Zde Vám předkládáme soupis reakcí senátních kandidátů z obvodu č. 44 - Chrudim. Kandidáti jsou řazení podle abecedy.

Námi zaslané otázky:

1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?

2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?

3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?

4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?

5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)

Konkrétní znění emailu/facebookové zprávy, které bylo distribuováno v 95 % případů ve dnech 10. až 13. září:

Předvolební otázky senátním kandidátům 2018

Andrle Sylor Augustin Karel PaedDr. et Mgr.

Blaško Hynek Ing.

Dubský Tomáš

Hájek Jaroslav DiS.

Herman Daniel Mgr.

Hynek Jiří RNDr.

1) Právo držet zbraň musí být podmíněno splněním jasně definovaných podmínek. Věková přiměřenost, bezúhonnost, spolehlivost, odborná a zdravotní způsobilost tak, jak to dnes předepisuje zákon, jsou dostatečnou garancí. V žádném případě se nesmí rozhodování o tom, kdo má právo držet zbraň, posunout do blahovůle úředníka ve smyslu posuzování z hlediska veřejného zájmu, jak tomu bylo u nás dříve a v některých zemích dosud je. Od toho je pouze krok k tomu, aby byly vytvořeny seznamy funkcí, kterým se povolení k držení zbraní bude udělovat. Ale pak už nepůjde o svobodnou a demokratickou společnost.

2) Jsem příznivcem toho, aby toto právo bylo zakotveno do ústavního zákona. Nejlépe do Listiny základních práv a svobod. V každém případě odmítám toto právo podřídit unijním předpisům. I proto jsem byl jedním ze čtyř základních signatářů Deklarace nezávislosti České republiky, kde se praví: „Odmítáme veškeré omezování naší svobody a práva. Zejména svobody slova, svobody podnikání a práva držet zbraň a práva na ochranu života, zdraví a majetku.“ To ale neznamená, že právo držet zbraň nemá být podmíněno splněním dalších zákonných podmínek tak, jak je to dnes. Těm, co křičí, že to nelze dát do ústavního zákona, vzkazuji: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody“. Ukotvení práva držet zbraň do ústavního zákona ztíží „pachatelům dobra“ slušné lidi odzbrojit.

3) Jsou dvě možnosti. Zachovat se jako hrdý sebevědomý národ a vzkázat do Bruselu, že to neuděláme. Zaděláme si na nepříjemnosti, ale uchováme si čest. Toto podporuji. Nebo se snažit o různé kličky a implementovat směrnici v rámci možného. Ale tím neustálým přikrčováním a ohýbáním hřbetu se dostaneme postupně do servilního předklonu. A trvám na tom, co jsem říkal ve své prezidentské kampani: „Chůzí v předklonu si ještě nikdo respekt nezískal“. Kdyby se takto hrbili před nepřítelem naši vojáci v legiích či naše politická reprezentace v čele s T. G. Masarykem před orgány Rakousko-uherské monarchie, tak letos neslavíme 100 let od vzniku vlastního státu. Navíc, jak se říká, s jídlem roste chuť. Neočekávejme, že bruselští úředníci ve své snaze poleví. Ve schválené směrnici se píše, že je tato málo ambiciózní. Ve skutečnosti již nejde o omezování práv bezúhonných občanů držet legální zbraně. Ale o to, jestli půjdeme cestou zvířete zavřeného v zoologické zahradě, kde má sice péči a pravidelnou stravu, ale ztratilo radost ze života. Nebo budeme žít život těžší, se všemi riziky, které zvíře ve volné přírodě má, ale svobodně a s jiskrami štěstí v očích. Můj děda své zbraně neodevzdal ani za německé okupace za druhé světové války. Hodně riskoval, protože když gestapo zatklo a později k smrti utýralo jeho bratra, tak i u dědy proběhla domovní prohlídka, naštěstí neúspěšná. Kdybych se měl evropské směrnici podvolit, tak bych se musel stydět.

4) Určitě ano. Sám jsem překvapen, kolik existuje spolků, klubů a různých skupin zabývajících se brannou tématikou. Jsou to nadšenci, kteří investují čas a peníze do toho, aby zvyšovali svoje schopnosti. Byl by hřích takové lidi nevyužít na zajišťování bezpečnosti, minimálně jako zálohy. V každém případě by je měl stát podporovat, nikoliv však jim nařizovat či direktivně řídit. Dokonce bych chtěl, aby na jejich práci s mládeží stát významně přispíval. Když mají úřady na to, aby financovaly inkluzivní vzdělávání na Ukrajině či pochod Prague Pride, tak by měly umět najít peníze i na toto. Protože, když nezískáme mladé lidi pro branné sporty, pak je veškerá snaha marná. Úplně nejlépe by bylo, kdyby vše zafinancovaly fondy Evropské unie. Aspoň by peníze, nás daňových poplatníků, které do unie posíláme, našly smysluplné uplatnění.

5) Budu rád, když dostanu od Vás ve volbách hlas. I kdybych do Senátu nakonec nebyl zvolen, tak získané hlasy mě posílí v tom, co dělám a hlásám. V každém případě Vám jako voličům přeji, abyste jednou nebyli zklamáni ze své volby. Já Vás určitě nezklamu, ani nezradím. 

Krčil Miroslav

Martinec Vladimír

Novák Petr

Orgoníková Lucie Ing.

Svoboda Pavel MUDr.

Šemík Roman Ing.

Tecl Jan Mgr. MBA

1) Současná právní úprava zákona o zbraních a střelivu je fungující a splňuje podmínky v moderní, svobodné a demokratické společnosti. Není důvod, kvůli hrozbě terorismu a zločinům, které jsou převážně páchány nelegálně drženými zbraněmi než legálními, naší právní úpravu tohoto zákona více regulovat a obtěžovat naše občany.

2) Současný stav považuji za vyhovující.

3) Naše právní úprava je dostatečně fungující a pro mnoho států příkladem. Přijetím částí evropské směrnice, které jsou v rozporu s některými částmi českého zákona, by byla naše současná právní úpravu zbytečně destabilizována.

4) Ne, současná právní úprava dostatečně umožňuje dobrovolné angažování občanů na zajišťování bezpečnosti státu v rámci aktivních záloh, které jsou součástí záloh ozbrojených sil České republiky podle zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze.

Žďárský Emanuel Mgr. et RNDr. CSc.