Za Stranu Zelených odpověděl pan René Kubášek.

Otázky ohledně práva zákona dbalých občanů vlastnit střelnou zbraň:

1)    Jakým způsobem chcete konkrétně zvýšit bezpečnost občanů před běžnou „malou“ i násilnou kriminalitou?

Snížení kriminality lze dosáhnout kombinací účinné prevence a tvrdšího postihování zvláště závažných trestných činů (vražda, znásilnění) a recidivní "malé" kriminality. Zpřísnění trestů za účelem odstrašení musí jít ruku v ruce se zkvalitněním práce Policie ČR (schopnost vychovávat a udržovat kvalitní policisty a policistky, větší zapojení Policie do komunitního plánování v obcích a získání respektu minimalizací korupčního a trestného jednání v jejích řadách). Za prioritu považujeme řešení příčin kriminality spíše než jen samotný boj s jejími projevy. Řešení příčin se dlouhodobě ukáže jako levnější a účinnější způsob zvládání kriminality. Mezi tyto příčiny patří (nejen) řada sociálně-ekonomických problémů od chudoby, nevzdělanosti, netolerance až po různé druhy závislostí. Zastáváme názor, že "ozbrojení" společnosti nevede k prokazatelnému snížení kriminality.

2)    Budete podporovat možnost účinné (sebe)obrany i za pomoci palné zbraně? (tedy i možnost zbraň za jasně definovaných objektivních podmínek získat a nosit?)

ak obhájci práva na střelnou zbraň tak jeho odpůrci využívají k argumentaci různé studie, které mají jejich argumenty podpořit a argumenty protistrany vyvrátit. Ukazuje se, že studie zkoumající korelaci mezi počtem střelných zbraní a mírou kriminality často pokulhávají v dokazování kauzality mezi nalezenými empirickými výsledky.

Ti, kteří používají argument "více (legálních) zbraní = méně kriminality" hledají podporu v určitých ukazatelích a upozaďují jiné, možná klíčovější proměnné, které mohou lépe vysvětlit, proč došlo v dané zemi k poklesu kriminality a současně k vzrůstu počtu legálně držených střelných  zbraní nebo naopak. Oblíbeným příkladem zastánců práva na střelnou zbraň je např. (praktický) zákaz těchto zbraní ve Velké Británii a následný nárůst trestných činů s užitím těchto zbraní. Statistika se ale dá snadno ohýbat - do kategorie trestný čin s užitím střelné zbraně totiž spadají i imitace zbraní nebo vzduchové zbraně, které po zpřísnění (de facto zákazu) střelných zbraní v Británii tvoří větší část onoho nárůstu. Také ostatní faktory nebyly vzaty v potaz (např. měnící se ekonomická nebo demografická situace země či určitá časová prodleva, než se projeví zastavení přísunu "legálních" střelných zbraní do ilegální sféry a jejich postupné stáhnutí z rukou zločinců). Faktem zůstává, že Spojené státy americké, kde regulace trhu se střelnými zbraněmi v podstatě neexistuje, mají z industrializovaných zemí několikanásobně vyšší poměr vražd a vraž/zabití s užitím střelných zbraní (i s přihlédnutím na počet obyvatel) než ostatní vyspělé státy.

Věříme, že argument zastánců práva na střelnou zbraň ve svém důsledku a své logice vede k masivně ozbrojené společnosti jako prostředku ke snížení a odrazení kriminality. Taková logika se nám zdá chybná. Přesto, že věříme v individuální svobody a nemáme zalíbení ve zvětšování pole státní intervence do osobního soukromí, nepovažujeme právo nosit střelnou zbraň za nezcizitelné právo jednotlivce.

Právo na sebeobranu ale nezcizitelným právem jednotlivce je. Zde je nutno zvážit klady a zápory sebeobrany za použití střelné zbraně. Tedy zbraně, která je mnohokrát účinnější (smrtící) než jiné obranné prostředky, která při stresové situaci a neobratném použití může způsobit škody nebo újmu na zdraví nejen případnému útočníkovi, ale i nevinným lidem a která, pokud je odcizena nebo úmyslně na černo odprodána (což se děje častěji než jsou si mnozí ochotni přiznat), záhy posílí stranu zločinu. Sebeobrana (i legálně drženými palnými zbraněmi) je zakotvena v české legislativě, tudíž zelení tento způsob sebeobrany v nutné obraně nebo krajní nouzi nezpochybňují. Politická otázka, která se na veřejnosti jednoho dne dříve či později vynoří, ovšem bude, zda a jak ještě více regulovat legální držení palných zbraní. Viz. další otázka.

3)    Jste pro zpřísnění podmínek pro získání zbrojního průkazu a zbraní v ČR? Pokud ano, proč a jakou formou?

Ano. Ne u sportovců nebo lovců, ale u kategorie "ochrana zdraví a majetku". Domníváme se, že na rozdíl od většiny zemí EU je současná česká zbraňová legislativa příliš liberální co se týče deklarovaného důvodu pro získání palné zbraně. Zatímco v ČR stačí deklarovat, že se uchazeč o zbrojní průkaz cítí ohrožen, jinde musí uchazeč doložit oprávněný důvod pro takové obavy. Dále není úplně jasné, jak má držitel maximálně dvou palných zbraní tyto zbraně doma zabezpečit, aby nebyly zneužity nebo zcizeny. Co se týče psychotestů, myslíme si, že mnohem lepší investicí zdrojů by byla povinná a opakovaná cvičení, která umožní majiteli rozumět zbrani po technické stránce a zvládat stresové situace simulující její použití v sebeobraně stanovené zákonem. Vzhledem k tomu, že častými oběťmi palných zbraní (včetně jen výhružky použití) jsou především ženy v domácích konfliktech, podporujeme revokaci zbrojního průkazu v případě domácího násilí, byť jen psychického.

