Zde Vám předkládáme soupis reakcí senátních kandidátů z obvodu č. 56 - Břeclav. Kandidáti jsou řazení podle abecedy.
Námi zaslané otázky:
1) Jaké základní principy by měl podle Vás v moderní, svobodné a demokratické společnosti dodržovat zákon o zbraních?
2) Mělo by podle vás být právo na držení a nošení zbraní být součástí ústavního pořádku? Pokud ano, v jaké podobě?
3) Jak by se podle Vás měla řešit současná situace, kdy je evropská směrnice o nabývání a držení zbraní v rozporu s některými částmi českého zákona o zbraních a střelivu?
4) Měli by podle Vás občané mít větší možnost se dobrovolně angažovat na zajišťování bezpečnosti státu? Pokud ano, jak by podle Vás měla taková možnost vypadat?
5) Vaše případné další názory k tomuto tématu, které chcete sdělit svým voličům – střelecké komunitě: (nepřekročte prosím rozsah jedné standardní normostrany A4)
Konkrétní znění emailu/facebookové zprávy, které bylo distribuováno v 95 % případů ve dnech 10. až 13. září:
Předvolební otázky senátním kandidátům 2018
1) Zákon o zbraních, tak jak je aktuálně platný v ČR, považuji za správný. Ptáte-li se na principy, pak platí totéž. Tedy bezúhonný občan ČR, splní-li předepsané podmínky, má mít možnost vlastnit a nosit zbraň, ať již pro potřeby sběratelství, sportu, lovu či ochrany života, zdraví a majetku. Preferuji v této věci princip svobodné volby, ale i přiměřené státní kontroly. Zjednodušeně řečeno tak, jak tomu bylo doposud.
2) Tato otázka je na širší diskusi. Dosud nebylo ukotvení práva na držení a nošení zbraně v ústavě nutné a tato otázka vyvstala až nyní po příchodu nové směrnice EK. Zasahovat do ústavy jen kvůli snaze obejít nějaké nařízení EU nepovažuji za správné, byť lidsky tuto snahu chápu. Pokud bychom uvažovali o zasazení práva na držení a nošení zbraně do ústavy, mělo by se jednat o krok, který bude potvrzovat či rozšiřovat reálnou svobodu a práva občanů České republiky bez ohledu na momentální tlaky EK. V takovém případě zavedení práva na držení a nošení zbraně do ústavy podporuji.
3) Jako rodilý moravák nemám ve zvyku se problémům jakkoliv vyhýbat či je obcházet ve smyslu "Aby se vlk nažral a koza zůstala celá (např. právě změnami ústavy). Zastávám názor, že ČR má tuto zcela nesmyslnou směrnici omezující jen a pouze ty, kteří zákony již dnes dodržují, striktně, otevřeně a jasně odmítnout bez ohledu na hrozbu sankcí a až potom řešit, jak to udělat, aby to v EU papírově sedělo. Konkrétně tím myslím, vynutit si výjimku.
4) Jsem zastáncem svobodné volby a otevřených možností. Tedy pokud existuje širší veřejný zájem o participaci na ochraně státu, jsem jedině pro. Již dnes máme aktivní zálohy, které se těší solidnímu zájmu, a tuto cestu bychom měli podporovat a rozšiřovat, aby byla ještě zajímavější a přístupnější. Dobrovolné spolky by pak měly vznikat právě pod záštitou aktivních záloh, které budou jejich činnost dozorovat, koordinovat a podporovat. Má-li být činnost dobrovolníků efektivní a smysluplná, je jednotný výcvik a schopnost kooperace zcela zásadním faktorem při řešené jakékoliv krizové situace od živelných pohrom až po válečný konflikt. Institut aktivních záloh v tomto považuji za ideální stav, který je více než hoden státní i veřejné podpory.
5) Tvrdím, že společnost, v níž jsou "ti hodní" schopni a ochotni se bránit, je bezpečnou a sebevědomou společností. Občané, kteří dobrovolně přijmou v rámci zákona zodpovědnost za vlastní bezpečí i bezpečí druhých, jsou ochotni investovat čas a peníze do zajištění zbrojního průkazu a zbraně, případně vstoupí do aktivních záloh a jsou k dispozici pro případ krizové situace, jsou pro mne zářným příkladem lidí, kteří si zaslouží respekt a podporu státu i společnosti.
Věřím, že stát má dávat lidem především prostor k rozvoji a garantovat co nejširší možnou svobodu. Vybalancovat váhu svobody a jistot je věčným a neustávajícím politickým bojem, kde já stojím rozhodně více na straně svobody a sní spojené zodpovědnosti. Proto jsem sám držitelem zbrojního průkazu, konkrétně pro lovecké účely a účely ochrany života, zdraví a majetku.
1) V tomto směru odkazuji na český zákon o z braních a střelivu, který považuji za moderní a odpovídající praxi a potřebě společnosti mít kontrolu nad touto oblastí a možnostem občana držet a používat zbraně a střelivo. Nemyslím si, že bych měl ještě více rozebírat tuto otázku. Shrnu-li tuto odpověď , pak principy vycházejí z obsahu uvedeného zákona, kdo a za jakým účelem je oprávněn držet zbraň.
