English version here: A competition that really tests your mettle: Light Infantry

 

Ve dnech 11. – 14. července jsem se s fotoaparátem zúčastnil jako doprovod dvou česko-slovenských týmů jubilejního desátého ročníku střeleckého military závodu Lekka Piechota (Lehká pěchota). Závod samotný se koná na samém severním okraji Polska, zhruba 40 km západně od města Gdynia. V podstatě celý čtvrtek jsme strávili na cestě a zde musím pochválit polské dálnice, na kterých cesta ubíhala svižným tempem.

Závod je určený pro týmy dvojic a mnohé situace jsou koncipované tak, že vyžadují spolupráci a koordinaci obou členů týmu. Tento rok organizátoři navýšili kapacitu na absolutní maximum, které lze do plánu vměstnat a závodu se tak účastnilo úctyhodných 84 týmů (z toho 12 v divizi Nejlehčí a 72 v divizi Lehčí; vrcholná divize Lehká se odehrála o týden později). Oba doprovázené týmy se účastnily té těžší divize z obou, tedy „Lehčí“.

 

Pátek se nesl v poklidném přátelském duchu, účastníci dostali možnost ověřit si nástřel svých zbraní, provést fyzickou registraci na místě, a všichni museli projít povinný briefing. Divize Lehčí měla 24 střeleckých situací, z toho 18 určených pro pušku, 3 pro pistoli, a 2 pro kombinaci zbraní. K vyřešení poslední zbývající situace se užívá kulomet dodaný organizátory. Letos byla navíc možnost si na jedné z puškových situací na konci vystřelit i cvičný 40 mm granát. Závod však není jen o střelbě, důležitou součástí jsou též taktická stanoviště a navigační úkoly. Taktických stanovišť je v divizi Lehčí celkem 6 a setkáte se na nich se zadáními z oblasti první pomoci, UAV průzkumu, znalosti zbraní, rozpoznávání techniky, a sapérské činnosti. Navigační úkoly nutí týmy pořádat výpravy po okolí a hledat podle koordinátů určená místa. K některým týmy dostaly přímo souřadnice, k jiným bylo místo potřeba dopočítat třeba podle azimutu a vzdálenosti. Celý den jsem doprovázel primárně jeden z týmů a při večerní kontrole GPS ukazovala krásných 35,5 km v nohách. A nenechte se zmýlit tím, že celé Polsko je ploché jako palačinka, o kopce v této oblasti rozhodně nebyla nouze.

Důležitou myšlenkou celého závodu je také soběstačnost. Týmy jsou povinné nosit veškeré užívané vybavení celý den s sebou, nic nelze odkládat a chodit „na lehko“ – jedinou výjimkou je voda, kterou mohou mít ve vyznačené zóně na střelnici a doplňovat si její zásobu. Jinak ale nesmí přidávat do výbavy vůbec nic - a porušení tohoto pravidla se trestá nekompromisní diskvalifikací. Výbavu je možno odkládat jen  na střelnici při plnění střeleckých úkolů, ale to jsou jen krátká okna zvící jednotky minut. A aby toho chození se zátěží nebylo pro závodníky málo, dvakrát za den je čeká přesun „minometu“ – betonového šestihranu o hmotnosti bezmála půl metrického centu – na stanoviště vzdálené zhruba 1,5 km. Divize Lehčí začala v sobotu přibližně v 5:30 a skončila úderem desáté hodiny večerní. Počasí k tomu taky ukázalo svůj zvrácený smysl pro humor, takže v sobotu od nějaké třetí hodiny ranní vydatně pršelo, což některé situace proměnilo spíše v bahenní lázně. Déšť natrvalo ustal až v odpoledních hodinách. Alespoň si nikdo nemohl stěžovat na prašnost cest a pálivé slunce.

