Čas trhl oponou a změněn svět.

Asi tak by se stručně slovy nesmrtelného Shakespeara dal charakterizovat letošní rok. Změnilo se doslova všechno. Z regionálního spolku čítajícího cca 2000 spřízněných duší se stal globální hráč té tzv. „zlé zbrojní lobby“ čítající dnes skoro 5000 aktivních členů.

Ano, hovořím o LEX.

Další proměnou prošla samotná střelecká komunita napříč celou Evropu. Z dříve regionálních, o sousedy se nestarajících „společků“ a „sdruženíček“ povstává mohutná síla, která se postupně přetavuje do pevného postoje evropské veřejnosti k problémům svobody a bezpečnosti. Možná, že tak nakonec vznikne síla, která sjednotí Evropany i v dalších oblastech života a politiky. Pozivní na tom vývoji je skutečnost, že se tak děje „zdola“ od občanů a v kontrastu s těžkopádností stávající EU bez zbytečných lejster a direktiv. Potěšující je i skutečnost, že střelecké komunity chápou národní rozdíly a legislativní specifika a nikdo ze střeleckých spolků sdružených ve Firearms-United a v dalších globálních organizacích se nesnaží svojí vizi světa a pořádku vnucovat jiným. Kéž by to tak fungovalo i v EU.

Američané tímto vývojem prošli a říkají mu hrdě Lexington day. Před americkou revolucí a válkou za nezávislost rostla v amerických osadách nespokojenost s anglickou vrchností. Jenže odpor byl slabý, nekoordinovaný a jednotlivé osady s přesilou Angličanů moc nesvedly. A takhle to pokračovalo až do 19. dubna 1775. Tehdy se na poli mezi městečkem Lexington a Concord shromáždila hrstka statečných farmářů, kteří odmítli králi vydat své zbraně. V podstatě je dnes již jedno, kdo vypálil osudový první výstřel (a historici se o to dodnes přou), nicméně po této bitvě došlo mezi osadníky k zásadnímu zlomu, jehož výsledek se dnes hrdě nazývá Spojenými státy americkými.

Možná, že se Evropské unii podařilo 18. listopadu 2015 spustit tentýž proces. Nevíme sice jak to dopadne a stejně tak je předčasné spekulovat nad Spojenými státy evropskými.

Jedno je však naprosto jisté. Toho dne prakticky všichni střelci pochopili, že je zle a že dosavadní řevnivost musí stranou. Je až s podivem, že zatímco vznik mnoha regionálních „LEXů“ po celé Evropě trval mnohdy i více než desetiletí (LEX samotný nevyjímaje), vznik organizované evropské střelecké opozice a její zapojení do legislativního procesu se podařil prakticky okamžitě.

I když nevíme, jak to dopadne, tak si troufám tvrdit, že v tuto chvíli je již jen jediný nepřítel, který by nás mohl zastavil, a tím je naše vlastní neschopnost.

No a do třetice se změnila i samotná Evropská unie...

Jean Claude Juncker, předseda současné eurokomise, kdysi zcela vážně popsal, jak funguje schvalovací proces v EU – „Na něčem se dohodneme, necháme to ležet a čekáme, co se stane. Pokud nikdo nezapříčiní rozruch, protože většina lidí nerozumí tomu, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok za krokem, dokud není cesty zpět.“

Takhle to v EU fungovalo přesně do oznámení vzniku novely směrnice o zbraních dne 18.11.2015.

Tady ovšem padla kosa na kámen. Po oznámení, že komise hodlá omezit či rovnou zakázat významné skupiny zbraní a ztížit přístup k nim legálním vlastníkům, strhla se doslova lavina, která zaplavila eurokomisi a hlavně europarlament.

V eurokomisi jsou výhradně lidem nevolení byrokraté, takže těm jsou ohlasy veřejnosti „buřt“, což jak předseda eurokomise pan Juncker, tak i odpovědní komisaři paní Bienkovská a Avramopulos, dávají jasně najevo.

Ovšem europarlament je jiná káva. Zde jsou zástupci volení lidmi, tedy i střelci, a ti pochopili, že stejný postup, který uplatňuje komise by jim vycházel maximálně do příštích voleb. Kromě toho, značná část z nich sama střílí, loví či zbraně sbírá.

Z původně hladké akce bez zájmu a dokonce za zády evropské veřejnosti se stala urputná a ostře sledovaná bitva.

Zatímco střelecká veřejnost a volení europoslanci získávají argumentačně a fakticky navrch, eurokomise se noří do stále většího a většího zoufalství.

Komise tedy zkusila jiné pravidlo pana Junckera – „Když jde do tuhého, musíte lhát“, jenže i tady narazila. Ono totiž lhát v době internetu, sdílení informací a ztráty vlivu „těch správných“ politicky korektních médií to jde jaksi dosti ztuha.

Jak kdysi pravil velký vzor mnoha dnešních eurobyrokratů Karel Marx – to, co se dříve dálo jako drama, se dnes opakuje jako fraška.

No, konec povídání. Bitvou jsme zhruba v poločase, akorát že tady se hraje tvrdě a bez přestávek. Uvidíme, co nám přinese rok 2017. Podle Čínského kalendáře by to měl být rok velkých změn, tak doufejme (a aktivně tomu pomáhejme), že to budou změny k lepšímu.

Snad jsem vám ke konci roku nalil trochu optimismu do žil. Já sám nepochybuji, že zvítězíme, ale budeme muset všichni pořádně „máknout“. EK je totiž trochu jiná liga, než tu a tam se v české minulosti vyskytnuvší pomatený ministr volající tu po psychotestech, tu po britském modelu.

Tomáš Trávníček
prezident LEX