

Nebo ještě lepší je přidat na samolepku adresu internetové stránky, kde lidé mohou získat více informací a nalézt vysvětlení podaná přívětivě a přesvědčivě.

Možná se této myšlenky chytnou i organizace jako NRA, GOA, JPFO a další a použijí ji v praxi.

Zkuste si to představit... místo abyste se snažili odpůrce zbraní přimět ke změně postoje tím, že do nich budete "šít" - což nefunguje - můžete je přesvědčit tím, že je budete vzdělávat.

Že to není snadné? No, asi ne.

Ale jen málo důležitých věcí je snadných. To ale neznamená, že by neměly být učiněny.

-------------------------------------------------------

Zdroj: http://www.theatlasphere.com/columns/printer_080814-burg-selling-the-reason.php