Každý tým má předem daná čtyři „střelecká okna“, ve kterých musí být (nebo lépe řečeno měl by být) na střelnici a na určených stanovištích. Na střelbu jsou vždy přesně 3 minuty, 2 minuty na vyhodnocení, přesun a přípravu na dalším stanovišti, a hned se zase střílí. Tady opravdu platí okřídlené „kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“, protože situace na nikoho nečeká. Tento způsob organizace dobře zajišťuje hladkost průběhu, nemůže se stát, že by se někdo na situaci zasekl a zdržoval tak průběh celého závodu. Zároveň to týmy staví před značnou časovou tíseň a se stoupajícím stresem stoupá i hladina adrenalinu. Když navíc některé situace umožňují dostávat za chyby i záporné skóre, o zábavu je vyloženě postaráno.

Pokud týmy zrovna nestřílejí či neřeší taktické úkoly, běhají po oblasti přibližně 15km². Tedy alespoň ty, které pomýšlejí na slušné umístění, protože bodů za navigaci je k dispozici opravdu velké množství. Zde je pro našince velice zajímavým aspektem, že závodníci se po celé oblasti pohybují se zbraněmi v neskrytém nošení, pouze je musí mít vybité. Závod je dopředu ohlášen, místní úřady i obyvatelé o něm ví, a je tedy naprosto v pořádku v rámci konání provozovat po okolí střelnice „zbraňovou turistiku“. U nás by to tak jednoduché asi nebylo, leda by snad prostor poskytla AČR, takové Boletice či Libavá by tomuto typu závodu dokonale vyhovovaly.  

Další zajímavostí je, že divize Lehčí a Lehká mají pro pušky povinné užití tlumičů. Ne že by se po střelnici dalo chodit úplně bez sluchátek, nejsme v americkém filmu, ale přece jen se tím snižuje hluková zátěž v okolí a je tak v rámci závodu možno střílet i později večer (a v divizi Lehká dokonce i v noci a brzy ráno). A když se třeba stane, že závodníkovi spadnou sluchátka (protože si je třeba srazí z hlavy během horolezecké části úkolu) a nemá čas si je nasazovat, s tlumičem se to dá na otevřené střelnici tu chvíli vydržet, zatímco bez tlumičů by se jednalo o jistý hazard a riziko poškození sluchu.

Nejvyšší divize, Lehká, obsahuje vše výše popsané, a ještě trochu zábavy navíc. Předně trvá zhruba dvakrát tak dlouho – cca 36 hodin čistého času. Množství střeleckých stanovišť narůstá o 6 (3 noční, 3 ranní) na rovných 30, k taktickým úkolům se zase přidává časově limitovaná plavba na dvoj mužném kajaku říčním kanálem až na téměř 10 km vzdálené jezero Orle. A aby toho nebylo málo, po celé oblasti se mohou pohybovat „hlídky“ mající za úkol chytání účastníků, ať už přímo, nebo formou nástražných signalizačních pastí. Kdo je polapen, přichází o část pracně získaných bodů.  

Zorganizování takovéto události není zajisté lehkou záležitostí a na místě bylo vidět velké množství zkušeností, kterými realizační tým disponoval. Taktéž by se neobešel bez velkého množství lidí ochotných pomoci (každé střelecké stanoviště mělo minimálně jednoho rozhodčího, taktická stanoviště byla obvykle osazena dvěma až třemi). Hladkost průběhu svědčí o opravdu precizní přípravě, za kterou organizátorům skládám hlubokou poklonu.  

A když už je řeč o organizačním týmu, podařilo se mi odchytit na krátký rozhovor jednoho z nich – Filipa. Filip Ząbek má na starost především komunikaci se zahraničními týmy a na jeho bedrech též ležela role hlavního mluvčího.

 
Jsme na soutěži Lehká pěchota. Můžeš tento závod ve stručnosti představit?

Osobně dávám přednost závodem označení výzva. Už jen dojít až do konce je samo o sobě úspěch.
Jsou tu tři divize: Lehká, Lehčí a Nejlehčí. Nejtěžší (a taky nejpopulárnější) je právě Lehká. Všechny jsou pro týmy dvojic. Ta nejtěžší trvá asi 36 hodin a nachodíš na ní přes 40 km s veškerou těžkou výbavou na sobě.