V dlouhodobém horizontu podporujeme referendum o úplném zákazu držení palných zbraní kromě výjimek (lovci, sportovci, výkon povolání). Takovému referendu musí předcházet hlubší veřejná debata. Pokud se zákazu v konečném součtu podaří zachránit alespoň jeden lidský život jinak odebraný šíleným střelcem, zvědavým dítětem nebo opilcem - majiteli legálních zbraní - pak ho budeme považovat za úspěšný. Je pravda, že je neměřitelné, kolik úmrtí nebo trestných činů by naopak držení palné zbraně v sebeobraně odvrátilo, jsme ale přesvědčeni (po zvážení empirických studií i morálně-etických argumentů), že první alternativa (tedy společnost s přísně regulovaným, de facto zakázaným, držením střelných zbraní) je ospravedlnitelnější. Nepřejeme si, aby podobně jako National Rifle Association  v USA zde český ekvivalent musel řídit program osvěty o palných zbraní již u dětí předškolního věku. Nemyslíme si také, že by "odzbrojení" společnosti vyvolalo "tyranii" státu a oslabilo jeho demokratické základy, jak o tom často mluví odpůrci přísnější regulace. To je argument autorů píšících převážně v 18. století, v době, kdy se moderní západní společnost založená na zastupitelské demokracii a oddělení moci teprve rodila.

4)    Jak chcete konkrétně zajistit, aby občan, který byl prokazatelně napaden a v sebeobraně útočníka poškodil, nebyl neúměrně šikanován ze strany soudů, respektive státních zástupců (například vyšetřovací vazbou tam, kde zjevně není nutná)? To se často děje v takové míře, až to je pro postiženého likvidační.

Myslíme si, že zákon (část o krajní nouzi a nutné obraně) dává napadenému dostatečné mantinely pro přiměřenou obranu. Nedá se očekávat, že by byl napadený člověk v momentu sebeobrany schopen ještě vyhodnocovat každý svůj čin, aby neporušil zákon. Proto je zde ze strany orgánů činných v trestním řízení nutné porozumění individuální situace a pokud se vyloženě nejedná o flagrantní případ nepřiměřené reakce, dotyčného neperzekuovat, popř. vyšetřovat na svobodě. Politici mohou měnit zákony, v tomto případě si ale myslíme, že zákon jako takový je vyhovující a vypadá to, že i jeho aplikace příslušnými orgány  začíná být více "humánnější" než byla doposud. Posuzování jednotlivých případů je ale natolik individuální, že nevidíme příliš prostoru pro soubor závazných pokynů pro postup v jejich řešení. Radikální zjednodušení typu "Castle doctrine", která se v některých státech USA začíná aplikovat i vně dům nebo vozidlo (napadený má právo usmrtit útočníka/lupiče) vnímáme jako nebezpečné jak z důvodu možného omylu (příklad opilce, který si spletl dům) tak i proto, že nesouhlasíme s ideou, která ve své podstatě znamená plošnou autorizaci trestu smrti.

Otázky týkající se bezpečnostní politiky státu:

1)    Na jakých základech budete formulovat bezpečnostní politiku státu vzhledem k zákona dbalým soukromým držitelům palných zbraní?

Bezpečnost státu je zajišťována profesionálními složkami k takovému úkolu zřízenými. Držitelé palných zbraní mohou v současné době navíc zajišťovat vlastní bezpečnost v mezích jim zákonem povolených. Bezpečnost státu se nezvýší odstraněním bariér pro získání palných zbraní.

2)    Je dle Vašeho názoru prospěšné, aby se při případné novelizaci civilní zbraňové legislativy zapojili do procesu připomínek i odborníci mimo řady státních orgánů, např. ze zájmových a profesních sdružení?

Samozřejmě, zelení usilují o větší zapojení občanské společnosti při tvorbě legislativy. To ale předpokládá zapojení všech zainteresovaných zájmových skupin, sdružení nebo i jednotlivců všech názorových proudů.

3)    Souhlasíte se systémem, který Američané trefně nazývají „podporujte svého šerifa“, kdy policista není zbytečně popotahován za zákroky provedené proti skutečným pachatelům?

Systém šerifů v Americe se dost dobře nedá převést ani jako analogie do českých poměrů. Pro ukázku toho, jak se takový přespříliš "podporovaný" šerif může stát ztělesněním všeho možného jen ne strážcem základních lidských práv a svobod stačí zadat do Wikipedie heslo Joe Arpaio. Policisté mají podporu a současně zdroj svých pravomocí v zákonu a Ústavě. Obojí jim může čas od času práci komplikovat, ale je to nezbytná daň za udržení rovnováhy mezi občanskými a lidskými právy a zajištěním bezpečnosti. A rovnováha je to křehká.

4)    Jste pro zvýšení pravomocí policie a pokud ano, v jakých oblastech a proč?

Pravomoci policie jsou dostatečné. Důležité je policii zbavit politických tlaků a umožnit vznik nezávislého úřadu, který by vyšetřoval korupci v jejích řadách, jako hlavní předpoklad toho, aby sama policie byla schopná účinně vyšetřovat korupci jinde.