2) V okamžiku , pokud bych byl zvolen do Senátu, tak hodlám pokračovat v prosazování jednak úpravy příslušného paragrafu trestního zákona upravující jednání v nutné obraně. Na mém blogu idnes.cz jsem již dokonce se pokusil představit návrh novely uvedeného paragrafu, kdy vychází zjednodušenně řečeno ze zásadyMůj dům, můj hrad a ze zásady, že nikdo nemá právo ohrožovat váš život a majetek a vy máte právo se bránit proti narušiteli i za použití zbraně. Jako advokát jsem v mé téměř 30-ti leté praxi prokázal naplnění podmíněk nutné obrany v několika případech, kdy jednání bylo nejprve kvalfikováno jako dokonaný zločin vraždy,ale dokazováním jednoznačně bylo vyvráceno naplnění skutkové podstaty uvedeného zločinu. Jsem vázán mlčenlivostí, ale konkrétně dvě trestní kauzy ve kterých jsem působil jako obhájce se stali i součástí výuky na právnických fakultách. Týkalo se to případů, kdy útočník- agresor s fyzikou převahou zaútočil na osobu a ohrožoval ji na životě ačkoli neměl v rukou zbraň a můj klient se bránil jednou za použití nože a podruhé za použití pistole. V obou případech došlo k usmrcení útočníka. Soud konstatoval u obou kauz, že nikdo nemá právo narušit vaši integritu a musí být útočník srozuměn s tím, že napadený se bude bránit a to i zua použití zbraně.
Jsem jednoznačně pro schválení novely ústavního zákona o právu držet zbraň. Samozřejmě toto právo je provázáno se zákonem o zbraních a střelivu. Pookud se ptáte na konkrétní podobu, to je věcí legislativy , klidně připouštím možnost uvést právo držet zbraň přímo v Ústavě ČR. Samozřejmě lze tuto zákonnou úpravu učinit i v Základní listině práv a svobod.
Naprosto se distancuji od názorů, že se v daném případě jedná o jakési ozbrojování, nikoli a naopak jde o právní ukotvení a posílení práva na ochranu života a zdraví.
3) Jsem zásadně proti implementaci uvedené Směrnice EU do našeho zákonodárství. Sám jsem byl spoluiniciátorem Petice proti této směrnici , spollečně s kolegou Janečkem, Pavlem Černým , což bylo před posledními volbami do europarlamentu. Tedy nikoli aýž nyní, kdy se tato směrnice dostala do české poslanecké sněmovny.
4) Zde odkazuji na odpověď pod bodem 2., jsem rozhodně pro přijetí ústabvního zákona o právu držet zbraň za účelem obrany státu.
5) Mé názory v této oblasti jsou jednoznačné a srozumitelné, vycházím i z mé životní a profesní zkušenosti.
Jako obhájce se věnuji z větší části trestněprávní praxi, kdy moje zkušenost je, že legálně držená zbraň jako prostředek ochrany života, zdraví a majetku je použita skutečně jen obraně.
Zcela jinou kategorií je zneužití zbraně nelegálně držené v rámci trestné činnosti. Jsem přesvědčen, že jakékoli snahy omezit použití i držení zbraní povede k opačnému jevu, tedy k opatřování si zbraní na černém trhu ať již k jakémukoli účelu, nemusí se jednat ihned o páchání zločinu. Mnoho lidí neustále má v držení zbraň tzv. na černo a zde bych se přiklonil i tzv opakované amnestii k vydání těchto nelegálně držených zbraní státu.
Celá naše rodina včetně mé osoby pracovala ve Zbrojovce Brno, otec i ve výrobě zbraní, navíc otec jako konstruktér spolu s pány Holkovými rozjížděl výrobu revolverů po roce 1989, otec konkrétně výrobu revolveru KORA.
Jsem navíc aktivní myslivec a pohybuji se v prostředí i závodních sportovních střelců z dlouých zbraní.
Střelná zbraň je pro mne prostředkem k ochraně, pro využití při sportu a lovu, především mám ke zbraním respekt a úctu k jejich výrobcům.
1) Především je to nárokovost . Zamezit co nejvíce subjektivnímu posuzování úředníkem. Uvést v zákoně co musím splnit a automaticky musí být , splním li podmínky, zajištěno naplnění mého práva.
2) Pokud je to jediný způsob, jak zajistit obranu proti implementaci nesmyslných ustanovení evropské směrnice, tedy za mne ANO. V jaké podobě? V podobě ústavního zákona, je - li to nutné.
3) Právě prostřednictvím ústavního zákona.
4) Ano, měli by mít možnost se angažovat při zajištění bezpečnosti státu. Obdobou národní gardy - našich dobrovolných záloh AČR. Základní vojenský výcvik. Přijímač za mne trval jeden měsíc. to by pro začátek stačilo a následně vytváření a upevňování základních vojenských návyků v sytému pravidelných cvičení(střelby,taktika,odborná příprava...).
5) Zbraně jsou nedílnou součástí života - profese, obrana, myslivost, sport, sběratelství...Budu se vždy stavět za práva občanů. A proti lidské hlouposti. Je přece nesmysl odebírat zbraně, které byly řádně přestavěny v souladu za zákonem z vojenských plně automatických zbraní. Dalším nesmyslem je zákaz tlumičů hluku. Všude se řeší hluk a tlumiče hluku u zbraní jsou zakázány. Obava z trestné činnosti je nesmyslná. Kdo si pořídí nelegálně zbraň k páchání trestné činnosti, ten si pořídí i nelegální tlumič hluku. Stát se nesmí bát svých občanů. Nárok na zbraň přirovnávám k možnosti řídit vozidlo. Smrtelných úrazů v druhém případě je neskonale více. Proto je nutný selský rozum a to i v Senátu PČR. Ten bych chtěl do této komory přinést, pokud dostanu důvěru voličů.