Neprověřuje pouze tvé střelecké schopnosti, ale i umění navigace, plnění taktických úkolů, a dokonce i přesun na kajaku. Dnes je to asi nejtěžší střelecká soutěž na světě.
 
Co pro vás bylo hlavním impulzem začít pořádat Lehkou pěchotu?
 
Nápad přišel od viceprezidenta našeho sdružení, Borise Romanka. Chtěl uspořádat závod, který prověří nejen střelecké dovednosti, ale i vše ostatní z běžných činností lehké pěchoty. On prostě miluje extrémy.
 
Narazili jste při pořádání na nějaké potíže či byrokratické překážky, které bylo potřeba vyřešit či vhodně obejít?

Upřímně – vůbec ne. Zákony v Polsku jsou podobným událostem nakloněné.
 

Soutěže se účastní mnoho různých lidí – od běžných civilních zájemců o střelbu, přes ty, pro které je střelba hlavním koníčkem a životní náplní, až po profesionály z řad ozbrojených složek. Překvapilo tě něco při porovnání výsledků závodu?

Mě osobně to nepřekvapilo, ale pro mnoho lidí zní neuvěřitelně, že nejlepších výsledků prakticky pokaždé dosahují civilní střelci, většinou bez jakýchkoliv profesionálních zkušeností.
 
Soutěž má tři divize – Nejlehčí, Lehčí, a Lehkou. Jaké jsou mezi nimi hlavní rozdíly? Proč je na těch dvou těžších povinné užití tlumičů?

Lehká je pro velké kluky a obsahuje úplně všechno, co je k dispozici, od plavby na kajaku po fungování v naprosté tmě. Je ze všech divizí nejvíce “hardcore”. Divize Lehčí je vhodná pro ty, kteří si nejsou úplně jisti svojí schopností zúčastnit se a dokončit Lehkou. Nejlehčí je tu pro ty, kteří si to prostě chtějí zkusit. Puškové tlumiče jsou povinné pro všechny v divizích Lehčí a Lehká, protože toho nastřílí nejvíce a naší snahou je udržovat dobré vztahy se sousedy střelnice. Asi si dokážete představit, že poslouchat celý víkend tisíce výstřelů je celkem otravné.

Snažíme se udržet náklady pro účastníky divize Nejlehčí na minimu, proto tam není vyžadován tlumič. Navíc střílí jen pár hodin, takže to není přílišný problém.
 
Když už je řeč o tlumičích, jaká je v Polsku legislativa kolem civilního držení tlumičů?

To je docela složité. Když si otevřete polský zbraňový zákon, rovnou se dozvíte, že zbraně s připevněnými tlumiči jsou zakázané. Taktéž mají obchodníci zakázáno prodávat do civilního sektoru tlumiče určené pro armádu a policii. Nicméně, vláda před pár lety schválila nový zákon, který lovcům povolil kupovat tlumiče, a protože ten zákon byl špatně formulován, tak pokud znáte nějakého lovce, může si tlumič koupit a pak vám ho dát.

Jelikož pro střelbu na střelnici není v Polsku potřeba držet žádné povolení, je technicky vzato naprosto legální střílet na střelnici s jakýmkoliv tlumičem. Neexistuje zákon, který by zakazoval vlastnictví tlumiče. Zároveň také v Polsku neexistuje zákonná definice pojmu tlumič, takže všechny zákony hovořící o tlumičích jsou vlastně jen prázdnými slovy.

Já tedy nejsem právník, jen tu prezentuji, jak tuto složitou problematiku chápu já. Polská střelecká komunita uspořádala sbírku a najala velkou uznávanou právní firmu (která pracuje i na vládních zakázkách), aby situaci kolem tlumičů analyzovala. Tato firma potvrdila, že tlumiče jsou v Polsku legální.
 
Můžeš pro naše čtenáře v krátkosti shrnout polský zbraňový zákon a možnosti pro běžné občany? Když si tady chce někdo legálně pořídit zbraň, například aby se mohl věnovat sportovní střelbě, co musí udělat? Existuje možnost pořízení zbraně za účelem osobní ochrany a nošení? Jaké jsou pro to podmínky?

