Iniciativa A je neformální sdružení, které si dalo za cíl připomenout pozapomenuté hrdiny druhého odboje. Karel Polata, Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík vyhledávají v historických záznamech jména a příběhy lidí, kteří tak či onak přispěli k porážce nacismu a osvobození naší země a často za to také draze zaplatili, a starají se, aby na jejich jména a příběhy nebylo zapomenuto. V sobotu 19. října, po zádušní mši za oběti heydrichiády, sdružení v pražské ulici Skořepka odhalilo pamětní desku spolupracovníkům československých parašutistů, manželům Jesenským.

Alžbětu a Jana Jesenské bychom mohli charakterizovat jako „hrdiny všedního dne“. Nebyli vojáci ani bojovníci; byli jedni z těch obyčejných občanů bývalé Československé republiky, bez kterých by atentát ani jiné podoby domácího odboje nebyly vůbec možné. Nebrali tím na sebe o nic menší riziko než ti, kteří se okupantům postavili se zbraní v ruce, což se bohužel nakonec také ukázalo. Manželé Jesenští přitom byli oba schopní zubní lékaři se zavedenou praxí, takže i v protektorátních podmínkách zřejmě mohli pokojně žít a prosperovat, pokud by chtěli. O to víc si musíme vážit jejich rozhodnutí vyměnit tento klid a bezpečí za pomoc své zemi.

 

 

Jan Jesenský se s parašutisty dostal do kontaktu přes svého bratra Jiřího, který se s Gabčíkem a Valčíkem seznámil v dubnu 1942 – jako majitel automobilu jin dělal řidiče a objížděl s nim různé pražské lokace. Když se se svou činností svěřil svému bratru Janovi, ten neváhal a také začal pomáhat. Manželé Jesenští opatřovali parašutistům potraviny, ošacení a peníze. Nebylo to nic snadného, protože potraviny i oděvy byly v té době na příděl. Po odhalení úkrytu parašutistů v kryptě kostela začalo gestapo rozkrývat síť jejich pomocníků a podporovatelů. Jiří Jesenský se svou chotí byli zatčeni 22. června 1942, Jan o den později, po týdnu i Alžběta. Všichni byli vyslýcháni v centrále gestapa v Pečkově paláci a posléze převezeni do vazební věznice v Terezíně. V září 1942 byli všichni v nepřítomnosti stanným soudem odsouzeni k smrti. Rozsudek byl vykonán 24. října 1942 v koncentračním táboru Mauthausen.

Po úvodu předneseném Karlem Polatou vystoupil historický badatel Jaroslav Čvančara a seznámil přítomné s životním příběhem manželů Jesenských. Promluvil také MUDr. Jan Černý, zástupce České stomatologické komory, který připomněl jejich profesionální přínos – Jan Jesenský za svého krátkého života napsal řadu odborných prací: „My na ně vzpomínáme nejen jako na hrdiny protinacistického odboje, ale také jako na velké odborníky, kteří významně přispěli k rozvoji svého oboru.“ O možnost se zúčastnit obřadu a uctít památku manželů Jesenských požádal také velvyslanec Spolkové republiky Německo Dr. Christoph Israng, který ve svém projevu řekl: „Měli odvahu se postavit tyranii a pomohli potrestat zločince, který spáchal mnoho zločinů nejen zde, ale i u nás v Německu. Na takové hrdiny nesmíme zapomenout, protože jejich příklad nám ukazuje, jak důležitý je boj proti útlaku a diktatuře.“

O odhalení pamětní desky obvykle Iniciativa A žádá potomky či rodinné příslušníky připomínaných. To tentokrát nebylo možné, protože bratři Jesenští i jejich choti zemřeli tak mladí, že nestihli založit rodinu. Úkolu se proto ujala paní Mikulíková, majitelka domu ve Skořepce 2, kde manželé Jesenští za svého života přebývali. Přítomní pak uctili jejich památku skotskou písní hranou na tradiční dudy a minutou ticha, zakončenou vojenskou večerkou.

Jménem všech členů LEX děkujeme sdružení Iniciativa A za pozvání a považujeme si za čest, že jsme mohli i my vzdát úctu těmto hrdinům naší země.