Zpráva o tom, že se rýsuje možnost diktátu EU o povinném přijímání ilegálních emigrantů mě opravdu zdvihla ze židle. Prosím předem, abych nebyl brán za xenofobního, ale co je moc, to je příliš. Tato otázka má asi mnoho úhlů pohledu a já se pokusím vysvětlit svůj názor na ty, které vidím já.

EU bude státům diktovat, zda a kolik emigrantů mají přijmout. Zde jsou orgány EU zcela anonymní, bez jakékoliv odpovědnosti, ale následky této politiky ponesou zcela konkrétní obyvatelé postižených států. Že to nebudou následky směřující k blahobytu a pokoji postižených států je zcela bez diskuse a zřejmé.

Solidarita je naprosto správná věc. Chápu italského premiéra, že bije na tuto strunu. Jenže i solidarita má své mantinely. Rád bych upozornil na slovní spojení, které se zde užívá – ilegální emigrant. Ilegální, tedy nezákonný. Odmítám být solidární s někým, jehož první čin při vstupu na území cizího státu je v rozporu se zákonem onoho státu. Jak ukazují zkušenosti z postižených států, například ve středomoří, je to první, ale ne poslední nezákonný čin. Být solidární s někým, kdo porušuje zákon, je napomáhání trestnému činu. O to stojím opravdu co nejméně.

Italského premiéra vcelku chápu. O problémy by se každý rád podělil. Také bych část znečistěného ovzduší třeba z Ostravy se všemi zdravotními problémy s tím souvisejícími rád předal EU k přerozdělení do všech zemí sedmadvacítky. Jenže je to náš problém a my se s ním budeme muset nějak vypořádat. Falešná humanita vůči ilegálním emigrantům přináší své ovoce, dost trpké. Vnucuje se otázka, zda není opomíjena primární solidarita s legálními obyvateli dotčených států. Zda není dost podstatně snižována jejich životní úroveň lidmi, kteří chtějí parazitovat na něčem, co nevybudovali ani oni, ani jejich předci.

Od pana ministra vnitra je velmi půvabné, jak dodržuje „štábní kulturu v jednání“. Je zajímavé, jak je před občany tajen obsah dopisu od EU s tím, že jej může zveřejnit jen ten, kdo jej psal. Pan ministr by si měl uvědomit, že dosah zmiňovaných návrhů by se netýkal jen jeho, ale všech občanů tohoto státu. A těm je zodpovědný. A to už zcela pomíjím, že je ministrem z vůle politiků, kteří jsou zcela bez mandátu vládnout. Jedni jej ztratili a druzí jej ještě nezískali. Potažmo, pan ministr je taktéž bez jakéhokoliv mandátu. Jeho jednání je tedy v otázce utajování informací před občany nejen nesmyslné, ale i velmi nezodpovědné.

Dám – li si tyto okolnosti dohromady, vychází mi jeden fakt. Činovníci EU mají dojem, že občané, ale i vlády států EU jsou jen jejich poddanými a o svém osudu nemají právo sami rozhodovat. A jak je dnes móda dávat ke všemu předponu euro, pak vidím, že všichni, kteří to vidí stejně nebo podobně jako já, že jsme euronesvéprávní. Aspoň v očích EU.

Na konec poznámku. Jsem velmi rád, že tato informace se objevila před volbami do europarlamentu. Budu volit kandidáty strany co nejméně vstřícné EU. Myslím, že mám proč.

S.Gibson