Asi nejčastější způsob získání povolení na zbraň v Polsku je vstup do sportovního střeleckého klubu či spolku. Poté musíš jeden až tři měsíce čekat (záleží na klubu) než budeš připuštěn k relativně jednoduché zkoušce. Podmínky se zase liší podle zaměření klubu; u nás se střílí pistolí na 25 metrů na cíl o průměru 15 cm (4 z 5 zásahů), vzduchovkou na 10 metrů na cíl o průměru 2 cm (4 z 5 zásahů) a brokovnicí na 10 metrů na gongy či poppery (4 z 5 zásahů).  Když nastřílíš, můžeš požádat o vydání sportovní licence, sportovní střelba bude tvým “důvodem držení zbraně”. Kromě toho musíš projít lékařským vyšetřením (fyzickým i psychologickým) a pak už můžeš požádat o vydání povolení. To je zdlouhavý úřední proces, tam kde žiji já, to trvá až tři měsíce, ale nakonec povolení dostaneš.

Touto cestou získáš povolení na sport a sběratelství a můžeš si pořídit v podstatě cokoliv s výjimkou samočinných zbraní, zbraní většího kalibru než 12 mm, a pár dalších okrajových výjimek.

Dostat povolení na zbraň za účelem sebeobrany je téměř nemožné, pokud jsi tedy minulý měsíc nebyl čtyřikrát znásilněn a desetkrát napaden. K pořízení zbraně na obranu potřebuješ “odůvodnění”. Tedy za předpokladu, že nejsi voják, policista, soudce, nebo třeba politik.

Dobré je, že se sportovní licencí můžeš legálně nosit zbraň skrytě. Žádný zákon to nezakazuje. Teoreticky je zakázáno nosit na sběratelské povolení, ale ve skutečnosti za to neexistuje žádný postih. Technicky vzato, mohl bys klidně skrytě nosit pod kabátem pušku (ale to bych úplně nedoporučoval).
 

Díky za vhled do polské legislativy. Ale zpět k závodu – pokud by se naši čtenáři chtěli zúčastnit, co pro to musí udělat? Kde najdou veškeré informace? A jaká je pro účast povinná výbava?

Nejprve budou muset počkat, až vyhlásíme další ročník. To děláme na naší facebookové stránce Klub
Strzelających Inaczej a na našem webu. Až začne registrace, musí být připravení. Ačkoliv máme 168 míst, takže 336 soutěžících celkem, což může znít jako hodně, letos se registrace naplnila za pouhé 4 minuty.

Povinná výbava se rok od roku trochu mění, letos v ní bylo toto:

Puška na střelivo středního balistického výkonu se středovým zápalem a s upevněnými mířidly, puškový tlumič tlumící alespoň o 20 dB (jen pro divize Lehčí a Lehká), svítilna na pušce (jen divize Lehká), pistole, samostatná svítilna či svítilna na pistoli, pistolové pouzdro kryjící celý lučík, ochrana zraku a sluchu, píšťalka, červený lightstick či červené světlo, nabitý telefon, turniket, plynová maska s funkčním filtrem, dokumenty potvrzující legalitu držených zbraní a nábojů, nášivka či páska na rukáv na levé ruce obsahující startovní číslo týmu velké alespoň 50mm.

Díky za rozhovor a držím palce, ať se vše vydaří podle plánu.
 

Kromě Filipa se mi podařilo vyzpovídat i jednoho z účastníků (a člena LEX z.s.) nejvyšší divize závodu – Lehké. Té se zúčastnily tři týmy z České republiky a jedním z nich byli Ondra s Martinem z týmu S.O.F.M.

Ahoj Ondro. Říkal jsi, že na Lehkou pěchotu jezdíte pravidelně. Kolikátý to byl letos tvůj ročník?

Ahoj, byl to můj čtvrtý závod v Polsku. Začalo to edicí Solo, což bylo vlastně jen střílení bez navigace a taktiky. Atmosféra kolem Lehké Pěchoty mě chytla natolik, že jsem si troufnul i na těžší verze závodu.
 

Letos jste tuším poprvé byli na nejvyšší divizi (Lehká). Je hodně jiná oproti Lehčí a Nejlehčí?

Můžu porovnat s Lehčí, což je “jen” nějakých 14 hodin střílení, chození a taktických úkolů přes den. Sami organizátoři žertují, že hlavní divize Lehká je královská kategorie pro dospělé. Skok mezi Lehčí a Lehkou je obrovský. Tím, že se do závodu promítnou 2 noci beze spánku, mokrých 10 km v kajaku, noční střelby a výrazně víc navigace a chození, člověk opravdu najde své fyzické a psychické limity. Já bych řekl, že Lehčí zvládne se zatnutýma zubama “odchodit” každý zkušenější střelec v kondici. U Lehké už i dobří borci vzdávají soutěž předčasně.
 
Co vás nejvíce láká na závodě cca 900km daleko?

Myslím, že pro civiliní střelce neexistuje jiná příležitost vyzkoušet si takto své schopnosti použití zbraní v “bojových” podmínkách. Polská legislativa a podmínky závodu umožňují udělat událost velmi komplexní: chození po vesnicích a lesích v noci s noktovizorem a zbraní v ruce, jízda na kajaku s veškerou střeleckou i a taktickou výbavou, střelba doslova na kontakt v tunelu a zákopu (i v noci), střelba z vody, na 10 m vysokém lešení… a přitom je vše připravené tak, že pokud člověk dodržuje základy bezpečnosti s palnou zbraní a pravidla závodu, cítí se absolutně bezpečně. Jo a s dobrým parťákem uběhne těch 900 km v autě jako nic.
 

Co na závodě považujete za nejzajímavější část? A co za nejnáročnější?

My jsme víc “střelci” než “turisti”, takže si moc užíváme rozmanitost střeleckých položek. Letos v Lehké divizi se k tomu přidala noční část, takže stage dostaly úplně jiný rozměr. Co nás hodně nadchlo byl fakt, že nás v noci naháněli “nepřátelé” s NVG a termovizema, takže i z obyčejného přesunu se stala taktická záležitost pod červeným nebo IR světlem. Nechytili nás. Hodně zajímavá je i praktická část: mezi střelbou plní týmy zadání jako TCCC, rozborky zbraní, hledání min, práce s dronem, rozpoznávání vojenské techniky.

Nejnáročnější pro nás byly pochody. Člověk musí mít celý závod, 40 hodin, u sebe veškerou výbavu. Pouze zásoby vody mohou zůstat na střelnici. Při našich 40km chůze pak člověk proklíná každý gram výbavy a těší se, až něco z batohu sní a vystřílí! Nejlepší týmy nachodily i 70 km, nechápu, jak to dělaly… A navíc je zde ještě jedna proměnná, počasí: před týdnem na Lehčí závodníkům celý den pršelo, my měli přes den 30 °C a v noci mlhy a 10 stupňů.
 
Používám slovo závod, ale i sám Filip z organizačního týmu o akci hovoří spíš jako o osobní výzvě. Překonáváte s parťákem rádi výzvy? Jakých jiných obdobných akcí jste se účastnili? V čem je Lehká pěchota jiná?

Já i parťák pořád vymýšlíme kam dál, hecujeme se: Spartan závody, feratty, enduro… takže tyto závody jsou logickým spojením těchto aktivit a střílení. Na letošní Lehkou Pěchotu jsme jeli s cílem přežít, dokončit a zjistit co v nás opravdu je (já například jel na kajaku poprvé) a vyzkoušet výbavu. Závod nás ale strhl a zabrali jsme s vidinou dát do toho vše.

Jezdíme s Martinem na střelecké a taktické závody pravidelně: slovenský Gunrun, BMC, Warzone Brutal… rozdíl oproti pěchotě je délka a z ní vyplývající únava: na BMC odstřílíš na plno a jdeš si dát domů pivo. Na Lehké odstřílíš na plno, vezmeš batoh a vyrazíš si dát 10 km někam do lesů a bažin hledat waypoint. Odpočinek znamená jednoduše méně bodů.
 

Dokážeš si představit akci obdobného rozsahu u nás? Co by podle tvého vyžadovala?

Já myslím, že dala, ale pouze za podpory armády. I bez chození po veřejných lokacích si dokážu představit takový závod v nějakém vojenském újezdu. Je vidět, že akce jako právě proběhlý Czech Combat jsou velmi populární, jen jsou omezené pravidly civilních střelnic. Mrzí mě, že zatímco v Polsku pochopili, že umožnit lidem takto trénovat podporuje obranyschopnost země, u nás je naopak trend zavírat střelnice a tyto možnosti nechat jen profesionálům.
 
Na Lehké pěchotě jsou povinné tlumiče, díky čemuž se dá bez výrazného rušení okolí střílet i později večer, v noci, a brzy ráno. Jak ty vnímáš přínos povolení tlumičů pro dynamickou sportovní střelbu?

Nedokážu si představit strávit tolik času střelbou a v okolí střelnice bez tlumičů. Organizátoři mají soutěž povolenou právě za podmínek použití tlumičů, nikdo nemá výjimku. Tlumiče navíc umožňují střílet stage z bunkru, domů, aut, kde by střelba s krátkýma AR-15 znamenala v podstatě ohrožení zdraví i přes sluchátka a špunty. Za mě jsou tlumiče ukázka toho, že sportovní střelci klidně akceptují finanční náklady a nepohodlí spojené s používáním tlumiče, aby měli možnost se věnovat svému sportu bez obtěžování okolí.

Na druhou stranu těch 500g tlumiče se fakt za víkend pronese…  
 
Vašemu týmu se střelecky celkem dařilo, ale sám jsi říkal, že navigační úkoly se vám letos moc nevedly. Skončili jste na 55. místě (z 84) a zněl jsi trochu zklamaně, ale já bych řekl, že na takto náročném závodě a s takovou konkurencí to vůbec není špatné umístění. Nicméně, kdyby naši čtenáři uvažovali přihlásit se na závod třeba v příštím roce, jaké tři rady bys jim dal? A napadne tě něco, co by třeba dělat neměli? Ať už v přípravě, nebo na akci samotné.

V samotném střílení jsme se umístili na 14. místě, takže nám hlavně chyběly síly a odhodlání víc chodit na navigační části… Aspoň víme, kde zabrat! Loni jsme byli 9. celkově na Lehčí, takže ego nám letos na startu nechybělo. No netušili jsme, jak propastný je rozdíl mezi Lehčí a Lehkou…

Závod se určitě nedá absolvovat bez přípravy. Zájemcům o závod bych doporučil začít kurzy, třeba HT, a pravidelně trénovat s parťákem kvůli komunikaci a sehranosti. Další fází jsou určitě závody, Gunrun dobře prověří, jak spolu fungujete pod zátěží a ověří schopnost bezpečné manipulace ve dvojici pod stresem. No a do třetice kondice, chůze a síla. I když, tak jako my, neplánujete hledat všechny waypointy v navigační části, samotné tahání zavazadla ubere sílu na střeleckou část.
 
Asi zbytečná otázka, ale plánujete jet i příští rok?

Odpověď na tuhle otázku jsme měli už cestou ze střelnice k autu, jen jsme neměli sílu ji vyslovit nahlas. *smích*
 
Díky za rozhovor a hodně štěstí na dalších akcích, na které se s parťákem chystáte.
 

Pokud vás tedy akce zaujala, rozhodně s registrací neváhejte. Závod dokáže prověřit tělo i mysl, vaši výbavu, ale především vaše odhodlání a týmového ducha. A když se k tomu přidá počasí jako letos, je to teprve zážitek!

Album fotografií: Lehká Pěchota 2024 - divize Lehčí

Zdeněk Veselý – člen Představenstva LEX z.s.